Je dobré si rovnat myšlenky, dělat inventuru... Kráčím dál

Kratičké otočení. Retrospekce. Měla jsem čas přemýšlet. Uvědomit si bytí. Taky to, co říkám lidem:

Život držíte ve svých rukou.

Jak se to dělá? Já to vím přesně. Napasuješ-li se do role nebožáka, ublíženého, lituješ-li se, urážíš se, nekontrolovatelně se vymezuješ, jsi nesnášenlivý ke světu, krmíš temného vlka. Řehtáš-li se, jsi pozitivní, hodný, ozýváš se jen v případě nespravedlnosti – krmíš bílého.

Ráno. Sobota. Dnes nikdo nepřijde. Svoboda. Volnost. A zima. 

- Moure, ty se mi válíš v sedmikráskách!

Venku jak v psírně. Chudáci kytky. Už bych je chtěla vyndat ze skleníku. Na druhou stranu – máme oploceno. A nehostíme srnky. Později.

Petroušek už pilně pracuje. Nevydrží sedět s rukama v klíně. Neumí si lehnout a číst si. To já umím, ale nemám čas. ¨¨😂😍😊 ¨¨V zimě jsem se těšila do chaloupky… Ani jednou mi to nevyšlo.

Zahrada se vzhledově zas maličko pozdvihla. Už nemáme trubku s vodou čnící z domu a z ní fůru koleček, ventilů a hadic. Máme krásnou mramorovou kapličku. Z ní vyvedené kohoutky. Ten hlavní - to je nádhera. Vybral ho LP. Koupil retro. Takový z mého i jeho dětství. Jsme od sebe jen asi šest sedm let.

V zahradě už nestraší sešlý zahradní domek. Jeho barva volá:

- Podívejte se všichni, jak jsem krásný, jak mě opravili!

Barvy se změnily. Ze zelené, takové té hezké, příjemné, na oranž, okr.

Už třetí sezonu, možná čtvrtou, tu stojí skleník. Bezva věc. A letos se konečně zprofesionizoval přívod vody a elektřiny. Luxus.

Petroušek vykopal do chráničky přívod elektřiny. Už nebudu hartusit, že se prodlužka propadá do země. A on nebude říkat – jo, nech ji, ať  ji nepřeseknu sekačkou.

Naše sezení pod ořechem se změnilo. Tam to bylo fajn. Sousedi byli přes zahradu. Když jsme chtěli, viděli jsme se. Když ne, tak ne. Změnilo se to novými vtěrkami. Vzali nám slunce. Je tu o jednu sekačku víc. Už nemáme soukromí. Pořád dodělávají něco na domě. Ruší. Práší. Otravují. Kobylky, no.

Sezení jsme přestěhovali na druhou stranu domu. Nikdo nás tu neruší. Druzí sousedé jsou přes zahradu. Pokud jdou do bazénu, jsou v pohodě. 

- Peťuš! Přinesu ti svačinku. Jen si natrhám kopřivy, vyryju si pampelišku a natrhám si pár výhonků smrku.

Jsem ráda, že ho mám. Jsem s ním moc šťastná. Když začne dědkovatět, řeknu mu větičku. Takovou tajnou, protože bych způsobila výbuch v příbuzenstvu. Tak tajnou. Oni jsou lidi totiž blbci. Nechápou legraci, nadsázku. Tak tajnou. Ale funguje. perfektně. A že by chtěl dědkovatět, to dá rozum. Jenže: A teď pozor!! Další moudro, kterým naštvávám:

Vztah tvoří žena!

Ano. Když mi náhodou unavený Petroušek něco odsekne:

- Peťuš, jak to se mnou mluvíš? Já jsem tvoje žena, tvoje milenka, tvoje pečovatelka, tvoje hospodyně, tvoje přítelkyně!

A je zase slunce.

Nebo mohu říci:

- A že ty si mě pleteš s kolegou?

Nebo taky mohu použít repliku:

- Hele, nejsi na ping pongu!

Vztah tvoří žena.

