Jdi za štěstím. Nemáš? Tak hledej! Každý najde

Ženu nikdy nepřesvědčuj, že nemá pravdu, 

když je předem rozhodnutá, že se mýlíš!

Jiří Kodeš, bratr tenisty

Poslouchám Wilsonku 10. A řehtám se nahlas. A ruším Petrouška. Odešel právě do hajan. Nemá rád, když se tu řehtám. Má rád klid. Na začátku, to už bude třicet šest let, jsem si v noci tichounce pouštěla rádio. Tak to už asi tak třicet let neexistuje. :-) V noci se u nás zachovává noční klid a tma. Když si čtu, mám na krk takovou bezva lampičku. Abych ho nerušila. A už nespím s ntb. V noci je v naší ložnici přítomna nevypnutá WiFi. To je až dost!

Xaver a pan Holec. Dva poťouchlíci. Dva hošíčci, kteří si jakože povídají mezi čtyřma očima.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-27-miluji-jejich-humor

Socialistická nástěnka za nimi se zavedla v únoru. Rudá písmenka: Suchý únor! Vedle v odděleném chlívečku: Tabule cti: Na ní už visel kde kdo. MP3, Merkelová, teplý ministr, který jde v květnu na mateřksou, dnes tam vévodí Fiala. Pod Suchým únorem provokativní nápis z modrých písmenek: Kupuj zbraně, posílíš válku.

- Pan Holče, tady naše názorná agitace!

- Já se tam bojím podívat, Xavere! Nedělejte mi to!

- To je apel na vás!

- Já vím, kdo tam je. Já se tam, Xavere, bojím podívat!

- Co máte! Přítel barmských žen!

Naráží na Fialovu neziskovku. Přitom Barma už tolik let neexistuje!!

- Tak já vám něco, Xavere, řeknu! Já když se mu teď podívám do očí!

- To nesmíte.

Oba zachvátí smích! Srdečný a upřímný!

- Já když se mu teď podívám do vočí, tak mám pocit, že ty barmský ženy někde tejrá ve sklepě doma.

Xaver si dává ruku před pusu:

- Ó, ó!

- Tam není dobro už žádný, ne? Já tam vidím trošku, no nebudu radši říkat co. Nebudu naznačovat.

- No, je to lepší společnost! A představte si, já jsem si tak říkal, jestli, co ho tak mohlo vést k tomu, proč zorvna ty barmské ženy, jo?

Zase se uculují. I já.

- Proč ty peníze neukrad na něco jiného!

(Ó, velice odvážná otázka.)

- Ale voni, vám říkám, maj doma služku z Barmy.

- No je to možný!

- Von sedí s tou paní premiérovou, o víkendu. A luskne: Snídaně! Přiběhne barmská žena a už to servíruje.

Pan Holec graduje:

- A vidíte? Ale byt si v kravatě maluje sám! Ne? Tomu věřím!

Xaver na oko nechápavě opakuje:

- Byt si maluje sám?

- No. Vy si nepamatujete, jak se nechal vyfotit v kravatě, jak sedí. A že maluje byt? Má na to kravatu. No tak když peče buřty v saku, tak co by nemaloval v kravatě, ne?

Řehtám se.

- Pane Holče, toto je apel, tady s těma zbraněmi, abyste vy, dobře situovaný člověk…

- No, vo tom bych pochyboval!

- Počkejte! Vzal nějakou kačku, poslal panu Vetchýmu a von ví dobře, jak za to nakoupit nějakej granát, kam ho poslat, aby nějaká hlavička byla utržena. To je názorná agitace, pane Holče!

- Máte pravdu. Ale já když jsem sledoval ten jeho projev.

- Ježiš marjá!

- Já vám říkám, na mě to působilo, já jsem se fakt bál, že na konci vyhlásí válku Slovensku!

Řehtají se .

- Ten musí vyhlásit válku Slovensku, protože už mu nic jinýho nezbejvá!

- Z něj si někdo vystřelil. Za ním dnes přišel Čimelík, řek mu: Uděláš prohlášení v televizi. Tajdle to máš připravený, to tam večer přečteš a podle paragrafu toho a toho odvoláváš Donalda Trumpa z postu americkýho prezidenta.

