Ještě chvilku tahám zimu za podolek

Chystala jsem se. Každý den mlsně koukám do hor. Jaro ruší. Dere se o slovo. Sníh odolává. Ale jak dlouho! Vstávám před budíkem. Zajímavé, jak mám lyžovací den, budím se dřív. Nevím, co to znamená. Dokonce přijedu na otevření turniketů. 

Ráno vstát dřív než jindy. Natahat věci do auta. Připravit zdravou výživu…  Tyčinku ke svačině. Lift Off... Nakrmit kočky. Jedu. Škoda, že si nemohu fotit Sněženku z auta.

- Mami, tak jsem byla na kontrole se zubem. Mám to zahojeno. A štěstí, že ve státním sektoru. Jinak bych se nedoplatila.

Odrazuji lidi od rovnátek. Móda. Lákají děti na bezbarvá a barvené gumičky… Móda, móda - bez ohledu na stav zubů po dvaceti letech. Netuší, že si poškodí zdravé zuby. Linda si ten jeden léčila dost těžko asi rok dva. Tak aspoň že tak. 

- A víš, kde jsem? Právě bych mohla odbočit k vám. A vidím Sněženku.

- No, dost odtála.

- Jo, včera byla černobílá.

- No, jižní stěna je černá.

- Asi do Obřího dolu. Na druhou stranu je krásně bílá. Kdybys viděla ta panoramata!
Ona je někdy cestou z Phy domů vidí. Ale někdy jede po tmě.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-10-jsem-tam

Míjím Mladé Buky. Bílá stráň zve ke svezení. Jedu ještě dál. Ve Svobodě odbočuji nahoru k Janským Lázním. Parkuji. Vlek stojí. Co to? 

- Dobrý den! Lyžuje se?

- Ano. Od devíti.

Vtom se vlek rozjel. Maskuji se -  sluchátka, kukla, přílba. Ach - vlézt do bot. Jak to říkal pan prodavač? Táhnout jazyk směrem k holeni. Jo. Levou na třikrát. Jak vyosíš patu, jsi v háprdepu. Pravá - tlač! Táhni! Hotovo. Napít thermojeticsu pro zahřátí.  Šlapu. Touhle dobou už jdu po zemi bez sněhu. To nemám ráda. Miluji, když jedu až k autu čistá.

Kupuji si celodenní. Sluníčko svítí. Pak věř radaru. Hej! Radare! Nevěřím ti! Dobrý den, radare Gagarine! :-) 

Dole u nástupu vyhrává hudba z nějakého rádia. Zrovna hrají Já mám boty z umělý hmoty a kalhoty plechový! Anglická stará šunka. Na svahu poslouchám knihu Co nesmíte vědět. První hodinu mám poslechnutou asi pět šest let. Poslouchám od začátku; opakuji, pamatuji si. Poslouchej, konzumuj, konzumuj. Hesla z filmu Oni žijí. Nebo jak se jmenoval - Jsou mezi námi? První hodinu se hovoří o půjčkách.  Motor zatím jede. Ale hospodářství se zadrhává. Víc a víc dlužníků neumí pod kontrolou udržet své půjčky. To bylo okolo roku 2007. Američani si brali půjčky na dům. Jejich hodnota se od roku 2003 zněkolikanásobila. Pak přišla doba, kdy nemohli splácet. Dvoupokojový byt na Manhattanu stál 15 tisíc dolarů – krátce po první válce v Iráku. O 15 let později tržní cena okolo 400 tisíc dolarů. Ceny se dál zdvojnásobily. V roce 2006 píší noviny, že nikdy tak nestouply nemovitosti. Tučný zisk nebo mohutná inflace? Od roku 2002 přibývá dlužníků. Ani si už nemohou dovolit půjčky. Vrchol 2007. Velké banky dál poskytovaly úvěry. Takové letadlo. Banky jednaly promyšleně vypočítavě a lehkomyslně poskytovaly úvěry. Rizikové pohledávky se prodávaly v balících z jednoho státu do druhého. Čile se s dluhy obchodovalo. Kvůli vysoké míře rizika banky prodávaly nekryté úvěrové pohledávky svých klientů jiným bankám z jednoho státu do druhého jako kompletní balíky. V Německu nemohli vědět, jestli dlužník splácí, jestli dům vůbec ještě stojí... Banky obchodovaly s dluhy aniž by se dlužníků zeptaly. Rodina si vzala třeba úvěr v Kentucky od tamní banky, najednou dlužila Deutsche Bank. Rodina se už nemohla obrátit na svou kontaktní osobu ve svém bydlišti, protože Deutsche Bank v Kentucky žádnou pobočku nemá. Miliony lidí přišly v exekucích o své domy a skončily na ulici jako ve třicátých letech. Bydlí na ulici nebo ve stanu. Úroky jsou peníze za to, že banka nic nedělá. Čím déle klient platí dluh, tím lépe pro banku. Německým bankám vláda připravila záchranný balíček s neslýchanými 500 miliard euro. A to už pět let věděli, že banky se zhroutí. Neudělali nic, aby svůj lid ušetřili. Lhali před kamerami. To bylo v celém západním světě. Miliardy dolarů na záchranu bank. Riskovali. Lehman Brothers – lehla. Merkelová vypustila z pusy, že veškeré vklady ve výši 570 miliard euro jsou pojištěné. V roce 2008 roční rozpočet Německa činil 283 mld. euro. Jak mohla Merkelová garantovat v případě pádu bank vyplacení? S každou krizí a krachem finančního sektoru banky bohatnou. Odkud berou peníze? Od nás. Berou si půjčky. Vyměňují. Aby banky nepřišly o moc, odmítají bezhotovostní hospodaření. Zřídili banku pro padající banky. Do nich naházeli cizí dluhy. Chytré. Po zhroucení měli čistý stůl. A lidi přišli o úspory. 

