Jaro. Jaro? Jaro! Jaróóó je tu :-)

Páteček. Ó!! Laskavý! První zpráva dne - poslouchám něco na Dvojce. Cvičím. Podle EU jsou marmelády jen citrusové. Všechno ostatní jsou džemy. Tak já to vidím jinak. Džem je jen rozvařené ovoce; kousky plavou a usadí se u horního okraje skleničky. Marmeláda je rozemleté, propasírované ovoce - jednolitá směs.

No nic. V pátek nepracuji. Dnes jsem pracovala snad do čtyř do odpoledne. Nevadí. Kruť se, holka, jako šroub. Máš na to. Někteří se nehýbou. Nemohou. Ty můžeš. Pracuj!

Hezký rozhovor s klientkou. Trošku jsem se rozčertila. Ale trošku a hezky. Paní inteligentní, milá, sympatická a přístupná... Doporučení není prohřešek. Před méně než třiceti lety existovaly tzv. telefonní seznamy. A nikdo s telefonním aparátem tu nechyběl. Až na V.I.P. Jo, tak to bylo. Dnes mají lidé vymetené mozky - ne, nesmím dát kontakt. GDPR podporuje další ohlupování myslí. Jsme normální. Když někdo cizí zazvoní a chce kontakt na manžela, mám říci:

- Ó, nikoli, nemám jeho podpis na papíru s GDPR...

Tak se zase snesme na zem. Hledejme selský rozum. Čapněme ho a prosím! NEPUSŤME!!!

Paní chodí číst na můj blog. Prý jsem čtivá. 

Pozdravujte maminku. Od cizí paní. 

Vyřídím. Od záchranářky .-) (Vyřídila, nahrála na FB.) Maminka hezky poděkovala. 

Obcházím zahradu. Jak rychle zas poskočila. Už vím, která ze dvou magnolek odešla. Kupodivu ta z řetězce. Jenže byla o rok starší :-) Dcera se mi směje, že mám stále nízké rododendrony. Nevydrží. Ale zas mi kvetou každoročně. Koupím. Zasadím. Po odkvětu uschnou. Vykopu, vytáhnu... Lindě rododendrony některý rok nekvetou, zato se jí vinou do výše... Já se to taky někdy naučím. 

Ve slunci prší zlatý déšť. Proti obloze svítí vrba - světle zelenou. Barva Herbalife. I stará líska... Kouzelně vystrkuje z pupenů nový život. Micka mě doprovází. Pózuje. Zdobí. :-) Dekoruje. 

Dnes vyřizuji všechny zájemce o práci. Osudy. Zlatnice pracuje jako dělnice. Zdravotní sestřička barmanka. Fakt - vážíme si vyučených a vystudovaných. Legrační je:

Vystudoval jsem základní školu v...

Oslíku, ty už seš nový světoobčan, viď? Základní škola se odjakživa vychodí. Na učilišti se logicky člověk vyučí. Od střední se studuje. Co mě dojme, životopis v cizí řeči. Volám.

- Dobrý den! Než začneme, mohl byste mi říci, proč jste mi poslal životopis v angličtině?

- Já pracuji u taiwanské fy.

- Dobrá. Tady jste v České republice, chlape! Jste vůbec vlastenec? Vy v Čechách na inzerát pošlete automaticky CV v AJ!?

- No, já jsem tak zvyklý.

- Tak si to zas odvykněte. Umíte vyjmenovat slova s y po s?

- Měl jsme tam chybu?

Ty vorle.

- Ne, neměl. Jen se pro zajímavost ptám, jestli jako Čech umíte český pravopis.

- Slova umím. Sytý, syn, usychat, sýkora, syčet...

- Hned na začátku vám vypadl sýr.

- No, nic. Máte zájem o přivýdělek nebo...

Chlapec se omlouvá. Nabízí životopis i v češtině. Se svou chabou znalostí anglické řeči jsem jakž tak pochopila. Ale chápete, čtenáři, co udělalo třicet let s naší druhou nebo jeden a půltou generací? Ukradli nám je. Vymyli mozky. Tristní. Až z toho začala tmavnout obloha. Vyjíždím za maminkou až po šestnácté hodině. Stavím se u řezníka. Řeznice mi v tomto týdnu prozradila:

- My používáme jen maso, koření, žádnou mouku.

Tak šupky dupky k řezníkovi. Zdá se, nepříjemná prodavačka. Jenže zdání klame!!! Od nářezového stroje hovoří (a přitom se natočí čelem) se zákazníkem. Přicházím na řadu. Paní je ochotná, milá, komunikativní.

- Víte, dostala jsem facku od Vesmíru. Zdála jste se mi jako nepřístupná.

- No, já tak na hodně lidí působím.

