Jdi za štěstím
"Kéž ti Slunce přinese během dne novou energii,
kéž tě Měsíc v noci jemně obnoví,
kéž déšť smyje tvé starosti,
kéž svěží vítr nafouká do tvého života novou sílu,
kéž zlehka kráčíš světem,
a kéž nikdy nezapomeneš na jeho krásu."
~ Apačské požehnání
----
Fňukám, dojímám se. U Karla.
Tuhle horu už dneska nevyjdu.
Řvu jak bécan. Smrkám. Ivanka taky brečí. Holky okolo něj. Charlottka mu pomáhá ze saka, Ivanka už je tu s nápoji, jedna ho fénuje, druhá hladí. Zas tu horu vyšel. Po kolikáté už? Důležitá zpráva pro mě. Pro všechny! Vždycky vyjít tu horu. Vždycky zachovat tvář. Nevzdávat život. Jít, dokud mi síly stačí. Usilovat. Srdce mi vrní. Mám ho až v krku. Přece o nic nejde. Je to jen film. Jenom film o jednom neobyčejném životě neopakovatelné bytosti. Silné, čestné, zářivé. Milé. Vtipné. Filosofické. S Bohem ve jméně. Chybí tu.
---
Plán - spát do deseti. Ne, do jedenácti. Jednou se vyválet. Jestli mě kalendář neklame - dnes je sobota.
- Nemáš zítra nic, viď?
Opravdu nemám dnes nic. Žádné školení, žádný zákaznický servis. Jen já. Protože Petroušek slouží socialistické vlasti. A on slouží velmi pečlivě a spolehlivě. To je Péťa. Čestňoch. Přiučila jsem se od něj za těch téměř třiatřicet let. Péťo, díky! Někdy pozoruji jeho lhaní z plezíru. Je doma. Zvoní nějaký otrava. Něco nabízí. Slyším:
- Nejsem doma. Jedu autem.
Buch.
Ale to se smí. To je milosrdná lež. Já to řeknu napřímo - nechci. Děkuji. On to zmírní svou omluvou, že řídí. Aby ten na druhém konci nebyl odmítnut z přesvědčení. Takhle jsme jednou v létě seděli na zahradě. Zazvonili mu. Odmítá. Slyším chráněná korálková dílna. Naznačuji, aby nepokládal. Vyzvídám na ženském hlasu.
- Vy někde šupajdíte po ulici, že?
- Jak jste to poznala?
- Funíte. Zadýcháváte se. Mohu vám pomoci zhubnout, abyste se nezadýchávala.
Vyzvídám dál. Za nějakého kovového sloníčka zaplatíme se slevou asi necelé čtyři stovky. Je to dar za cetku. Cetka je malé poděkování za příspěvek.
Našla jsem webové stránky jejich neziskové organizace. Vybrali jsme dva. Necelých osm set jsme jim přidali na korálkový provoz. Za nedlouho přišla nadutá obálka s dvěma červenými krabičkami. V každé sloníček. Našli své majitelky letos okolo Vánoc. Vnučkám budou nosit štěstí svým chobůtkem. Ani nevím, jestli ho měli vztyčený. Ale štěstí prý správně nosí sloník se sklopeným chobotem.
Tak tedy čestňák s občasným zalháním. :-) Řehtám se mu. Řehtám se TOMU.
Znovu.
Ráno. Zrzka skučí v chodbě. Vytrvale. Drzá. Půl deváté. Musím vylézt. Nakrmit chlupatou drobotinu. Rozhlížím se, co mi zbývá sundat z vánoční výzdoby. Chystám oběd. Nakukuji do FB. Vařím jablečný kompot s jahodami. Neuvěřitelně dobrá meláska. Jedu se mrknout do obchodu; nebyla jsem celý týden. Jeden, druhý, třetí řetězec; nikde člověk s volnou tváří. Max to zednické bílé pod nosem. Bóže, bóže, národe Karla IV., Jana Husa, Jana Žižky, Jana Ámose... Takových velikánů nese naše země. A takové zatlapané vystrašené poslušné a dá se říci nevzdělané duše tu zbyly. Otroci. Pokud se někdo třese, o čemž silně po dvou letech pochybuji, budiž! Ale pokud má někdo bílý ksicht s volným nosem - ne, to mi hlava nebere. (Lékař v přísně sterilním prostředí - nedotýká se roušky!! - má zakrytý nos!! i ústa!! Určitě roušku nenosí na zápěstí!!) Přitom zákony stojí na naší straně. V Ltd. ČR nefunguje moc výkonná, soudní, zákonodárná. Tedy - právo nevymahatelné. Moc státní ukradena mocí veřejnou. Ale náznak jako že soudní moci tu je. Sice ji výkonná drze urputně a pravidelně porušuje, ale zhruba padesátkrát bylo nošení tlamokrytů smeteno soudy jako nezákonné. (Pamatujete, jak Kůže řekl:
- Stejně nám to zase soud smete, ale aspoň na chvíli...
