Je to krásné

Čtvrtek. To je jako malý páteček. Chystáme se k víkendu. Dostávám zprávy, o nichž ještě nenapíšu. Mám je vytištěné v deníku. Raduji se. Škoda, že tu jsou i slídilové NPC. :-) Bacha, na otlučené zobáky. 

Prve jsem u Honzy četla vtip. Nemravný:

- Většina lidí jsou zmrdi.

- Nevěříte?! Tak až příště uvidíte nějakou skupinu lidí, zakřičte:

- Hej, zmrdi!

- Uvidíte, že se všichni otočí.

Včera jsem o nich psala. O zbytečných lidech. Miluji všechny lidské bytosti. I ty nepřátelské. Nemám ráda roboty. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-22-z-okna-loznice-uz-jsou-tu

Telefonuji z postele. Něco obstarávám. Při hovorech pozoruji krmítka. Přiletěl krásný ptáček. Dokončuji hovor. Fotím. Další. Ptáček zase přiletěl zobat:

- Už končím. Na krmítku sedí taková hnědá nádhera s dlouhým zobanem. Jdu si ho blýsknout.

Fotím. Hledám, jak se jmenuje. 

Brhlík lesní je velký přibližně jako vrabec, dorůstá délky 13–14,5 cm, v rozpětí křídel měří 23–27 cm a váží kolem 23 g. Má zavalité tělo, krátké končetiny, krátký ocas a krk, velkou hlavu a šídlovitý zobák. Vrch hlavy a těla je šedomodrý, letky jsou tmavé. Černý pruh, který se táhne od kořene zobáku přes oko až k týlu, bývá u samic poněkud užší. Líce a hrdlo jsou bělavé, spodina žlutooranžová (u severo- a východoevropských populací bílá), boky a spodní krovky ocasní narudlé, u samce velmi tmavé, oči černé a končetiny žlutooranžové.

Létá rychle a obratně v plochých vlnkách. Vábí hlasitými hvizdy i jemnějším sýkořím "sit sit". Zpěv je trylkovitý, v základě zní jako "kvikvikvi…". Varovný hlas je hlasité, rychlé "ťuiťuiťui".

Přes okno jsem ho neslyšela. Možná je to brhlík.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-22-snidame

Chtěla jsem si dát nějaké léčivé frekvence. Ztratila jsem moc času několika hovory. Vstávám. Tetelím se radostí. Štěstím. Kočkám chutná. Mně chutná. Máme konečně krásnou dlažbu, obklady, novou kuchyňskou linku. Jsme zdraví. Můžeme o sebe pečovat. Jsme svéprávní. Jo, je to tu krásné.

Chvíli pracuji u sebe ve studiu. Volám ohledně platby za webnode. Pomalu deset tisíc pro radost lidí? Ne. Vím, kam nyní zainventuji, raději ukončím své psaní.

- Včera nešel vložit úvodní obrázek.

- Oni dělali důležitou…

- A to mi nemůžete dát echo, abych si obrázek vložila třeba do půlnoci? Nejde to? Jak to, že jsem se hodinu trápila!

- Můžete nám to napsat?

- No, vidíte! A mně se v noci fakt nechce napsat, že při editaci textu se mi objeví hláška, že se mám znovu přihlásit a veškerá práce ztracena! A vůbec se mi nechce ve dvě ráno fotit obrazovku. Ukládat obrázek a psát vám. Fakt ne. Mimochodem, změna karty vám trvala tři čtvrti roku! Vaši technici a vývojáři jsou fakt operativní. Vývojáři, vývojáři.

- Máte ještě nějaké přání?

Jí to je fuk. Že by robot?

- Mám. Aby byl na světě mír. Ale to vy mi asi nezařídíte…

- Budete tak hodná, napíšete nám to přes formulář?

- A to je v ceně? Jako deset tisíc vypláznout jen pro vložení článku jednou denně. Nemám to komerční. Je to jen pro radost lidí. Mám tam okolo šestnácti set čtenářů…

Píšu krátký text. Jsem rozhodnutá.

Jdu kočkám nastěhovat rohožku na škrábání a hračky.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-22-nastehovala-jsem-hracky

Mourek se hned chytil. Odkoukávám od něj radost ze života. Ach! Jak se raduje. I já. Mám důvod. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-22-kulinarim

Petroušek je tu. Dnes měl volno.

- Dostal jsem svačinku. Tak mi na zítra nechystej. Dal jsem si dnešní krabičku v práci do lednice. Jen termosku s čajem.

Chystám si k čočce závitky z mletých krůtích prsou. Namáčím tapiokové listy. Zabaluji. Zapaluji svíčku. Servíruji si doma. Venku mrholí. Děkujeme. Jen ať je vlhko. Ať se vodička vsákne. 

Peču pro Petrouška jablečnou buchtu. Tenhle recept z Thermomixu mě naučila letos na podzim Veronika. Učí mě mistrovství fermentace. Původně jsem zaměňovala jablka za švestky. S jablky je taky chutný.

- Petroušku, v sedmnáct jedu na pedikúru.

- A já na stadion. Jak tam budeš dlouho?

- No, tak necelé tři hodinky. Ona se mým noženkám věnuje. Já si tam i schrupnu. Povídáme si. Čtu si.

- Tak se pak sejdeme doma.

Petroušek mě za deset minut pět upozorňuje, že už je čas. Otálím.

- Prosím tě, už tam máš být!

- Prosím tě, já už jedu. Neboj.

- Já bych tě vyhodil.

- Petroušku, já tě miluju.

Řehtáme se.

- Dobryj děň!

Tamara mi říká, že včera k ní na kosmetiku jsem měla zpoždění osm minut. A dnes k její snaše Ole jen tři. Dobré skore.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-22-nozenky-jako-nove

Ola je pečlivá. Noženky opravdu odborně ošetří. Namasíruje.

Pouštím si krátké video u Tomáše Magnuska s Jurajem Kukurou. Vypráví, jak neuměl hlásku R. Když se ho někdo zeptal, kdo je: 

- Juaj Kukuja, Tvajůžkova čtnác, Buatislava. 

Řehtám se. Pouštím si to ještě a ještě. A už mohu jet domů.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-22-kdo-je-tu-silnejsi

Jsme spolu. Petroušek a já. Mourek má dnes legrační náladu. Honí Žofku. Ta mu dá facku. On ji povalí. Žofie kvičí. V uvolnění se vytrhne a uteče. Smích léčí.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-10-22-u-nas-kuks-jar-pevnost-nove-mesto

Tomáš Vojtíšek Photography

Našla jsem krásné snímky našeho souměstí. Pozor, slídilové, nepíšu jakého!!! Tak potom nelžete, ano? A taky Kuks, Nové Město nad Metují a obec Hřibojedy. Božínku, kochám se ulicemi z ptačí perspektivy. Vidím náš dům.

Maličké radosti pro život. Krásný den!

Dobrou noc!