Mluvíme o jejich výrobě. Ochotně vše ukazuje, předvádí, vysvětluje. Koupila jsem vepřové srdce, jatýrka, dvě jitrničky - domácí, játrovou zavářku - bez mouky. Domácí! Přesto ne drahé.

- Jste nesmírně ochotná, milá, sympatická; a já za vámi zase přijdu.

- Jé, to jste mě moc potěšila.

Hřeje mě u srdce radost z radosti. Spletla jsem se. Navíc jsem si znovu uvědomila: Nesuď!!

Maminka. Večeří. Brambory s výborným tvarohem - chutný; nevím, co je to zač, jestli opravdu tvaroh nebo našlehané pomazánkové máslo s nebezpečnými rychlosolemi... A kousíček máslíčka na talíři. 

- Mamčo, papkej. Nebudu tě rušit. 

- Když já to nechci.

- Mamko, já si jdu támhle sednout a ty sněz aspoň tvaroh. Je na kosti.

Sedím. Pozoruji. Jestlipak nezapomene, že mě tu má. Simonka jde kolem. Žaluje. 

- Dnes mě mamka pěkně naštvala. Nadávala mi. Nechtěla se obléknout. Naschvál udělala...

- Simonko, a řeklas jí, ať není drzá a zlá? Nezlobila bych se. 

- Já jsem běžela pro vedoucí. Ona jí oblékla...

Omlouvám se za maminku. Kde se to v ní bere? Během čtrnácti dnů podruhé. V systému by jí mohli vyhodnotit na zvýšení léků - umrtvit. To se chce. Ale JÁ TO NECHCI. 

- Mami, krásně jsi to snědla. Jak to, žes nadávala Simonce? Mamko, celý život jsi byla ochránce psů a koček, pomáhalas, sloužilas, navštěvovalas nemohoucí a teď jsi zlá? Co se to s tebou děje?

- Já jsem ale nikomu nenadávala. Simonka jde nazpátek:

- Nadávala.

Zopakovala urážlivé slovo. Mamka se diví, hanbí, nevěří.

Jdeme do pohádky.

- Mami, vidíš, támhle rozrývají zemi. Nemá to ráda. Je to znásilňování. Nemám radost, že tu rochají. Mění ráz krajiny. 

Pozorujeme stavbu dálnice. Auta jezdí, práší, ničí.

- Támhle je habřinská škola.

- No, hájovna je vidět. Kdo ví, jestli Mařka Kuřetová z hájovny ještě žije...

- Chloumek a Prašivka.

- Mami, dáš si kafe?

- No to bych si dala. (Maminčinu mantru používá s oblibou Petroušek :-))

Než kafíčko zaleju, zamíchám... Dnes mám kare se smetanou. Hořké. Běžím ho osladit. Vracím se:

- Ale já nechci kafe.

- Mami, poručila sis ho.

- Je vařicí.

- To tak bývá u kafe. Budeme luštit?

Luštíme. Večer. Vychází dokonce sluníčko. Koupeme se v jeho záři.

- Literární dílo? - Mami, je to na čtyři. Napovím ti. Pamatuješ na čb seriál. Byla jsem malá. Vystupovala tam Irena. Ten literární útvar je v názvu - rodu Forsytů.

- Jo, to byla Sága rodu Forsytů.

U luštění edukuji.

- Mamko, byla jsem maličká. Ale pamatuji si dobře - sloužilas taťkovi po operaci mozku až do smrti. Nakrmilas ho, vyzvrátil. Umýt. Převléci. Mamko, Simonka se stará o svou maminku. Je taky po zásahu. Prosím tě, nezlob ji. Buď na ni hodná. Buď na lidi zas hodná!

- Ale já jsem. Já jsem jí nenadávala.

Chjo. Mám to nechat, nebo vysvětlovat. Bezradná. Simonka nás ruší.

- Ještě chvíli, holky?

- Ne, ne, musíš domů. Maminko, dobrou noc. Dám ti zbytek kaštanů do stolečku... Mohla bys říci Simonce něco hezkého?

Simonka tlačí mamčin vozík. Ťapu vedle nich s košíkem s proviantem a kabelkou.

- Růže. Třeba růže. Co bych jí tak řekla hezkého.

Rozesmála nás. Ano, růže je něco hezkého... Ale to jsem od ní neočekávala. Slůvko pokání...

- A dej mi ještě pusu.

Dávám pac a pusu. Z auta volám domů.

Petroušku, vezmi si v ledničce na misce zavináč.

- Kdy přijedeš?

- Jedu od DD. Stavím se na vernisáži v Umělecké kolonii Bastion IV. Rozjaření. Přijedu.

