Kočičí zlobení, vůně podzimu, klid, pohoda, odpočinek

Sobota. Ještě tma. Petroušek se hrabe z postele.

Poťouchle se ptám, jestli si nespletl den. Pochopil. Jeho kamasi.

- Kam jdeš?

- Kamasi? Kamasi?

- Kamasi? :-) 

Řehtám se.

- Na meloušek.

- Za tmy, aha.

Skřivánek teď bude sedět v křesle, Žofku na klíně. Ještě si asi přečte pár veršíčků. Pak vyletí do dne. Zabořila jsem se zpátky do peří. Od léta mi závěs tlumí průnik slunečních paprsků. Oko kohouta zaznamená hned ten první. Proto kokrhal u babičky za ranního kuropění. Moje oči jsou samozřejmě taky citlivé. Nemám už ráda žaluzie. Proto závěs. :-)  Někde jsou kohouti zakázáni. U nás? Nebo v cizině? Nebo se pletu? Mně kohouti nikdy nevadili. Sova ráno dospává. Slyšela jsem je jen z dálky. Ráda bych zas někdy kohoutí kykyrykání zaslechla. Zdáli… Jako kulisu pro mé dospávání. Stačí mi šest hodin, když spím víc, je to lepší. Ale šest minimum.

Jdu do toho.

- Á, tady už to žije.

- No, asi pět minut. Dobré ráno, Petroušku.

- Žofka má hlad. Dám kočkám.

- Peťuš, necháš mě? Kočka není náš pán. Vytrvej. Nakrájím jim masíčko, trošičku kapsičky. Pocukruji nepatrně řasami na plak.

Teď se urazí.

- Kočky, musíte počkat.

Jo, to je jako – panička je v krmení lepší. :-) Není lepší, ale ví, co jim dává do misky a kolik. 

- No vidíš, hurikáne! Peťuš, s tebou přijde vždycky energetická tsunami!

Svačí. Zmizí k sobě. :-)  Snídaně pro mě. Dnes marakuja yuzu. Jsem zherbalizovaná. Vyloženě se těším na příchuti. Míchám je jak zmrzlinu. Odměrku kokos - ananas k tomu odměrku banán. Nebo odměrku jahoda a k tomu odměrka lesní směs. Dnes dvě yuzu. Mňam. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-14-ranni-ptace-dal-doskace-a-vic-vidi

- Pojď se podívat, co jsem dnes ráno u bráchy vyfotil.

- Jé, Peťuš, to si vystav na FB.

- To neumím.

Dávám mu to na FB. Zřídila jsem mu ho asi před měsícem. Kvůli Messengeru. Všichni odcházejí, někdo zaplňuje mezery. FB zlo. Zloděj času. Kradač info. 

U vaření si pouštím video s maminkou před třemi lety. Ten proklínaný FB - vzpomínky. Zvláštní. Obávala jsem se, že nebudu moci poslouchat naše rozhovory. Vůbec nejsem smutná. Beru to, jako že tu sedí za stolem. Jako když u nás bydlela. Když spolu zpíváme, připojuji se. Každý večer se dívám na obrázky svých blízkých. Holky v bílých rámečcích z maturitních tabel. Petroušek v klipu od bratra někde tak před třiceti lety. A maminka ze dne svatby mého synovce Olika. Mamce to tam tak, ale tak moc sluší. Vypadá velmi dobře na svůj tehdejší věk. Růžový kostýmek jsme kupovaly spolu v Kudowě. Mami, tolik ošacení, halenek, kalhot, prádla, svetrů, bund, čepic, klobouků, rukavic, ručníků, bot, soukromých věcí, nic nemáme. V kufru s sebou vozím stále to, co ti natáhli v DD po úrazu, poslední oblečení v životě. Nemohu se ho zbavit. Ale udělám to. Tak, jako jsem darovala zbytky toho, co mi nabídli, pár věcí, které jsem si vzala... Jednoho dne se rozhoupu a odnes na charitu i to poslední tvé. Ještě na ten den čekám.

Poslouchám nahrávky luštění. To jsem měla moc ráda. A neznala jsem tolik odpovědí, co maminka. Uvízlo mi v mysli jen starý strop tlo. A stropy tla. 

- Jak dělá ovce?

- Bé.

