Je pryč

Bude půlnoc. Klimbá mi hlava jak zvon na kostele. Den je pryč. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-02-ranko-rano

Ráno na desátou stihnout rituálky včetně krmení kočin. V deset crrrr. Klient. Mám ráda lidi, od kterých se dozvím nebo přiučím. Jsem ráda, když mi klient řekne, že si drží cukrovku na uzdě. Žádné zhoršující se alarmující výsledky. Vše zvládá. Naše strava lehká, v těle se drží pár hodin. Nutričně vyrovnaná. Mimo nasycení organismus i vyživíme.

- Co tvůj meloun?

- Roubovaný, za 40, původní cena 80. Plíseň. Vyrvala jsem ho minulý týden. Ani jeden na něm nenarostl. 

- My jsme vysadili na pole. Máme jich asi deset.

- Zalévali jste?

- Ze začátku. Pak už není třeba. Dceři jsme dali. Volala. Měl deset kilo.

- Cože? Příští rok dávám pod strom.

- A jsou slaďoučké. Jeden byl divný. Přívodní šlahoun mu uschnul.

- Aha, nedodával živiny.

Poledne. Jdu si uvařit rajčatovou rýži. Sezona okurek i rajčátek se chýlí ke konci. Před čtrnácti dny jsem se objednala na chirurgii. Zvolila jsem nejvhodnější datum. Ten je právě dnes. Čeká mě vyříznutí jizvičky z loňska. 

V noci jsem upekla jablečný dort. Letos jablíčka v naší zahradě abys pohledal. Stromy odpočívají. Švestek úroda, hodně jich teplem popadalo. Pár švestiček jsem dala do jablečné náplně dortu. Nemůžeme ho sníst celý. Dělám zastávku s dortíky u hodných lidí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-02-na-ulici

Stavuji se na náměstí. U domu mezi chodníkem kvetou kytky. Krása.

A teď už ta chirurgie. Po schodech schází tatínek se synem.

- Nikdo tam není.

Jako jak? Vždyť jsem objednaná. Aha, napadlo mě, jako že nikdo není v čekárně. Jsem očekávaná. Nejhorší pro mě odjakživa – injekce. Těch se bojím od dětství. Jehla, očkování, braní krve – vždycky jsem s maminkou smlouvala, jestli je to nutné. Někdy jsem se vyvlékla. Injekcí jsem v době mého pobytu v nemocnici dostala tolik, že jsem měla modré ztvrdlé fleky na bocích. Starší spolužačka z gymplu mě občas píchla do stehna, aby mi nemusela píchat do modřin. Byla jsem potažená kůží.

Je to tady. Ano, injekce pálí, pálí jako čert. Hrozně. Hotovo. Už nic necítím.

- Proč si dáváte na operační místo to okénko?

- Abych nemusel operovat s rouškou.

- Jo takhle. Mluvte.

- Vy to odmluvíte za mě.

- Jak to bude dlouho trvat?

Sestřička:

- Ještě jsme ani nezačali.

Doktor je šikovný. Ani ne za pět minut i se třemi stehy hotovo.

- Jako že hotovo?

- Hotovo.

Instrukce, kdy strhnout, vydezinfikovat, nenamáčet… Za čtrnáct dnů kontrola, stehy.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-09-02-pena-dne

Jedu domů. Dnes nepracuji. Nabírám si horkou rajčatovou rýži. Zeleninový salát. Sklenici vína. Slunce. Zahrada. Přichází Petroušek. Sedíme, povídáme, smějeme se. Štěstí. S ním bezpečí.

- Jdu do skleníku zrýt ten kousek, cos´  vytahala.

Kde já seženu sadbu salátů… Co já tam naseju... Pokládám hlavu na opěradlo. Dívám se na oblohu. Usínám. Jen na chvilenku.

Petroušek je ze skleníku zpátky. Krájím kůži na sádlo. Zkusím, jestli se mi povede. 

Vařím karamel. Pomalu se stmívá. Den je pryč. Jdu za Petrouškem do pracovny. Povídáme si. 

Jdu žehlit. Volám kamarádce. Žvandáme hodinu, až se hovor přerušil. A ještě repete.

- Vyžehlila jsem při tobě.

Loučíme se. Možná mi sežene sadbu salátů. Uvidíme. To bych moc ráda. Místo ve skleníku připraveno. :-)

Jdu psát. Hlava mi padá. V diářku nacházím papírek:

Vždy máme myslet dopředu.

Vždy máme mít čas usebrat se,

Děkovat Prozřetelnosti, aby nám nic důležitého

neuniklo.