A muž ho tvoří z druhé strany. Opečovává. Zajišťuje. Chrání. Nosí finance. Tvoří hodnoty. Miluje a projevuje lásku. Snáší do hnízda. Nehledí na svět. Je tu pro svou ženu.

Nedovedu si představit, že bych všechno financovala sama. Dělíme se. Nebo že bych mu za práci platila. Ne, ne. To je konec. Odstěhovat se. A adieu! 

Včera mi nabídl, že bychom mohli jet na oběd. Ráda jsem v noci objednala dvě místa u stolu.

- Petroušku, dojedu ke švadleně, pak koupit kočkám maso.

- No, na to, že nejsi oblečená, namalovaná, tak máš co dělat.

- A jo! Tak asi jen švadlena. Ačkoli – možná tě překvapím a stihnu všechno. Teda obojí.

Šup. Umýt pleť. Nanést krémy. Barvy. Volám švadleně. Vzkázala mi po Lindě, že má hotovo. Já mám u ní taky malou věc. Měla jsem takový krásný kvítkovaný běhoun na stůl. Trkvoň jsem ho rozstříhala na čtyři díly. Prostírání hezoučké. Ale každé praní se třepilo víc a víc.

Jedu. Paní na mě čeká. Je už stařičká. Nechala si dát do těla…

- Jste zdravá?

- Ne. Chodím po doktorech. Strašně mě bolí hlava. Tuhle jsem se složila u řezníka. Tak nemohu nikam dál jít. Měla jsem tlak sto devadesát.

- Pamatujete, co jsem vám říkala před třemi lety na náměstí? Jak jste tam na mě všechny koukaly jak na blázna?

- No jo. My jsme myslely.

- Doktoři vám nic nezjistí. Na to se připravte.

- No to já vím. Já už byla na tolika vyšetřeních. A nic.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-10-rano-ukazuji-brslici-kozi-nohu

Krmte se křenem, červenou řepou, výhonky borovice, jsou to speciální kapky. Pokud můžete si dojít někde ke smrku, aspoň si natrhejte jeho výhonky. Ta doba je právě teď. A bršlici!! Důvěřujte přírodě.

- Bršlici neznám.

- Pojďte, támhle je! Ukážu vám, co se z ní jí.

Ukazuji ji, proč se jí říká kozí noha. Nový lísteček vypadá jako kopýtko a z něj prstíky na kozí nožce.

Ach, kdybych jí mohla být nápomocná…

Volám z auta.

- Jedem?

- Stůj před vraty.

Vjíždím do naší ulice. Akorát vyšel. Nasedl. Řídím já. Nechám Kugu maličko proběhnout.

- Kugo, zpátky ti povlaje hříva, ale osedlá tě jiný jezdec.

Péťa se směje mé dětinskosti. A propojení s mým krásným koněm.

Parkuji.

- Dej to támhle. Ne, postav se semhle.

A tady v okamžiku střetu jen klidně řeknu:

- Petroušku, mlč; já si zaparkuji podle svého uvážení.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-10-do-tropicalu-na-obed

No, a tak to bylo. Dnes nebylo parkovací místečko uvnitř; musela jsem se otočit, vyjet ven a tam auto zaparkovat. Oťapoval tam pán v obleku s paní. Až když jsme se usadili, zjistili jsme, že se schází veliká rodina. Někteří se představovali. Asi narozeniny a zároveň stmelení, seznámení. Utužování rodinných vztahů, rodu. Skvělé. Výborné. Vynikající. Rod je třeba znát. A pěstovat. Svatoplukovy pruty. Bohužel, existují i nabobové, kteří se urážejí, tříští vztahy, jejich ego neumí korigovat situaci, protože oni jsou kingové. Neumějí zpracovat své já. Nejtěžší práce – sám na sobě. Volové, tak si vystřelte voko!

- Co kdybychom si sedli venku?