- Zapalovat sirku?

- Škrtat.

- Opevněné sídlo? To nevím.

- Hra D!

A zdůrazňuje d na konci. Divím se.

- Ježiši, Ježiši! Mami, já v tom vždycky hledám nějakou složitost. Ty uděláš pink, a je to. Ty v tom žádnou složitost nehledáš. - Mami, vždycky jsi říkala zunkat, vyzunknout. A jak se řekne na tři písmena zunkat?

- Napít.

- Na tři.

- Pít.

A už tam zas je sociální. Třicet minut a víc ani sekundu. Je to k vzteku. Vždycky mi to urvala. Podělaný vymyšlený zlovid! Neštěstí pro lidi! 

V dalších videích vzpomínáme na mamčiny kamarádky. Ale nejprve se vyptávám na svou kamarádku z dětství. Jitku Černou. Mamka si vzpomíná. Ptá se, co dělá. Zemřela v mládí. Nechala si odoperovat znaménko. Moji další Pepíček Nechvílů, Pavel Petr. Vzpomínám, jak jsme šli s Pepíčkem a Jitkou k Petrom (to je naše koncovka) přes plot na lup. Měli ho děravý. Náš dvojdomek s nimi sousedil. Příležitost dělá zloděje. Tak jsme jen prolezli. Ožrali jim úrodu. To byl vyrvál. Maminka koupila misku jahod, musela jsem potupně zazvonit na naše sousedy a omluvit se. Abych si zapamatovala, že krást se nemá. Tak jak to je s těmi mamčinými kamarádkami? Paní Marie Voltrová – Hendrichová. Marie Kuřetová z Hájovny. Milka Holubová; vzala si pana Heřmánka; sousedka. Paní Ferbasová. Ta si vzala kapelníka. Jejich syn myslím taky pokračuje v hudebním řemesle… Ráda si s mamkou opakuji naši pohádku. Do pohádky jsme chodily vždycky na konec chodby v DD. Lépe vyjet do třetího. Koukaly jsme na vesnici jejího dětství. Na obzoru u lesa bílý štít hájovny. Tam bydlela Mařka Kuřetová a její bratr Olda. Tak se jmenoval můj tatínek taky. A můj synovec.

V jednom videu vzpomínám, jak maminka měla v knihovně jedna dvířka zamčená. Za nimi se skrývaly pro mě vábničky. Růžový perleťový lak na nehty. Maličký flakonek s polskou vůní Bič moře. Bože, ta se mi tak líbila! Na prst  a na krk - tak to mamka dělávala. 

Mamka nepoužívala nějaké živé květy a nevábné vůně. Mamka byla vodnářka. Originální. Skvělá.  Vodnář lije na lidi vědro vzdělanosti. Mami, mělas´  a máš můj obdiv. Navždycky.

A pak tam měla maličkatý spray. Někdy, když mi bylo sedmnáct, devatenáct, nám paní Voltrová ukázala Exotic. Růžový malý spray se zeleným oválným věnečkem na obalu. Pamatuji i na ten den. Byla zima. Asi jsem čekala na mamku, až půjde z práce, to byl ten VÚ 8521. U píchaček šla mamka, paní Voltrová. 

- To se jmenuje intimspray. Dáš to do kabelky... 

Pro mě tehdy omamná vůně. Omamný výrobek. Novinka. Utíkala jsem si ho hned koupit.

A když moje holky rabovaly v mých drobnůstkách, i já jsem poznala, že tam čísi ruka šmejdila.

- A mami, jak to můžeš vědět?

- To poznám. 

Holky netušily, že jsem puňťa, který lpí na každém milimetru. Už mě to opustilo.

---

Dobré zprávy z astronomie. Retrográdnost končí. Jde se kupředu.

