Jde to, ach jde...

No. Zas se láme týden. A zas v poledne nechápu. Proč! Proč herdek filek zas děsí lidi! Občas napíšu, proč znepokojují. Že jsem zmatená. Že nevím, co dělat. Že nevím, kam jít. Na FB čtu příspěvek. Souzním.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-01-desime

Jana Kiara

BIM-BAM-BIM!

ZKOUŠKA SIRÉN! (Zní to víc jako "zkouška pyré").

TEST OF SIRENS! TEST OF SIRENS!

Pak 5 minut ticho, hurá, a pak, pro nepozorné, kteří zapomněli, co říkali před 5 minutami, začne řvát siréna na celou obec.

Účel? Vyděsit. Jednoznačně. Protože jinak by nebylo potřeba každou první středu v měsíci nechat řvát sirény. Test se dá udělat i jinak, žijeme v době technologií. Ale proč, když lze v občanech vyvolat přinejmenším nevoli z toho kraválu? Nebo po 5 minutách dokonce leknutím ještě větší stres? A na pozadí toho všeho pro starší a pamětníky i strach?

Hlavně ať mi nikdo neříká, že je to pro naše dobro, aby tu řvaly sirény jednou měsíčně.

Kdyby k něčemu došlo, můžu si vlézt tak max. do sklepa, vany nebo se shromáždit v místní tělocvičně, což je tak směšný, že to nemá obdoby. Ale možná bychom si tam aspoň hodili na koš, než by dron přistál na králíkárně, nevím.

Než jsem dopsala tento příspěvek, sirény se od nahlášení ještě nerozezněly. Takže na kravál stále čekáme.

Odpovídám:

Odpovědět

Irena Hrobská

No, každý měsíc to natočím, kdekoli to slyším a ptám se: A co? A kam mám jít? Já nevim, co mám dělat. A vždycky mi tam lidé dobrotivě odpovídají, že to je přece zkouška siren. Ano, vím, ale proč? Proč budí děti v kočárcích, proč děsí lidi? No, aby se přece vidělo, že sirény fungují. Mám to jako nekonečnou celovečerní hru obrať, otoč...

A čtu příspěvky. Vážné. Inteligentní. Tragické i legračnní:

Barbara Trojková

A víte co je paradox? Že když byl v Třineckých železárnách nějaký asi únik plynu, houkala sice siréna, ale nikdo nerozuměl, co pak říkali.

Ano, Anna hraje na mou notu.

Odpovědět

Anna Karin

K čemu sirény, když stejně nevíme co dělat a už dávno neexistují bunkry, kryty. Ještě si pamatuji jejich existenci a Branná cvičení. Ve škole v práci.

Odpovědět

Věra Petr Tesaříková

Hodit na koš, než dron přistane na králíkárně . Tak pro dnešek porce smíchu splněna. Jinak je to blbost a u nás mají hodně nepříjemné vibrace, leze to až do morku kostí. Ale pro ještě větší pobavení: existuje fb skupina: Milovníci sirén ( nebo tak nějak) a ti se na to celý měsíc těší . Běhají s mobilem pod sirény, natačejí houkání a někteří dokonce pláčou, když to nestihnou. . A tak si tu žijeme

Renata Doležalová

U nás už to řvalo

Tady pán nese humor:

Odpovědět

Pavel Přib

A podle posledních výzkumů středeční siréna na začátku měsíce poškozuje erekci Proto první středu v měsíci neplatí, středa, je ho tam třeba

Odpovědět

Alenka Halak

Ano...pořád vyvolávají strach.Nesmíme být v klidu,musíme se bát!!!!

Odpovědět

Barbora Šašková

Za meho mladi,jsme meli na zahrade sloup s verejnym rozhlasem...zacal ,,dechnou,, a pak 2x pozor...hlasení...,tak nam sel na nervy,ze jsme ho s brachou vypnuli vzduchovkou

Martina Chovančíková

A taky ta rezonance, je to děláno schvalne aby se jinak rozvibrovalo pole.

Paní má pravdu. Zvony nám zrekvírovali. Za války se říkalo na děla. Ale druhá válka jako dokončení resetu po Velké Tartárii mělo zničit i veškerá frekvenční léčení. Holoto, zvuku zvonů se vám zachtělo? Bublání vody? Nic. Sebereme a po válce nastolíme…

A ještě další probuzená. Souhlasím. I WIFI naladili na zdraví škodlivou frekvenci. Někteří elementálové cítí, jako by jim tloukli do uší. Utekli z našich zahrada. Jen my lidi necítíme, jak nás WIFI poškozuje.Odpovědět

Hanca Wilczková

Tak jsem zvazovala, na kolik Herz je ta siréna nastavena. Mám pocit, že ten zvuk ničí buňky natolik, že slabší jedinec je sražen k zemi. Systém utlumení vibrací.

