Jdu spát... :-) Zase pozdě!

Jejka. Dnes jsem to nějak nezvládla. Půl dvanácté. Dny jak korálky na nitce. Další navlečen. Byl teplý, slunný.

Mourek odpočíval celou noc na terase. Klidný. V pohodě. Péťa jako by nebyl ve svém prostředí. Ani ráno nenakouknul na terasu. Nedala jsem cedulku o Mourkovi, nenakrmil ho. Bóže, bóže. Ještě za tmy ho jdu pohladit, povzbudit. Jen zívnul. Utíkala jsem ohřát mlíčko. To si po dlouhé noci dal. Půl kapsičky. Hrstečku granulí. V deset totéž. Je to dietka? Podle mě je. Jí průběžně. PO malých dávkách. Ale furt. Už ho nemohu ani unést. Lancocha. Otevírám do zahrady. Líně se sune k východu. Jdu zpátky do domu chystat snídani sobě. Zrzečka spí pod vrbou. Vystavuje kožich sluníčku. Otevírám dveře. Čekám, že popoběhne. Jen pootočila hlavu.

- Dobrý den, Zrzi, jak se máš?

Asi dobře. Vypadá, jako že bude spát dál. Určitě ráno dostala do bříška od páníčka. Pomalu se postavila. Co noha nohu mine milostivě přichází ke mně. Ještě přede dveřmi - kočičí gymnastika. Ty vorle. Já bych k sobě běžela, radostná, že něco dostanu, že už nemusím ležet v mokré trávě. Ne, dělá mi milost. Za chvíli koukám, Moureček se rozvalil taky do trávy přede dveře. Co kdyby něco zas ukáplo. Přes sklo na něj házím zuby. To prý kočky - nebo koťata? - vnímají. Zdá se, že se usmál. Otevírám dveře.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-20_Rano_preslo_v_odpoledne_-_dekuji/

- Mouri, pojď ke mně. Rychle vstává, běží svižným krokem.

To je rozdíl mezi rezatou treperendou, která všechno může, všechno mu obžere, do jeho záchůdku se mu vy... On všechno s pokorou, láskou a trpělivostí trpí.

Pronajímáme byt. Čím dřív, tím líp, abychom ušetřili dvouměsíční platbu odcházejícímu nájemníkovi. Nahrnulo se toho na něj hodně. Žena odešla. Dítě sebrala. Kapitalista z Ruska ho vyhodil z práce. Zájemce, který se měl v poledne přijet podívat, nemá dobré reference. V jedenáct volá Petroušek. Nikdy se nepředbíhá.

- Voláš nějak brzy.

Sehnal informaci. Kluk z dobré rodiny bral drogy, kradl doma peníze, přepadl tátovu firmu. Toho nebrat. Volá deset mnut před polednem - někdo do něj narazil. Ozve se.

Super, Vesmírný pane! Děkuji.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-20_Nase_Holandanka/

Radka z Holandska posílá pohyblivé obrázky kotěte naší Zrzky. Je vidět, že sice pátý den v nové zemi, ale ještě stále okukuje, prohlíží, zkoumá. Radka jí pořídila krásný domeček. Ale prý spí nejraději na koberci. Zajímavé. Její máma se také z gauče vždy přesune na koberec. Její oblíbené místo. Dole. Přitom kočky rády vizitýrují nahoře.

Jedu na nákup. Vedle kousíček za plotem zas lijí beton. Velikánský náklaďák ho vozí na zahradu. Je tak maličkatá, že se tam auto nemůže ani vytočit. Fakt nechápu, proč si z mnoha pozemků, které jejich rodina vlastní, vybral právě tuhle naprosto nevhodnou nudli na konci ukončenou velmi nebezpečně se bortící šancovní zdí. Samochtějícímu se křivda neděje. Já bych si pozemek klidně ještě rozšířila. Vrtanou studnu bych si na něm nechal vybudovat. On si plochu zaplácne domem. 

U nádraží zastavuji. Musím si vyfotit nebe. To je do nebe volající. Na parkovišti fotím velikého chemtrailsového anděla. Večer dle vzkazu na TV Šalingrad od Zuzany Adamson odesílám dnešní úrodu.

Chemtrails/ Výzva k zastavení

POSÍLEJTE VAŠE FOTOGRAFIE

Milí diváci, na začátku října, kdy jsme si všichni všimli mimořádného sprejování-chemtrails, jsem navázala telefonickou komunikaci s Úřadem pro civilní letectví, sdělila o ohrožení bezpečnosti a zdraví lidí, zvířat a přírody na našem území a sympatický pan ředitel sekce bezpečnosti slíbil, že budou vyšetřovat tyto postřiky.

