Je fajn, že kvantovou fyziku věda uznala :-)

Bylo to tu dnes opravdu krásné.

Večer jsem se šla podívat na čápy na komíně. Spali. I máma se složila. Micka se naježila. Co to je za kníkání? Nepřítel? Asi omylem jsem ťukla na jejich hnízdo na začátku hnízdění. Prázdné. Jen vajíčko. V noci se mi zdálo, že je hnízdo opuštěné. Blíží se to. Raz dva tři, čas odletu zanedlouho... Čápata máchají mocně křídly... Docela s obavami očekávám, jak první plachtění zvládnou. Milióny čápů zvládly odletět do Afriky. Miliardy lidí se naučily chodit. Ráno jsem první otevřela čapí rodinu. Byli tam. Uf. Tak dnes ještě ne.

Dnes pracuji až po obědě. Řekla jsem si, přispím si. Zvonek. Lezu v noční košili. :-) Paní potřebuje pomoci. Úřaduji nenamalovaná, v nekližé. :-) Výhoda práce z domova.

Mám změněný hlas. Jako Dalibor Janda. Od soboty konečně přestal řápavý kašel. Klimatizace. Jsem ráda, že nepracuji v klimatizovaných prostorách. Každoročně necháme klimošku vyčistit. Semeniště bacilů. Holka, mohla by sis už zapamatovat jisté věci... Pokud ne, trp. 

Paní odešla, rozkládám si sezení v přední části zahrady u domu. Protrhávám shnilé třešně. Dnes naplním plný košík. Namrazit, zavařit. Nutno pečlivě kontrolovat. Letos zrály už shnilé... Divné. A nejen nám. Zalévám růže, rajčata, truhlíky...  Přerovnávám mrazák. Inventura. Co zbylo z  loňské úrody. Jdu se smočit.

Prostřihuji větve třešně nad rybízy. Jo, Péťa má pravdu. Nutno prosvětlit. Poslouchám dr. Vojáčka. 

https://www.youtube.com/watch?v=Ua0LLfU2z4g&t=12s&fbclid=IwAR0pi-y557ARgqLLeDEFyFuGAqTAaGuv1IDNVUfbqoN6kjcFIsa6eL62r9U

Jan Vojáček, Autoimunita v kontextu funkční medicíny

Tak mladý, tak mi mluví z duše. Doba je přehygienizovaná V prvních dvou letech se zvyšuje pestrost, diverzita mikrobů. Cvičíme imunitu. Náš mikrobiom - nesmírně důležitý regulátor imunitního systému. Ztrácíme adaptační rezervy. Maminky řeknou: Nesedej do trávy, jsou tam včely, mravenci. - No a co? je to přirozené. Do toho vstupují léky v útlém věku - oslabení imunity. Děti jsou nemocné. Mikrobi - důležití. Důsledně se starat o svůj mikrobiální otisk. Jak? Nechat děti ušpinit. V trávě se pěstuje diverzita mikrobů... V šesti sedmi letech se programuje mysl!! Prvních šest sedm let žijeme na vlnách theta, tedy ve stavu hypnózy. Programují nás, jak se k nám chová matka, jak se matka chová k otci, jak se chovají k dalším dětem, jak se chová babička, dědeček... To se ukládá do naší hlavy. Asi po válkách si odnášíme 77 destruktivních vzorců!! Prvních sedm roků rozhoduje o tom, jaký máme život - jaké máme vztahy, jestli jsme zdraví, nemocní, jaké máme vztahy, jestli jsme chudí nebo bohatí... Pokud se nám to nelíbí - věda už uznala kvantovou fyziku - tak to jen stačí změnit. Žijeme v poli neomezených možností. O tom, co budeme prožívat, rozhodujeme my.

Mění se nám energie mužských a ženských principů. Hodně žen si nese naprogramování na výkonnostní mužské spektrum. A mnoho mužů je jemnějších, citlivějších, nesou si silnější ženskou stránku.

Žena má kontrolovat, aby jela na vlně ženské energie. Kde je nucena se vzdát ženské energie? A´t si to uvědomí, změní. A muži - ať si zjistí, kde nejedou na vlně opravdového chlapa. Kde nejsou oporou a podporou. Staňte se chlapy.

Stres má různé podoby. Formuje nás:

- životní styl: Strava, spánek, pohyb, pitný režim

- psyché: emoce, pocity, vzorce

- prostředí - elektromagnetické záření, vlivy modrého světla, chemikálie...