Saša Sedláčková

Hrdě oznamuji, že u nás v Pardubicích už v tomto směru dosáhli dokonalosti. Nejdříve strašným vytím sirén vyděsí své obyvatelstvo, a teprve po jejich utichnutí skromě poznamenají, že prý zkouška sirén

Rudolfovna Štěpánková

Moje řeč. Děsí mě to celý život. Rozum ví, že nejspíš o nic nejde, tělo se vždycky lekne a chce utéct, schovat se a udělat cokoli málem, any se to neopakovalo. Jistě nejsem sama hypersensitivní muzikant, kdo ví, že systém musí lekat, strašit, rozhazovat naši rovnová a harmonii. Tím nás oslabuje a sebe posiluje.

Odpovědět

Rudolfovna Štěpánková

Naštěstí jsem se přestěhovala do vesničky, kde to lidem nedělají, je to dokonalý utajený ráj

Odpovědět

Eva Jiřinská

K čemu sirény, když nejsou kryty, kam by se šly ,,ďéti ,, schovat ? A ,,civilní obrana ,, neexistuje.

Mili Rozsypalová

... zavedlo se to po povodních na Moravě na přelomu tisíciletí, spolu se vznikem ISZ, protože až při těch povodních se zjistilo jaká spousta těch veřejných rozhlasů nefunguje, a neměli tehdy jak informovat lidi - třeba o nutnosti evakuace apod ... od té doby se každý měsíc prověřuje jestli jsou ty sirény a rozhlas funkční... horší je akorát to, že kdyby skutečně zase k nějaké katastrofě došlo, stejně by nikdo nevěděl co má dělat ... na druhou stranu, ten systém, který tehdy vznikl, obrovsky pomohl už při těch dalších záplavách v Čechách a v Praze ...

Odpovědět

Jana Kiara

Mili Rozsypalová Prověřovat, jestli sirény jdou, se dá i bez kraválu. Stačí kontrolka, senzory, atd.

Jeden příspěvek a jak zdrží. 

Tak kolik hovorů mi uniklo? Kuba, pošťák z DPL. Iva. Linda.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-01-jupii-nova-skin-jihokorejska-rada

Jdu se mrknout přede dveře. Kuba mi položil balíček na lavičku. Hodný. Děkuji. Těším se na novou řadu jihokorejské kosmetiky Herbalife. Netušila jsem, že Jižní Korea je jednička v kosmetice. V našem třísetčlenném lékařském a vědeckém týmu máme mnoho cizokrajných národností. Např. dr. Susan Bowerman, ta je přes fytonutrienty, má tým složený z lékařů ze zemí, kde pěstují koření. Skoro všechno exotické zjevy. 

Korejské kosmetické značky exportují do mnoha zemí; již pronikly silně na trhy USA, Evropy, Asie. Kladou silný důraz na vývoj nových složek, formulek, textur (např. esence, masky, cushion make-up, hybridi). Taky na rychlé uvádění produktů reagujících na potřeby trhu (např. přírodní ingredience, dermo-kosmetika, multifunkční výrobky).

Rozdělávám balíček. Zkoumám konzistenci, vůně. Tak s tím si vyhráli. Jemňoučké, lehoučké. Hlavně opět bez sulfátů a parabenů. To už máme v Herbalife v řadě SKIN a v řadě aloe. Např. v šamponu a kondicionéru. Bravo, nová řada je originální. 

Telefon s Lindou. Volám Ivě. Na druhém konci slyším zlomený hlas. Nepředstavitelně smutný.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-01-iva-prijela

- Ivo, co se děje?

- Snad abys přijela.

- Tak přijedu.

Ach! Nedávno, pár let, deset let, co se toto přihodilo mamince. Přehrávám si, jak byla silná. Jak jí muselo být smutno. Jak jsem s ní byla první den v DD. Měla červený svetr. Byla vážná. Smutná. Ukazovala jsem jí na chodbě hájovnu u lesa na obzoru. Bydlela v ní její kamarádka Mařenka Kuřetová.

Pamatuji si, jak Iva prodala její auto. Jak si Olik vzal z koupelny brutar. Jak si jeho žena odstěhovala pěkné nové skříňky z chodby. Tuhle mi Linda povídala, jak by si přála dřevěnou vypalovanou krabičku s nápisem Kutná Hora a letopočtem. Prý ji koupil náš tatínek. Mamka v ní měla stařičké krásné žolíky. Z knihovny všechno zmizelo. Krásná cukřenka z harrachovského barevného skla… Nic. Nevzpomínat. Jen se srdce svírá.

Napadlo mě, zaktivizovat Ivu. A povedlo se. Je třeba povznést její náladu. Vím, co ji trápí. Už nemůže řídit své červené autíčko. Všude se s ním dostala. A je v domečku stále sama. Volám:

- Ivo, jsi schopná za čtvrt hodinky jít na zastávku a přijet?

