Je příjemné vznášet se světem...

Budu muset svůj zvyk psát večer a v noci změnit. Deset. Doposlouchala jsem vysílání o pedofilech a homosexuálech se Zdeňkem Chytrou (přiznal homosexualitu) a Jiřím Černohorským (heterosexuál). Synchronicita. Zrovna včera jsem dost ostře utnula debatu o tom, jak jsou někteří homosexuálové hodní. Tady vůbec o to nejde!!! Bohužel, ti, co nemají FB, si nemohou zkouknout reprízu. Ano! Pedofilie je deviace. Vzrušují ho děti. Je tu permanentní nebezpečí zneužití. A víte, že se ČEPEK - Československá pedofilní společnost už šestkrát!!! účastnila nemravného politického pochodu Prag pride?? Boj za co? Za to, aby nás tradiční a normální mohli dehonestovat? Aby nám mohli odebírat děti jen proto, že je vychováváme tradičně, táta a máma? Jsem hrdá - to mě nikdy nenapadlo - že mě zplodil tatínek a mamka. Že mě nemuseli vykydnout ze zkumavky. Že jsem nevyrostla v květináči. Apeluji! Uvědomme si to!! Moje německá známá se bojí!!! o své vnuky. Moje kamarádka Zlatka mi před smrtí svěřila, jak se bojí o své vnuky v Hamburku... V Německu už panuje tvrdý neoliberalismus, a to nechci napsat fašismus. Zákony umožňují nespravedlnosti, rozbíjení rodin. Norský barnevernet byl jen zkušební balonek. Díík, že žiju v ČR! Byly doby, kdy jsem stále zírala a vzhlížela k Německu, Americe, Švýcarsku, Rakousku... Ne, tady jsem doma a tady si to budu bránit pro naše české potomky. Holčičky a kluky.

https://www.facebook.com/jirka.bojovny.5/videos/189202952075233/?comment_id=189251068737088&notif_id=1565640547850776&notif_t=video_replyhttps://www.facebook.com/jirka.bojovny.5/videos/189202952075233/?comment_id=189251068737088&notif_id=1565640547850776&notif_t=video_reply

Ráno. Otevírám okno dokořán. Chci si zkouknout po čase další díl cyklu Než se vzbudí Atlanťané. Jsem teprve u třetího dílu. Kratičké. A výživné. Opakuji si, co už umím, vím, znám.

https://www.youtube.com/watch?v=jC5VdaBsl9c

Micka žuchla na parapet. Kouká na mě do postele.

- Nejdu s tebou!

Souhlasí. Nebo rozumí? Nic nechce. Lehá si do podmisky truhlíku. Mám je na opršání v trávě. Před usnutím jsem se maličko vystrašila duněním oblohy. Jak když někdo šejkuje světem... Zablýsknutí, jak když někdo na kratičko zapne a vypne žárovku. Žádné blesky. Rychle spát! Nic jsem neslyšela. Prý to bylo divoké. Hřmění, blesky, lijavec... Když spím, tak spím. Nechápu lidi, kteří nemohou spát. Vlastně... Když jsem ředitelovala, taky jsem se někdy v noci trápila řešením výzev... Spím ráda a spím dobře; spím relativně málo.

Už musím. Ke strojům! Den běží. Co - běží! Kluše, pádí, uhání. Petroušek je tu. 

- Tys na mě zase pustila zimu. Včera rádio do rána, prokládáš to mrazením Péti!

Chechtám se - tak krásně o sobě mluví. Omlouvám se. 

- Peťuš, vždyť víš, že si vždy naprogramuji vypnutí po deseti minutách. Když usínám tři minuty, interval stačí... Když si jdu lehnout, přikryju tě. Mám namaštěné ruce. Vturánu se odkopeš. Učiním ještě jeden pokus. Pak ti nahlas řeknu, ať toho necháš, když uděláš další odkop... Pak už tě nechávám tvému osudu.

- A pak jsem zmrzlej jak rampouch. To děláš schválně.  :-) :-) :-) To byla v noci bouře. Ale tys spala.