A z druhé strany češtinářská poznámka: 

- Za Matyáše Bernarda Brauna a Adama Michny z Otradovic se psalo SVADBA od slova sváděti, ale ve smyslu sváděti do svazku.

Kam si papírek uložím, přepíšu, strčím?

Jdu si přečíst jedno otevřené okno. Text o hoře Kailas. Už bych okno potřebovala zavřít:

Mystérium hory Kailas

Další velmi rozšířená legenda hovoří o tom, že pod horou Kailas se nachází jeden ze vstupů do bájné země Šambaly (Shambhala). Je to údajně krajina osídlena lidmi s nadpozemskými schopnostmi. Legenda dále říká, že bez jejich souhlasu do této podzemní říše nemůže vstoupit žádný smrtelník. Vchod je navíc uzavřen sedmi branami, které jsou zajištěny různými nástrahami. Tou první je, že každý člověk v blízkosti první brány velmi rychle zestárne a během několika hodin zemře. Málokdo by asi této legendě věřil, ale profesor Ernst Muldašev, který je světově uznávaným oftalmologem a zároveň odborníkem v oblasti záhad tvrdí, že na této legend e může by opravdu něco pravdivé.

Profesor Muldašev navštívil Tibet několikrát, a byl i při výše Kailas, kde zjistil, že v blízkosti ní běží lidský věk mnohem rychleji. Zjistil zajímavou věc - za dvanáct hodin, které člověk při výše Kailas stráví, zestárne asi o 2 týdny! Důkazem toho je rychlejší růst nehtů a vlasů. Místní mniši i Muldaševovi řekli, že se jedná o slabé vyzařování první podzemní brány do Šambaly. Ten, kdo se dostane k první bráně, by údajně každou minutou zestárl asi o rok.

Toto je však jen první z mnoha záhad hory Kailas. Tajemná je totiž i samotná výška hory. Oficiální čínské měření uvádějí, že Kailas měří 6714 metrů, místní lidé však tvrdí, že hora má výšku jen 6666 metrů. Na vrcholu je údajně uměle postavena pyramida, a proto má podle oficiálního měření 6714 metrů. Může mít právě proto hora Kailas pyramidální tvar, přesto, že i geologové neshledávají vrchol ve tvaru pyramidy jen čistě přírodního původu? Může být náhoda i to, že pyramida na vrcholu je orientována přesně podle světových stran?

Mniši navíc profesorovi Muldaševovi řekli, že pyramida na vrcholku hory je dutá, a uvnitř jsou tajné prostory. Vchod do nitra pyramidy prý znají jen vyvolení, a bez jejich pomoci se nelze do ní dostat. Těžko se tato tvrzení dají ověřit, protože na vrcholu hory Kailas dosud nestál žádný člověk z naší

civilizace.

Zarážející poloha hory Kailas

Odborníků z celého světa však překvapuje fascinující zeměpisná poloha hory. Její vzdálenost od severního pólu je přesně 6666 kilometrů a od jižního pólu to je přesně 13 332 kilometrů - tedy dvakrát 6666. Navíc poledník procházející horou Kailas je vrcholem rozdělen přesně v jedné třetině. To však ještě není všechno.

Ve vzdálenosti 6666 kilometrů od hory Kailas leží megalitická stavba Stonehenge. Spojnice hory a severního pólu vedena po obvodu Země protne na americkém kontinentu nejvýznamnější obřadní centrum Střední Ameriky Teotihuacán. Pokud spojíme vrchol Kailasu se středem Země, na druhé straně planety se zase dostaneme k Velikonočnímu ostrovu. Může být toto všechno jen náhoda? Muldašev je přesvědčen, že určitě ne. Tibeťané totiž profesorovi řekli i o tom, že hora Kailas v dávných dobách tvořila severní pól planety a Velikonoční ostrov zase jižní pól. Pak však přišla obrovská katastrofa, a zemská osa se vychýlila o 60 stupňů.

Při této katastrofě prý byla zničena vyspělá civilizace, která tuto katastrofu předpověděla, a tak se všichni významní obyvatelé ukryli před kataklizmy do podzemí, kde dodnes žijí v říši jménem Šambala. Na zemském povrchu zůstaly lidé, kteří vybudovali současnou civilizaci. Může být část této legendy pravdivá?

O Muldašovovi jsem poprvé četla v knize Jana van Helsinka Ruce pryč od této knihy. Pamatuji, že na obale stálo, že kniha je v Německu a Švýcarsku zakázaná.

A teď? Dvě slova:

Dobrou noc!