Jaro, děkujeme za krátkou exkurzi. Zimo, vítej

Marcus Aurelius řekl: 

"Cokoli slyšíme je názor, nikoli fakt a cokoli vidíme, je úhel pohledu nikoli pravda". 

Já dodávám: Nikdy nevíme jak se věci opravdu mají...

Dávno odbila půlnoc. Zítra mě čeká krásný den. Jiný než dnes, ale taky hezký.

Mourek si ráno přišel tichoučce mraucnout. Vypadá nevinně, ale je to pěkný drzoun. Vstávám. Venku asi prší. Spokojenost. Zalije se zahrada, pole, louky, lesy.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-16-kazdy-po-svem

Po snídani obě kočky ven. Žofka okamžitě domů. Do koše. Do tepla. Jdu do chatičky. Mourek se okolo mě motá. Brousí si drápy o starou lavičku. Vděčný kocour. Pořád dává najevo, jak je rád, že u nás našel bydlení, lásku, domov.

Teď je třeba zbořit hromadu prádla. Je fajn, že už nic nemusím. Ale nemohu donekonečna tlačit tuhle nepříjemnou práci. Hromada pořád narůstá slůvkem maňana. Žehlím. Žehlím. Žehlím. Hotovo.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-16-obed-ze-vcera

Co k obědu? Zaexperimentuji. Beru část brambor ze včerejšího oběda v restauraci, kousek roštěnky. Ohřívám. Pokládám navrch buličí oko. Obložím zeleninou z kelímku. Včera mi tam naskládal mladý číšník tři druhy zelíčka. A dobré víno. Vybírám láhev, kterou mi někdo daroval pod stromeček. Ó, jakost. Skvělá barva, chuť…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-16-do-poli-k-rece-na-promenadu

Venku vyšlo sluníčko. Strojím se. Rukavice nepotřebuji. Svetr. Bunda. Klušu nejdřív do kopce na šance. Kam teď? Ke škole. Okolo opuštěné školní jídelny. Kde je její vedoucí? Její sláva? U vodárny odbočuji do pole. Dnes nenesu žádný křemen. Jen tak jdu polem. Volá Linda. Už je před Phou.

- A já se jdu, Lindi, mrknout k potůčku. Juj, tady je rákosí. Támhle je vidět voda. Moc neutíká. Lindo, tady to fučí. Zebou mě příšerně ruce. Ještěže mám svetr.

Chvilku hovoříme. Pak už jdu sama. Kapuci na hlavě. Hrozivě fučí severní vítr. Na začátku města vybíhám prudký kopeček na promču. Potkávám mladého pána. Srdečně se hlásí. Opakuje své jméno, abych věděla. 

- Ješiš, my jsme se viděli na Černé hoře!

- Jedete ještě?

- Chystám se. Ale chci slunce.

- Jeďte na Pomezky.

- Brr! Tam je mi zima i ve vytopeném autě. Pomezky jsou podle mě strašný vídrholec. :-)

- To je pravda. Počkejte, mrknu na radar. Jo, vidíte? Zítra ve dvanáct skončí vichr.

- To už pojedu pomalu domů. :-)

- Tati, pojď!

- Zkus támhle tu cestičku, jestli to zvládneš!

Chvíli mluvíme. Je to srdečné. Pozdravuji jeho maminku. Je třeba se rozloučit. Řeč s ním je zábavná, plyne jak pramínek.

Další známý. Zas chvíli hovoříme. Dozvukujeme. Vyprávím mu, jak v Kauflandu nezalévají kytky.

- No to se mi stalo, že jsme byli na festivalu. Měl jsem tam na starosti své lidi. Chodili za mnou, že na záchodě není toaletní papír. Bylo to v době roušek. Šel jsem do samoobsluhy, že koupím toaleťák za své. Otravovali, že nemám roušku. Oháněl jsem se, že jsem očkovaný a že jako vystupující roušku nemusím…

- Ty seš očkovaný?

- To neřeš.

- Jo. Neřeším. Pravda.

- A když jsem nesl ty role, tak mi řekli, že tam není paní, která má na starosti papír na WC.

- Jo. Jako v Kauflandu. Já bych jim tam ty kytky zalila. Ale nejde to. Odpolední směna.

- Ireno, jsme jiní. Všiml jsem si, že hloupost roste geometrickou řadou. A s ní narůstá i zlo, nenávist.

- Jo, to máš pravdu. Napadlo by tě někomu psát do SZ, úplně cizímu člověku a pomlouvat jiného člověka?