Astrolog Věra Šourková

3 d ·

Pluto míří vpřed

11.10. se Pluto vydává přímým směrem. Pluto je především planetou hluboké transformace. Také může poukazovat na to, kde a jaké obsese máme. Také symbolizuje naši hlubokou vnitřní, neporazitelnou sílu , a zdroj energie který můžeme kdykoliv použít (většinou však tento skrytý potenciál objevíme až po prožití nějaké výraznější krize). Je transpersonální planetou tudíž přesahuje naše osobní vědomí. Symbolizuje naši schopnost regenerace - jak na fyzické tak na psychické rovině. Tam kde Pluto "stojí" v našem horoskopu narození (znamení a dům) můžeme prožít "pád na dno" ze kterého se však odrazíme a vyjdeme z celé situace posíleni a zoceleni. Pluto představuje symbolickou a smrt a následné vzkříšení. Poukazuje také na naši "karmu" - čili na to, co jsme nepochopili či nezvládli v minulosti ) a nyní dostáváme šanci to napravit a pochopit a poukazuje na naše případné destruktivní či sebedestruktivní vzorce, které však můžeme transformovat a přetavit je v životadárné a život podporující vzorce jednání

V retrográdním pohybu může poukazovat na zcela nepředvídané životní situace (souvisící právě s věcmi z minulosti) úplně nezávislé na našem současném jednání. Také nás ještě více "noří" do nitra, do nevědomí, abychom si uvědomili "fixní" mentální či emocionální programy, které jsme si vytvořili v raném dětství nebo je získali jako takové psychologické "dědictví po našich předcích" - jakmile si uvědomíme dle jakých vzorců fungujeme, můžeme tyto "programy" změnit. A tato situace právě nastává nyní , když se Pluto nachází v přímém chodu.

Nyní se nadechneme a z toho co jsme si uvědomili a pochopili (během doby, kdy se Pluto pohyboval retrográdně - tedy od 1.5.2023) vytvoříme nové. Nyní nastává čas posunout se v oblasti, kterou tranzitní Pluto právě prochází vpřed (V domě horoskopu narození kterým prochází). Pluto se nachází na 28° Kozoroha - čili intenzivně aspektuje planety které se případně v našem horoskopu narození nacházejí okolo 28°Kozoroha, Raka, Berana a Vah. Transformaci a posunu pomáhá planetám jež se nacházejí okolo 28° Býka, Panny a do určité míry i planetám jež se nacházejí okolo 28°Ryb a Štíra

Pluto se nachází na samém konci znamení Kozoroha (v tomto znamení se Pluto nachází od roku 2008), tedy nyní můžeme "dokončit" vše co jsme se během této doby naučili - transformace se týká "Kozorožích" témat, což je oblast naší profese a kariéry, naše potřeba a schopnost uspět ve společnosti a pro společnost něco podstatného udělat, je to také téma "autority" - jaký vztah máme k vnějším autoritám, k rodičům - zejména vztah k otci, nadřízeným, politikům a ke všem vnějším autoritám. Také je to téma vnitřní autority - tedy jak moc jsme schopni vnímat a budovat svou vlastní autoritu. Osa znamení Rak/Kozoroh je osou Dětství a Dospělosti - Kozoroh nás vede k dospělosti a učí nás, že jsme to my sami, kdo má zodpovědnost za svůj vlastní život - nyní bychom měli opustit role "malých dětí", kteří se spoléhají na to, co jim ti "dospělí" (tedy vnější autority, politici atd.) řeknou, že mají dělat - nyní bychom již měli být schopni jednat a uvažovat nezávisle a samostatně.... Od roku 2008 se také mění a transformuje politický systém - staré struktury, které určovaly chod světa nyní "umírají" aby (vstupem Pluta do znamení Vodnáře v příštím roce) se vytvořilo něco nového....

Astrolog Věra Šourková

3 d ·

Mars ve Štíru

12.10. Mars vstupuje do vodního a pevného znamení Štíra a v tomto znamení setrvá do 24.11.

Mars symbolizuje naši vůli, odvahu, schopnost získat to, co chceme, naši bojovnost, mužskou stránku osobnosti, sexuální a pohybový pud, agresivitu a schopnost s ní zacházet. Je to ryze mužská planeta a u žen symbolizuje Anima - vnitřní obraz muže, který žena projektuje na své partnery

Protože je Mars ve znamení Štíra velice silný, vytrvalý a odvážný, nyní můžeme zaměřit svou pozornost na to, čeho chceme dosáhnout. Nyní je také vhodná doba k přijetí vlastní "temné stránky" osobnosti (vlastnosti, které bychom nechtěli mít, na které nejsme příliš hrdí. Důležité je nejdříve tyto vlastnosti u sebe přijmout - až poté je můžeme transformovat. Cokoliv u sebe odmítáme, tak to posilujeme. Přijetí a akceptace nás naopak vede k možnosti situaci změnit). Nyní také můžeme hlouběji prozkoumat své pudy, instinkty a sexualitu - Mars ve Štíru je velice vášnivý

Už dlouho jsme nebyla na Zprávách z Galaxie. 

https://www.youtube.com/watch?v=2Q7Le02YZkk

Pradávné stavby a jejich energetický systém s Petrem Uličným - 1. díl. 

