Jednou brzký příjezd k Erice. U Ivy jako doma
Dnes jsem se setkala se čtyřmi zvířecími kamarády.
Podvečer. Klimbla jsem. Dnes jsem měla náročný program. Kadeřník. Nic jsem neudělala. Nesportovala jsem. Jen tak jsem užívala dne. Můj nový červený koník se proběhl. Pořád jsem mu šeptala:
- Šemíku, v klidu, v klidu. Do devadesáti!
Měl radost, že se se mnou podruhé projel kousek dál. Klusal a radoval se se mnou.
Teď je podvečer. Plamínky už skáčou za sklem. Kočky si vyběhly. Venku na nule. Vlezlo. Petroušek za sportem. Nad betlémkem blikají světýlka. S tmou se sama rozsvěcejí. Dnes Petroušek ostříhal větve stromečku. Pro mě loučení s časem, který skončil kolo slunovratu. Přemýšlím o dni.
Ráno. Devět. Vstávat. Kočky. Asea – signální redoxní molekuly. Pytlíček macrobiotic max, pytlíček immune buster. Koktejl… Čím jsem starší, tím mi vypravení trvá déle. Když jsem zůstala s dětmi opuštěná, měla jsem ráno vypočítanou každou minutu. Lindě jsem až skoro do první třídy namíchala do láhve s dudákem kakao. Lehla na gauč, vypila. Mezitím jsem namalovala oči. Tradá na autobus… Ty doby minuly. Zestárla jsem. A moje sestra o něco víc. Svět pluje kosmem rychleji a rychleji. Nebo nepluje? Točí se? Kdo ví!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-16-u-eriky
Dnes se mi povedl husarský kousek. Na desátou k Erice. Vyjela jsem kousek po desáté. Soustředila jsem se na cestu tak, že jsem zapomněla jet po novém obchvatu. Až když jsem zpomalovala přes vesnice, trklo mě… OK. Ješiši! Plácám se vesnicemi. Zpomalilo mě to. Ve vesnici, kde konečně mohu najet na obchvat přes most, jsem si ještě vyzkoušela, že se nevyplatí jet po zmizelé cestě. Opravdu ne. Zkusmo jsem odbočila na starou cestu. Ne. Slepá. Vyzkoušela jsem si. Otáčím se u domu, kam jsem před třiceti lety začala chodit na kosmetiku. Času málo, já si tu klidně kufruji. Obrátila jsem to. Bože, jsem to trkvoň. Nový kruhový objezd už mám nakoukaný. Jedna odbočka do vesnice k sestře. Další nahoru do kopce na běžky, borůvky a houby. Teprve další tě svede na rychlostní cestu k Erice. Ku hranicím.
Odbočuji k Erice. Parkuji asi tak za deset půl jedenácté. Slyším už na chodbě, že Erika někoho fénue. Beru za kliku. Otevírám dveře.
- Dobrý den! Jsem tu dnes správně?
Maličkaté zakolísání v Eričině tváři mě znejistilo.
- Jsi. Jen tě mám na, ná, na kolikátou? Na jedenáctou? Nebo na půl?
Směju se.
- Chceš říct, že jsem přijela dřív? Historická premiéra.
Erika překvapena. (Doplněk - viz vzorová věta - Hajná stála v dveřích hájovny překvapena.)
U ní je to nesmírně příjemné. Pod nohama leží její Abina. Její původní pejsek odpočívá už možná půl roku za duhovým mostem.
Zlidštěna. Jedu domů. Cestou se stavím u Ivy.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-16-na-navsteve
Vezu jí brož s kameí. Zrovna vynáší popel z kamen. Poznala mě. Fajn. Ivo, vezu ti tu brož.
- Jakou brož?
- Tu, co se ti líbila o Vánocích.
- Ta je krásná.
- Pojď popícháme se.
- A proč?
- Nemají se darovat kapesníky, nože, jehly, špičky, abychom se neposekaly…
Iva si obdivně prohlíží jemné dílko z Číny.
- Ivo, takové brože nosila babička.
- Babička byla elegantní. V mládí musela být čupr holka.
Pookřála; babičku znala lépe. Je o devět let starší. Vaří mi čaj. Připadám si jak u maminky. Taky mi vždycky snášela modré z nebe.
- Ale já nemám nic k čaji.
Krájím tyčinku Herbalife z kabelky. Ochutnává. Usuzuje, že pytlík rozinek v hořké čokoládě je mlsnější. Její Beníček už není divoch. Zklidnil se. Je to už druhé zvíře téhle rasy. Ten první je už zakopán. Její hodiny tichounce odbíjejí poledne.
- Ivo, ty mají krásný zvuk.
- Viď? U babičky měli takové…
- ...břinkací, hlasité.
- No, a tyhle zvoní potichu, že mě nahoře nevzbudí.
Zjišťuji, jestli má povinné ručení… Pojistku…
Zrovna vyzvání Irenka skypem. Její švagrová. Ta, jak celý život pracovala na Štrbském Plese. Nesmírně hodná žena. Moc pohostinná. Kolikrát jsme byli u nich na Plese. Zadarmo. Se stravou. Jednou jsem tam přivlekla třídu dětí. Po exkurzi na můstcích jsme zamířili do Hviezdoslava. Měla pro nás připravenou rýžovou polévku hustě promíchanou s hovězím masem. A obložené chleby. Irena je dobrá bytost. Zdravím se s ní. Její syn Zdeno před asi třemi čtyřmi lety byl přimáčknut den před svými narozeninami 30.12. ve Štrbě autobusem… Irenka se s Ivou kontaktuje několikrát za den. Je jedna ze zaúkolovaných, aby Iva pila vodu. Aby vyplavovala chemii z těla. Iva se usmívá:
- Prosím tě, piju. I Klárka mě hlídá.