Valí oči. Ještě nikdo mi neřekl, že by byl schopen někoho pomlouvat a dát si tu práci, vzít fotky z FB a poslat je.

- Ireno, jsi rozumná, inteligentní, vzdělaná a krásná ženská. Žij si život. Nikdo tvé účty neplatí. Máte krásný dům, jsi šťastná ve vztahu. Podívej, potkáváme se často. Jsi aktivní. To vadí. Závist a zloba bují. My to máme taky. Neboj se.

Přicházejí dvě paní s retrívrem. Přátelský pes. Další setkání. A už klušu. Za mnou nějaký pár. Sbíhám dolů po třešňovce na cestu od poklasního mlýna. Proti mně jde mladíček.

- Haló, pojďme se pozdravit.

Kluk na to slyší. Vypráví, kde se vyučil a jakému oboru. Ale výhody – svářečský průkaz, řidičský průkaz na traktor a další výhody nemá. Prý to nezvládnul. Nechodil do školy. Dojíždí do HK.

- To vím, to je na začátku Hradce. Ale tam jsou otroci.

- Všude jsou otroci. Budu otrokem celý život.

- Nebudete. Za deset dvacet let vám to dojde.

Jde pěšky za maminkou.

- Asi čeká s jídlem.

- Ano. Dá mi najíst a taky mi pere.

Loučíme se. Míjím Máchovy schody. Fučí. Vyběhla bych je s přehledem. Ale klušu domů. Do tepla.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-16-vecer

Zatápím. Zadělávám na bagety. Beru koš jablek. Potřebuji dvě kila na jablečný koláč. Práce mi jde hezky od ruky.

Petroušek je tu. Obdivujeme kytku venku. Dal mi ji ke Dni žen. Je pořád krásná.

- I tady ta růže je svěží, i když je v teple.

- Peťuš, na promče jsem potkala pana XY.

- To je hodný kluk. Oba bratři jsou hodní. Oni je rodiče vedli. Pořád pochody, lyžování.

- No, však ho to živí. Je opravdu srdečný.

- Míša mi říkal, že tě už dvakrát viděl běžet do šancí.

- Jak mě mohl poznat?

- Říkal jsem mu, že tam běháš každý den.

- Abych nefuněla.

- No. Smál se. Obdivoval tě.

---

Svět se zbláznil. Kdysi jsem slyšela, že se na prvním stupni sčítá konsensem. Tři a dvě je osm. Pokud k tomuhle nesmyslu dojde víc žáků ve třídě, je třeba s ním pracovat. Hlasuje se o výsledku. A dnes na FB:

https://www.facebook.com/profile.php?id=100010275607900

Pokud žák v minulosti tvrdil, že krokodýl je ryba, byla to prostě chyba. Bylo to špatně!

A hotovo!

Dnes to pochopitelně chyba již není, nýbrž je to žákův osobitý vlastní názor, který má právo zastávat.

Na učiteli potom podle nových pravidel je, aby nezranil žákovu osobnost, či – nedej bože - nenarušil jeho sebevědomí.

Musí proto vytvořit vstřícnou edukační atmosféru a pro dané tvrzení najít vhodnou interpretaci.

Např.: "Správně Karlíku, krokodýl patří mezi ryby i mezi obojživelníky. Mohl by se cítit i ptákem a patří určitě i mezi tropický hmyz, zkrátka mezi všechny obyvatele afrických řek.

Patří mezi ně, protože spolu s nimi tvoří jednu krásnou velkou šťastnou rodinu, které se říká ekosystém…"

A v duchu, otočen ke zdi:

"Ale jinak je to plaz, ty …!"

Ti, kteří mají být zárukou zákonnosti, morálky, úcty k člověku se servali na školním plese jako koně:

https://www.facebook.com/reel/1811798219497068

Ples pražské školy připravující policisty skončil rvačkou. Tekla krev.

Sobotní maturitní ples školy TRIVIS Praha, která připravuje studenty na práci v bezpečnostních složkách, skončil hromadnou rvačkou. Informovala o tom agentura Podle ní si jeden z aktérů šarvátky odnesl zlomený nos. "Policie zasahovala u Fóra Karlín u roztržky několika lidí okolo půl dvanácté v noci. Jedna 35letá osoba byla převzata do lékařské péče," potvrdil pro CNN Prima NEWS policejní mluvčí Jan Rybanský

Nevím, jestli u Fóra Karlín, ale na videu se řežou uvnitř. Byla jsem tam na Extravagance na párty pro úspěšné. A to já jsem pořád, Pepo. :-)

A svět se točí…

Dobrou noc!