Jdeme do finále, chatička v novém, chodníček okolo ní

Včera večer šel a nešel internet. Před půlnocí jsem to zapíchla. Šup. Už jsem spala. Ráno jsem v klidu v osm vstala. V devět už byl článek přečten, opraven, fotky nahrány na FB.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-23-ranko

V devět přijel LP a pomocník. Včera se na dvě hodinky vzdálil. Prý na hodinu. Jak se vrátil, dostal od LP své. Dnes jeho auto parkovalo dřív než Petrovo. To už jsem byla já i obě kočeny po snídani. Super. Slunce osvětlovalo podzimní zahradu. Ještě nedávno jsme sedávali u bazénu… Dnes se tu dokončuje terénní reliéf okolo chatičky v podzimních dekoracích zahrady. Maminčin výtvor, stolek stlučen z prken a trámků a k tomu dvě lavičky téhož stylu, jsou pryč. Maminko, denně si na tebe vzpomenu. Co by mamka řekla. Jak by to hodnotila. Jestli by se zlobila. Jestli by se mnou souhlasila. Jestli by mi vynadala. Jestli by dnes přijela. Jestli bychom si zavolaly. Mami, nekonečně mi chybíš. Mamko! No, tak to tvé sezeníčko, takové jen abys měla kde odložit tašku, pití, klíčky od auta, aby sis měla kde odpočinout během práce,  právě včera zmizelo úplně. Dnes tu skotačíme my. Čeká nás shrabat hromady listí. Ještě najdu zbytky oříšků. Mami, vlašské letos pomrzly. Ale lísky – to ještě nikdy nebylo – daly všechny lísky ze všech rohů zahrady. Pěkně jsem si pochutnala denně na jejich jádrech. Mám ráda ty kulaté, heboučké s bílými proužky. A pak ty červené. Tuhle jsem se ptala Viktora, souseda, Petrouškova synovce, jestli mají lískáče.

- Máme, od tvé maminky.

Dojalo mě to. Jak hezky to řekl. Červenou lísku jsi zasadila u sebe v domečku i tady na zahradě. Hrobští z ní mají užitek přes plot. A nájemníci za plotem na pozemku. Tak ty červené mám ráda. Hlaďoulinké. Malinké. Maminko!

Joj! Jsem se lekla. Na lince zazvonil příbor. Vstávám. Jdu se podívat. Co to spadlo? Lžíce? Odkud? Mami! Doufám, že to jsi ty! A ne nějaká myš. Prve jsem zapomněla otevřené domovní dveře na terasu… Ješiši!

Na desátou má přijít paní pro jídlo. Volá, jestli může přijít dřív. Jasně. Může. Je tu.

Na jedenáctou má přijít můj oblíbený, s nímž probereme svět. Jedenáct pět. Jedenáct deset. To už nepřijde. Zapomněl. Volám. Stavějí už druhý rok bytovku. Taky jo. Volá zpět.

- Pane Bože!

- Požehnej nám! Amen.

Řehtám se.

- Já jsem si vzal telefon, abych ti mohl zavolat. Zapomněl jsem.

Chápu. Domluven nový termín.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-23-igracky-jsem-umyla-zaparkovala

Do myčky jsem naskládala igráčky. Mám tu asi tři čtyři hlavičky navíc. To znamená, že nějaké – jaké asi?! – dítě postavičku ztratilo. Co malých součástek jsem kolikrát našla. I dnes v myčce. Čistila jsem sítko. Dvě lžičky, nožíček málem oplavaly. 

Zvonek.

- Máte tady pro Irenu Hrobskou doporučený dopis na občanku.

Aha, dopravní odbor. Jo. Tři odbory mě bombardují zprávami, jak pracovnice šetřily na místě. Jak je chodník opraven. Dnes se dokonce dozvídám, že kolaudace domu nsení dle zákona nutná. Prý to takhle sdělil ten had z odboru stavebního. Zakládá si na názvu odboru. Jj. To je správné. Akurátnost muši bejt. A na chudý lidi taky přísnost. No jo, kdyby byla aspoň čestná, že? Jenže oni lžou a lžou a lžou. Volám.

