Jaro! Jaro, kde jsi? Už tě cítím

Právě jsem se rozhodla. Pracuji jen odpoledne. Pokud je na horách sníh... Není rozumět? Nebudu trčet doma, když mohu brousit kopce v Krkonoších :-) Tedy: V devět - paní na přeměření:

- Jé, ona přišla z práce; a teprve v devět si chtěla jít lehnout; a zapomněla. Ona se ozve! 

A to je nebetyčná bezohlednost! A s tím hezky skoncuji! Na zítřek obvolat, přeobjednat.. Jedu. Ať padají z nebe kupičky s háčky... Volám paní z Chrudimi.

- Zrovna jsem taky chtěla volat, že je vítr, jestli byste nás přeobjednala.

No, ale kdyby nezavolala, v deset bych tu stála v pozoru. Zbytečně. Marně. 

Měla jsem náhradní plán: Jít mýt po malířích v maminčině domečku. Ne. Beru šuple, do kterého bez ladu a skladu vkládám účty, důchodové maminčiny výměry, faktury za vodu... Něco hledám.   Rozložila jsem se po celém obýváku. Čtu, třídím. Ejhle, tady jsem si založila tu darovací listinu... Co jsem se jí před měsícem nahledala. Mám ji! V originále! Zkoumám, kdy mamince vyměňovali oči. Třídím do desek. Obálka s maminčiným očkovacím průkazem. Texty psané její rukou - hezké básnické výtvory, asi písničky? Obálka s nápisem: Taťka 1959. Lékařské zprávy o operaci jeho mozku, následném ozařování. Maminčinou rukou psané poznámky. Tatínkovy načmárané dopejsky asi z nemocnice mamince. Některé nemohu přeluštit. V tom prvním píše, že už to chce mít zítra za sebou... Dozvídám se, že mu nemohli vzít kus v mozku... Pozdravuje naše děti. To i mě. Pak listopadové zprávy. Tatínek 12. zemřel. Tatínek červen 1914 - listopad 1959. Maminka leden 1927... Zrovna teď někdy jsem se jí ptala, kdy se narodila babička. V listopadu 1908.  Musela mít letově k tatínkovi blízko. Paradoxní. Tak málo let od sebe. Moje holčičky mají každá partnera věkově blízkého mně. Šablona? Přesgenerační? Já mám o rok a půl mladšího. Jsem jiná. K něčemu volné dopoledne bylo platné.

Volá Linda. Něco si kupuje. Líčí mi, jak jí stále něco nevycházelo. Odložila na chvíli papír. Vrátila se k němu. V autě jí naskočilo. Přišla by o šedesát tisíc.

- Lindo, na kalendáři mám napsáno: Od 5. do 28. března - Merkur retrográdní. ČÍST SMLOUVY PEČLIVĚ.

Šikulka. Zkoumala, kontrolovala, přišla na to.

Po obědě - paní. Trombózu měla před čtyřmi lety a na Silvestra 2018. Druhá ji velmi bolela. První diagnostikovali ihned. Tu minulou dva mladí chytrolíni na emergency ne a ne a neviděli. Ve dvou a s přístroji. Nevěřili její dg. Paní třetí měsíc doma. Její ošetřující lékař ji chce poslat do práce. Její internistka se děsí. Paní přesto přemýšlí nad stravovacími plány. Prý na to nemá. Musí zaplatit dovolenou. Hlava mi to nebere. Všechny hodnoty nekvalitní, sama dvakrát ve smrtelném nebezpečí... Nakonec se rozhodla. Začne se sebou něco dělat. Moje volba: Zdraví! Žít pro děti, manžela, vnuky... Život žádná dovolená nevyváží...

Bažant. Bože, jak sličný! Vykračuje si jak páv. Zobká všechna vyhozená zrníčka po našich domácích... Chtěla bych si ho pohladit. Jak slepičku. Je ostražitý. Pochutnává si dlouho. Pozorujeme ho s klientkou. Mnou nemilované hrdličky se přišly napást. 

Už mě tíží čas. Musím do mamčina domečku. Paní spěchá. K holiči.

Zajímavé je, jak exteriéru věnujeme pozornost. Koupíme nejdražší šminky; psovi nejdražší granule - aby nám vydržel; aby byl na výstavě první; na plot nejdražší barvu - to už vy tady nebudete; nejdražší auto světa... Nehty - nejbarevnější na světě... Sami sobě: -0-!!! Slinivka ZÁLOŽNÍ ORGÁN! Kolikrát za den ji použijeme jako hlavního hasiče... Není na gumu. Může se dostat do zánětu...A dál...

