Jen tak

Petroušek v práci. Má volno, ale – jak jinak. Šel pomoci do nemocnice s prací. Já si mohu dělat, co chci. Žádné podnikání. Dnes už konečně zabalím dárky Zuzce. :-) Nakukuji za závěs.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-28-svitani-rano

Ó, sluníčko osvěcuje zahradu. Jdu si pro telefon. Zaznamenám scenérii v zahradě. Závěs zase pečlivě spojím. Chvilku se kouknu do ntb. Usínám. I bez sloužících mám hotovo. Mohu si dopřát oraz. Tak už jdu. Žofka šťastná, že mě má konečně vzhůru. V koupelně vymele veškeré zařízení. Od sprchového koutu začínaje, dlouhým pozorováním dna vany, jasně WC mísa, to je její oblíbený objekt. Když se maluji, už si nesmím dávat mobil, šminky na okraj umývadla. Přišla bych o ně.

Petroušek volá. Dnes má přátelský zápas.

- Myslíš, že bych mohl přijít mezi jednou a půldruhou na oběd?

- Petroušku, už to mám pro tebe připraveno.

Brambory vařené ve slupce na páře dávám do trouby. Stanou se z nich vynikající nafouknuté americké brambůrky. Kořením je. Ještě kompotek. Naše jablíčka si uchovávají stále svůj vzhled. Jsem tak ráda, že máme zrekonstruovanou dílnu, skládek, nevím, jak tomu budeme říkat. Tak ráda se tam jdu pokochat. Nádhera.

- Peťulko, nenavezeme dřevo do bedny? Asi se ti nechce… Je utuhlo.

- Chce. Navezeme.

Máme naplněnou bednu raz dva tři. Prostírám. Dostávám pochvalu.

- Ne abys něco pekla.

- To víš, že ne.

Do krabičky mu dávám cukroví, ovoce. 

- A buď tady hodná! Nezlob!

Jede.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-28-povedla-se

Zadělávám na letošní poslední vánočenku. Těsto krásné. Sleduji u toho Vánoce na císařském dvoře. Miluji dějiny. Jen se mi těžko učí nová fakta. Prohlížím si podobiznu následníka trůnu, porovnávám si stáří členů císařské rodiny. O Vánocích 1888 bylo starému Procházkovi 58, Sissi 51. Po Vánocích si následník vzal život. Vánoce po deseti letech 1898 byly pro Františka Josefa I. nesmírně smutné. V září zavraždili jeho milovanou Sissi. Rozdávaly se dárky, které ona nakoupila. Když rozbalil vázu od ní, rozplakal se. 

Balím dárky pro Zuzku. Mám v plánu jet na nákup. Poslední dárek až přijedu. Frč.

Jedu. Beru Kaufland. Citróny. Kávovník. Kolikátý už můj? A vždycky podlehne mé péči. Teď mám ještě rostlinku, kterou jsem se pokoušela zachránit. Ne. Zítra jde na její místo nová kávička. Štěstíčko s kominíčkem. Hezký kýč.  Tahle štěstíčka mám v létě ve velkém květináči. Beru dvakrát.

- Vždycky to prodávali se lžičkou.

- No, v letáku to se lžičkou mají.

- Aha. Hezky si s námi vytírají. Lžička sem, lžička tam.

Přejeme si s neznámou paní.

- Ať jste obklopena hodnými lidmi, ať rok strávíte ve zdraví, štěstí, síle, s láskou a mírovým nebem nad hlavou.

- Mám ty hodné lidi nějak poztrácené. Syn mi…

- Taky se mi rodina rozdrolila. Ale včera jsem učinila velký objev. Není to moje. Je to jejich. Oni jsou ti nesnášenliví. S hřebínkem na hlavě. Svádějí to na druhé. Mohou nastat situace, kdy nás budou ještě potřebovat. Kdy si uvědomí, co vyvedli. Nechejme je. Buď se vzpamatují nebo ne.

- Ach. Jak nás rozdělují. To tak dřív nebylo. Rodina držela pohromadě. 

- Buďme optimisty.

Souhlasně přikyvuje. Koukám, že těch poblázněných je víc. Díky za info.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-28-mnamky-vypsane-malymi-pismeny-na-ceduli

Co to mají na té tabuli nad pomeranči? Nikdy jsem si nevšimla. Vypsané všechny chemické mňamky, které určitě a dozajista neprojdou kůrou. Pročpak asi oni to tak zlevnili?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-28-samoobslouzi-se

Jedu domů tmou. Mám ji ráda. Vynáším z auta koš s nákupem. Než se otočím, Žofka se ze zásuvky s kočičími zásobami samoobsloužila. Vynesla si pytlíček s bonbonky. Sedí u něj jako u trofeje.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-28-tvorila-jsem

Ještě dobalit Zuzku. Hotovo. Povedlo se mi. Už jsem balila poohmatu. Už si techniky docela pamatuji. Loni jsem začala se svými balicími kreacemi. Petrouškovi jsem nabalila pro děti. On má takovou větičku. Štve mě s ní. Ale ona je na jednu stranu moudrá.

- S. na to! To je dobrý!

