Jen si, děti, všiměte, co je krásy na světě

Bude osm. Vyskoč!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-24-ranko

Dnes mě čeká radostný den! Bude to žůžo. Dvě radosti. Obě kočky se k snídani postavily aktivně. Kouše i Žofinka. Já horkou vodičku. Mezitím si balím ručník, pití, tyčinku ke svačince…

Hotovo. Po hodině koktejl. A už šupajdím s Kugou na výměnu tabletu. Jedu zas pozdě. 

- Chcete vidět to rádio?

- Chci. 

Krásné, velké. To vybral bezvadně. 

Odsud se přesouvám pěšky na nádrží. Mám na to dvacet minut. S přehledem letím jak šipka a za necelých deset minut už přeju pokladní na nádraží hezký den!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-24-krasny-den-zacal-do-aquacentra-a-zase-domu

V Hradci se vznáším nad městem. Přeletím ho v mžiku. Jsem nabitá. Šup, šup. Podchod. Lávka. Aldis. Plavecký bazén. Jsem tu. Dnes vlnobití o pět minut opožděno. Tak to se pohoupu čtyřikrát. 

Ve vodě se zdravíme se známými tvářemi. Je tu klid, radost plavat. Paní, která bydlí u nádraží mi vypráví, že jí minulý týden píchli gel do kolene. Jenže její odborník prý "šel za lepším". Ten vždycky zkoumal, zdali v koleni není voda, zánět. Po aplikaci s kolenem zahýbal, aby se gel dostal do všech prostor. Tenhle nový nedbal hlášení paní, že má koleno lehce oteklé. To je počínající zánět. Ani nezkoumal vodu. A ani s kolenem nezahýbal. Druhý den pajdala. Včera byla na kontrole. Ale dnes už bez hole došla pomaloučku do bazénu. Potřebuje ve vodě kolenem hýbat. A už ho hezky ohne.

Tohle nechci moc slyšet. Nemoci nechci ukládat do mysli. 

Tři týdny jsme chyběla. Dvakrát lyžování, před týdnem kýchání a rýma.

- Bylo tu plno dětí. Hradec měl prázdniny. A děti ještě měly dvacet minut navíc.

- Jé, to dnes je tu bez dětí krásně. Volno. Místo.

Jdu na lehátko kousnout si do tyčinky a napít se. Zmeškaný telefon. Zpráva, že nemůže pokračovat, protože jsem mu v kufru nenechala rámeček…

Ješiši! Petroušek mi o víkendu povídal, abych si krabici dala do kufru. Ale překážela mi. Tak jsem ji slavnostně nechala na terese. Volám. Špatně ho slyším.

- Peťuš, prosím tě, neslyším tě, ale napiš mi…

Za chvíli čtu SMS: 

- Doručeno.

Hurá!

V bazénu zas potkávám pána podobného na Petrouškova strejčínka. V blízkých dnech oslaví osmdesát osm. Jeho partnerka s ním žije šestnáct let. Je jí sedmdesát dva. Psala jsem o nich před měsícem. Paní racionální, sympatická, sdílná. Pán pracoval jako náměstek pro nějaký rozvoj techniky, zapomněla jsem. Žil půl roku v Indii, v Japonsku… Má to vepsáno v obličeji. Klid, oduševnělost, znalost světa, hezká stařičká tvář. Usmívá se. Zapomněla jsem, kde pracovala paní. Šla se koupat na Stříbrňák. Na Stříbrný rybník. Hodně čte, taky souzníme v názorech. A byla na lavičce obrovnána četbou. Na dece ležely knihy, časopisy… On ji oslovil:

- Mladá paní, mohl bych si k vám přisednout?

- A seděl u mě ještě v půl desáté. A představte si. Druhý den tam přišel s ženskou.

- No teda!

- No. A třetí den přišel, řekl, že to byla jeho bývalá partnerka. Rozešel se s ní. A od té doby jsme spolu. Bral mě do hor. V létě žijeme u něj na zahradě. V zimě u mě v bytě tady v Hradci.

Vypráví mi hezký příběh. Pět let nechodila. Upadla. Čekala tři roky na operaci kolene a pak druhého. Teď už jen jizvy připomínají dobu bezmoci o holích.

Zvukový signál oznamuje: Vlnobití! 

Ještě jedno vlnobití a pak už mi končí čas. S plavčíkem mluví z vody dva muži. Vyptávají se, co mohou mít navíc k červeným hodinkám, k modrým, k černým. Mám černé. Platím si každou návštěvu. Dvě hodiny za stovku. Do Vánoc za devadesát.