To je vnučka přes dvůr.
Moc se mi od Ivy nechce. Dnes je to jiné. Milé. Jde mě vyprovodit. Cestou domů se stavuji v servisu. Umějí zjistit dle značky povinné ručení. Volám Ivě.
- A jo, máš pravdu…
Vymetám obchody. Tulipány, narcisky, hyacinty… Hlásí se jaro.
Mele se mi hlavou synchronicita informací o lidstvu. Proč to do mě útočí? Jsem optimista. Tyhle informace ukazují spíš jinam. Ke zkáze duší na roboty. To nedopadne.
Jsem ráda, že neumím přijímat informace z informačních egregorů, z akáši. Nevíme, kdo ovládá informační pole. Už třetí pořad, kde poslouchám o původu lidstva. O jejich genetice, o pokusech vložit do nás agresivitu. Védy říkají, že jsme vznikli v nádobách. Člověk z laboratoře říká:
- Hele, člověk je opice, prase a myš.
No, jestli budu mít chuť, zaznamenám si poznámky o společných genech se zvířaty. Kočka – slyšela jsem před lety, že ta tu nebyla stvořena. Byla dovezena. A ta s námi má geny myslím ve stu procentech stejné. Prase – nejpříbuznější. Asi před čtyřiceti lety jsem možná ještě v čb TV sledovala pořad o popáleninách. Lidem přikládali to nejbližší – pláty nebo kůži z prasete.
Z těch tří zvířat nás nějak spytlíkovali. Proto tam máme opice, myši… Jsme jim nejblíž. A z prasete máme maso. Proč nás stvořili? Aby nás zabili?
Na FB čtu u Kristýna De Carlo
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-16-ido-bachelet-izraelec
Toto je muž, který pomohl vložit do séra vakcín firmy Pfizer nanotechnologie. Jmenuje se Ido Bachelet, je Izraelec, nikdo ho nezná, ale sehrál zásadní roli při vytváření zbraně digitálních vakcín.
Část jeho přednášky z roku 2014.
V komentářích kopíruji:
https://outraged.substack.com/p/pfizer-partnering-with-ido-bachelet?fbclid=IwY2xjawH2cyhleHRuA2FlbQIxMAABHWmKmTuAaWZSdxbV5sWBHS4ati9uUe_9biPQXULW5b52XB1FdTTBM-TlyA_aem_pHwr3OX9NagN0FarpUbCuw
Covid, stejně jako vakcíny proti covidu, vznikly v roce 2017 v Izraeli jako bojová zbraň, zřejmě jako zamýšlena ochrana proti radiaci po očekávaném útoku jadernými zbraněmi, a část izraelského obyvatelstva byla rovnou naočkována, v roce 2019 byl buď transportován, nebo zavlečen do Číny. Nejspíš záměrně.
Kristýna De Carlo
vak. nanotechnologie alias biologická zbraň
Patent US9539210B2 - https://patents.google.com/patent/US9539210B2/en
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-16-600-000
Až 600.000 lidí umírá každý rok v USA na tzv. očko. proti kovidu.
Kristýna De Carlo
Dr. Bachelet - "Vývoj takových strojů však může mít dramatické důsledky pro naše životy a může nám umožnit řídit a kontrolovat procesy v našem těle právě ve chvíli, kdy se formují. V naší laboratoři vyvíjíme nanoroboty z nejzákladnějšího biologického stavebního kamene, DNA, a doufáme, že jednoho dne budeme moci tyto nanoroboty použít pro lékařské a průmyslové účely."
Kristýna De Carlo
Společnost Pfizer spolupracuje s Idem Bacheletem na DNA nanorobotech. Představte si, že za pár let, váš lékař bude moci sedět doma se svým chytrým telefonem a místo hraní "Candy Crush" se spojí s roboty uvnitř vás........................https://outraged.substack.com/p/pfizer-partnering-with-ido-bachelet?fbclid=IwY2xjawH2np9leHRuA2FlbQIxMAABHSgbVEXVwYVZTj2qh6soIYZcHzKAnB5W6ia_Nso3wcHT-5QIhoblMbhm3w_aem_4zcPMmarq6qzW9OrJmFZ9A
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-16-cicinely-cekaly
Kočky čekají. Mourek vyvalený u linky. Medídek. Přivezla jsem jim šáchor. Kupodivu se i Mourek nechal pozvat.
Chystám si pozdní oběd. Zelné placky od včera. Kompot. Jedno z posledních ze tří rajčátek. Petroušek si dává se mnou. Pro něj je to svačinka.
Sklízí stromeček do pytle. Hezky jsme se mu odvděčili. To od nás není pěkné. Mám tu hodně výzdoby. Pomalu ji snímám.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-16-den-konci
Běžím zkontrolovat chaloupku. Žofie mi je v patách. Tluče na okýnko. Ale dovnitř ji nedostanu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-16-tv-salingrad-falsuji-data
Na TV Šalingrad poslouchám o falšování dat ve statistikách. Na to upozornil už jeden pán v době kovidu. Jeden den jedna čísla. Nafotil si. Druhý den jiná. Upravená. Falešná.
Jsme ve falešné době. Všechno je umakartové. Jiné. Všechno je jinak. Ale jak?
Tři ráno? Ó, honem do postele.
Dobrou noc!