Dal jasně najevo - tady se právo NEDODRŽUJE!
Nejvíckrát zrušil vládní paskvil Nejvyšší správní soud, ale dokonce i Ústavní soud vynesl rozsudek proti porušován integrity člověka, nedodržení Norimbeského kodexu, Mezinárodní úmluvy o biomedicíně; jedná se o mraky dalších norem nadřazeným vládním vyhláškám, nařízením a doporučením. Ne, tady až se vyhlásí radostná zpráva, že soudy jsou připraveny na uvrhnutí politiků za zločiny proti lidskosti do žaláře, tak tady se stále bude říkat:
- Ale já jsem si na to už zvykl.
Ty vorle! Toaleťák ti taky nepřirostl k zadku. A používáš ho celý život. My starší skoro celý. Kapesník si taky nelepíš na nos. Máš ho u nosu na nezbytně dlouhou dobu utření nosu. Tak co ty zobany?! Nechápu...
- Jestlipak ses vyspala?
- Peťuš, jsem v obchodě; doma jen zavařím polévku. Mám oběd hotový.
- Aha, tak to bychom mohli ve čtyři obědvat.
Trapný pokus o vtip. To musím dát! To dáš! Přijeli jsme skoro zároveň. Oběd jsem měla hotový. :-)
Plánovala jsem odpolední odpočinek. Ani náhodou. Sundat kytici z jednoho z lustrů, vyndat pračku, naložit další. Vyndat druhou. Vymáchat v octové vodě. Naškrobit ubrusy, prostírání. Pověsit. Vyndat myčku. VYndat lednici. Vymýt a vydezinfikovat police. Utřídit obsah lednice. Upéct rohlíky. Mrknout do FB. Jo, stáhla jsem si Hvězdy nad hlavou. Nebolí z toho ruce ani srdce. Nemusí se u toho přemýšlet. Krásně se mi u Hvězd povedlo zadělat rohlíkové těsto. Lindin Martin mi pravidelně vozíval slámové; jedno si držím v archivu. Už dlouho, před několika lety ho pustila k vodě; jedno mi rozbil Petroušek při malování. Brčkem jsem se pokoušela ho vysát z dlažby u kamen. Prý já ti koupím jiné - to jsou jeho mantry. Před třiceti lety mi zlomil velikou pěknou jehlu s velkým okem. Ti koupím jinou. To určitě. Takovou totiž už nevyrábějí. Zlomil mi skalpel. Takový ten původní, celokovový. Navařil ho a tím totálně zlikvidoval ostří. Ti seženu nový. Tyhle jeho mantry - to zbožňuji. Dnes ukazovali v Kauflandu slámové s překrásnou zlatou etiketou. Místo pěti set jen tři sta korun. Nekup to! To je láce! Mám dvě. A byla příležitost ho rozdělat. Slámové jsme vždycky vypili s Martinem. Dnes jsem na to sama. Je silné. Na FB mě vyděsila tečkovaná milovaná Blanka. Srdce jí vystřelilo do výšin. Celý den jsem ji měla v mysli. Večer jsem si přečetla, že srdce se vrátilo z výletu. A to byla příležitost! K pečení rohlíků připít Blance na zdraví! Ať se v pořádku vrátí domů!
Pořád propaguji veselou mysl. Dobré naladění. František Drtikol:
"Radost nepotřebuje důvod, vyrůstá ze sebe jako Bůh. Radost, která potřebuje příčiny, není radostí, nýbrž zábavou."
No, a to je všechno. Den s radostí, s jemným sarkasmem, den s dojetím, taky trošku s obavami, den bez odpočinku. Den ve štěstí. V jakém? Mohla jsem si dojet za nákupem. Mohla jsem vařit. Mohla jsem se postarat o prádlo, o myčku, vymýt lednici... Pohrát si s kočkami. Byla jsem tak silná a energetická, že jsem s radostí upekla rohlíky. Naplnila Petrouškovi krabičku na zítřejší jeho cestičku do práce. Radovala jsem se. Bavila jsem se. Žila jsem. Dělejte to taky tak!
Dobrou noc!
P. S. 12.1. vám nemohl fungovat odkaz.