Opáčko - všechno znám. Všechno už jsem slyšela. V závěru jsem překvapena - souhlasím. Radostné. Viz asi 2:23´

https://www.youtube.com/watch?v=eJkMmDVCV1o

Večer. Poslouchám Okno do Galaxie aneb Plejádské léčení s Petrem Uličným 2. díl. 

Když lidi měli volnou energii, nedali se moc ovládat. Bylo potřeba vytvořit prapodivnou civilizaci, v níž dnes žijeme. Volná energie tu je. Uschovaná před námi. Proto se vše zničilo, zbouralo, aby se natahaly dráty, auta na benzín, naftu. Pořád být závislý. Myslet na doplňování. Zbytečná technologie. Proto to nevydrží. Rozbíjí se to. Energie není čistá. Poškozuje planetu. Často se to porouchá. Hlavně elektromobily. Dávat peníze do součástek. Podrobenost člověka matrixu.

Ráno se probudíme. Přemýšlíme, co za den udělat. Programy. Naprogramování základní mysli tě zaměstnává. Programy nás vyhazují ze středu. Lidi netuší, že žijí v nenormálním úchylném stavu. Ovce. Nesdělíš jim to. (Jsem nesmírně šťastná – já nic nemusím.) A nikomu nic nenutím, neb naprogramovaní lidé neslyší. Očkovaní lidé mají nanotechnologie, které odchytí informaci dřív, než to dojde do uvazovacího centra a vymažou ji. Začnou mluvit zcela o něčem jiném. Vůbec jim nedochází, že odpovídají scestně. Třetí dávka je opravdu ovládací. Technologická složka a biologická složka. Pokud zabijeme – vyzkratujeme jednu ze dvou složek – druhá odejde. Ivermektin vyruší bio, technologická se vyzkratuje. Nesmíš u sebe mít telefon, odpálil by se.

Hovoří o pyramidách. Milešovku vnímá jako pyramidu naskládanou z desek. Je několik druhů pyramid. Klasická. Nebo něco jako v Bosně s delší plochou na vršku. Pak pyramidy s trojúhelníkovou základnou – ve Slovenském ráji jsou tři. Pak jsou pyramidy ve tvaru dortu, kulaté, jsou v Bosně. Má jinou energii. Ještě jsou další…

Jsem přesvědčena, že moje nejmilovanější hora všech hor Sněžka je pyramida. Provrtaná. Pan Uličný říká, že když na ni jdeš, třeba ráno, aby tam nebyly davy, cítíš energii. Tu já neucítím, protože na ni lezu vzduchem. Vznáším se. Ale nahoře na vrcholku - to je kouzlo. To ano. To cítím i přes davy lidí. A hlavně - její  energie mě asi ovládá na dálku. Pořád ji na svých cestách hledám očima. V našem kraji se před ní nic neztratí, nezatají. Ona všechno vidí. 

https://www.youtube.com/watch?v=GerlIG4gLvs

Černá luna a zatmění + horoskop na rok 2024 ONDŘEJ HABR | Příznaky transformace rozhovor astrologie

Venuše – postoje, hodnoty, jak se kvalifikovaně vyjadřujeme, co chceme.

Merkur – je tu, aby nás propojoval, cesty, čemu věnujeme pozornost.

Oba procházejí maximální elongací =  nejvíc od Slunce. Jsou s nimi problémy. Merkur – problémy s kontinuitou, se spojením, s komunikací, s domluvami, rozumným uvažováním. Venuše, když je nejdál – komplikace s vyjádřením, s postoji, hodnotami, kvalitami. Nevíme, co chceme, neumíme to vykomunikovat.