- Já vám říkám, to bylo něco strašnýho a trapnýho!

- Dyť tam nic nebylo!

- Já si z toho pamatuju dvě věci. Miluju teď slovo malomyslnost. Pamatujete si to? Povídal nepropadejte malomyslnosti.

- Říkal to? Tak já si z toho nepamatuju vůbec nic.

- Znáte někoho, kdo propadá malomyslnosti?

- Tak já vyloženě propadaám malomyslnosti a trudnomyslnosti

- Jo? Já propadám malomyslnosti z něj. A z jeho vlády. Ale jinak ne.

Xaver si zapaluje. Suše:

- Jeho vláda je dobrá!

- Kvůli jeho vládě teď nemůžu poslat kačky Vetchýmu. I když bych to rád udělal. Jinak bych poslal už dávno.

- No to jste trošku zchudnul. Tak o třicet procent.

- Ale to ten Babiš, pane Holče!

- No to je pravda. No a druhá věc je, kterou si pamatuju, že musíme zrušit gryndýl a dávat si pozor na migraci. A já jsem si tak vzpomněl, za kterýho premiéra a za čího předsednictví se to stalo. Von bude teď popírat Petra Fialu.

Dochází na jméno režiséra, kterého jsem měla moc ráda. Xaver poštívá:

- Můj guru je pan Hřebejk.

- No tak to je jasný. To je jasný!

- Nikdo neumí ty věci – naposledy Kdo se nepoblil z nástupu…

- Nikdo neumí ty věci tak podchytit, co?

 - Jako tam je ještě ten uměleckej rozměr.

- A nikdo do toho neumí dát tolik té člověčiny! Co?

- Pane Holče, všechno ostatní…

- No, on to bude hodnej člověk!

Ireno, jaký jsi prožila den? Večer ve znamení smíchu! Dopo skvělé!

Venku lije. Tak před týdnem minus jedenáct. Využila jsem mráz k lyžování. Dnes plus deset. Je to v přírodě normální? 

Žofie tluče na okno. Vstávám z křesla. Hned ji lapím mezi dveřmi. A šup umýt packy. To je řevu, to je kvílení! To je naříkání!

Ráno si v posteli prohlížím něco na počítači. Dnes mám bene. Kočky mě nechávají. Pak rychle snídaně pro ně. Přípitek medovou vodou – prý pomáhá hubnout, medové enzymy rozpouštějí nějaké feka - nevím to slovo -  ve střevech, navíc, já připíjím smrku naproti, aby měl dostatek vláhy, na osvobození dětí, na zdraví našich rodů, na dobrou paměť, na MÍR! Pak sklenici Imunne boosteru. Selen, zinek, Cé… Sklenici Microbiotic MAX – dvě mld. prospěšných bakterií až do tlustého střeva. Sklenici Collagen SKINU. Než já se dostanu ke kokteju, je pomalu poledne. Poslouchám u toho brekeke. Jak se ten člověk jmenuje? René Kekely?

Pořad Face to face. Dnes si poslechnu rozhovor s doc. Měšťanem. Toho mám ráda jako skromného člověka. Nenamočeného. Odborníka. Poslouchám:

Doc Měšťák – dělá nejen plastickou, estetickou a rekonstrukční chirurgii. Dělá i psychoanalýzu. Docent loni oslavil osmdesátku. Říká, co všechno psychosomatika může udělat.

- Nevěřil byste, co způsobí velký stres v těle člověka. Mám neuvěřitelné příklady. Mohl bych to přednášet z hlediska tělesných změn – co se stane. 

Hrál padesát let volejbal. I za nároďák. V noci šel z chodníku. Byla tam malá dlažka šest krát šest. 

- Tak jsem se nechal zrentgenovat. Zlomil jsem si páteř. Cítím se dobře. Jen špatně chodím. Jak vám je po operaci? Vždycky odpovím: Cítím se skvěle!