Nic nevím. Ještě na něj mluvím, než zjistím, že už se zase vytratil... V poslední době se často ptáme:

- Cos říkal? Cos říkala?

V našem domě je vše zřetelně slyšet. VŠE. Na mou otázku: Cože? Cos říkal? Dostávám dost často odpověď: 

- Že bude hezky. 

Vždy si domýšlím, že mě za něco plísnil. Ucho nechce slyšet. Petroušek svou výtku už nezopakuje. Jen okomentuje: 

- Nic, že bude zítra hezky. 

Na to hodím salvu smíchu. Neb vím, že jsem něco provedla.

V sobotu jsem si na Kohoutově koupila ruční mýdla. Miluji hřebíčková, čokoládová, skořicová. Používám si je sama. Na magnetu u vany. Neprozřetelně občas jedno na provonění koupelny, ale opravdu jen jednou dvakrát do roka, dám všanc na umývadlo na kolektivní mytí rukou. V naivní představě, že to bude jiné... Nebude! Ruční mýdlo se musí držet v suchu. Ne ho vymáchat ve vodě, rozmačkat mu tvar... Navíc mi následně vyhrožovat. :-) :-) 

- Hele, ty kousky mýdla nám ucpou odpad.

- Peťuš, jsi zkrátka tragéd. Jak můžou ucpat odpad?

- Mám s tím zkušenosti...

- Péťo, prosím tě, bydlíme tu deset let a nikdy se nic nestalo.

 (V naší WC míse nesmí být jakékoli kuličky, vonítka... Naše WC je speciální. No, to má pravdu. Má jen knoflík v dlažbě...)

Takhle si spolu hrajeme. Mé poslední ruční mýdlo právě odplavalo odpadem. Zmizelo. Na umývadle je k dispozici mýdlo na ponožky. A víte, kam mi ty kousky drahého voňavého ručního mýdla lepil? Na mýdlo na ponožky! (Pokud kousky neposlal do sifonu. A pak by ucpání odpadu hodil na mě!) Nalepené rozblemstané znehodnocené klouzavé nicy jsem vždy vyloupla z ponožkového mýdla, namáčkla na hroudečku ručního. Tuto celodenní hru jsme hráli do vyplácání kostky. Podlepila jsem ji ve zbytkové fázi mýdélkem z hotelu. Nepomohlo. Odlep, nalep, odlep, přilep... Tak hlavně aby bylo hezky, že jo?

Už budu mít vyčištěná všechny okna. Dnes - dvě v kuchyni. Ta čistím nerada. Musím na ně lézt přes linku. Pořádek vydrží vždy jen krátkou dobu. Dnes jsem si z vyklíčených semínek citronu nasadila asi dva květináčky nových sazeniček. To je pro mě taky kámen úrazu. Chci je tam mít všechny. Pak nejdou zalévat. Okno kvůli kytkám nemohu otevřít. Při stahování žaluzií listy překážejí. 

V říjnu budeme mít rok somavedik. Mně, koňovi, kterému zvadne i óbr rostlina, se nějak kytky v kuchyni a obýváku rozrostly. Somavedik funguje. Ruší geopatogenní zóny a přetváří krystalky vody na hezké tvary. Pijeme radost. Někdy ještě vodu nádherném tvaru džbánu programuji. I kytkám. To už je vrchol. :-) Je mi záhadou, proč jsem umořila krásný vzrostlý citroník. Linduška mi vypěstovala. Chřadl, chřadl...

- Mami, musíš ho zalévat!!

Dost dlouho jsem tohle tajemství neměla objevené. Zalévat mě naučila asi před třemi lety,kdyjsme si vysadila první rostlinky rajčat. Volala: 

- Mami, zalilas rajčata? 

- Už běžím!

V poledne volala: 

- Mami, zalilas rajčata? 

- Zalila. Ráno. 

- Mami, je vedro, běž je zalít. 

Večer volala: 

- Mami, zalilas rajčata?

- Jo, zalila, ráno a v poledne. 

- Mamko, běž je zavlažit. Potřebují mít vodu. 

