Jasně. Stručně. Ostražitě. S radostí a láskou
Asi tak deset let pociťuji emoce okolo srdce. Dřív jsem je zpracovávala v solar plexu. Síla. Asi jsem byla víc silová. Jasně, učitelka. Ovládaní druhých. Řád. Kde je můj smysl pro přesnost! Všechno muselo být pünktlich. Česky pinklich. Každý týden ve čtvrtek luxování, vytírání, utírání prachu. Kde to je? Kam se to podělo? Zhruba když jsem přestala dvakrát v týdnu chodit meditovat, začala jsem si všechno řídit sama, ucítila jsem srdce. Možná i dřív. Už nevím. Víte, jak se ždíme hadr? Stíráte podlahu ještě klasicky? Nebo mopem? Už asi ani neperete na umývadle. Zkrátka když se ždíme hadr, crčí z něj voda. Schne. Pokud se mi něco nezdá, pociťuji v hrudníku ždímání hadru. Víte, jak vlaje prapor? Teď jich vlaje republikou, že jo? Na státních budovách, v Lidicích - akorát ta vlajka není naše. No, ale vlaje. Když je něco skvělé, báječné, unikátní, vynikající, cítím v hrudi vlajku. Nádherné vlnění.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-01_Tyrkysova_-_ani_modra%2C_ale_ani_zelena/
Dnes sem začaly proudit nějaké modré energie. Nevím. Nabitá jsem. Pokud nejste, je třeba si chvíli lehnout a odpočinout. 4.4. to bude silné! Otevře se portál. Tak se na sebe soustřeďme! Zapaluji svíčku. Zelenou jako jaro. Modrou jako energie.
Osm ráno. Nějaký mamlas neví, že ráno spím. Lidi si zvu na desátou. Slyším přes zavřené dveře telefon. Tak to se mi zrovna ždíme v hrudi hadr. Před polednem volám na to číslo. Mektala, že je to omyl. Volám znovu, co chtěla. Zase mekotala, že platí stejný nájem... Přerušila jsem ji, abychom nemlátily prázdnou slámu, jestli se chce do bytu podívat. Nechce. Na shledanou. Nechápu, proč měla potřebu volat.
V devět další telefon. Protahuji se. Ještě se chci dovyválet. Paní má zájem o pronájem bytu. Ozvu se. Už ale auf! Volá další, a to je klientka. Potřebuje pomoci s objednávkou. To už bych si nepamatovala. Jdu do pracovny. Začínám úřadovat v županu.
- Jiřinko, beru župan, vstávám. :-)
Vypravuji balík nové klientce. A teď už hajdy do dne. Poslouchám o modrých energiích - ještě jednou. Už asi po třetí. Lidé obdaření talentem, by ho měli darovat službě lidem. Pokud ne, přijdou o něj. Budou si žít v pohodě, ale ztratí i vesmírnou ochranu. Sedám si k ntb. Mám nějaký talent? Mám tu úkol pomáhat lidem? Pokud ano, pomáhám? Odpověď mi přijde až večer. Minulý týden jsem vždycky cestou na hory vnímala prach. Opar. Špínu. Zkoumala jsem azur. Jestli je pravý nebo pošpiněný. Někdo cítil pach kovu v puse. Já ne. Ale prach a špínu vnímám. Už asi tři roky mám v kuchyni klasický smeták. Několikrát za den smetu hromádku do centrálního vysavače. Kočky nanesou. I my. Vytírám-li mopem, je třeba mít zameteno. Jen plochy vydezinfikovat horkou párou. V poslední době mám pocit, že tu máme stále jemný prach.
Kočičáci tu ráno nebyli. Odjela jsem na prohlídku bytu. Volali mi z fotovoltaiky. Už zas otravovali s tím kódem. Ty vorle, to není možné! Nakonec mi to paní se zeleninovým jménem vygenerovala. Oháněla se, že jsem podepsala v bodu jedna, že budu součinná.
- Aha, takže vy takhle diskriminujete své partnery, ano? Co si pod tím mám představit? Vyžluťte mi to. Tyhle obecné řeči si nechejte pro ovce, ano?! Mám od pana R. potvrzeno, že to jde okolo mě. Když teda má být klient nápomocen v součinnosti, to mu podle nesmyslného a neidentifikovatelného bodu č. 1 nařídíte - skoč z osmého patra a pokud neskočí, nedostane dotaci?!!