- Tak jestli mi chcete tvrdit, jak ten chodník je bezvadný, už se nemusíte chodit dívat. Já vyběhnu ven a mrknu vám na něj! Z odboru majetku města mi paní řekla, že na přelomu září a října bude chodník opraven. Zajímalo by mě, jestli to bude na účet města. Nebo to bude platit stavebník, který chodník rozebral? Jste všichni podvodníci a lháři. Paní ze stavebního mi tvrdila, že nemůže můj telefonní hovor dle správního řádu přijmout. Vše se musí dít písemně. Tak jsem musela napsat, odvézt, nechat si potvrdit. A než jsem se vrátila domů, tahle úřednice varovala stavebníka, a on už kladl dlaždice. Akorát že je to velmi nekvalitní, položení neodborné, nebezpečné, velmi. A nepřeju vám, až napadne sníh, aby se někomu něco přihodilo. Hned budu svědčit, že jste nekonali přes telefonická upozornění od dubna a že se nic neděje ani na konci října.

Řekla jsem v třináctiminutovém monologu, co jsem měla na srdci. Paní byla trpělivá, milá, hodná. Za chvíli volala, že pán z TSM to bude dělat ve svém volnu v blízké době.

- Co to je blízká doba?? Vyžádala jste si termín? Co to je?!

Nu vida, ještě technické oddělení ministerstva blbosti a odbor vlády. Koho bychom do toho ještě mohli zamontovat! Referentčíků jak když naseje. Nikdo nenese zdopovaděnost. Žádná kontrola. Chaos 2024.

Tak takhle hezky se u nás pracuje. Sdělila jsem, že mám dost času i peněz na soudní jednání. Protože tři odbory si myjí ruce. Ještě by se do toho mohl zamotat odbor životního prostředí. Úředníci nepostupují zákonně, ale pak ti to hezky v románech dopisů vysvětlí. Nejhorší je had s jedovými zuby, který nerespektuje styl administrativní a montuje do svých románů – nečtu jeho výšplechty – osobní invektivy. "Kdebil". Nemocný narcis. Doma určitě myje schody, věší prádlo, vyndává myčku a jezdí na nákup.

Telefon. Jsem v ráži! Odměřeně se hlásím.

- Dobrý den, paní Hrobská. Tady je Knápková.

Ó, hned jsem zjihla. Osmdesátiletá paní, které jsme naposílali díky Lindě, jejím kolegům, paní Zuzce – výroba šunek - a mě okolo čtyřiceti tisíc. :-) Nebo víc?

- Rozklepněte si Donio! Skví se tam myčka od vás.

Směju se. Poslouchám. Je jí osmdesát. Manželovi o rok víc. Oba nemocní. Ona zryla sama ar pole po bramborách.

- Syn nám posekal křovinořezem džungli v zahradě. Zeť nám pomáhá. On umí zednické práce. Stará se o maminku, ale na sobotu vždycky přijede. Likviduji jahody. Stejně shnijí.

- Ne, nelikvidujte. Je to plevel. A´t z toho máte alespoň malý užitek!! Práškují, ničí, mrazí, povodně, ale domácí je domácí.

Vypráví o schodech. Betonové strhli a dají dřevěné? Nebo naopak. Schody ji tížily. Tak konečně mají. Plyn jde. Kuchyň zařízená. Myčka, pračka, lednice. V garáži to teprve uklidili. Co? Valily se jim v květnu a znovu v červnu splašky z WC a kanálů domem. Okolo domu žlutá řeka.

- Odkopávala jsem ze záhonů hlínu. 

- Jé, to je prý jak kámen. 

- V obýváku máme vybíleno. Nic ta není. Čekáme na ten zátěžový koberec.

- Aspoň kuchyň máte, teplo.

- Čekáme, až se pán vrátí z lázní. Zas ho musím zavolat. Položí nám ten koberece. Vy mně vždycky dodáte takovou sílu!

V duchu si říkám - jak jsou vitální! Přes osmdesát a stále se drží. Dům obnovili. Všechna čest. 

- Obec nám nabídla pomoc. To jsme odmítli.

- Proč?

Na hřišti jim v srpnu vybrali mezi lidmi deset tisíc. Psala jsem, jak soused dal dva tisíce, tamten čtyři stovky,  prý nebyli na hřišti.

- Obec nám zřídila zpětné klapky, aby se nám to už nestalo.

- Super. To je zabezpečení.

Tak staří a obec teprve po druhé vlně někde něco vybagrovala, už nevím.

- Jo, paní Hrobská, já jsem ležela na kapačkách…

- To vím. 

- A tam mě přijímal ten doktor, co zabil…

- To jsem prve četla.

- Tenhle doktor – skvělá zkušenost. Přišel na vizitu, pohladil mně ruku. Sympaťák. Profesionální přístup. Veškerou péči mi věnoval. Sestřičky se praly, která s ním bude sloužit.