Tehdy jsem pochopila, že některé kytky je nutno zalévat. Některé ode mě odešly. Netušila jsem... Asi jsem je málo zalévala. 

Kdykoli někam odjíždím, už nikdy nežádám Péťu o zalévání. On je můj naprostý opak. Pravidelně přelívá květináče, co se do nich vejde. Co, vejde! I nevejde. On je přelívá a ničí nábytek!

Tak jsem ten citroník od Lindy zalévala, zalévala, pouštěl listy, usýchaly větvičky... Nevím. Neskamarádili jsme se. Fakt jsem o něj pečovala. Možná má zvýšená péče škodí. Ani somavedik mu nepomohl...

- Jeď už za babkou!

- Už jedu.

- Prosím tě, ty jsi ještě doma?

- Už frčím. Pojedu na kole.

Ještě zamíchat borůvky, vybrat meruňky, blůmy.

- Bude pršet. Jeď prosím tě autem.

Ještě se vracím pro kaštany, kofilu a margot. Jdu se mrknout na FB. Kdo mě žádá? Dima. Aha, to je ten zpoza plotu. Krásná slovanská tvář. Nádherný kluk. Potvrzuji. Děkuje mi za dárky...

- Здравствуйте! Спасибо за масло! Очень приятно.

Ptám se, kde už jsou. Včera v poledne odjeli. V noci byli kdesi v Polsku. Teď už jsou 350 km od Moskvy. V jejich měřítku - doma. Tam vyklopí Liku. Tak to stihne. Měla obavy, že v úterý nebude v práci.

Jedu. Město je čisté, jako kdyby tu týden nebydlelo o dvacet tisíc víc lidí. Poslední TOIky odvážejí... Z rozhovoru se zakladatelem BA:

Vy se netajíte tím, že na festivalu chcete klást důraz na šetrnost k životnímu prostředí. Jak se to projevuje?

Jako první festival v Česku jsme zavedli vratné kelímky, už to bude skoro 10 let. Udělali jsme to v době, kdy lidé tvrdili, že to tady nikdy nemůže fungovat. Samozřejmě že může, a úplně bez problémů. Dále máme nádobí z palmových listů, které nahradilo to plastové. Plasty obecně jsme na festivalu omezili na absolutně minimální a jen tu nejnutnější míru. Samozřejmě třídíme odpad, a to i tak, že lidem dáváme pytle, aby po sobě sami uklízeli. A oni to dělají. :-) 

Maminku beru v chodbové neútulné ledové profukující nádražní ratejně. Paní K. na mě volá, ať ji vezmu s sebou. S tím počítám. Sedáme si na chodbě ke stolečku. Venku by prochladly. Zvu Jarušku. Dělím mezi ně ovoce. Povídám jim o mém včerejším setkání s mexickými indiány. O tom, jak po sobě dvacet tisíc lidí uklidilo. Sděluji, co jsem se dočetla v rozhovoru se Schindym, zakladatelem festivalu. Inteligentní člověk. I do našeho zpravodaje nikdy nezapomene dopředu poděkovat za dopravní omezení, za vyrušení z klidného toku života města... Jen se podepisuje plným občanským jménem. Stále mi nejde do hlavy ta hnusná hudba... (Večer jsem si procházela kapely z rozhovoru. Děs. Ale jeden zpěvák tvrdé skupiny tam měl nádherné songy. Do prčic, co to je...)

