Jaro přišlo do vsi

Přišlo jaro do vsi, kde jsi zimo, kde jsi? Byla zima mezi náma, ale už je za horama. Hu, hu, hu, jaro už je tu!  

Sobota. Spí se dlouho. Ne. Půl deváté. Budík. Šup, šup... Vylézt. Nechce se mi. Vůbec. Potřebuji si odpočinout. Na devátou přijde Liborek. My dva staří neumětelové si s něčím nevíme rady. Petroušek má službu. To se mu hodí. O sobotách ráda lyžuji. Kdysi jsem si vymohla, aby se jeho ping ponové zápasy přesunuly ze soboty na všední den. Peťa hraje své nadšení pro lyže. Bohužel, dnes musí do práce. :-) Hrajeme hru. Ano, ano, musí do práce. Moje kosmická přilba a mé nové boty z minulé sezony odpočívají na půdě. Netrpělivě. Jasně, teplá zima. Ale do Krkonoš co by kamenem dohodil. Lyžuje se.

Tak teda lezu. Za pět minut devět zvonek. Běžím k domovnímu telefonu. Liborek. Tahali nám na stavbě veškeré kabely... I telefon je jeho dílo... 

- Liborku. Pojďte dál.

Liborek nese těžkou montážní bedýnku.

- Liborku jste tady moc brzy. O pět minut dřív. Mám ráda, když klient zavolá, že se o deset minut zpozdí...

- Na návštěvu se máme opozdit, ale na montáž se chodí dřív. To říká Špaček. Toho mám rád.

Já ne. Je to osoba z okruhu Vency Flašky. Měla jsem je ráda. Už ne.

Liborek se neuráží. Hodný. Pomůže nám. Ví, kudy na to. Nejprve předpříprava. Pak mu jsem k ruce. Přiučuju se.

Pípá mi budík. To mě štve, že někdy nenajdu, kde se umlčuje nekonečné zvonění. Zákaznický servis. Volám paní. Začala včera večeří. Chutná. Změřená. Kontroluji přípravu jídla. Svačinku... Spokojená ona i já. Přejeme příjemný víkend. Pro mě neobvyklý. Zima - jaro. Sobota - nepracuje se - pracujeme. Takový rozkejklovaný den.

- Liborku, kolik jsme dlužni?

Říká cifru. Jdu do Petrouškovy pracovny. Připravil mi tam o pětistovku víc.

- Liborku, já mám tady o pět set víc. Že bych řekla, že jsem vám ji dala? 

Legrace. Piluju svůj osobní charakter už několik let. Pracuji na karmě. 

- Ne, mně to stačí.

- Zavolám Petrouškovi.

- Libore, koukej si to vzít. My jsme rádi, žes nám pomohl. Dej mu všechno.

Liborek přijímá ten malý papírek. Určitě mu udělal radost. Nám to neublíží, on nám daroval sobotní dvě a kousek hodiny svého volného víkendového času.

Vesmírnou zkoušku jsem splnila. Dobrý pocit. Jdu do zahrady. Jaro. Vkládám do země petrklíč.

- Chlapče, je to studené. Ale už je to na tobě. 

Zdá se mi? U oříšků zas vidím auru

Dnes by se plelo. Jen na lehko sbírám lískové oříšky. Jsou teprve teď dobře vidět. To je mňamka. Vlhké, čerstvé, sladké. Kontroluji krmítka. Zajímalo by mě, proč některý den ptáci nepřiletí. Kde jsou? Kam se ztratí? Některé slyším v keřích, v korunách. Dnes je právě den bez ptáků. Včera jsem dosýpala. Dnes netknuto. Divné. Plním starý kýblík roštíčkem z pytle. Linduška nasekala tři pytle. Jeden je spotřebovaný. Větvičky na podpal z třešně. Beru i pár kousků rozřezaných kmínů vánočních stromečků. Dnes mi nešlo vyčistit sklo jen popelem. Dnes jsem podváděla. Byla jsem nevěrná eko popelu. Použila jsem neeko chemii. 

Micka se raduje. Není v zahradě sama. Přítulnice se jde pomuzlat. Taky zestárla. Nemá to ve zvyku. Jdeme domů. Chci se jí mrknout do tlamičky, jak to tam vypadá. Vytrhaných devět zoubků, z toho tři opravdu velké... Už to bude měsíc. Kočka jako nová. :-) 

Vstupujeme do druhého měsíce v roce. Přesně si pamatuji na předminulý advent. Na minulý... Jdeme do jara.