Vměšuji se do hovoru. Co bych tak asi mohla získat já…

- To jsme my Češi!

- A to je správné!

Ke každým hodinkám máš k dispozici vstup do padesátky. Tam nechodím. Je tam ledová voda. Vířivka horká. Dvě masážní nádrže. Suchá sauna.

Povídám si s dvěma pány. Bratři. Jeden má ZTP a druhý tam je jako doprovod zdarma.

- Jé, tak já vím budu dělat příští týden doprovod.

- Vidíš, a už máš zajištěn doprovod.

- Nehrála jste někdy divadlo?

- Hrála. Celý život. Před tabulí.

- Jé, my jsme taky herci. Já ve Skalici.

- Tam jsem začínala.

- A já v Úpici.

- No to je unikátní. A vedle jsou Malé Svatoňovice. Tam jsem vozila do muzea Bří Čapků všechny školy. Prováděla tam starostka paní Hylmarová. S takovou přirozeností vyprávěla příběhy z Čapkovy rodiny. To byla češtinářka.

- Já jsem němčinář, matematika.

- A já angličtina a přírodopis.

- A já čeština a společenské vědy. My bychom se ve světě neztratili.

Shodujeme se, že neposloucháme zprávy. Mě to moc rozrušuje. Nechci to slyšet.

- To pak můžeme žít v jiném světě.

- Já už tam jsem. A kontroluji si myšlenky, abych nemluvila negativně.

- My taky, viď? A chodíte sem s manželem?

- On mi to slibuje, ale jeho zájem je práce v energetice. Jak mu v mobilu pípne porucha kotlů ve školce, jede zachraňovat.

- No, tak se cítí důležitý, když pomáhá.

No, on hodně a celý život pomáhá všem lidem. Je to největší chlap mýho života. A já ho nechtěla. Vidíte, jsme spolu třicet sedm let. Už v létě pojedeme třicátý osmý rok. Miluji ho víc a víc a stále moc. Blíží se mi sedmdesátka.

- Cože? Padesát!

- Ne. Sedmdesát. Jste laskavi.

- Ne, opravdu z vás čiší obrovská energie. Vy milujete svět!

- Jo. Miluju. Lidi, zvířata, přírodu. Proto nemohu poslouchat zprávy.

Poslední vlnobití. To bylo milé setkání. Krásné. Čisté. Srdečné.

Vystupuji z vody. Bři se povalují na mělčině.

- Bylo mi ctí a zas se na vás budu těšit.

- Nám bylo ctí. Vypadáte moc krásně.

Sprcha. Převléci se. Vyždímat plavky. Vyfénovat vlasy. Ustrojit se. 

Klušu na nádraží. Stavuji se v Auparku.

- Holčičky, jdu si pro parfém. Ve třináct nula čtyři mi jede vlak.

- Tak jestli víte, co chcete…

- Ano. Vím. A tady bych si k tomu vzala dáreček tenhle čisticí gel. Platím hotově, a zbytek kartou.

- No to bylo rychlé. Tak to ten vlak stihnete.

Usmívám se. Běžím na nádraží. Vlak jsem stihla v pohodě. Ještě asi pět minut do odjezdu. Klušu od vlaku domů. V radosti. Síle. Pod sluncem. U závor se setkávám s manželkou Vaška.

- Dnes jsem viděla tvého muže v bazénu. Ptala jsem se ho, jak je starý. Vyprávěl mi, že jsme se vždycky scházeli u hospody a pak šli v houfu do školy. On je o tři roky starší. Jako Míla Škodová, Marcela Šrámková, Hana Rösslerová. Netušila jsem, že bydlel v naší čtvrti. Oni se pak odstěhovali nahoru do města.

Hovoříme. Ona půjde po cyklostezce. Já k domovu.

- Ráda tam taky chodím. Na soutoku vybíhám kopec a pak ještě ten krpál nad tenisovými kurty…

Najednou dostávám informaci.

- Ireno, ty jsi úplně jiná.

- Jak jiná?

- Záříš! Jde z tebe pozitivní energie. Jsi nabitá. Úplně ses změnila. A víš, že když se lidé obejmou, mají dvě srdce?

- To nevím.

Rozpažuje ruce.

- Ano, cítím tvé srdce. Své a tvé. Mám dvě.

Hezky se usmála. Jdeme každá svým směrem. :-) 

Proti mně paní za ruku holčičku asi do čtvrté páté. Nese si skateboard.

