Jednou tak, po druhé onak - veseleji, lépe, pokorněji :-)

Já to snad nikdy nedoumývám, nedorovnám, nedouklízím. Ráno. Sluníčko. Petroušek pomáhá v mamčině domečku vložkovat komín. Včera frézovali, dnes dokončili. A náš nájemník je zajištěn. Kamna má, bezpečný komín má, dřevo má, tak, očekávejme věci příští. FB mi ukázal, že má narozeniny. Mám přání jediný, aby se tam usadil s nějakou squaw. Začínám pomaloučku rovnat, mýt... Mým tu pár kousků žehlení. Vyprané deky, malé dekorační levandulové pytlík a polštáříček, triko... Hotovo. Sušák pryč. Hned se uvolnilo. Ještě mě starší konferenční stolek, odkládací. Ty vorle! A okna!

Hovězí polévku. Povedla se. Moje nudličky. Mami, děkuji, tohle se ti u mě povedlo. S tím vyšíváním, háčkováním a pletením - ne, mamko, opravdu ne. Jsem schopna se zamotat do sluchátek. Fakt - ruční práce ne. A to jsem uměla plést ponožky na čtyřech jehlicích, háčkovat pantofle. Co jsem toho podělala, dnes si nepamatuji ani očíčko. Petroušek je tu.

- Máme hotovo. Ještě zaplatit.

Hodný. Nalévám polévku. Meláska. Hranolky a krůtí prsa v zelenině s houbami. Na jídelním stole ještě odložený nepořádek, ale obědváme. Mohli bychom i venku. To tak miluji. Jíst venku.

- Peťuš, kompot - to je lahoda, viď? Jablíčka, švestky, jahody.

- Vynikající! Pojedu na fotbal, mlíko dnes ano?

- Mlíko dnes ano.

- Tak se stavím potom v kravíně. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-24_Sklicka_z_jara_povesena/

Věšíme obrázky malované na skle. Koupila jsem je na jaře na Nábřeží řemeslníků. Čekala jsem na dnešek. Tluče, tluče, věším. Zjistil, že hrají fotbal o půlhodiny dřív.

- Peťuš, rychle, to nemusíme natlouct dnes! Večer, zítra je taky čas. Šup, jeď! A hezky si to užij!

Odjel. Zapomínám týden na zahradu pro práci v domě. Obývák je hotový. Se vším všudy. Jdu bosa do zahrady. Připravil mi bedničku. Očešu jabloňku. Na jaře jsem na ni vílám navázala pentličky. To mají elementálové rádi. Elfové, dévové stromů, víly, skřítci a další duchové přírody se odvděčí majiteli sadu. U mašliček narostla obrovská jablíčka. Maminka zasadila. Ani jsem tehdy ještě nevěděla. Panelákový typ. Příroda mi byla volná. Stejný strom si zasadila maminka u sebe v sádku. Mami, tys´ uměla nakupovat rynglata, blůmy, švestky, jabloně, třešně, meruňky. Jen ta žlutá vzadu. Jak se jmenuje? Citronová. Ve stínu ořešáku, moc nerodí a jablíčka nic moc. Ale jinak - děkuji, cos´ nám tu zanechala. Vážím si.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-24_Cesu_jablicka/

- Jabloňko, jdu tě očísnout. Děkuji za tak krásná jablíčka. 

Jablíčka se dobře pouštějí do mých dlaní. Jen asi dvěma jsem ukroutila stopku. Přenádherná. Užívám si chůzi na boso. Snažím se doma chodit po dlažbách a po podlaze v botách. Pořád mám tendenci vyklouznout z bot. Neustále si musím připomínat, že bosa jen po trávě, maximálně po koberci. Máme nový. Po něm se to krásně šlape bosky. Poslouchám ntb. Myslím na volby. Na istinu nivoliče. Dnes jsem si poslechla bezva pořad o korporacích. Souvisí to s volbami. https://www.youtube.com/watch?v=GIaEvaHqovo

Rodné číslo ROD NÉ! = rod nikoli, neznej rod, jsi číslo. Jenom číslo. Víte, jak se jmenovala vaše babička za svobodna? Z jakého je rodu? Moje Jůlie Kopecká je z Šormů. A tam asi tak končím. Druhá babička Konečná - léto uběhlo, a ten, jak mě vylekal v únoru na hřbitově, mi slíbil přijet; zatím nic. Má na flešce rod. Tam bych se dozvěděla o rodu ze strany otce. Jsou to takové maličkosti. Odevzdat hlas do urny. Vlastně umlčet se na čtyři roky a pohřbít hlas v urně.

Celosvětové otrokářství je pojmenováno jako OBČAN, občanství. Hlava šest Ústavy... Nejvyšší podvodníci jsou prý politici a právníci v advokátních komorách. Ti nás zotročili. Oni vykloubili právo tak, aby naše právo bylo v souladu s mezinárodním černým právnickým slovníkem...

To jsou věci, že? A pak nějaký chytrolín napíše - nejít k volbám je blbost. To jo. Ale oznámit, že jsem nevolič tohoto korporátního otroctví, to není ztráta hlasu.

Včera mi zkalil náladu tajemník úřadu Kadaň. Cákala z něj arogance, hloupost, moc a suverenita. Myslel si, že když někdo hovoří nahlas, že je třeba ho sejmout, zatknout. Dát na komisi. Nejlépe zastřelit. Choval se nedůstojně - Á, známá firma Pavel Zítko...