Luštíme křížovku. Opakujeme si planety sluneční soustavy. Hledáme čtvrtou. Přeříkáváme si abecedu. Paní K. ji umí, mamka nějak zapomněla... Jaruška umí X, Y, zet, žet. Tak znovu. Jak se říká písmenu V? Ještě přeříkáme abecedu... Hledáme synonymum pro hejno. Roj, houf... Babky se snaží. Paní K. očividně ožívá. A děkuje. S lidmi se musí mluvit!!! Orgán, který nevyužíváme, atrofuje!!! Lidi tu přestávají mluvit, chodit. Mám upatlané ruce z ovoce. Posílám taky Jarušku umýt si ruce. Mamce a paní K. jen do ubrousku. Kamilka vidí hromadící se pecky... Ochotně je uklízí. Odnesla bych je. Vnímám dnes dvě pečovatelky smutné. Ptám se, co se děje. Počasí. Hm, to nebude počasím... Necítím tu radostnou atmosféru. Za předešlé ředitelky tu bylo bezvadno. Když se v padesáti rozrodila, už se sem nevrátila... Škoda. Baba na svém místě. Pan pečovatel je usměvavý optimista. Zapadl mezi mé oblíbené. Bere mě. (I když určitě dostal patřičné avizo, že NEJSEM HODNÁ!) Určitě slyšel, jaká jsem saň. Určitě ho varovali. Pozor na ni! 

- Dnes budou k večeři plněné knedlíky.

Představuji si s uzeným masem a zelím. Přelité houbami. Jsem to ale naiva. První talíř naservírován. Ne, to není možné. Toto je podvod. Degradace kuchařského řemesla. Těstové koule, navíc zas z bílé mouky, přelité marmeládou nebo nějakým cukrovým červeným čímsi. Tfujtajxl! Hned mi na mysli vytanulo, jak před dvaceti lety tohle zkusili v závodní jídelně, to ještě existovaly, v ZAZ. Přelili jim to jahodami a smetanou. Petr si to nenechal líbit. Lidi jim to chodili vracet! Už nikdy si to nedovolili. Tady? Vždyť by k okýnku ani nedojeli... Ovocné knedlíky nemusejí být na jídelníčku vůbec napsané jako plněné. Pokud nejsou houskové, je to samozřejmost. Lezou mi oči z důlků. Ztrácím klid. Cpu mamce do ruky skleničku s borůvkami, aby neměla na tohle zvěrstvo (jak by to nazval Peťulka) chuť. I mamce už lezou oči z důlků. Jak je rozvalená ve vozíku, sype si borůvky na všechny strany. Za pás, do klína, na zem.

- Mami, sedni si pořádně! Dej si skleničku pod pusu. Za tohle jsme vždy dostaly jako malé holky lepanec. A ty to tady rozhazuješ co lžička, to vedle. 

Mamka se snaží. Hned si sedá rovně... Sbírám kuličky po zemi, aby neobarvily podlahu.

Loučím se. Pusinkuji... Nemám na to nervy. Cestou si vyblejsknu kotlíky. 

Doma líčím Péťovi plněné knedlíky.

- Peťu, pamatuješ, jak tě naštvali v ZAZu...

- Pamatuju. A od té doby jsem nic takového nejedl. Dnes mě chutnala ta voda, cos mi dala do termosky. Jsem se bál, abych si nespálil čumec.

- To byla lipová, černobezová a ještě něco jsem tam před měsícem hodila. Dobrá, viď?

Shrnujeme, že tam mají v kuchyni nedovyučená kopyta. Petroušek je buchtový, miluje ovocné knedlíky, ale tento výkon by ohodnotil odchodem od stolu. To je skandální! Celý důchod, některé rodiny doplácejí!!! A pak jim podsmýknou plněné knedlíky bez náplně! 

Deset. Hotovo. Petroušek má svou krabičku na zítra naplněnou. V termosce horký čajík. Bylinný koncentrát. Štěpí podpovrchové i vnitřní tuky, i v cévách, podporuje jasnou mysl, dodává energii... :-)

Končím. Jdu se mrknout na FB. Jé! Lajk u objímání koček a fotky s ruskými přáteli od Anzheliky. Tak se mi od včera do dnes všichni porůznu přihlásili. V kontaktě, na FB, přes messinger, WhatsApp... Jako by se domluvili. Každý z jiného média. Snad už jsou i ti, co bydlí rjadom šesť časov s Soči, doma. Tři týdny brázdili Evropu. Festival v Německu, v Josefově... Srdečné setkání...

Den až na nenaplněné knedlíky luxusní. Na to fakt homeopatika nefungují... 

Dobrou noc!!!