Jde to

Dnešní maraton mám za sebou. Zvládla jsem.

Žofince otevírám dveře nebo okno, aby se mohla dívat do zahrady. Má ze zvuků, lidí a neznámého na chodníku strach. Stačila jí jedna zlá zkušenost.

Na poledne pán. Začínal v lednu. Tehdy přijel s krásnou paní. Ona ještě pracuje. On je už v důchodu. Na druhé přeměření přijel s remcáním. Prý musí pořád něco dodržovat.

- Co musíš dodržovat?

- Hodiny. Tři hodiny.

- Ne. Řekli jsme si hodinku, nejdéle tři hodinky. Co tam máš dál?

- Mám hlad.

- Protože švindluješ. Dál?

Nebavilo mě to. Vzal si protein drink mix, náhradu mléka, proteinové mlsání. Chipsy. A už nevím co. Dnes jsem očekávala žehrání. Nechala jsem ho celou dobu bez kontroly. Minulý termín zapomněl. Domluvili jsme si přes SMS ten dnešní. Nemá to lehké. Maminka dobu kovidu odskákala zhoršenou psychikou. V ten den zrovna za ní jel. Chtěli si ji nechat tady. Ale bratr zařídil. Bratr si požádal. Bratr je… Nechci se vyjadřovat – soudy měly zakročit. Soudkyně jim řekla, že se měli bratři na poručnictví dohodnout. Nic proti bezpráví neudělala. Ano. Neplatí nic. Soucítím s ním. 

- Koupím, co mám na papírku, ať tě nezdržuji. Zjistil jsem, že si mi snížil tlak a už se nenadechuji, když si chci zavázat boty.

Nu vida. Měříme. O jednotku odpálil břišní krupon. Zlepšil si mírně měřené hodnoty. Na centimetry sněhulák odtál o -17 cm. Prý cítí, že se zmenšuje. :-) 

Vysvětluji slevy u mě. Slevy u fy. Registrujeme. Dělá nákup za 25% slevy. Nu. Někdy je lepší nechat lidi vytrucovat, nevysvětlovat. Naučil se. Líčí mi svůj denní jídelní režim. Skvělé. Ukázkové. Nakonec z něj vylezla zabíjačka, ovárek, jitrničky. :-) A zlepšil se i přes to. Ano, jedl s mírou. Schvaluji. Smluven termín. Papapa. 

Jdu si sníst grilovanou tresku. Kde je Žofka? Kam se poděla? S trychtýřem na krku. Doma – není. Doma opravdu není? Doma fakt není. Vybíhám do zahrady. Volám. Ježiši, jestli někde visí na stromě. Celá se chvěju strachem. Jak se ničeho a nikoho nebojím, tak dnes obava o to malé stvoření. Mourek vybíhá do zahrady. Sedl si na rohu domu.

- Mourinku, zavolej ji. Sežeň ji. Přiveď ji.

Poslechl. Nevím, jak to udělal. Ale stačilo, aby na rohu domu přehlédl zahradu. Žofie běží, jako by se nechumelilo proti mě. 

- Kočeno, kdes´   byla? 

Něco jede po ulici. To jsou mety do domu. Obědváme. Já i kočky. Mám jablečný kompot od včera. Maličko jsem si ho nahřála. Jen aby vypadal, že jsem ho prve dovařila. To je taková dobrota! Ještě tak čtyři roky zpátky jsem i v zimě chystala okurkový salát do mističičínky, cibulku, smetanu. Ne. V zimě tu paprika, okurek, rajče nemá co dělat. Zelená rozechvívá. Hlavně mezi 17. a 19. hodinou. Období zimy skončilo 16.2. Začala stoupat míza. Včera jsem v polském Lidlu neodolala. Koupila jsem si maliny. Budiž mi omluvou, že už začalo jaro. Letos o měsíc dřív. Zlatý déšť už odkvétá. Přitom jiná jara se teprve chystá do květu. 

Dnes jsem si pár kousků malin vhodila do vlahého kompotu jablíček a dvou obrovských jahod z minulé sezony. Tyhle velké mrazím na jahodové knedlíky z tvarohového těsta. Moc je přes zimu nevařím. Proč cpát tělo těstem, i když tvarohovým. Spíš plody používám do kompotu. Jablíčkový kompot je u nás každý den. Lahoda. Někdy do něj přihodím švestky, třešně. Vzpomínka na léto. Nebo příprava?

Odpoledne přichází krásná štíhlá paní. Povídáme si o asistentech pedagoga.

- Rušivý element třídy.

- To jsem dnes řekla nahlas. Měla jsem pět let dítě z Vietnamu. Maminka ho dovezla tam. Nechtěla ho. Po třech letech ho přivezla zpátky sem. Neumělo se najíst, mluvit, obsloužit se. Viděla jsem výsledky. Ale teď už mě to nebaví. 

- Sedělo na vietnamském dvoře v blátě se slepicemi.

- Dala jsem mu péči. Je inteligentní. Ale nemá city.

- Jj, chladnokrevné bytosti… Nemají zábrany…

Paní má hezké výsledky. Hezoučká. Nahlédne do katalogu. Bere si zatím veganský protein drink mix. Hezké to s ní bylo.

Chystala jsem se do muzea. Na copak jdu? Jo MONOXYLON. Hm, tak to mě nezajímá. Jdu si zasadit odkvetlé petrklíče a zarýt narcisky.

- Vezmi kočku s sebou.

- Vezmu. ať si užije ještě zahradu. Rána se jí bude lépe léčit v kontaktu se stromy, zemí.

- Žofko, pocem! Ty nemáš fáček! Ježkovy voči! Ona někde ztratila kšandičku ze stínítka na krku. Tak to je teda dobré. Nese ho na krku jen tak, bez úvazu. Kdyby zatřásla dle svého zvyku hlavou, shodí ho. 

- To najdeme někde v zahradě.

Chytrá kočka. Před operací mi utekla oknem v ložnici večer. A dnes oknem v obýváku.

Chvilku si hrajeme. Běhá za větvičkou jak šus. Jsem víc unavená než ona. Spíš – já ano, ona ne. Sázím, ryju, pleju. Vylezla si na třešeň. Položila se na větev jak na mechovou pohovku. Pozorovala ptáky nad hlavou. Petroušek jel (loajální k firmě, zodpovědný šplhoun) na tu svou kotelnu. Nevím, co tam chodí vyhlížet. Prý nějaká závada. Předložka na se dřív pojila spíš se čtvrtým pádem. Do. Do kotelny, do ubytovny, do internátu. Dnes se spíš používá NA se šestým pádem. Na ubytovně, na hotelu, na internátě.

Zajíždí do dvora. Už se skoro stmívá.

- Víš, kde máš kočku?

- Vím. Leží na třešni.

- Hm. Pozoruje ptáky.

- Ano. A mě.

- Uvaž si ji na provázek. To je lepidlo. 

Protože tady s ní jsem celý den. Pečuji o ni. Muzlám ji. Krmím ji. Hraju si s ní. Mazlím se s ní. Od prvního dne, kdy ji Linda unesla od jejích bratříčků, dej jim pánbu věčnou slávu, a od maminky, je na mě nalepená.

Hezký den. Stačilo. Zítra páteček. Nepracuji. Ale výjimečně zítra ano.

Dobrou noc!