Vidle do toho hodila vidlovatá planeta – Neptun. Postavila se do opozice se Sluncem. To je konfrontace s Marsem – s neznámými myšlenkami, s potřebou udělat si v životě systém, nastavit si věci. Kvůli opozici to nešlo. Kde se není možno se zorientovat, přichází bezradnosti, chaos, máme tendenci tak i působit na lidi.

Události se začínají rovnat. Na konci týdne jsme měli trigon – Luna v kozorohu – Merkur v panně – Jupiter v býku. Situace se uklidňují.

Pokud planety couvají, chtějí po nás introspekci, respekt. Vnímáme to jako období nestability. To máme naštěstí za sebou. Dopředný směr Venuše i Merkur.

Na podzim – horoskop podzimu, vstupu slunce do znamení vah – je vzorem, co se bude dít v následujícím roce.

Přestup Černé luny ze znamení lva do znamení panny. Tento přestup se děje zhruba každých devět měsíců – než luna projde zodiakem dokola. Černá luna není planeta. Planety jsou našimi zástupci, archetypy, hráči, pomocníky. Černá luna, bod manželství, bod smrti, bod štěstí – jsou tu pro to, aby nám přihrávaly nějaké situace.

Doposlechnu zítra.

Kočky se hřejí na dlažbě. Odcházím psát.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-10-14-kocici-hemzeni

Několikrát mě zdvihly z gauče zvuky z linky. Žofka šla na průzkum. Vždycky mi zdrhla, než jsem ji stihla dát pozadek. Nebo poocas.

Ječím:

- Žofko, ještě jednou!!

Pak to bylo ještě podruhé, potřetí, pak už jsme ji honila domem. To byl trysk. Zaječí. K Petrouškovi pod gauč. Nechala jsem ji. Je to malá krásná drzá šedá treperenda. To si snad už zapamatuje. 

Jak jsem stará, tak jsem naivní. 

Píšu. Poslouchám. Najednou hup, Žofka si skočila ke mně na gauč. Dělá mi to dobře. Jako že – vím, za co ses zlobila. Už tam dnes nepolezu. Až když tak v noci. Jo, to určitě...

- Á, koukám, že přilezla.

- Peťuš, ona lezla stále do samoobsluhy na linku. Mour si to tehdy zkusil jen jednou. Pamatuješ? Před Vánocemi. Stála jsem na schůdkách, utírala prach. Slyším zvuky. A on si chřoustal na lince z misky granule. Od té doby nikdy.

- Tahle mrcha má furt radary nahoru. Chvíli si sedne. Teď u mě tři čtvrti hodiny ležela na klíně. Najednou jí jebne. A začne. Ale už se naučila, když jde z parapetu, že nic neshodí.

- Pamatuješ, jak to všechno pokosila? Meteostanici, lampičku, propisky… Všechno smetla.

- To tajdleten se nažere, lehne a neotravuje. No jo, Žofka, to je mladá krev. To je jako já.

Za tyhle kecy ho miluji. Je vtipný, Mně se za třicet čtyři a kus  let neoposlouchal. Miluji ho. Dnes po obědě, když šel na bodovák:

- Myslíš, že bych mohl na stadion?

Musím se tomu smát. Jsem ráda, když odtáhne na trénink, na zápas. Dřív byl celý den na celorepublikovém bodováku. Domů přiběhl jen na oběd. A druhý den sklízet stoly…

- Peťuš, a proč tam nejsi celý den? Vždyť máš ty rozhodcovské zkoušky.

- Už jsou tam mladí.

- A včera stavěli mladí? Dovlekli jste je tam?

- Stavěli. A zítra přijdou kácet stoly.

- To je dobře, že je naučíte systém, aby oni to mohli zas pak učit své děti.

Dnes dolezu do postele dřív. Už zas jsem dva dny ponocovala. Už mám napsáno až sem. Jen jsem včera chtěla připomenout svůj rozhovor z nákupu v Kauflandu. Pozorovala jsem asi tři chlapy v pracovním. Nehovořili česky. Radili se nad igelitovými pytli. Oslovila jsem jednoho.

- Vy jste z Ukrajiny?

- Ne.

- Odkud jste?

- Z Moldávie.

- Ó, tak tam máte vynikající vína. Skvělá chuť.

Rád uslyšel, že znám něco z jeho země. Z Moldávie je i vynikající truhlář, dřív námořník Černomořské flotily pan Podolský. 