Pokud budete zasílat fotky , doporučuji vyfotit a zároveň hned mrknout, kdo to letí Ať to víme ... Jednoduše lze stáhnout appka flightradar24 a i v neplacené verzi si nad sebou můžeš najít kdo a kam letí a třeba to i rovnou sype

Vaše fotografie a záznamy posílejte /klidně i anonymně/ s datem záznamu a místem na mail:

hurych@caa.cz

podatelna@caa.cz

Do nadpisu zprávy prosím uvádějte:

Chemtrails/ Výzva k zastavení

Zuzana Adamson

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-10-20_Apokalipsa_Ne%2C_jen_krajkovane_nebe/

Potkala jsem milovanou skvělou pečovatelku Irenku. A její dceru. Taky Irenku. Taky pečovatelku. Děkuji ji za to, jak se m starala o mamku. Vyzvídám, jestli žije Anička. Jestli paní Kuncová. A na paní K. si ne a nemohu vzpomenout. Popisuji, kde měla pokoj... Raduji se, na konci chodby žije stále Drahuška. A Janinka z přízemí... Irenka byla odměněna za službu v kovidu. 

- Irenko, to bylo divadlo. Pro vás cvičení v mundurech. Ani mi to neříkej. Ale gratuluji ti, protože si ocenění zasloužíš. 

Před nákupem byla obloha nápadně krajkovaná. Slunce tvořilo hlavu obrovitému andělovi se vztyčenými křídly. V lednu, kdy nastoupil do úřadu Trump, myslela jsem naivně, že splní to, co psal. Zarazit chemtrails. Důvěřivě jsem čekala, měsíc, půl roku, rok, Než jsem pochopila, že slibem nezarmoutíš.

Vracím se z nákupu. Obloha zšedla. Vedle ještě otravují na stavbě. Péťa se realizuje. Je nesmírně pracovitý. Ostříhal všechny drobné větvičky z průřezu stromů; nechal je vyvézt ze zahrady. Prý listí... Velké větve obrovskými nůžkami nastříhal na polínka. Potlačuji zlobu. V železném dřevníku máme pytle s jemňoučkými větvičkami, které jsem na špalku štípala loni celou zimu po chvílích. Na jaře je dosekala Linda.

- Mohl bys mi říci, proč jsi to tak rychle uklidil? Mamka vždycky všechny větvičky použila na zátop pod brutarem.

- No jo, brutar je něco jiného.

- A jak je to jiné? Potřebuji na zátop jemné větvičky a ne takovéhle klády.

Uražen.

- Já se od rána nezastavím. A kdys to sekala? Vždyť to tu leželo celou zimu. 

- Nepamatuješ? Když jsme měli novou Zrzku. Chodila jsem s ní na hodinku do zahrady v listopadu. V prosinci. Taky v lednu...

Tak copak si zas vymyslíš? S čím přijdeš?

- Už to nemáme kam dávat. Kam to chceš složit?

- To je to nejmenší. Nové pytle vyrovnám dozadu, aby vyschly, staré pytle dopředu. Z těch budu brát na zátop. A tyhle klacky... Šeredy...

- Tak na co máme ty klacky?

Opakuji po něm.

- No, na co máme ty klacky?

- Na topení.

- Aha, to budu pořád vstávat a chodit přikládat. Jedním polenem topím pomalu celý večer. Tohle proletí komínem... 

Líbí se mi cvičení jeho ostražitosti. Tak co tam máš dál? 

- Ale už nemáme pytle!

- A kdo ti to povídal? Já mám. Linda mi koupila k svátku. Nepamatuješ?
Nechávám ho trošku se vzpamatovat.

- Peťuš, ty papriky jsou suché. Je potřeba je zalít. A měli bychom navézt dřevo do bedny, když je tak hezky.

- Nemáme kolečko.

Nahrál si. Tak SMEČ!

- My nemáme kolečko? Vždyť máme tři!
- No jo, ale v tom jednom jsou větvičky z vánočních stromečků na oheň. Do těch dvou jsem vyrovnal, co jsem dnes nastříhal.

- Ty seš hospodář! Na baterky! To jsem si říkala, proč to kolečko stojí celé léto pod stromem.

Jdu naplnit pytle mini polínky z koleček. Kouká překvapen. Pozoruje mě. 

- No, vidíš. A už máš kolečko.

V cukuletu ho plní špalky. On mě fakt potřebuje. Jsem jeho záložní mozek. Vozíme dřevo. Mezitím slunce překryto chemtrails. Ještě jsem si chtěla vít věnečky. Zas ne. Mourek si automaticky naskakuje na křesílko v zimní zahradě. Pozoruje naše snažení venku.