Chvíli holku cvičím. Aby si nemyslela, že bude cvičit ona mě. Nakonec mi to vygenerovala. Šlo jí to. Já bych to nezvládla. Poslala mi vše na mail. Prý musím - nemusím!! Modální slovesa se snažím myšlenkově potlačit. Tak tedy s vygenerovaným ajskódem - děsně dlouhé číslo - donesu na Czech point. Tam si mě hezky dají do systému. Ireno, nemysli si, že jedeš ve svém luxusním vagonu, kolem tebe se míhá svět jako v metru. Ne, ne, ne. My tě občas zatáhneme do našeho světa. Poslední pokusy matrixu. Myslím už dávno jinak. Své staré šablony jsem nechtěla pustit. Ještě loni jsem byla přesvědčená o návratu do starého světa. Ó, nikoli. Nikdy nic už nebude takové, jak jsme byli zvyklí. Jdeme do Nové země. Netuším, jak mám psát písmena - nová Země? Nová Země? Nevím.
- Nepůjdu na Czech point...
- Musíte s tím číslem...
- Nemusím. A platit taky nebudu.
Ono je to snad údajně prý zadarmo. Kolik set tisíc zákazníků si zřizuje fotovoltaiku? A u každého ušetří třicet kaček. Je to jako když u kvasnic ubrali jeden gram na papírek obalu. Prý to jsou obrovské úspory. Ani by si člověk nepomyslel. Paní Zeleninová s mladým hlasem má se mnou trpělivost, všechna čest, ale moje srdce se stále ždíme. Nerada budu mít někde e-identifikaci. Podělaný systém si vás stejně zatáhne. Ireno, vydrž!! Ještě chvíli vydrž! Sílu! Dostáváš modrý proud!
Stavuji se v zásilkovně. Pět minut zavřeno na polední pauzu. Domů neodjedu. Jdu do dvora.
- Prosím vás, já bych potřebovala vydat balíček, ale mají tam na hodinu zavřeno.
- Jj, my vám to vydáme. Dáte nám kód? Počkejte.
- Sem chodí Péťa nakupovat?
- Ano, sem.
- Má to tu rád. Hovoří o vás hezky. Kdybyste mi to nevydaly, to já bych doma žalovala a už by sem nechodil.
- Chodil... :-)
Běží přes dvorek, přináší malý balíček.
- Jste hodní, že mi to takhle vydáte.
Jedu na parkoviště k obchodům. Volá Linda. Sedím v autě.
- Lindo, víš, že já nic nepotřebuju? Oni tam mají pořád to stejné.
- Mami, tak tam nechoď.
Rozhlížím se, jestli třeba KIK nebo Pepco... Nemám chuť jít nakupovat. To neznám. To je moje vášeň. Má to i označení. Oniománie. Chorobná touha nakupovat. Herdek - kam se mně ta touha poděla? Není to apríl?
Nakouknu do Pepco. Kupuji bílou novorozeneckou košilku pro strýčka Příhodu. Mám ráda mít něco doma. Jako včera toho medídka - pro sílu malého Braníčka. A kupuji dva balíčky plínek. Obcházím stojany. Kdybych tu měla vnučky, bože - ráda bych jim koupila legíny, pintocháče - to bylo slovo naší Denisky. Taky šošonky a čikurky. Ale to jsme z ní nikdy nedostali v době, kdy to použila. Chtěla šošonky a okurky. Nevím. A ještě bych holčičkám koupila... A co! Jak to říkal Petrouškův tatínek?
- Nepudou sem, nepudou vocud.
- No, a samochtějícímu se křivda neděje.
A já dodávám taky úcta ke stáří. Láska v rodině. Vedení k tmelení. Posilování rodu. - A štěpení huby.
Napadá mi, komu bude bílá košelenka určena. Třeba ta duše ještě není na světě. U regálů mě s úsměvem zdraví mladá paní.
- My se známe?
- Učila jste mě na učilišti český jazyk.
- Aha. Jaký obor?
- Chovatel drůbežář.
- Vy jste byli nejzlobivější obor. Nejhodnější byli kuchaříčci číšníci. Tam u vás byla ta Kokyová.
- Ne, ne. ta byla výš. My jsme byli ti hodní.