Moldavan asi tak čtyřicetiletý souhlasí. Vyzvídám dál.

- A vy tam nemáte práci?

Kýve. Asi se nemají dobře, když opustil svou rodnou hroudu.

- A dalo vám hodně práce dostat se sem?

- - Nedalo.

- A co tu děláte?

- Fasády.

- Aha, a jaká je vaše profese doma?

- Fasády.

- To se asi hodně nadřete.

- Deset dvanáct hodin.

- A kolik máte na hodinu?

- 65 korun.

- To je málo!

Pán je asi spokojený. Ještě jsem se vyptávala, kde bydlí. Jestli až se to zlepší, pojede domů. Nebude se mu odsud chtít. Je tu měsíc. Rozkoukává se. Je spokojen. Zatím.

Tak to jsem včera už pro zavírající se víčka nezmínila. Nedovedu si představit odjet. Jako nestraník jsem nedostávala odměny  jako rudí soudruzi. Navíc žena. Muži měli víc. Přesto mě nikdy, NIKDY v životě nenapadlo emigrovat. Co bych si počala v cizině bez dětí a svého milovaného povolání. Myla bych nádobí. Soužila se po mamince a dětech. Nechci si to ani představit. Svět je v pohybu. Uměle ženou lidi jak to stádečko oveček loni na ovčáckých slavnostech v Babiččině oudolí ti dva černí pejsáci. Takhle si se stádem hrají. Páchají na nich násilí. Není jim líto svých vlastních…

Jsem šťastná. Kočka vedle mě. Světla v místnosti. Nemám ráda velké světlo. Lampičky, světýlka, svíčky. To poslední je nyní na chvíli pasé. Abychom nehonili světélkující zvědavou Žofku.

Bylo to tu dnes krásné. Jana Šipošová z Blavy - divačka TV Šalingrad jako já - si dnes vyjela k Rusovcům. Koupala se v devatenácti stupních teploty vody!!

Irena Hrobská

- Obdiv!!! Vrestela bych, brr

Jana Šipošová

Irena Hrobská neee... 19 stupňov ešte je teplá... Potom neskôr budem aj ja vrešťať

Petrouškova hodina už minula. Ale ještě mi nepřišel dát dobrou noc. Dnes bych ho mohla překvapit. Jdu na to. Těším se na jeho řeči. On je rychlejší. 

- Tak se hezky vyspi. Polež si. Já jdu ráno na ty stoly na stadion.

Já to nestihla!!

- Dobrou noc, Petroušku. Zítra už musím sepsat tu zajišťovací smlouvu.

Totiž máme už potvrzenou žádost UCC. Začátek na cestě výstupu z matrixového cirkusu.

Zítra prozařujeme první den temného koridoru!

Tak dobrou noc!!!

P. S.

Zvuk na lince. Vstávám. Žofka na dřezu. Vedle stojí láhev s vínem a sklenka. Gravírovanou s nápisem Kuks vinobraní – to si tam neopovážím nechat. Nejsme tu s Micicindou nebo Zrzkou. Přijali jsme potvorou z králíkárny. Dnes už po xté. Právě jsem se proběhla před spaním domem. K Petrouškovi. Jsem pomalá. Než se zdvihnu ze čtyřech, už letí chodbou. Obíhám sedačku. Ona ví! Ona dobře ví! Ona si to zkrátka bude zkoušet…

Když mi bylo asi dvanáct, režisér Svitáček v Hovorech H recitoval báseň. Zdála se mi jako dítěti vtipná. Legrační. A dnes ji asi zarecituji Žofce:

Kavka.

Máme doma kavku.

Je černá, kovově lesklá, ťapká po stole,

ťapká sem, ťapká tam a pokřikuje:

"kam jdeš? kam jdeš?"

anebo "ty vole, ty vole".

Otec ji pozoruje zachmuřeně

a občas jí slibuje, že ji přerazí.

Kavka.

Máme doma kavku.

Je černá, kovově lesklá, neťapká po stole,

neťapká sem, neťapká tam a nepokřikuje:

"kam jdeš? kam jdeš?"

anebo "ty vole, ty vole".

Otec ji nepozoruje zachmuřeně

a neslibuje jí nic: otec ji přerazil.