- Peťuš, ještě potřebuji pomoci se zalitím tújí - chci se zbavit hořké soli.

- Ty mě musíš vždycky sejmout viď?

Dělám hloupou.

- Prosím? Vůbec nevím.

Zaléváme.

- Už není voda. Hlavně musím ti jet koupit benzín a pro mléko. Že ty si vzpomeneš vždycky pozdě. Mohlas přijet dřív z nákupu.

- Jo, to bych si mohla nasadit křídla.

Jede mi naplnit auto. Já vyprazdňuji poslední soudky. Zalévám tújky na zimu. Beru dekorace na věnečky zpátky domů. Zas netvořím. Sedám k počítači, tisknu si blankety na zítra. Jedu měřit do velké fy.

Péťa je tu s mlékem. Až do pracovny slyším:

- No Moure! Ty drzoune!

- To nemůžeš zavřít dveře? Sedí u kamen.

- Jo? Tak to on si asi pootevřel dveře. Moureček sedí u kamen?

- Už ne. Už je na křesílku na terase.

Jedna jedna. Teď zas ztchéroval Peťulka mě. :-) Od víkendu se chystám upéci jablečnou buchtu. Tvořím linecké těsto. Nemám čas ho nechat ztuhnout. Prsty vymačkávám u TV Šalingrad těsto po pekáči. Jsem zvědavá, jak překryju jablečnou směs. To nevyválím. Protože jsem tajně šikovná, válím kousky těsta a napojuji, napojuji, překrývám, překrývám, daří se. Těsto vypadá jako pačvork; přesýpám oříšky; vzhled ucházející.

Mléko svařeno, Trouba už zapípala. Upečeno. Vedro tu je. Pro dnešek hodnotím den jedničkou. Peťulka, pán tvorstva a můj ochranitel, mi zase stál po boku. Řehtám se tomu jemu - že ty mě musíš vždycky spálit! Jednou já, jednou on. Sprďunk za Mourka jsem přežila. Overtonovo okno - Mour Petrouškovým bedlivým okem zachycen už v obýváku.

- Mami, ale to už nemohu přivézt Kitty.

- Můžeš. Mourek na tu chvíli bude venku.

- On si bude hlídat revír. A Kitty si oblíbila sedět na terase.

- Tak bude sedět na terase.

Všechno dobře dopadne. Pod psaním mi psal můj kuchařík; prý co dnes vyhlásila vláda, bojí se jehly. Jdu se zeptat Petrouška, co vyhlásili. Jo takhle - testy, kočkování. Výhrůžky. To víš, že jo. GDPR už neplatí?! Můj kuchařík se bojí o existenci. Má strach, že přijde o práci, bydlení. Uklidnila jsem ho. Myslím na Míšu v horečkách... Taky komunikuji s paní, co se dala zabodat, aby mohla obejmout naposledy své vnuky v Americe. Červenou řepu, křen - proti grafenu, koloidní stříbro... Obrana na speik... Na 8.12. na Lindiny narozeniny - letenka k tomu dementnímu panáčkovi v Americe... Jo - paní má taky Lindu. Všechno dobře dopadne. Lidi, děsí nás. Už se svět bortí. Nic tu neplatí. Kdo z našich předků může říci, že hrál ve světové bláznivé komedii. Tak si to užijme. Smějme se. Mocní se klepou strachy. Bojí se žalob. Bude to cvičení pro vnitřní zlobu českého národa. Aby se třeba na kandelábru nehoupali naši otrokáři. :-)

Jejej, odkazy od Lindy - řetízky a korálky na brýle. Dva jsem si vybrala. :-) Včera to vypadalo na šněrovadlo. Jde to, ach jde, jen každý hleď... Jé, to je Neruda:

Vzhůru již hlavu, národe (Písně kosmické)

Vzhůru již hlavu, národe,
k nebi své zdvihni oči!
Viz: jsou tam i malé hvězdičky,
kol nichž se velké točí!
Toť prostě tím: ty maličké
z jadrného jsou fládru,
ale ty velké a poslušné
jen z plynových jsou hadrů.

Troufám, že při té myšlénce
srdce ti povyskočí -
nuž - buďme tou malou hvězdičkou,
kol níž se velké točí!
Jde to, ach jde! Jen každý hleď
k vlastnímu dobře jádru;
bude-li každý z nás z křemene,
je celý národ z kvádrů!

Svět se přepóloval, přepojil. To už musíme, MUSÍME vydržet. Žít a přežít tenhle zmar.

Dobrou noc!