Včera - mrkněte na chování tajemníka - drzé, arogantní, neprofesionální 

https://www.facebook.com/10008.../videos/3216565945251354

Dnes druhý pokus. Ejhle!!! Naprostý obrat chování aroganta tajemníka. Samá úklona, poklona, nakonec se vypařil.

https://www.facebook.com/100084617054786/videos/781262516463366

24/9 UKONČENÍ VOLEB:

Možná poslední volby v korporátní ČR sro. LTD?

Volby podle různého metru?

Komise PODEPSALA dokument v pohodě v Liberci, Strakonicích 2x, Sopotnici a dalších městech. A v Kadani to nejde??? Kde budou neplatné VOLBY? Všude?

Podle ústavního zákona 327/1991 jsme stále

ČESKOSLOVENSKO a volby do KORPORACE ČESKO (ať je na kterémkoliv místě) jsou

NEPLATNÉ!!!

Tajemník Vaško v roušce v úzkých?

Tak to každopádně!

Jaké zákony tu platí, když v Sopotnici, v Liberci, Strakonicích a dalších místech komise Istinu nivoliče přijala, podepsala, dala razítko. Pavel dnes šel znovu. Dohoda. Pošlete to přes podatelnu. Mají to dobře zařízeno. V době voleb je úřad co? Zavřený!

Rozradostnila jsem se. Jde to. Půjde to. A podle popisku pod videem - co když to byly poslední volby v korporátní ČR s. r. o.

Volá Péťa.

- Volal Honzík. Staví se s V. Já pojedu pro mléko a přijedu.

- Jé, myju okna. Nemám koláče. Proč se neohlásili? Nic by se nezměnilo, stejně bych myla okna.

Zvonek. Jsou tu. Myju okna. Povídáme si. Vyzvídám z vnučky vše o škole. Spolužáci, paní učitelka - máme zaplaťpánbu učitelku - starou školu. Dík za ni. Kudy chodí do školy - chodí většinou s druhou vnučinkou.

- Máš ráda kondenzované mléko?

Schválně se ptám, protože to slovo nezná. Z Bohemilk vozím tubičky, ale konzervu nezná.

- V., tak řekni... Nahlas.

Dávám jí konzervu. Ukazuji jí, jak se hmota lžičkou odkrojí. Myju okna. Ale slyším:

- Dej si to pod pusu.

 Ukroj si to.

- Motej to jako med.

Slézám.

- V., podívej, takhle. A dej si to pod pusu.

Ano, toto je v rodině. Učíme se.

Vyptávám se na pouť. Na jakých atrakcích s tatínkem byli. Zrovna dopoledne jsme mluvili. Všem našim dětem bychom dali na pouť. No jo, ale dávat, a ještě prosit, to je moc - to není z mé hlavy. To říkal Petrouškův tatínek. Tedy pradědeček našich vnoučat.

- Co si za to koupíš? Půjdeš ještě na pouť zítra?

- Zítra má pršet! Dá si to do kasičky, viď?

- Peťuš, neměli bychom jí to rozmělnit?

- Ona si poradí, už jsi viděla ženskou, která by si neporadila s penězi?

- No, já když jsem dostala korunu od babičky, mohla jsem si koupit pět mejdlíček, nebo pět šumáků. Měla jsem ráda takové kostičky - tiki. Nebo energity. Nebo lízátka. To jela taková dlouhá. Jednou jsem si ho olízala do špičky, přikládala jsem do kamen a píchla jsem se tou špicí vzadu do krku. To bolelo.

- No jo, ale to byl plat šest stovek.

- Já jsem začínala s osmi sty. Po státnicích jsem dostala o tisíc korun přidáno.

- V., co jsou akta?

- Dokumenty, které se nosí v aktovce.

- Výborně. A do kolika se učíte počítat?

- Do stovky.

- Tak kolik je 36 plus 65. Né, počkej. 36 +64.

Ptám se, jakým způsobem sčítá. Vím, že Péťa nemá způsob. Ten řekne hned výsledek. Já si musím přičíst šedesátku a k tomu jednotky. A u odečítání - to ani nebudu říkat, jak krkolomně dojdu k výsledku.

- A víš, že jsem líná počítat a sahám po kalkulačce? Ale to se nemá. Takhle nás degenerují.

Honzík:

- Já taky s kalkulačkou.

- A pomalu blbneš. Raději si to zkoušej bez...

Péťa:

- To my na průmyslovce jsme nesměli používat kalkulačku. Logaritmické pravítko, tabulky...

- A taky počítáš jak drak.

Strávili jsme hezký kus sobotěnky.

- Hele, zítra, jestli to tu už doondím, ještě mám konferenční stolek... Upeču koláče. Myslela jsem dnes. Ale ne, až zítra.

- Dnes si odpočiň! Jo, prý je obec, kde patnáct hodin seděla komise a nikdo z voličů nepřišel.

- Ó, takhle to má být! Nikdo je nemá volit.

Ještě vyrovnávám kytky na parapet. A Petrouškovi svačinku do rachoty. A Zrzka se přišla navečeřet. A Mour oddychuje na mém křesle. Ireno, jdi už do postele.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-09-24_Dobrou_noc/

Dobrou noc!