Potřeba se zklidnit. My potřebujeme stres, ale jen v adekvátním množství. Vzorec: 72:28 - Budeme-li mít v těle 72% pozitivních harmonizujících procesů - budeme zdraví. Budeme-li mít 28% stresorů - stále budeme zdraví. Jenže v oblasti psyché je vzorec naopak.

Podstatné je STŘEVO!!! Propustnost střeva nutno mít v pohodě, abychom si neničili imunitu. Aby nám do těla nepoušětělo to, co tam nepatří. Stres, toxiny, jídlo, patogeny, NEKVALITNÍ doplňky... Mluví mi z duše. NECHEJME DĚTI ZABLÁTIT, SE, HRÁT SI VE ŠPÍNĚ!! Čistota - přeženu-li - škodí!!! Nechejme své děti očkovat přírodou. Dodnes nemyju švestky, ač vidím, že na nich sedí popílek... Svět jede na mužském výkonnostním spektru - klesá plodnost... Ženy zapomněly na cykličnosti!! Ženy hormonální antikoncepcí zabily svoji cykličnost. Přepólovaly se na mužskou stranu energie. množství žen je zaseknuta v dynamické fázi. Jenže my máme čtyři fáze. A co se stane? VYČERPAJÍ SE!!! A čím to je? Nemají podporu? Nebo jim je blízké jet na výkon? - Holky, zamysleme se. Mně kolo pumpuje manžel. A vyžaduji, aby mi manžel pomohl do kabátu. Aby natankoval benzín. Jó, komu není rady, tomu není pomoci... Žiju ženský princip. Zkrátka já nevyměním ani žárovku. Neopravím poličku. Jo - maluji. ale to maluji s láskou. Jako realizace. 

Hned po něm najíždí další krásné vyprávění:

Petr Kochlík, Qigong - rychlá a pohodlná cesta ke zdraví

https://www.youtube.com/watch?v=2SuVaknsmkk

Zkouším si na trávě jeho cvičení. Super. Hned cítím energii.

Půl jedné. Dávám na páru brambory, cukety, mrkev. Sedám na kolo. Jedu paběrkovat černý bez. Byla jsem hamižná. Narvala jsem si ho hodně. Ale chtěla jsem ho mít stále vlhký... Zapomněla jsem. Zplesnivěl. Nádherný den. Dnes nikam nemusím. Nemám povinnost. Jedu si po stezce a zastavuji, zastavuji, zastavuji. Děkuji keřům za to, že mi počkaly... Že neodkvetly. Mám košík. Slyším kukačku. Zastřený hlas jak ze staré zvonkohry... Co mi to jen připomíná? Za chvíli kuká znovu. Jo, Rybova mše... Co chvíli kolem mě prošustí kolo. Natahuji se na horní větve. Vystupuji z trávníku.

- Jé, to jsem se lekla!

- Pán v protisměru se asi vylekal taky. Stihl jen:

- Já taky.

Zastavuji u každého keře. Někde štěká bažant. Košíček mám plný. Ještě jednou děkuji. Naskakuji na kolo. Míjí mě asi deset důchodců cyklistů. Každý pro mě má hezkou větičku.

- Ten voní, viďte?

- Růžová víla!

- Na čaj?

Poslednímu volám já: 

- Jste poslední. Tak šup šup!

Přitaká. Šlape do pedálů, aby dohnal své kolegy. 

Přehazuji si. Ty vorle. Malé kolečko. To nejmenší. Šlapu jak Večerníček. Přehazuji na druhé straně řidítek. Trošku se zpomalila frekvence šlapání. Ale jedu na malé kolečko. Po rovině. Tak stále přehazuji a ne a ne se dostat na největší kolo. Ježkovy voči. To by měl zas Péťa průpovídky.

Oběd venku na novém místě. Práce, práce, prácička. A bazén. S Peťulkou. Cácháme se nazí. Říkáme si novosti :-) Zvonek. Kdo to může být? Petroušek se maže obléci.  I já. Snaška. Jen ne chvilenku se stavila. 

Mě čeká ještě vyrobit limonádku z černobezových květů. Povedla se mi bublanina - s jahodami a s rebarborou. Výborná. Ještě zavařit zbytek třešní, které jsem nezamrazila. Do každé sklenice pár jahod. V zimě si dáme.  Právě luplo víčko. 

Byl to krásný den!

Dík za něj!

Dobrou noc!