Jen tak sobotou lehce, vesele, s humorem a blízkými

15.04.2023

Sobota. Kuropění.

Jdu se osprchovat. Vyrušila jsem Mourka. Odpočíval na teplém ručníku v koupelně. Vzbudil se Péťa. Cestou kolem koupelny nahlíží. Mlčím. Čekám na jeho brumlání, že jsem ho vzbudila. Ale nic. Jen jeho oblíbenou větu

- Stejně to je dobré. Ty jdeš spát a já vstávám.

- Kam jdeš?

Nakukuje v montérkách do koupelny,

- Kam asi?

- No do práce.

- Do práce?

- No co je za den?

- Sobota.

- Cože?

- Sobota. Tak se zase odstroj a pojď spát.

- Jdu si zakouřit.

Jde si do ranního rozednívání srovnat hlavu. Ještě si něco doposlouchává z ntb. Krémuji tělo. Chystám šipku do peřin. Dnes nic nemusím.

- Já jsem stejně blbej. Ale to mám z tebe.

Musím se smát. Nenechá na sobě ani sazičku. Jsem zvyklá. Řehtám se jeho humoru. Miluji to. Čekám na další. Zdvihá ukazovák:

- To mám z tebe. Normálně bych spal.

Usínám. Probouzím se okolo půl ousmé. Jdu si dát koktejl. Zalézám znovu do vyhřátého sarkofágu. Venku si ptáci mohou protrhnout hrdélka. Usínám. V deset si jdu pro ntb. Mám ke zkouknutí druhý díl Volhy. Zavrtám se do doby svého mládí. Pozoruji, jak jsme žili. Jak lidé fungovali. Udávali se. A dnes ne? Dnes o něco víc. Na FB musíš být ostražitý. Jinak ti přijde hláška o tom, že porušuješ pravidla komunisty. Ačkoli, to není z udání, to nějaký automat hledá slova...

Periferním zrakem vnímám tiché zavření dveří. Doufám, že nespím. Nenechám se rušit. Volha se mi zamlouvá. Hlavní hrdina udává jen pro svůj vlastní prospěch. Policisté z Bartolomějské – zlý a hodný. Budovy TV dřevostavby. Rozseté po Pze. Budovatelské reportáže. Povzbuzovali v lidech pozitivní energie. Ačkoli! Poslouchat pořád, jak zemědělci splnili, skláři vyrobili, dělníci dokázali – asi mi to lezlo na nervy. Dnes se dívám jinak. Zprávy přinášely radost. Žádné mrtvoly, žádné tunely státu. Žádný strach, že budeš pod mostem. To se zakazovalo. Nikdo nebyl žebrákem.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-04-15_Ranni_prekvapko/

Vstávám. V umývadle kytice. Pro mě – protože Pro skvělou ženu. Usuzuji, že to jsem já.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-04-15_Obchuzka/

Den se rozběhl. Polévka z krůtího krku. Jdu se mrknout do zahrady. Příroda deštěm poskočila. Beru sibiřskou cibuli, pažitku, jeden výhonek libečku. Konečně vystrčil lístky. Na konvalinkovém políčku ještě nic. Září na něm jen modrá ladoňka. Vyčuhují špičky konvalinkových puků.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-04-15_Ptaci_kamaradi/

Ptáci poletují a zdraví. Teda myslím, že zdraví. Opětuji. Ale - replika z Volhy - netřesu! To bych jim urvala pařátky. Sedám k růžičce. Obrostlá koberečkem růžové skalničky. Vytahuji rostlinku pýru a pampelišky. Myslí si, že když jsou malé, že je nechám. Ne, ne, ne. Vidím je a doluji je. Ještě si utrhnu tři kopřivy. Vylouhuji. Letos jsem se naučila pít kopřivovou vodu. Hodíš do vody. Druhý den piješ.

- Tady jsi!

Malinku si ho doberu.

- Ahoj Peťuš, tak už jsi z práce doma? Jak bylo?

- To mám z tebe. Já jsem si totiž myslel, jak bylo úterý, že jdu dnes do práce.

- To já mám dneska sobotu.

- Všechno nejlepší. Děkuji ti za všechno.

Jak to navléknout...

- Peťuš, mám takovou výzvu.

Naslouchá.

- Peťuš, je třeba dojíst zbytky.

- Tak dojíme.

No, nedojíme. Dojí se krávy. Ale dojíme. :-) Jupííí! nenechal mě v tom.

- No jo, jenže to je rýže…

- Já si ji rád dám.

On rýži vůbec nejí. Ale když se schyluje k zítřejšímu mému svátečku, zachránil mě. Polévka jak malvaz…

Do oběda mu pouštím Volhu. Slyším z jeho pracovny řehot.

- Už víš, čemu se po nocích směju?

Uvařila jsem lahodný, ale opravdu lahodný jahodový kompot. Přijela návštěva. Upekla jsem chutnou štrůdl. Protože to je závin, může to být chutný štrůdl. :-)

Volá klientka. Spokojená. Ubezpečuje si termín. Prý lépe dýchá. Méně jí. Občas ji honí hlad.

- Tak se najez.

- Já mám pořád připravené korbáčíky, cotage.

- No, nebo naše svačinky… Hlavně nehladovět.

Den kvapí. Víme, víme. Prý trvá jen šestnáct hodin. Radíme se, jak na zahradní domeček. Odkud začít. Co vyhodíme. Odkud začneme.

- Peťuš, včelaři dám třeba padesát sklenic. V regálu se uvolní. Ale regál se sklenicemi je pro mě důležitý.

Včera při obhlídce se stavitelem byl označen za zbytečný. Jak pro koho.

Předvádíme našeho Baronka. Jdeme chvíli na prochajdu. Do luk. Utahaní domů. Ptáci stále hodují. Krmítka vyzobkali. Potřebuji, aby zmizel obsah zelených sítěk. Zdá se, jako by jim letos koule nechutnaly. Že by zhoršená kvalita? Na gymplu jsem měla kolegu přírodovědce. Ptala jsem se, jestli mohu ptákům i v téhle době podstrojovat. Prý už by měli lovit červíky a hmyz. A taky prý.

- Kdyby ti někdo nabídnul raut nebo abys vařila, co by sis vybrala?

Chystají se k hnízdění.

- Víš, že kosáčci nosí nahoru do smrku mech? Kdyby tu byla Zrzka, ta by jim to tam šla provětrat.

Den se sklání k západu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-04-15_Vecerni_mlsani%2C_chystam_na_zitra/

Večer uklízím svou pracovnu. Vytírám. Užívám večera. Dozvěděla jsem se zprávu o jednom rozpadlém manželství. To jsem očekávala od samého začátku. Madam si na svatbu pozvala asi dvacet skautů. Ale neplatila. Nějaké sociální návyky nebyly její. Výchova svěřena babičce, občas mamince. Najednou si loni pozvala na zahradu asi třicet lidí na narozeniny. Zapomněla o tom říci. Neplatila. Taky smluvila novou fasádu. zas neplatila. Ty vorle! Ona zapomněla mluvit. Komunikace pro ni byla asi náročná. Přišla o manžela. Odstěhoval se. Bydlí jinde. Tak to jim to docela dlouho vydrželo. Bonbonek. Přišla s holou prdelí, nárokuje si půl domu, který jí nepatří. Smutné.

Dvaadvacet...

- Petadespat. Jdu se vyspat, kdyby mě zas ráno raflo jít do práce.

A protože mi padá hlava – adieu!

Dobrou noc!