Píše knihy. Měl zlomenou páteř, tak psal. Je jich celkem už osmnáct. Jeho první kniha byla Cesta naděje ke štěstí. Ukazuje tu lidem, že i v dnešní ne úplně dobré době mohou najít kousíček štěstí. Každý může najít kousíček štěstí. Kniha má 28 kapitol a končí vždy štěstím. Vybral si nějaký sport, rodina, koníček, zaměstnání…

Odskok. Včera o tom hovořil Mistr Tichonovský. Tím začínal své povídání. Vyjmenoval pět podmínek zdraví. jedna z nich byla dobrá mysl. Hned mi proletělo hlavou, že žiju s veselý, radostným člověkem. Vtipný, humorný. Přichází domů s písničkou na rtech. Tichonovský zdůraznil pro zdraví člověka radost

Měsťan. Došel k závěru a tím se řídí. Je to jeho motto.

Dobrá mysl vyléčí i vážná onemocnění. Špatná mysl je způsobí. Každý, kdo se mě ptá, zastvují mě, chtějí, abych je podpořil. Napočítal jsem tento rok šest žen, které nechtěly žít. Chtěly odejít ze světa. A já jsem je přesvědčil o tom, že je to pitomost. jim představil svoji filosofii. Ten život jde jinam a je to za jedny peníze

Má nesmírnou pravdu. Smát se. Radovat. Heldat štěstí. Mistr Gott před svým odchodem přezpíval písničku Jdi za štěstím.

Poledne. Petroušek volá.

- Peťuš, dožehlím. Pak pojedu pro jablka. Stavím se za Ivou. A večer v pět jdu do knihovny.

-A budeš někdy doma? 

¨Smějeme se.

Žehlím povlečení s kanýry. To je nekonečná práce. Poslouchám Janu Tomajkovou z Austrálie. Nestíhám poslechy.

Péťa je tu.

- Ty jsi ještě neodjela?

Peťuš, snažila jsem se ujet před čtrnáctou, ale musela bych tu nechat to žehlení.

Jedu. Venku vysvitlo sluníčko.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-27-pro-jablka

Už jsem se od září naučila jezdit směrem na Trutnov, když chci jet na Náchod. Ten nový obchvat to je pro mě zázrak. I po něm už to umím. Půl roku od otevření. Velká zkratka. Sjezd z dálnice za městem. nákladní auta mohou pokračovat na Trutnov nebo projet kruhovým objezdem na Náchod, Polsko.

Prohlížím si jablíčka. Ceny. Vybírám asi tři sorty. Tak. Teď vrátit se. na konci cesty jsem celý život pokračovala dál. Ne. Zahneš do pravého úhle. Najedeš zpátky na novou cestu. Ale tam nahoře na kruháči uhneš vpravo. Do Iviny vesnice je to kousek po nové a najednou jsi na staré cestě; poznáš to podle starých jabloní. To jsou ty, které nezmrznou. Kousek staré cesty už rozorávají. Stromy – bohužel…Ty nové – nejsou kvalita. Neodolají. Přešlechtěné jako psi.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-27-k-ive

Jedu k Ivě. Vezu ji květináč narcisků. Zvoním. Ukazuje mi, kde najdu viset klíček od branky. Beniček se může zbláznit radostí. Nesu mu kosti. Povídáme si.

- Chceš aspoň čaj?

- Dám si.

- Mám jen černý.

- Ale nepovídej. Máš i ovocný.

- A jo! Já ho neviděla.

Smějeme se.

- Ivo, to je fajn, že ti tu nehraje ta debilní TV.

Pořád to morduje ovladačem. Nejde jí a nejde. Pozoruji. Má to přes počítač. Na stole má namalován na lístečku domeček.

- Ivo zmáčkni domeček. Tady ti ho Mijanek napsal.

- Ráno tu byli kluci. Kubík povídal, že to nemám přes anténu. 

- Tak přes satelit?

Volám jejího syna. Mého oblíbence. Mijanka.

- Teto, má tam domeček. Ona to nemá přes anténu. My jsme jí ji vypli. Aby to měla jednodušší. 

- Už to chápu.

- Teď jsem si to pustil. Hledejte na liště přehrávat programy. Ona si může až týden zpátky pustit filmy, programy.

- Ivo, půjč mi ten ovladač.

- Ne, já to umím.

Zvládla. Bezva. Děkuji. chvilku budeme čarovat. Vyprávím ji o Tichonovském. O sebeopravě těla. O důvěře v mysl. V mozek. Říkám jí o Lindě, že si koupila v Krkonoších dvojdům. 