Vytřít. Vyměnit ubrus. Založit polévku. Bio stehno bio kuřete se peče. Ještě zelný salát s křenem. Strávník přišel z práce. Mám novou zkušenost. Čím dřív se vstane, tím delší den. :-)

Obědváme. 

- Jé, toho je moc. 

- Peťuš, nedojídej!

Dojedl. Prý se tady jí. Tak od něj to sedí. Stále musí mít teplo v bříšku. 

Dospávám před večerem. 

Prodrapuji oko. Šero.

- Peťuš, tys nepřiložil.

- Tys ještě nezatopila.

Aha. Ireno, prober se. Rovnám si myšlenky. Uvědomuji si realitu. Jdu zatopit.

Sdílím vzpomínky na FB.

- Peťuš, právě dva roky, co ti nabídla ta minda lukrativní přicmrdování za osmnáct hrubého. :-) 

Předčítám text...

... Muž, tři roky do důchodu, SŠ, 30 let praxe ve vedoucí fci; od 24 let řídí 100 lidí, poslední roky 25 lidí ve své firmě; podnikatel, zajištěný, šikovný... Umí skvěle řemeslo. Odjakživa má přeci zlaté dno:-)
Včera:
Telefon vedoucí ŠJ: Můžete se u mě zítra stavit? Dostala jsem na Vás výborné reference. Potřebujeme údržbáře na půl úvazku. Je to skvělé pro Vás. Dohodneme se.
Dnes:
Realita: No, my potřebujeme člověka na 8 hodin. Budete rozvážet obědy do výdejen po městě, ještě svačinky. Dvacetikilové lodny. V poledne budete k ruce kuchařkám. když budou potřebovat podat hrnec s omáčkou, lodnu, přinesete, podáte... :-) :-) :-) (Už se válím smíchy.) Jo, a budete stále na telefonu. Je tu alarm a i v noci sem v případě poplachu přijedete. (To už řvu. To nemá chybu. Ale ještě neznám konec.) No, a ta Vaše řemeslnická činnost - tu nesmíte vykonávat. Jen o prázdninách. (Kutálím se, tohle mají dávat na Silvestra.) Pozor, blížíme se k vrcholu: No a to vše za 18 tisíc hrubého! (Padám ze židle. Řvu, hýkám, dávím se.) Vyvrcholení: A k tomu máte byt! :-) Z 18 hrubého by neměl ani na nájem! :-)Procvičila jsem bránici líp, než v nejveselejší noci roku. Ještě teď se natřásám smíchy! Drzost paní vedoucí nezná mezí. Úřednice! Suverénní, arogantní.
Protistrana se drží; je to slunce, aby ji neposlala do p..arku...

- No jo, tak dva roky to jsou?

Musím říct, že jedna věc se FB neupře - ty vzpomínky. Člověk si ledacos připomene, ohodnotí,co se změnilo. Pamatuji si, jak okolo roku 2011-12 Jaroušek Dušek na Čtyřech dohodách hovořil o změně. Ředitelé bank, továren kupují lístky zaměstnancům na představení. Už tehdy se změnilo myšlení. Mnoho ředitelů odcházelo z funkcí. Už nechtěli být v kolotoči peněz. Tehdy řekl:

- Připravte se, budou se odkrývat tajemství. 

Tehdy končilo počítání podle mayského kalendáře. Měl nad pódiem model jejich kalendáře - vyřezávané kolo podle originálu... Tehdy jsem ještě podřimovala. Ostatní už byli vzhůru. V květnu 2012 zatkli Ratha s krabicí. Já hlupačka myslela, že toto jsou ta tajemství. Ne, ne, ne. Tady se vyjevují den co den naprosto jiná, důležitá. Skryté jevy lezou na povrch. Co víme dnes - v roce 11-12 ještě naprostá tma.

- Peťuš, hodíš poleno do kamen? Zítra spíme?

Úsměv. Takový jako pohrdlivý. :-) Už vím, asi mi to říkal. Řehtnu se. Důležitě dodá:

- Já jdu dělat. Vždyť jsem ti to hlásil. :-)

- Aha, tak to musím připravit svačinku. Jdu na to.

Vybrat pračku; vymáchat v octové vodě. Vyždímat. Naškrobit utěrky, ubrusy. Vyždímat... Pověsit. Další pračka. Peču štrůdl. Před dvěma lety byla nadúroda jablek. Těsto vysýpám ořechy místo strouhankou. Trošku rebarbory. Jablíčka ze sklenice. Svůj skořicovo-levandulový cukřík. Voní. A zítra si pošmákneme. 

Den je u konce. Za hodinku končí. Jdu spát. Zítra služba u maminky... Vezmu jí štrůdličku...

Dobrou noc!