Jen projíždím
Slunce. Jimmy. Po pohřbu. Odpoledne. Lehátko. Jak začal den?
- Mami!
- Tady se ještě spí.
Úsměv mé druhorozené. Prvorozená už dlouho nikdy nevolá. Vždycky volám já. Neúcta k matce. Neva. To je její energie. Neberu jí ji. Jak to chce ona. Kdysi nás zvala, když byla se svým partnerem. Darovala mi své hrnčířské výtvory. Najednou – ticho. Nevím, co jsem provedla. Jak jsem se provinila. Nijak. Trhni si. Jsem svobodná, hodná, nikomu neubližuji.
Chvilku hovoříme s Lindou. Ještě na dvacet minut usínám.
Manželé. Na desátou. Opozdili se. Vůbec nevadí. Paní pečuje o maminku. Opouští svůj domov. Nechává tam manžela a děti. Odjíždí třeba na týden k mamince. Pán od minula mohutně zhubnul. Vystupují mu oči, uši. Posmutněl.
Paní špatně chodí. Trápí ji nohy. Životní stabilita. Přece nohy nás nosí. Důležité. ¨Díky výživě Herbalife se jí chůze hodně zlepšila. Shodila tuky, narostly svaly, odpálila vnitřní tuky. Jeho v době lví brány rozbolela záda. Živí děti, manželku, sebe. Pozoruji to na něm. Nese veškerou zátěž na svých bedrech.
Paní se postupně zlepšuje. Opakuji.
- Pokud nebudeš mít dostatek síly v sobě, nemůžeš pomáhat nemohoucí mamince. Ty jsi číslo jedna.
- No, zrovna to mi řekla paní s takovými esencemi
- Bachovy esence. Ano. Tvoje síla je pro tebe to nejdůležitější! Pokud chceš rozdávat, je třeba, abys měla dostatek své energie.
- To mi paní řekla v rozhovoru. Přesně, co říkáš ty. Nejdřív musím být silná já, pak mohu rozdávat.
- Rozdáváš, nemáš, bereš z manžela. Oslabuješ ho. Jestliže trávíš svůj čas u rodičů mimo váš dům, chybíš dětem a manželovi. Podívej se, jak vypadá. Od minula strašlivě zhubnul.
Nejsou očkovaní. Její tatínek se vrátil z nemocnice po krutém zápalu plic.
- Ne, abyste se dávali očkovat proti tetanu!
Oběma se rozevřely oči.
- No on se dal očkovat a do týdne dostal tak silný zápal plic, že jsme byli rádi, že to přežil. V nemocnici byl dlouho. My jsme původně mysleli, že má infarkt. Špatně komunikoval. Najednou byl na plicním. Když jsem za ním přišla, nemohl na posteli sedět, držela jsem ho za ramena. Dala jsem mu hrneček s pitím. Pil, ale nezaklonil hlavu. Kácel se. Držela jsem ho pořád za ramena, aby se udržel…
Jejich opoždění mi zasáhlo do programu. Dnes má obřad slunce. Celý život ho znám pod přezdívkou Jimi Hadži. Všichni ostatní Jimmy Slunce.
Ach, Jimi, bouřliváku, dobroději, člověče, radostná bytosti, optimisto, veselý kluku, hodný člověče, příteli! Dnes se rozloučíme. Vzdám Ti hold na Tvé poslední cestě.
Volám své květinářce.
- Prosím tě, potřebuji dvě růže.
- Nejsem tam. Jdu na pohřeb.
- Já taky.
- Tak počkej, zavolám, aby stihla uvázat kytici.
- Zavolej, že mám vyjít.
Během chvilku telefon. Slečna květinářka. Ano. Vybíhám. Podává dvě růže výměnou za necelé dvě stovky.
- Tohle je pro vás.
Dávám za ochotu a dovážku.