Jo.

- Ty už jsi tady? Jak jste si to užili?

- Dobře. Kluci z Hradce jsou rozumní, pokecali jsme. Zahráli si.

Jdu z kuchyně do technické. Mourek je kopírován Žofkou. Leží rozvalena na dlažbě. Přesně jako on. Míjím ji.

- Žofííí, ty dadáš? Nezlobíš.

Z pracovny se ozývá Petroušek.

- Hned půjde za tebou. No, už jde. Že se jí chce.

Směju se. Včera jsem mu velmi důrazně řekla, ať si zkusí mi říci něco o hádání. Nehádám se. Dnes z legrace prohodil na adresu naší rodiny.

- No jo, vy to máte v krvi.

- Peťuš? Co jsem ti včera povídala? Jestli ještě jednou cekneš něco o naší rodině…

Smějeme se.

- …tak dostaneš ránu mezi oči.

Řehotáme se. To nemyslíme vážně.

- Vaše rodina je hádává. Máš nesnesitelně nedůtklivé děti.

Přijal. (Ó, teď bude oheň. Teď bude stíhání. No vždyť to říkám. Nedotknutelní. Mramoroví. Bezcitní.)

A jak jde Žofka za mnou, slyším:

- Ona je zvědavá, jako ty. Vy to máte v rodu.

- Tak Petroušku, v paneláku jsem vůbec netušila, čí je které auto. Na rozdíl od tebe, který jsi znal všechny, věděl jsi, kdo kde parkuje. V kterém vchodu bydlí. Jak se jmenuje. Kdo komu s kým zanáší. Musíš mít přehled ovšem. To já nemusím. Ty, zvědavej!

Řehtáme se. Miluji ho. Ty jeho špičky. Jeho větičky. Jeho dobírání. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-28-k-zamysleni

Zajímavé. Dnes ke mně přiletěly synchronní obrázky. Jeden by věřil, že je to náhoda. Jak jsem nazvala počteníčko předevčírem? Miluj v první řadě sám sebe. – Dodávám – pak se ti náramně uleví. Dostaneš sílu. Ta je v životě potřeba. Tvůrčí síla. Síla odolávat pitomcům. Síla pomáhat těm, kteří požádají o tvou pomoc.

Dobrou noc!

P. S.

Zuzi Czech

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-12-28-srdce-evropy-se-znovu-rozbusi

SRDCE EVROPY SE ZASE ROZBUŠÍ

Po celou dobu, co žili Slované na našem území ve své původní víře, svobodném společenství, v souladu s moudrostí předků a svých bohů, byli svobodní a nezávislí. Veškerá moudrost Předků byla pečlivě zapsána, uchovávána a předávána potomkům a to prostřednictvím Slovansko-Árijských Véd.

Velká Morava se svým slavným knížetem Rostislavem a dalšími velkomoravskými knížaty zajišťovala Slovanům svobodu a nezávislost před snahou vnutit nám tzv. západní kulturu se svým převráceným systémem hodnot (zejména materialistických a parazitujících na ostatních), morálky a dogmatickou vírou.

Svobodné knížectví Velká Morava trvalo do roku 991, kdy zemřel poslední velkomoravský kníže Sveulado na našem území. Od roku 1019 ztratila Morava samostatnost, když byla vojensky dobyta z rukou polsko-moravských spojenců. A pak následně připojena ke středověkému státu Přemyslovců, čímž se stala součástí Svaté říše římské a tzv. západní kultury a nám odlišného systému hodnot a světonázoru.

Začalo období násilné christianizace, při které zahynulo mnoho Slovanů. Současně byla zcela potlačena a zakázána původní slovanská víra a liturgie, duchovní poznání, zvyky, vypáleny svatyně a posvátné háje, a spáleny staroslovanské písemné památky psané Bukvicí.

Do této doby Moravští Slované neznali feudální systém, a byli svobodní lidé, žili ve sněmovním systému, souladu se svými předky, přírodou a původním duchovnem.

Fragmentace společnosti a ztráta povědomí skutečných souvislostí prováděných západní kulturou a jejich historiky včetně sociálního inženýrství na slovanských národech je občas velmi viditelná. Souvisí to i s dobře osvědčenou metodou "rozděl a panuj".

Velká Morava – "Megale Moravia" je název, který pravděpodobně samotní Slované nikdy nepoužívali. Je to název zavedený cizincem Konstantinem Porfyrogenetem (905 – 959), kde ve své zprávě "De administrando imperio" ji takto poprvé pojmenovává.

S přicházejícím projektem západní civilizace a projektu podmanění a přeformátování (opakující se resety) slovanské Evropy se začaly pálit nepohodlné knihy, písemnosti a posvátné háje. Začaly se psát nové kroniky a knihy, tentokráte za převážné přítomnosti západních historiků, nepřátelských vůči čemukoliv slovanskému.

Říká se, že po určitém čase (1000 let) od počátku ničení původního slovanského ducha, se začnou hlavně čeští a slovenští lidé z různých důvodů vracet zpět do svých zemí. Ne nadarmo se říká, že jsme jako obě země Srdce Evropy.