A to je rozkošné, že mě nepřehlédla. Řekla mi své jméno. Vzpomněla jsem si. Tak jsem asi nebyla kjava. :-) Hodně učňů, studentů, žáků se ke mně mile hlásí. Děti moje. Milovala jsem je. Milovala jsem školu. Učitele. Kolegy.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-01_Tygri/
Kočky, konečně vás pustím. Zima, co? Dávám jim polední snídani. Ráno tu nebyly. Copak si dám k obědu? Mám tu od včera zbyteček čočky s kroupami a krupkami. Krájím cibulku, pórek, hobliny mrkve. Pokládám pár kousků krůtích prsou. Zrzka s neomylnou přesností vždycky, když krájím na ostrůvku, přiběhne loudit. Sedám si k nim. Krmím je nejkvalitnějším masíčkem. Mourek je takový seriozní pán s občasnými úlety k podvodu. Třeba když si zkoušel dadynat v Péťově posteli. Nebo když ho načapu, jak vybíhá z koupelny. Loni vždycky mlsně čekával venku u schodu. Tak rád by se vetřel za Zrzkou do domu. Na podzim vegetil na zasklené terase. Někdy okolo Vánoc mu Péťa dovolil hřát se na koši u kamen. Ten chlupatý kluk by si opanoval celý dům. Zkoušel si vyskočit na bílou deku u mě v pracovně. Jeho serióznost bere za své, když se nenápadně v nestřežené vteřině přitočí u ostrůvku k Zrzčiným miskám. Zavolám Moure! A už bere smyk.
- Já tam nebyl, já tam nebyl! Cože? Miska je prázdná? Jen jsem šel okolo. Ta miska? Ta ležela na cestě. Tak jsem ji vybílil.
Míchám gurmánskou rajskou s provensálskými bylinkami. Běžím do zahrady. Šnytlík se klube. Nevyužila jsem teplo k okopání záhonů. Krájím ho navrch. Nalévám víno. Volá Péťa.
- Peťuš, mohu si dát skleničku, když večer ještě pojedu?
- Můžeš. Ale jen malou.
Točím si videa.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-01_-_Vyziva
Péťa je tu.
Večer z obhlídky bytu sešlo. Mám mraky zájemců. Vybírám si. Dnes volali i lidi s přízvukem. Nic takového. Volá paní.
- Nám onemocněla malá. Tak večer nemohu přijet.
Jo, jasně. Teď si bude vymýšlet. Tak ji přivedeme k pravdě. Nemají na to.
- No, a chcete další termín?
- No, my jsme si včera sedli s manželem, a počítali jsme to.
- Tak se mějte moc hezky. Na shledanou!
Mám ráda přímočaré jednání. A ne - nám onemocněla malá.
- Peťuš, chtěla jsem si jít na minutku lehnout.
- Mělas´ jít.
- Říkals´, že se zdržíš.
- Je zima. Nešel jsem.
- A já budu žehlit.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-04-01_Mourek_je_klucicek/
Mourek se lehce nechá zbláznit. Velmi rád si hraje. Divoký. Stal se z něj veselý kocour. Našel si nás. Teď spí na koši a už neheká. Doufejme, že jarní pobíhání zahradou, hraní se Zrzkou, mu pomůže k odbourání břišních tuků.
Žehlím, u žehlení si povídám s jednou paní. Snažím se šířit osvětu.
- Jak ty si pamatuješ ta jména spisovatelů a jak to všechno máš v hlavě nasypáno.
- Tak to moc děkuji za odezvu. Dostala jsem odpověď na svou ranní otázku - jestli mám talent. Jestli ho využívám v prospěch lidstva.
- Máš! Využíváš!
Skvělá zpráva, Vesmíre! Moc děkuji. Už se blíží změny, chci jim být nápomocna. Aby nám mocní šmejdi nepromítli na oblohu přistání mimozemců. My bychom padli na kolena a klaněli se novým božstvům. Je třeba šířit osvětu, zveřejňovat plány mocných, taky uklidňovat rozkmitanou mysl lidí. Totiž mocní nutí lidi dívat se do lidské společnosti. Straší kovid, válka, chystáme na vás... Jenže my máme hledět do Přírody. Zajímat se, že v Arábii byly sněhové závěje. V Kuvajtu teče asfalt - za dne 50 a více °C. Ledovec, který se utrhl, veliký jako Řím. Výbuchy sopek. Jenže lidé se večer co večer klanějí svaté bedně. Ta je programuje, hypnotizuje... Odvádí pozornost od přírodních dějů. Lidi, čučte na oblohu, do matky Přírody. Všímejte si úkazů, výkyvů a změn v naší matce. To, že ze 160 sportovců dojelo asi 57, to je okrajové. Proč Phill Collins neudrží bubenické hůlky, mohu si myslet proč, ale není to důležité. Proč Bruce Willis má poruchu řeči! Asi chtěl být příliš zdráv. - Nezájem. Nedůležité.
Přeji si slyšet, co Příroda. Lidské pinožení - zbytečné. Člověk se má soustředit na sebe, na své energie, na svou mysl. Být v klidu. Pozorovat film. Bitva je vyhraná!
Dobrou noc!