- Jsem.

- Tak jdi. V čtyřicet ti to jede.

Za chvíli volám.

- Jsi už na zastávce?

- Jsem. Ale asi mi ujel autobus.

- Neujel. Máš ještě pět minut. Hlavně měj telefon, ať jsme ve spojení.

Mám asi půl hodinky, než autobus vymele všechny zastávky. Jedu si nahoru do pevnosti pro balíček. Vím od Mijanka, že si Iva kupuje na telešopingu drahé balíky. Nevyzvedává je. Dva a půl tisíce… Tuhle si objednala minci. Za tři stovky. Jenže první upomínka dvě stovky, druhá taky. Ani neví, jestli minci za sedm set má.

Volám Mijankovi. Nebere.

Jedu na nádraží. Iva přijíždí. Mám radost. Velkou radost. Zvládla. Beru ji do auta. Smutná. Vlhké oči. 

- Ivo, chceš nakupovat?

- Nechci. Nechci. 

Aha. Potřebuje sociální kontakt. Péči. Lásku. Doma ji zabavuji. Petroušek přišel. Zaháníme chmury. Opakujeme, že byla v neděli na posvícenském obědě.

- Měli bychom dát vědět Mijankovi, aby neměl strach.

- On má dnes myslím konferenci.

- Myslíš? Mohla by být. Ivo, dnes jsem chtěla jet na hrob.

- Já jsem tam byla.      

- Jak jsi  tam mohla být? Jak by ses tam dostala?

- Byla jsem u mamky na hrobě. Měla svátek.

Péťa přispěchal s informacemi. Dnes hovořil s Mijankovou ženou. Andělem. Mám ji ráda. Milounká. Hodná. Usměvavá.

- Jo, byla na hřbitově. Jeli tam v neděli z oběda.

- Vidíš! Furt ze mě děláte vola.

I- vo, dáš si jahody se šlehaným vajíčkem? Jako u babičky?

- Dám.

Odcházejí kouřit. Podávám jim hrnečky s kafem ven. Péťa ji umí bavit. Vede určitě ty své legrační řeči. Zatím šlehám šlehačku. Prsty promačkávám jahody s javorovým sirupem. Jsou polské. Ještě to nejsou ty zimní. Dozvuky léta. Šlehám bílky s xylitolem. Žloutky taky. Nesmíchám je v hmotu. Dno francouzských krásných sklenic vystýlám šlehačkou, na to jahody. Přelévám žloutkem. Navrch sníh a šlehačku. Maličko mlýnkem pocukruji skořicí.

Sedí oba proti mně. Je nám moc hezky.

- Ivo, kolik jsi platila jízdné? Řeklas, že chceš důchodcovské?

Neví. Prý nemá lístek. Jde do kabelky. Má ho. Zkoumám. Jízdné 65+. Všechno krásně zvládla. A nikoho neohrozila. Nějaká paní prý před týdnem srazila…

- Oni se mnou jednají, jak… Auto nemám.

- Máš. Dali ho na STK.

- Jo, před třemi dny, viď?

- To trvá.

- Já pojedu dnes na zápas. První.

- Jej, to ti namixuji nápoje.

I- vo, v kolik chceš jet domů?

Rozhodly jsme pět minut po páté. Péťa pojede hned za námi.

- Máš na to dvacet minut.

- Mně stačí pět.

- Pak stáhnou závory...

Strojíme se. Sbíráme se. V autě na nádraží říkám Ivě, ať si připraví peníze.

- Platila jsem jedenáct, myslím.

- Ano, správně. Ale víš, raději si dej do ruky dvacku. Kdyby chtěli víc.

- Máš pravdu.

- A peněženku si hlídej.

Co si tak povídáme, jdeme okouknout nástupiště. Přehledně značeno.

- Není támhle můj autobus?

Hledám v IDOSU. Č. 1. Jdeme tam. A je. Čekám, až nastoupí. Přes sklo už ji nemohu fotit, odráží se lavičky. Vidím, jak mi mává. Odjíždí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-01-jaromer-josefov

Prohlížím si kolové věži krásné velké fotky našeho dvouměstí. To se povedlo.

Jedu domů. Volá Mijanek. Hlásím pohyb na cvičišti. Neví, jestli si vyzvedla oběd. Měl poradu. Jen sledoval zmeškané hovory… To mu nezávidím. Vysvětluje, jak prorazila na návsi pneumatiku. Olik jí opravil. Pro jistotu kolo nenasadil. Auto technickou lehce prošlo. Mijanek ho dal hezky do pořádku. Vyluxoval po Beníkovi. Ale klíčky, ty jsou schované. A to Ivu štve.

- Tak jí zavolej. Byla moc smutná.