Jedu Kaufland. Hledám třešně. Asi jsem spadla z jiné říše. Beru nekřesťansky drahé jahody. V mysli Jimiho pohřební rituál. Minulý měsíc jsem propásla ve stejném svatostánku Jarku. Dnes jsem připravena poklonit se. Dojíždím asi dvě tři minuty před obřadem. Naplněná obřadní síň. Jimi, tolik lidí tě milovalo. Ani všechny neznám. Hlavně nezačít brečet. Zachovat vážnou tvář. Ireno, jsi silná. Nebul.
Tady v tom sboru jsem zažila v minulém roce nádherný přenádherný koncert našich pěveckých sborů. To byl zážitek. Vystupuji z auta. Kudy?
- Prosím vás, kudy se jde?
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-14-ahoj-slunce
Pán se zmírající frézii mě vede bokem. Jde se poklonit k rakvi. Aha, tudy se šlo tehdy na koncert. Síň naplněná po okraj lidmi. Přáteli Jimiho. Otetovaní drsní chlapi s vážnými výrazy. Dlouhovlasí máničkové se smutnými obličeji. Lidé jako já. Různé sociální straty. I můj spolusedící z první třídy. Pepíček. Jdu se poklonit. Tady v té malé rakvi odpočívá celoživotní druh. Veselý, pozitivní, žádný blb. Měla jsem ráda rozhovory s ním. Jimi, tady jsi. Sahám na rakev; zadržuji slzy. Takhle skončíme všichni pozemskou pouť. Stále slyším – neprožívej to tak. Jo, to se řekne. Račice plná citů. Kurník! Někdo mě oslovuje.
- Irenko, to je, viď?
- Ani nevíme, kdy, že?
Sedám do druhé lavice. Všichni důležití sedí vzadu. Ježiši. Nepotřebuji jejich pohledy dozad. Dobře.
Začíná první skladba. Ó, divadélko! Diskotéky. Sedmnáct, osmnáct. Asi třetí Satisfaction. Kolikrát jsem na Rolling Stone křepčila. Už nikdy? Ne, vždycky se vzpomínkou na Jimiho slunce. Slyším jeho volání. Vidím zdviženou ruku. Druhou drží řidítka:
- Iri! Rolling Stones. Patnáctého!!! Jedeš?
Jindy:
- Iris, Queen! Sedmého! Jedeš? Praha!
Vymetal všechny koncerty. Užíval život. Miloval hudbu.
Farářka začíná mluvit. Zbyněk H. ano. Znáte ho všichni jak Jimi Slunce. Rozdával dobrou náladu, pohodu, radost, smích, slunce. - Ne, já ho mám odjakživa jako Jimi Hadži. Kdy já ho poprvé potkala. Bydleli tady v pevnosti. Pak se přestěhovali na sídliště. V patnácti? Dávné vzpomínky. V kutlochu u Zdendy Jiráska? Pouštěli jsme si tam kapely. Slade Alive, Bee Gees, Eagles, Santana, Status Quo, Deep Purple, Rod Stewart a pak takový rozčepýřený zpěvák, vpomenu si? Seděli jsme jak vlaštovky na gauči. Chodil tam? Nevím. Pak asi divadélko? Ještě z dávných dob se svým prvním mužem Ivulkou – Pulpiem, tam mám jasnější vzpomínky.
Farářka prokládá mluveným slovem kapely těch dob. Sedmdesátá, osmdesátá léta. Dojímavá řeč. Hudba. Jeho motto: Jen projíždím. Mezi slzami se ozval smích. Ano, Jimi. To si zapíšu do mysli. Ty filosofe, lidumile. Lidi oslovoval příteli. Mě Iris. Nikdy jsem ho nepotkala naštvaného. Vždycky s úsměvem. Ano, sluníčkový. Jen projížděl... Už jezdí ve hvězdách. Sbíral papírky a odpadky po sídlišti. Nemusel. Sbíral. Čistil. Děkujeme.
Tak ne dva dny. Zaslechla jsem Pepíčka, mého spolusedícího v první a druhé třídě. Prý tři týdny? Nikomu nechyběl?
