Jazyky v zahradě :-)
Když jsem šla spát, hodiny se právě přeštelovaly o hodinu dopředu. Nevím, který čas je ten astronomický, původní. Letní? Zimní? Neumím si v hlavě strovnat, proč to původně zavedli. Ta hodina ráno a večer při rozednívání, stmívání… Mám to stejné, jako když se zařazují děti podle ročníku narození. Neumím si v hlavěsrovnat, kdo je mladší, kdo starší.
Ocenila bych, i přes to, že nevnímám hodinový posun ráno nebo večer, aby byl zachován přirozený standardní čas.
Na změnu času u nás dohlíží Petroušek. Posune správným směrem hodiny v celém domě. Včera v kuchyni:
- Tyhle ti zase nechám o čtvrt hodiny dopředu.
Zachovává moje minutová posunutí. Mám je napřed, aby mě popoháněly. Jenže už si pamatuji, o kolik které klušou jinak. Posun vpřed ztratil smysl. Elektronické posunuji já. Ještě hodiny v troubě zbývá posunout.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-30-veprovy-jazyk-na-vine
Venku to moc nevypadá. Nakonec se vyklubalo… Vždycky se prokouše. I dnes. Dokonce chvíli svítilo.
Dva vepřové jazyky. Hledám recept podle jaroměřského rodáka, kuchařské světové jedničky, pana Pálky. Znám ho teprve rok z přednášky loni v knihovně. Tam jsem od něj dostala za správnou odpověď knihu Šéfkuchařův deník. Renesanční člověk. Bezva chlap. Asi i skvělý kuchař. Jen bohužel mimo Pohlreicha žádné kuchaře neznám.
Rozdělávám víno. Má být suché. Tenhle poklad s krásnou vinětou. Trockene. Suché. Kde já jsem k němu přišla? To bylo asi v Kuksu na vinobraní. Jak jsme tam dostávali zdarma láhve. Tak tři roky už to bude. Všichni jsme byli rozložení na dekách u místa, kde dávali ochutnat zdarma. Fronta se rychle vyměňovala. Pořád a pořád jsem chodila pro vzorky. Až se přiblížil večer. A to už dávali láhve. Všichni jsme u dek měli postavené láhve ve zlatých drátěných síťkách, různé barvy vín. Bílá, růžová, dokonce nějaké lipové. Voňavé moky. Suché nepiju, tak pojď , láhvičko! Postupuji podle receptu. Vrcholem receptu pro mě je oloupat jazyky. Chystám si ledovou lázeň. Přihazuji i kostky ledu. Stejně se mi to povedlo jen částečně. Chytit kůži jazyka a stáhnout. Nepřetrhnout. Jinak – okrájet. Mourek si dává říct. Prý mu to chutná i s kousky toho nejlibovějšího masíčka.
- Je tam zima. Fučí.
- Máme bundy.
- Já jím tady.
- Peťuš, podívej, jak je venku hezky.
Vycházíme s polévkou ven.
- No je hezky. Než zafouká.
Vrací se mi myšlenka na mamku. Dokud bude na horách sníh, budeš nosit punčocháče.
Nesu druhé. Sobě dávám na talíř i křen a zelí. Absolutně nevhodné. Jenže – zdravé.
Chystám se pracovat venku.
Co se mi nestalo! Přenáším ntb po domě. To by nikdo neuvěřil! Šroubeček ze spodní desky nacházím v kalhotkách. Přilepuji si ho na desku. Až bude čas, abych ho neztratila. Druhý počítač nechám zítra kurýrem odvézt k opravě. Hlavně kvůli těm šroubečkům.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-03-30-v-zahrade
Tak už! Zahrado, jsem tu! Na to, že jsem přes ruční zahradnické práce mírně řečeno lempl, docela mi kvete. I roste. Hlávky salátu se mají k světu. Kedlubničky zatím nekulatí. Snad se mi taky povedou. Narcisy v trávě kvetou. Zakopala jsem tam loni cibulky po odkvětu. Ladoňky něžne v trávě zvoní modrými lucerničkami. Našla jsem krásného brouka. Obrovský. Lesklý. Modrý. Nádherný! Příroda se na něm vyřádila. Jestli hledám dobře, majka fialová. Překrásný kousek. Broučí poklad. Pracovali jsme, seli, zalévali. Zas jsem se řehotala. Protože s Petrouškem. :-) Na to, že vyrostl v zahradě, kde jeho táta zahradník šéfoval, je víc tvrdý než já. Už jsem se ledacos přiučila. Na práci použitelný. Jen nutno stále ho mít pod dohledem, aby neškodil. :-) Neúmyslně.
Petroušek vykopal starou vrbu. Vrby mají v zahradě růst. Jsou to magické bytosti. Podle keltských mudrců je vrba strážce. Chrání před zlými vlivy. Vyzařuje uzdravující auru, všemu, čeho se dotkne, žehná. Vrbička u nás není jediná. Ale i tak už se těším, jak si koupím novou. Každá je jiná. Tahle každé jaro spouštěla na dlouhých větvích hebounké kočičky.
Sluníčko zase přešlo v divno. Šedo. Šero. Stříbná obloha plná jedů. Kenedy prý už snad poukázal na jedy na obloze. Škodí lidem a je to drahé.
- Pojď mi nařídit hodiny do auta.
Jdu. A ráda. Vždyť jsem to ve svém Šemíkovi dělala pravidelně tolik let.
- A ne o šest minut napřed. Dej mi je přesně.
Hotovo.
Pohádka podle Hanse Christiana:
Večer koukám do telegramu. Lucka mi tam vložila obrázky z nějaké dětské čítanky. Na deskách Kluk v sukních. A zdůrazněno, že v souladu s RVP. Rámcové vzdělávací plány.
https://kob-forum.eu/2024/10/13/kdy-uz-konecne-rodice-reknou-dost/
Jdu se podívat ano, psala jsem o tom 11.1. V lednu RVP rozebírala ve svém pořadu Karolína Stonjeková. To by mě zajímalo, jestli to byl stream nebo podcast. Stoprocentně to byl pořad. 😂Už se to sexování dětí a jejich vedení k promiskuitě a příprava na pedofilii blíží. Do teď jen doporučování, od září povinně. Viz pořad na SV:
Novela školského zákona omezí odklady dětí. Jasně, když neumějí mluvit, co by asi tak ve škole dělaly! Ale my je pošleme do školy všechny. Ať si tam patlají. Tuhle jsem rozmlouvala se čtyřletou Danielkou. Ty vóogo! Patlala, a patlala. Vlastně: https://www.youtube.com/watch?v=hYt080mwJvw
🤣❤️😂😍😊🤣❤️😂😍🤣❤️😂😍😊🤣❤️😂😍 Vy šte moje šlunce... Máš mě ve švé moči!
Ve třídě pak je skupina dětí s rozdílem až dvou let věku – i chápaní. 🤣❤️😂😍😊🤣❤️😂😍
A to je konec pojádky :-) To jsme říkávali doma - pojádka.
Pro dnešek jdu spát.