Za chvíli volá. Prý jela domů s vnučkou. Bezva.

- Mijanku, prosím tě, budeme spolu utrácet pár korun v Číně. Slíbila jsem jí to. Viděla mé boty, kozačky, čepici…

Mijanek souhlasí. Určitě to bude levnější a pod dozorem než telešoping.

Volám Ivě. Říká, jak jela s vnučkou autobusem. Ptám se na oběd. Jo, vydávají v deset. Ona si ho sní tam. Nenosí ho domů. Tak snad ano.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-01-topna-sezona-zahajena

Píšu SMS Petrouškovi.

- Smím zatopit?

Až za hodinku si čtu okamžitou odpověď, že smím. Že možná, než se zahřeje komín, to bude čoudit. Nečoudilo. Vím, že čerpadlo běží celý rok. Někdy se mi před lety stalo, že na první topení bylo vypnuté. Trubky začaly bouchat… Vynesla jsem horká polena ven. Ztlumila oheň.

Domem se rozlilo příjemné teploučko. Včera jsem topení odložila, abychom mohli říkat, že topíme od října.

Dnes výjimečně jdu na školení Herbalife od osmi. Hned potom poslouchám Darju Lori na TV Šalingrad. Připojuji se pozdě. Zítra si poslechnu celé. Darja je specialistka na zapper, léčbu MMS… Ví, jak to chodí v těle, když něco chybí, přebývá. Napojuji se v okamžiku, kdy mluví o tom, že ledviny rozvádějí vodu po těle. Nepracují-li dobře, zavodňuje se srdce, plíce atd. Druhé srdce je v lýtku, když člověk nechodí, zavodňuje se. aspoň hodinu denně chodit. Člověk se musí hýbat. Pokud se zavodňuje, nabývá na váze.

Bacha na parazit motolici. Měla jsem ji. Nejen, že škodí na játrech a dalších orgánech. Hlavně způsobuje motolici. Letos v létě jsem podstoupila měsíční kůru proti parazitům. Jak být zdravý? Být stále zamilován.

Ten pohyb je nesmírně důležitý. Dnes zrovna byl den cyklistiky.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-01-jedeme-chodime

SVĚTOVÝ DEN CYKLISTIKY

První říjnový den je věnován cyklistům. Historie cyklistiky je ve svých počátcích úzce spjata s vývojem jízdního kola. Obecně její historie začíná v roce 1818, kdy F. Drais von Sauerbronn přihlásil jako patent své řiditelné běhací kolo, které bylo později na jeho počest pojmenováno "drezína". Dosáhl průměrné rychlosti 15 km/hod. Tento stoj byl značně nepohodlný, někdy přezdívaný kostitřas. Měl loukoťová kola s železnou obručí a dřevěný rám, na kterém se přímo sedělo. Brzdilo se patami, což v době, kdy obuv byla luxusní záležitostí a podrážky pouze kožené bylo poněkud nepraktické…

V roce 1870 přichází inovace v podobě vysokého kola, které zvyšuje efektivitu šlapání pevného převodu tím, že je zvětšeno přední kolo. Koncem sedmdesátých let 19. století postavili i v Čechách první vysoké kolo bratři Josef a František Kohoutové ze Smíchova. Jejich model se později stal známým pod jménem "kohoutovka"….

Poslouchám na Zprávách z Galaxie třetí překlad Ismaela Perze.

https://www.youtube.com/watch?v=UUyc-9v0N-s

Úloha pana P. v procesu ODHALENÍ - Ismael Perez (report Pozemské Aliance ze dne 30.9.2025)

Kometa Atlas iii letí ohonem dopředu. Divné, co? Vypustila devět malých komet. Ve skutečnosti je to obrovská loď asi devadesát km veliká. Letí šedesát km za vteřinu. Prý asi dvě stě šestnáct tisíc v hodině. Andrea hovoří o úloze prezidenta P. Jak hezky ho Pozemská aliance vnímá. Taky o prezidentu T. Zajímavé informace. Uvidíme. Jestli se to všechno dostane i do vesmírného puntíku  s názvem našeho městečka. Izmail hovoří o Mléčné dráze, kde jsme i my doma. Pamatuji, jak před víc jak deseti lety na přednášce Věra Ovečková namalovala na bílou tabuli umístění naší sluneční soustavy ve čtvrtém trychtýrku a vysvětlovala Noc Svaroga… Ano, prý jsme umístěni přesně tam…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-01-jsme-tu

Půlnoc. Nezvládla jsem od devíti naživo pana Holce. Dostává dotaz, co říká projevu agenta Pávka tři dny před volbami. Komentuje vitpně, pravdivě. Bez dikce, intonace. Zmiňuje i zaprodaného Mádla, absolventa Aspenu. Protežovaný… Doposlechnu zítra.

Ješiši. Dvě. 

Dobrou noc!