Nadšeně souhlasím. Vybírám místo. Petroušek mi po chvilce galantně nabízí, jestli si chci vyměnit sezení. Ano, přijímám. Pustil mě na sluníčko. To je gentleman. To jsou maličkosti, které tmelí vztah. Je velkorysý, je ke mně štědrý, šanuje mě – když si potřebuji lehnout, posílá mě, ať si odpočinu, pečuje… Žena drží opratě, ale potřebuje k tomu druhou stranu, ta taky práská bičem. Aby si snad někdo nemyslel něco o podpantofláctví. Ne, ne. Nedovolím si skandály na veřejnosti, neexistuje, abych se v mládí vrhla do politiky, ne, to bych si všechno pokazila. Žijeme si pro sebe. Má rád klid, pohodu. Ó, a děti! No!

Servírka nese lístky.

- Ne, ne, pište si: Č. 66 dvakrát, jednou německé brambory, jednou hranolky, jednou pito, jednou bílé sladké víno.

- Máte třeba chardonnay?

- Ano.

- Smím se zeptat, co je 66?

- Roštěná se šunkou a vejcem, obloha

Slečna si zapisuje. V mžiku je zpátky. Chardonnay nemají. Ano, sauvignon si dám ráda.

- Linda mi poslala obrázek dortu. Prý abych měl motivaci.

- Jj, prý pro nás upekla punčový dort.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-10-k-linde-okolo-snezky

Radíme se, kudy. Nakonec jedeme cestou, kterou jsem brázdila v tomto týdnu za pampeliškami.

Za chvíli se před námi otevírá panorama Krkonoš.

- Peťůůůůš, vidím Sněžku! A Černou horu! Peťuš, já už se tak těším na lyžování! 

Postřehla jsem škleb. On nerad lyžuje. Nebo úsměšek? Že na jaře myslím na zimu? :-) Směju se. Je tak rád, že je zima a můj koníček za námi. :-) 

Stavujeme se u Milky pro mléko. Její pán vzkazuje Lindě, že včely jen rychle a krátce obstaral.

- Aby nenastydly, že? Jsem moc ráda, že Lindu zaučíte. Uvedete do včelařství. 

Pán je rád, že bude na světě další včelař. Jeho děti ani vnuci se nechytají. Mají krávu, prasata, teď jedno zabili, už jen jeden čuník. Pořídí mu kamaráda. Prasátko je prý smutné. Ale hospodyně řekla jen jednoho, tedy celkem dva. Mívali tři. Jenže osmdesátka se blíží. Milka minulý měsíc slavila sedmdesát pět. Prý říká, že by za manžela někdy šla podojit, že se mu nechce. Jenže to by už pak chodila stále. Ano. Pohyb. Nesmírně důležitý pro paměť, pro pohyblivost těla. A jejich děti a vnuci - nic. Tak krásné hospodářství. Tady se narodila naše Žofinka. 

Kravička má býčka. Mléko dojí pro nás lidi teprve odvčera. Býček je odstaven na dudák. Linda tohle všechno obhlíží; chytá od Milky rady. Až jednou, aby měla aspoň základy, jak se na statku pracuje.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-10-u-lindy

Parkujeme dole. Shora na nás volá LP. Máváme. Stoupáme nahoru do domu. Linda zpracovává poslední klestí na otýpky. Nesmírně činorodá.Pozemek jí kvete pod rukama. 

-Mami, už to budu mít skoro hotovo.

Jdeme dovnitř. Mně čaj. Petrouškovi kafíčko.

- Zavolej Petra. Uvař mu kafe. Dej mu buchtu.

Chlad.

LP je tu. Hodujeme. Situace není stále ideální. Nebude.

- Mamko, tady jsem ti natrhala hluchavky.

Valím oči. To jsem nikdy do školy nechtěla trhat. Linda pro mě ano.

Mami, pojď, ukážu ti kytky. Obcházíme její latifundii. Je zahradnice po mé mamce. Mamka jí asi dost inspirovala a naučila. Vykvete jí i násada od koštěte. Po mně to teda opravdu nemá. LP hloubí základy na skleník. Sedí na bagříčku. Linda ho koupila. Péťa ho pozoruje, jak řadí pákami a učí se se strojem pracovat.

