Jedeme na výlet. Tam a zase zpátky

Půl deváté. Musím vstávat. Tak tak se stihnu dát do gala. Nakrmit kočičáky. Snídani. Jahoda-malina.  https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-15_Pochvalit_zahradu/

Procházím zahradu. Okurky už schnou. Zvonek.

Klientka. Měříme. Účastnila se našeho desetidenního maratonu štíhlosti. Má krásné výsledky. Dokonce o jednotku odpálila viscerály. Nakupuje. Termín. Hledám peníze nazpět.

-  Nehledej.

- Aha, to mám na šaty?

- Jo. Něco si za to kup.

:-)

Spěchá. I já. Výjimečně. Stíhám jí ještě vyprávět film o chudobě v USA. Vysílala ho ČT.

https://www.youtube.com/watch?v=bmvKFHMPJtk

Tady je vidět dokonalá demokracie v zemi nekonečných možností. Američané žijí z ruky do huby. Spí v autech na parkovišti. Oči mi lezly z důlků. Měsíc neplatíš. Šerif přijde s pomocníky a pistolemi; vystěhuje tě hned. Na ulici. To není všechno. Oni se už nikdy nezmohou na byt, protože jsou na veřejném registru neplatičů. Paní spí ve svém autě s pepřovým sprayem, nožem a zapnutým alarmem. Ta paní pracuje sedm dnů v týdnu. Platí si fitko, aby se mohla denně osprchovat. Další pán byl bohatý IT. Vyhořel; byl čtyři měsíce doma... Přišel o majetek. Bydlí ve svém autě. Scéna - šedesát zubařů vrtá a trhá lidem v tělocvičně zuby. Lidi za ním jedou dvě hodiny autem. Zub ti buď vyvrtá nebo vytrhne. Vše. Praktický lékař ordinuje v polní nemocnici. Lidé svlečení, ordinace odděleny vlajícími prostěradly. Soukromí? Goim hovada nepotřebují luxus soukromí. Tristní pohled. Další je rodinka se třemi dětmi. Otec rodiny jí třikrát denně. Před výplatou jen jednou. Mají tři děti. Denně jim vezou nějakou housku, aby se nasytili. Práce není. Až sem jsme došli za třicet tři let. Potlesk! To jsme si teda zvýšili životní úroveň! Skvělé! Račte se podívat, jak to mají v našem vzoru Americe. Dokonalá Amerika. Sedm dní v týdnu pracuješ a bydlíš v autě. My měli všechno. Zdravotní péči. Bezplatné školství. Zajištění lidé. Obchází mě hrůza... 

Už je tu pán tvorstva. V deset máme vyjíždět. Jedeme na výlet. Za obchodem. Nakupovat. Dělám všechno proto, aby se odjezd uskutečnil včas. Něco říká o benzínu do mého auta. V klidu se poflakuji. Marním čas. Jel přece pro benzín. Obě auta před domem! Bože, on na mě čeká venku. Komunikační šum.

Zamykám. Nic neříká. Obhajuji svůj čas. Půl jedenácté. Dělá, jako že nic. Stejně má v mysli větu - to nepochopím!

- Benzín ti koupím, až přijedeme.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-15_Posledni_TOI_v_ulici,_jedeme_na_vylet/

V naší ulici poslední dvě TOI. Jedeme směrem, kde lišky dávají dobrou noc. Hronov, Police nad Metují, Teplice. Tady kousek dál Janovičky. Před čtyřiceti lety jsem tu byla jako sportovní vedoucí na táboře. Tábor na hranicích.

- Peťuš, zkusíme zajet do Polska. Mrkneme, jestli nemají borůvky.

Neodporuje.

- Máme čas.

- Jo, máme. Povedu tě. První stánek - zavřeno. Slunečník složen. Další stánek - zavřeno. Ó, že jsme se trefili do státního svátku? Ano. Trefili! 15.8.2022 Pondělí Nanebevzetí Panny Marie.

Pokračujeme na Hronov. Uzávěra.

- Pojedeme přes Poříčí.

Tudy jsem nikdy nejela. Město původně se střední školou. Sousedí s Hronovem. 

- Peťuš, to je město?

- Městys. Podívej, mají tu i obecní úřad... Támhle je sokolovna. Tam jezdíme hrát...

Už jsme v Hronově. Jiráskovo divadlo. Čapkův mlýn. Támhle z té věže shazovali kozla. Tam je hrob Viktorky na hřbitově. Nádherná kronika U nás. Pohádková krajina bří Čapků, Aloise Jiráska, Egona Hostovského, Josefa Regnera, taky Josefa Škvoreckého... Zdviháme se úzkými cestami okolo odbočky na Hvězdu, na Ostaš do Police a dál do cíle - Teplice. Pivovarský dvůr. Výroba matrací. Tady v Teplicích byla kdysi prababička v DD. Byla jsem malá. Jely jsme se s maminkou vlakem. Zahradou tam kráčel muž. Zdvihal nohy jako čáp. A rukou si naznačoval, že k něčemu přičichává. Smála jsem se. Mamince jsme ho předváděla doma. Mamka se nádherně smála své malé holčičce. Jako dnes na fotkách na FB. Jenže tehdy to byl šťastný smích. Na fotkách mi to dalo tolik práce připomenout historku s Bobíkem... 

Ve výrobně zkoušíme nejtvrdší matraci. Ano, takovou chceme. Pružina, latex, přírodní vrstva; ukazují nám průřez matrace. Zkoušíme si tvrdost. Nosnost 150 kg. Tak to by nám měla vydržet déle než deset let.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-15_Mame_hlad/

Domů. Lije. Ale hrozně. Není vidět na cestu. Radíme se, kam na oběd. Zkoušíme restauraci, kam jezdíme léta. Z velkých porcí odvážím vždycky část domů. Obědvám z jednoho oběda ještě jeden nebo dva dny. Nezklamali. Předkrm - s chutí jsme se podělili. Milá obsluha. Rychlá. Skvělá kuchyně. Vynikající víno. Posezení na terase.  Povídáme. Zdviháme se.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-15_Doma._Lukas_-/

Kočky. Kočky nás vítají.

- Už jste se, otroci, vrátili?

Jasně, jsme tu. Soused nás jde požádat, abychom počítali s překopem silnice. Bude zavádět vodu. Petroušek ho plísní za včerejšek.

- Já myslel, že to není slyšet vevnitř.

- Lukáši, bylo to hrozné. Zlatej Brutal. Zlatej Brutal! V neděli se tu nehlučí. 

Chvilenku si rozkládám práci na zahradě. Zas slyším bz, bzz... Zvonek. Náš nájemník. Taky Lukáš. Chodící slunce. Radostný kluk.

- Luki, mohu si vás vyfotit?

- Tak já se trošku upravím.

- Ne, právě chci vidět ty vlasy.

Chvíli sedíme.

- Lukáši, vyrostla ta tráva, co jsem nasela?

- Zalévám ji. Neseču ji.

- Divejte, tady je moje tráva z jara. Tady loni stával stůl.

- Lukáši, jak ti hoří kamna?

Smějeme se. Kamna teprve během příštího týdne ustavíme. Bude se zvětšovat objem rosety. Vyvložkuje se komín.

- Lukáši, ne abyste v kamnech topil mokrým dřevem! Jednak to nehřeje a dvojak - okýnko budete udržovat.

- Nebojte!

Nebojím. V půl osmé školím své lidi o stravování ve vedrech. Pak už do devíti konzultace, porada.

Bylo to tu dnes krásné. Jen ti Poláci mě překvapili. Dovolili si držet státní sváteček.

Dobrou noc!!