Na rakvi velká kytice od spolubydlících z paneláku. Měli jsme tě rádi... Jak to, že si nikdo nevšimnul...
Malou rakev vynášejí chlapi ven do auta. Na odjezdnou mu zpívají Pink Floyd.
https://www.youtube.com/watch?v=k9ynZnEBtvw
Pink Floyd - The Dark Side Of The Moon (50th Anniversary) [2023 Remaster] {Full Album}
Dnes mi znějí jak andělská hudba. Chlapi, lidi, dav zdvihá ruku na rozloučenou. Jimi, ahoj! Jimi, tak ahoj! Auto s rakví a hudbou pomaličku odjíždí.
Jdu k autu. Smutná. Ještě se dívám ke křižovatce. Ano. Vidím rakev. Jen projíždím. Pravda. Zatím jedu domů.
Zadělávám na slíváky. Žijeme. Zatím. U bazénu plním na vále kousky těsta švestkami. Svěřuji Petrouškovi, jak to bylo dojemné.
Jiřina Kocichova
Jimmy navždy zůstane legendou, nikdy na něho nezapomeneme , vryl se nejen do srdcí obyvatelstva, ale i hudebního světa, ale i měst Josefova a Jaroměře, byl to člověk, který si svůj život dokázal užít, a jen projížděl
Jiřina Kocichova
Irena Hrobská Irenko, byl to neobvyklý pohřeb, tak by si ho Jimmy přál, paní farářka měla hezký proslov, najednou si člověk uvědomil, co na tom světě znamená, každý den jsem teď Jimma potkávala, když šel z josefovského hřbitova, kam chodil za maminkou, vždy jsem mu mávala a troubila na něj, marně se rozhlizim každé ráno a nemohu uvěřit, že už ho nepotkám....
Nostalgie. Spleen. Smutek. Rozjímání. Slzy. Nesu buchty do trouby. Smáčím se. Na sedmnáctou paní. Osmnáct. Vedro jak v poledne. Telefonuji se známou. Po hodině se vypínáme. Ještě půl hodinky. Kropím zahradu. Pookřála jsem.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-14-na-zdravi
- Tady ti nesu víno. Kvalitní.
- Primitivo. To je kvalitní. Vyřiď, že děkuji. A já jsem ti upekla buchty. :-)
Na stránce Brutalu čtu o obtěžování žen. Jedna zavolala policii. Není tam aplikace na volání o pomoc. Letos si hodně žen stěžuje na osahávání. Prý mít stále na blízku své. Případně se hlasitě ohradit. Ty vorle! Tak to jsem se tam loni a předloni vůbec nebála. Zas se tam z ciziny někdo zmiňuje o náckovství. Jeden český pitomeček mě označil za bonzačku. Nech toho, voe! Blokuji. Budu já se obhajovat, že se mi nelíbí ksicht Rudolfa Hesse? Mnoho lidí mi páčkuje a srdíčkuje. Líbí se mi:
Petr Šnobl
Můj nejsilnější zážitek z festivalu:
Ráno při úklidu měla na stage zkoušku skupina Cult Of Fire ještě bez orchestru. Hráli zrovna Vltavu, když jsem jel okolo. Musel jsem zastavit a poslouchat. Zastavil se tam nějaký zaměstnanec festivalu, poslouchal a při tom se rozbrečel dojetím...
255Vám, Antikvariatlovosice Hocek, Miško Fedorco a 252 dalším
Večer. TV Šalingrad. Renata pouští krásu naší řeči:
Na FB zde: https://www.facebook.com/1765841958/videos/969247814660615
Tolik poškozovaná, plevelená anglikanismy. Naše řeč z prastaré védštiny s hlubokými kořeny jdoucími do duchovna. Proto nám ji mrví.
Ivana Brno: Je to trošku překladatelský oříšek - ale je to hlavně sranda z vojny - při přesunu v plné polní terénem a je to vlastně česky , nebo československy : ,,keř mi dere tvář " , a odpověď je : ,,miň ten keř !" Dobrou noc!