Parkuji u Bastionu. Plno aut. Vernisáž už začala. Mladý umělec velmi hezky mluví. Na chodbě rautík. Paní učitelka češtiny z učiliště chválí cizince, jak hezky mluví česky. Připojuji se. Seznamuji se s potomky Čechů na Dombase. 1864 odešli. Car dával půdu. Alexandr třetí nebo čtvrtý. Pán se narodil 1955.

- Jé, já 1956 :-)

- No to bych vám neřekl.

Cítím se poctěna. Připojuje se jeho paní s lichotkou - no, spíš s nehraným překvapením. Dnes mi to tam řeklo asi pět lidí.

Přistupuje velmi milá Ruska - a to je volyňská Češka. Prapra dědeček odešel 1874. Jsou tu čtyři roky. Manžel malíř. Vede mě do ateliéru. Bože, jsem okouzlena. Jak krásné obrazy. Vstupují ještě dvě paní.

- Úžasné!

- Ne, ne, toto slovo je negace. Užas ve staroslověnštině znamená běs, děs, strach, hrůzu. Překroutili nám významy slov. Představte si tečku a okolo ní kružnici. My smíme žít jen v kruhu. To je kon. Za kruhem je to zakázané. Tam nesmíme. To je zakon. A co znamená slovo zákon? Nutí nás ho dodržovat. Jenže za konem jsou nedovolené věci!! 

Paní - známe se. Má krásný dárkový obchůdek, vykřikne:

- Famózní!

Smějeme se, Dobře se bavíme. Vedeme velmi milý rozhovor. Paní Gabrielová přivádí svého muže. Malíře. Hezký pán. Mají krásného pejsana. Každé oko jiné. Ani tohoto bafíka se nijak zvlášť nebojím. Malíř za obrazem pouští zvuk moře. Zavírám oči. Jo, jsem tam. Stojím před divokým mořským příbojem.

Tak milá společnost! Paní nás vede k rautu.

- Toto je z jablek.

Říká, jak se to jmenuje. Vypadá to jak pěnové pusinky, ale je to měkké jak maršmeloun. Chutnám chalvu. Mám obavy, jestli je tam jak v řecké Z Lidlu fruktozovo glukózový sirup.

- To je originál. To je přímo z Ukrajiny. Jen z jadýrek...

Jé, báječné. Uklidnila mě. Důvěřuji jí. Chalva! Tak dobrá. V dětství se sem vozila chalva v krásných plechových krabičkách. Namletá jadýrka sezamu. Myslím, slazeno medem...

Okouzlena lidmi. Obrazy. Prostředím. Už jsem tu byla několikrát. Poprvé v adventu. Líbí se mi tu moc. MOC! Každé pondělí se tu učí kreslení. A kdo? Slečna, které bych řekla tak osmnáct.

- Je mi čtyřicet.

- Cože?

- No, já vás znám. Vy děláte výživové poradenství.

- Hm, a už jsme spolu mluvily?

- Asi možná jo. Dělala jsem ve zdravé výživě. Jinak jsem masírovala, ale už mě to nebere. Byla to dřina.

Má nádhernou holčinku. Překrásnou.

- A za co tu dnes jste?

- Posel jara.

- Ó, to jste krásný posel jara! Mohu si vás vyfotit? Tady u okna. Vidím támhle na šancích pár pávů.

Jenže přisedne ke své nádherné dcerce. Fotím. Právě se mi vybil foťák. Nerada fotím na tablet. Mám to máznuté. Ale neva. Vzpomínka...

Přichází paní. Tu znám. Studovala se mnou vysokou. Asi o rok dva níž. Má se k malé a k dceři. Aha, tak to je dcera, už vím, o koho jde. :-) 

Po dvou hodinkách - jak utekly - se loučím. Vernisáž pokračuje. Skvělé zakončení dne. Nádherné. A tak se mi už nechtělo. Pádím za Petrouškem. Žaluji na mamku. Líčím má setkání. Krásnou atmosféru. Klidnou. Jak ve starých dobách. Bože, to bylo fajn. Kam jsem dala smysly, když mi v ruce zvonilo...

- Petroušku, ta řeznice mi povídala, že vůbec nepoužívá mouku. Koukej, co jsem koupila!

- Jé, konečně se nažerem pořádného jídla.

- Co tím myslíš?

Dobře vím, co tím myslí. Zdravou stravu. Brambory s naklíčenými luštěninami. Nebo s quinoou. Rybu. Rybu. Rybu... Tak jo. Zítra jedeme s Lindou mýt k mamince lišty u podlah. Jsou bezohledně nemyté - od cizích... A pak si dáme každá půl jitrnice, brambor, zelí. Hurá! Zítra se zprasíme.

Dobrou noc!