Obouváme se. Mažu do rodného domu. Čekají dva mladí. Ukazuji předzahrádku, sádek. Podřezané angrešty a rybízy... Procházíme dům - příslušenství, nádherný světlý obývák, špajz, sklepy, patro.. Mám radost. Byla jsem v našem domečku po mamince. Vyštukovaný, vymalovaný, nová koupelna. Dva sympatičtí, milí, pokorní. Dvouletý a týdenní chlapeček čekají doma. Konečně jsem viděla svit z tváří. Paní obdivuje bílou barvu na zdech. Někomu se líbí bílá!!! Čistá!!! Jsem u vytržení. Obdivuje obyčejnost. 

- Barvy si můžeme dát jako ozdoby, nábytek.. Bílá bude dobrý kontrast.

- Jo, akorát nahoře musíme vyřešit topení. Přímotop by byla darda... Doma si namalujeme, kam dáme postýlku, jak si to tu zařídíme. Ještě musíme dát výpověď naší bytné... Má naše tři kauce.

Na dvoře ukazuji sloupky na šňůry, bidlo. To chtěli předchozí podříznout... Nedovolila jsem... Stačila svévolná likvidace vzrostlých obrovských keřů rybízu a angreštu...

- Už tu vidím duchny přes bidlo. A prádlo na slunci.

Konečně někdo, komu domeček zavoněl. Nadšení ze srnek na protějším poli. Nadšení z pole. Z tušeného potůčku na konci... Brečela bych štěstím. Snad jsem našla svůj poklad - spokojenou rodinu. Znám babičku mladého pána. Miluji tu ženu. Vařila nám na manželových padesátinách.

Uháním mamince pro recept. Do její lékárny. Krásné nádvoří. Už mají jaro. Rychle domů. Nasadit první jarní koš. Posbírat šišky. Krásně hřejou. Pod stromy dělají binec.

Poslední paní. Hezká. Jako ta včera, dnes... Krásné, s velkými nebezpečnými břichy, s nepříznivými hodnotami. Její oči mi připomínají maminčiny oči. Rozmyslí si. - V duchu se směju. Už nikdy ji neuvidím. Když jí lékař řekl, že se mu zdá zvětšená štítná žláza. Poslechla. Bere eutyrox. Když ji výživový poradce s certifikací proškolení nositelem Nobelovy ceny a nejvýznačnějšími světovými vědci a lékaři vysvětlí, že její břicho je nebezpečným zdrojem civilizačních nemocí - promyslí si. Každý štěstí svého strůjcem! :-)

Zmeškaný hovor. Deniska. Mám být přihlášená na školení. Cvičí to své bílé rozkošné psí stvoření. Pejsek je šikovný. Pojede na výstavu. Mláďátko.

Na stolečku mám dvě lepky. Na jedné:

Chemická technologie kůže pro ZAZ. Poznámka. Jedna klientka. Vyučila se pro kožařský průmysl. Měla hezké místo v kanceláři. Továrny rozkradeny, rozpuštěny, zlikvidovány. Paní otrokyní v montovně. Papírek zahodím. Nechci už psát o smutnostech.

Dnes jsem prošla zahradou. Pupeny už čekají. Jen jen jen se podívat na svět. Chystám si přílbu, rukavice, pás na páteř... Zítra jedu.

- Jdu spát! Zítra jeď pomalu!! Asi ve dvanáct má začít pršet.

- To už budu v hospodě na čaji. :-)

Ještě druhý papírek. Ten je rozkošný. V pondělí tu byli manželé. Pán tesař. Vyučil se v našem městě. Zajímavé - obor tesař propojen s truhlářem. Logické. Pán vykonává i řemeslo pokrývačské. Truhlář k pokrývači má daleko. Přitom všechna tři řemesla jsou příbuzná... Manželé bydlí ve vísce s nádherným středověkým názvem: Lhota Netřeba. Je součástí Podbřezí. Rozkošné názvy. Zvonivé. České. Kterýpak panovník rozhodl, že lhůty není třeba... A v jakém slova smyslu?

Máme to tu krásné, české, bílé. Dnes od mamky bylo vidět do Orlických bílých vrcholků.

Je čas. Musím ráno vstávat. Jedu do bílého.

Dobrou noc! :-)