A ta doktorka – ona byla z Domažlic. Má tam rozmazanou fotku, ale její tatínek byl taky doktor. Chodili do kostela…

Povídáme, povídáme. Až večer mám čas si přečíst celý článek. To bude omyl. Tenhle a profesionální? To bude asi záměna osob.

Volám poděkování od paní Knápkové Lindě. Aby vyřídila kolegům a Zuzce. 

- Mami, u té modré panenky jsme tu botičku ztratily cestou z vycházky. Pamatuješ?

- Nepamatuji. Matně. Tak já ji hledám marně. Chjo. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-23-dalsi-prace

Klídek. Venku krásný den. Nesu do zahrady kafíčka, dortík od Lindy. V termohrníčích čaj. LP měří přesně. Všechno mu nádherně lícuje. Obdivuji jeho zručnost. Pracovitost. Při práci je ve svém světě. Je utahaný.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-23-cukry-namlete-ochucene

Jdu si namlít a namíchat cukry. Základ vanilkový. Melu. Ještě maličko. Trefit konzistenci. Dávám do skleniček. Teď skořicový. Ty dva využívám nejvíc. Levandulový mě přestal bavit. V pečivu chutná jako levandulové mýdlo.

Uvolnit sklenici na mák. Přesypat rýži do jiné. Čachruji se sklenicemi. Čas letí. Vyndávám myčku. Suším igráčky. Nasazuji jim hlavičky. Mnoho nástrojů a hlaviček přebývá. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-23-chlebanek

Zadělat na chlebík. Těsto překrásně. Mazlím se s ním na vále. Nechám ho odpočnout na ošatce. Upekl se nádherný.

Linda mi poslala těsto na ovocné knedlíky. Vykrájet jablíčka. Zabalit je do vyváleného těsta. Připravit na páru. Až zavelí – oběd mám připraven.

Petroušek je tu.

- Čoveče, vedle očumují technické ten chodník.

- Aha, další čumilové. Povídala jsem paní na dopravním, že už nemusí chodit obhlížet. Že vyběhnu ven a mrknu sama. Furt píšou, jak je to hotové jak ta zeď na Ukrajině. A ona nestojí. A chodník není opraven. Od dubna telefonem. Od srpna písemně.

- No, tak dnes jsi jim asi trošku zrychlila krok.

- Ano. Protože to už není možné. Pokud nebudou konat, tak soud.

Nový zákon platí od července t. r. Kolaudace ne. Kolaudace ano. Jsem ráda, že my máme po kolaudaci.

Po novele stavebního zákona povinnost oznámení užívání stavby stavebnímu úřadu odpadá. Stavby, které bylo v současnosti možné začít užívat po oznámení stavebnímu úřadu, tak bude moci nově stavebník začít užívat bez jakéhokoliv dalšího aktu.

Co je souhlas s užíváním stavby?

Kolaudace je povolení k užívání stavby příslušným stavebním úřadem. Účelem kolaudace je ověřit soulad stavby s územním rozhodnutím, stavebním povolením a projektovou dokumentací. Dále se ověřuje bezpečnost staveb a vymezuje účel jejich užívání.1. 9. 2017

Nový stavební zákon od 1. 7. 2024

Od července 2024 (původně měl vstoupit v platnost v roce 2023) bude platit nový stavební zákon č. 283/2021 Sb., který přinese změny také v kolaudaci.

Chaos 2024 pokračuje. Ano, ne. Ano, ne. Ano, ne. Tak mohu bydlet v nové stavbě nebo nemohu? 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-23-obed

Pro dnešek hoši končí. Nesu oběd. Sluníčko – jak jinak? Zmizelo za stříbrem hliníkových mraků. Přepuštěné máslo ghí. Skořicový cukr.

Mladý odjíždí. LP tu bude ještě zítra. Nášlapy došly. Pak až v listopadu.

- Že ty to děláš naschvál, abys mohl pracovat doma? Než je objednáš, je listopad. Chumelí. 

Usmívá se. Péťa se ho zastává. Dnes spotřeboval hodně nášlapů na květináče. Vymyslel hezky. Tam si v létě mohu zasadit kytky. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-10-23-tridic-priboru

Petroušek mi veze TEMU. Třídič do zásuvky na příbory. Tady drahý. V Číně asi za tři sta dvacet.

Den se překulil obdivuhodnou rychlostí. Ireno, nestihlas´´   žehlit. Nestihlas´  hrabat listí… 

Je čas.

Zas nešel prve chvíli internet.

Dobrou noc!