- Počítá, až bude čas, že si nás tam vezme. ¨

- Linda má nový dům?

- Prodala byt v Pze.

- Tenhle malíček necítím.

Lekla jsem se slova necitlivost. Ale vypráví, jak se včera dívala na to, jak se posunuje poleno ve stroji na štípání. Už poleno odešlo zpátky. Dívala se, nechala si tam přiskřípnout železem malíček. Byla jak holčička. Vidím podobu mamky. Hlas babičky Jůlinky. Srdce je auf. Je to moje krev. Je to poslední člověk, kterého znám nejdýl na světě. Ona neví, že vím o její těžké loňské operaci. 

Poučuji ji o vojenské operaci, kterou tu na lidstvo nastražili. 

- Ty nejseš očkovaná?

- Ne. Nejsem. I tebe jsem varovala. 

Vpomínám na Zrzku. Jak Iva přijela k nám. 

- Renko, musíme si na mamčinu ochranu najmout právníka. 

Tehdy se nám ztratila Micinka. Ještě týž večer jsme jeli k Ivě. Vybrali jsme si u ní Zrzčeku. Teď 7.3. to budou dva roky, co nepřišla domů. 

Beru Ivinu ruku. Říkám:

- Ivo, máš ruku jak mamka.

- Nemám.

- Jo, máš její ruku. Ukaž. Pamatuješ, jak nám vždycky zamáčkla bouli. Čarovala. Že už to nebolí? A my přestaly brečet.

To už dnes maminky neumějí. Je to taková jako léčebná hypnóza.

- Stahuji energii. Tak. Posílám ti ji do malíčku. Rychle se to napraví. Už zítra tě to nebolí.

Iva vnímá. Věří mi.

- Jedu. Ještě se stavím na nákupu. Pak jdu v pět do knihovny na svatební zvyky a tradice.

- Seš hodná, žes přijela. Na mě tu mluví jen televize.

- Já se zas objevím. Neboj. A čaruj! Nezapomeň! Děkuji za čaj.

- Když jsem ti k němu nemohla dát ani dětstké piškoty.

- Já bych je nejedla. Já teď  obědvala. Neboj. Čaj mi moc chutnal.

Jsem dojatá. Je to za jako dřív…

Stavuji se v obchodě pro macešky, narcisky… Mají tu jahody.  Fuj. Dnes jsem poslouchala paní, jak se nacpala jahodami. Je to číslo jedna v nejnebezpečnějším ovoci. Jsou tam vekeré jedy na nervy, na rakovinu, na všechno. Strašné!! Na druhém místě - co to tam bylo? Mandarinky? Paní začala otékat. Odvezla ji rychlá. Vrátila se domů až asi za tři dny. Vyprávěla, jak dvanáct let nemá TV. A v nemocnici denně viděla pět filmů. Hnusy. Strašení. Prý – kdo sleduje televizi, musí být zákonitě nemocný!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-27-tuhle-pohadku-az-jindy

Vezu nákup domů. Do knihovny na poslední chvilku. Dámský klub paní Konvalinkové. Elegantní dáma. Připravila si pro nás svatební zvyky, tradice, obyčeje. Psala jsem si poznámky. Ale je jedna. 

Mám večer nejvíc práce. I dnes. Vyměnila jsem odkvetlé hyacinty. Cibulky uložila do koše. Do země půjdou až na podzim. To mě naučila snacha. Ta ukňučená. Její maminka prý říkala: Cibulky ze země když jdou děti ze školy. Tedy v květnu červnu. A do země, když jdou děti do školy. Tedy v září. Nasadila jsem do misky narcisky. Ozdobila mechem. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-02-27-vecer

 Petroušek nakrájel kočkám maso. Žofie hlady zlobí. Hned, jak si napěchují bříška, jdou do tmy. To zas budou hliněné packy k mytí!

Tvořím pomázánku ze sýrů a česneku. Chystám krabičku pro Petrouška. Myju jablíčka v octové vodě. Se to nezdá. Poslouchám u toho Šalingrad. Přemýšlím o hezkém dni. Najednou je deset. Sedám k psaní. Jedna. Chtěla jsem některé zvyky popsat... Maňana!

A já?

Jdu spinkat.

Dobrou noc!