Lindina snaha oddělit tújemi hranu pozemku nevyšla dobře. V zimě sem chodily srnky na pastvu. Sežraly jí, co se dalo. Stromy má oplocené sítěmi.

- Lindi, mňam mňam, není to nízké? 

Napodobuji srnku. Strkám hlavu ke stromečku. Řehtáme se. Seznamuje se už třetí rok s horskou divočinou. Vypuzuje krtka. Chrání se před zajíčky, srnkami… Založila sad. Zasadila už dost stromečků. 

Stařičká rozpadlá proděravělá jabloň se snaží. Kráska. Rodí. Dlouho obcházíme, prohlížíme. Obdivuji. Je tu vidět hodně práce. Škoda, že jsou mezi nimi rozpory. Starého psa novým kouskům nenaučíš. Linda je pečlivá, akurátní… Chápu ji.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-10-caruji

Jedeme domů. Petroušek mi natrhal pampelišky. Večer chci z nich tvořit; až doma zjišťuji, mám jich málo. Pořád se chodím ptát na převody jednotek. Když mám jen čtvrtinu hmotnosti květů, kolik vody, kolik citronové šťávy.

- Peťuš, za rok si v naší zahradě natrhám pampelindy. A že jsem jich letos, blbec, vyryla z jahod…

Ještě prosypávám smrkové výhonky cukrem na sirup. Budu je v příštích dnech docpávat. Pak možná sklenici zakopu do podzimu. 

Procházím FB. Tolik zpráv. Tolik vzdělanosti. Poučení. Neexistovala žádná Římská říše. To vím už delší čas. Vytvořili ji do učebnic, aby přehlušili informace o největší říši světa Tartárii. Slovanská říše. Byla tu ještě nedávno. Do napoleonských válek. Jenže z ní zbyla jen zkomolenina - Tramtárie ve významu někde neznámo daleko. Víc a víc a víc jsem ráda Slovankou. Jsme určeni k vyhubení. Ono se jim to nepovede. No! Těžký úděl. Dáme to. Přežijeme.

A hele, první nebezpečí. Říkají, že lock downem. Ale ne, dávno naplánováno. I lock down i ztížení výběru peněz banky. Peníze v bance nejsou tvoje. Patří bance a ta o nich smí rozhodovat. Nosatí bankéři chtějí být majiteli světa. I tvých peněz, tvého domu, tebe samotného. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-05-10-otroku/1674699513

Pavel Macek

Španělsko právě výrazně ztížilo výběr vlastních peněz z banky

Pokud si nyní chcete vybrat více než 3 000 € v hotovosti, musíte o tom předem informovat stát, vysvětlit důvod a počkat na schválení. Pokud tak neučiníte, hrozí vám pokuta až do výše 150 000 €.

Toto není fikce. Není to teorie. Není to varování před hypotetickou budoucností. Je to realita v jedné z hlavních evropských demokracií v roce 2025.

Jen pár dní poté, co celostátní výpadek proudu připomněl, proč hotovost stále hraje důležitou roli, Španělsko ještě více zpřísnilo omezení, která s obyčejnými lidmi zacházejí jako s podezřelými – jen proto, že chtějí přístup ke svým vlastním prostředkům.

To vše se děje právě ve chvíli, kdy EU prosazuje digitální euro – programovatelnou měnu propojenou s digitálními identitami, navrženou tak, aby mohla být sledována, regulována a v případě potřeby zablokována.

Jaký měnový systém trestá střadatele, monitoruje každou transakci a nutí občany ospravedlňovat základní finanční úkony?

—Thomas Jeegers, MBA, autor knih o Bitcoinu

Jéšiši, tak dlouhá retrospekce. Potřebuji si ujasňovat myšlenky, skutky, plány, informace. Rovnat si to ve své duši. Jsem ráda, že vás sem tolik chodí! Jsem překvapena, kolik set! A počty stoupají. Hodně. Děkuji za sdílení. Taky ego.

Dobrou noc!