- Mohla bych vám něco říct? Nás maminky vodily za ruku. I my naše děti. A vy jste výjimka.

- Jdeme ze skateparku. Vedu ji dál od cesty. Je to nebezpečné.

Chvilku hovoříme. Loučíme se. To už dnes málo vidíš. Děti většinou volně utíkají před rodiči, za rodiči bez dohledu.

Oběd. Petroušek přijel. Přivezl koberec z kritizovaného Temu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-24-petrousek-dostal-novy-koberec

Konečně došel pozemní cestou koberec z Číny. Vybrali jsme světlejší vzor. Petroušek změřil rozměry, koberec si lehnul, jako by tu na něj prostor čekal. Nádherný. Aplikovali jsme zajíčka. Co to je?

- Peťuš, tajdle ještě o centimetr ke skříni.

Vyskočila jsem a ve výskoku koberec posunula.

- Peťuš, ještě je třeba ho dát o dva centimetry ke zdi.

- Počkej, už to je.

- Peťuš, ty skáčeš jako zajda.

To okoukal ode mě. Normálka sedneš na bobek a nadskočíš. Ve výskoku hneš maličko kobercem. Dva důchodci jako dva zajdové.

- Ješiši, Peťuš, měla jsem se ozvat, že už klušu domů.

- Dobré odpoledne. Já jsem vám zapomněla zavolat, že jsem už dvě hodiny doma.

- Teď jsem skončil. Máte to hotovo.

Jedeme.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-24-to-jsem-si-prala

Kuga čeká u elegantní dílny. Má to tu pán krásné. Takové čisté. Vysvětluje mi fce. Zapojuje telefon do sytému. Ukazuje mi to, co mám v telefonu, teď je to na obrazovce. Bože, to je překrása. Budu používat svou oblíbenou Waze. Je nádherně viditelná. Aktualizovaná. Mám tam i další navigaci, ale musela bych přes hotspot. A to se mi nechce hledat.

- Zapojil jsem i vyhřívání sedadel. Měla jste je odpojená. 

Oči mi lezou z důlků.

- A hlasitost přidávejte přes páčku pod volantem, ať nemusíte hledat šipečky.

Loučím se. Byla jsem s ním teď asi tři týdny v kontaktu. Milý, šikovný, usměvavý, empatický, ochotný sympatický sdílný mladý odborník. Než jsme všechno vyzkoušeli. Než sehnal a objednal nové rádio. Než sehnal rámeček. Jsem na tisíc procent spokojena. Zítra mohu vrátit přechodné rádio, na němž nebylo nic vidět. Navigace prťavá. Bylo to z Mondea sto let staré. Teď mám vše dle přání. Vesmírný pane, děkuji.

Odjíždím. Zastavuji v odstavném pruhu. Zkouším si telefon. Rádio. Navigaci. Perfektní! Hurááá! Děkkkkuji!

Stavuji se v Penny. Nic nechci. Trávní semeno na vysprávku vytlapaných míst. Moldavské víno ve slevě. Mističky za třicet. Hezké. To zas budu vysvětlovat, jestli na ně mám místo. Mám připravenou odpověď:

- Mám.

Vezu košík od auta.

- Ahoj, Hani. Máš bezva syna. Hlásil se ke mně na Černé hoře u pokladny u kiosku. Ztratila jsem kartičku, lovila jsem ji v kiosku v automatu. A tuhle se mi zas přihlásil na promče.

Hovoříme ve třech. Najednou leze na povrch, jak vnuci si mohou říci, že nejedou k babičce, protože. No, to znám. Za nás to bylo:

- Jedeme k babičce. 

Hotovo. Tečka. Přemíra volnosti rozhodování vede k šílenství u dětí. 

- Holky, měly jsme sraz od ekonomky. Nahodila jsem tam téma vnoučata. Skoro všechny holky si stěžovaly, jak s nimi mladí nekamarádí.

Zajímavé. V duchu si říkám, že nejsem jediná kjava…

Doma. Čtu – dnes výročí závodu v Krkonoších. Hanč, Vrbata… Den horské služby. Tak dávno. Vzpomínám, jak to v ten jarní den asi bylo. Umrzli… Před třemi týdny a čtrnácti dny jsme se proháněli v hezkém počasí po hřebenech Krkonošek...

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-24-vecer

Jdu do zahrady. Příroda zázrak Boha.

Vše. Tetelím se štěstím. Krásně bylo dnes na světě. Moc hezky.

Dobrou noc!