Po hodině poslouchám o kakaových bobech, velrybích zubech, soli jako penězích. Solné pruty časem zčernaly, přesto se těšily důvěře. Výhodou bylo, že se z nich kdykoli mohlo odlomit pro úhradu menšího obnosu. Dnes většina lidí nemá smysl pro význam a hodnotu soli. Vedle vody nejdůležitější potraviny. Naše tělo tvoří voda a sůl. Přesto se mnoho lidí nechá obalamutit bezcennou průmyslově vyráběnou solí – potravinou, která nese pokrytecké označení kuchyňská sůl, ačkoli se solí nemá vůbec nic společného. Sůl v zásadě obsahuje všechny chemické prvky. Dokonce i těkavé. Přesně v poměru, v jakém se vyskytují v lidském těle. Průmysl však z ní pro své vlastní účely filtruje tyto prvky pryč. Až na konec zbydou dva. Sodík a chlor. Pokud je do sebe člověk celý život neustále kompletně sype, rozvrací chemické procesy a reakce organismu. V dobré víře si nic netušící lidé vpravují do těla ještě fluor. Namluvili nám, že má význam pro sklovinu. Ve skutečnosti je jedovatější než olovo. V laboratoři se s fluorem manipuluje za přísných bezpečnostních opatření. Leckterý zubař tě přesvědčuje o důležitosti fluoru... Podléhá rockefellerovskému školství. 

Na sjezdovce skoro nikde nikdo. Paní učitelka asi s pěti kluky. Hezky je vede. Pan učitel s dalšími. Vystupuji z vleku. Slyším za sebou dětské:

- Mami!

Otáčím se. Maminka asi dvanáctileté holčičky mi říká, že si všimla, jak to se mnou trhlo. Chvilku si povídáme. Jsou od Phy. Vyptává se na Černou horu. Její dcerka se bojí.

- To už není, jako dřív. Že máte strach chr chr chr za sebou. Nikde nikdo. Lidi nemají peníze.

Tři hodiny drandím nahoru dolů. Támhle u lesa se jezdí? Dětský vlek. Jdu se tam mrknout. Ješiši, fakt dětský. Takový ten s vytahovací hadicí. A děsně pomalu jede. No to jsem tomu dala. Sjíždím dolů. Dnes prý končí. Nedivím se. Je to už takové oježděné. Jinak se tu bude lyžovat do patnáctého. Tedy do konce týdne. Pak na Černou horu. Zajímalo by mě, jak sjíždějí děti z dětské stráňky pak dolů. Tam je hezký žuchec. 

Končím. Stačilo. Uvidím. Jeden den budu mít auto mimo. Tak možná jsem tu naposledy.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-10-doma

Přijíždím domů zároveň s pánem tvorstva. Ten raději bude sloužit socialistické vlasti v energetice. Hlavně ne na hory. Už si lyžařské věci hodil do prádla. Usmívám se. To já ještě stále tahám zimu za podolek. Jak dlouho se mi to bude dařit?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-10-behat

- Peťuš, na kopci se mi nepočítaly kroky. Jdu si to naběhat.

Směje se. Jsem blázen. Dnes docela unavený. Klušu do svého výzvového kopce. Už mi to běží vcelku bez námahy. Směřuji ke schodům. Dám si ještě jeden kopeček. Taky prudký. Ale není tak dlouhý. S přehledem… Sluníčko zapadá v oranžové. Do hor dnes zas není vidět.

Petroušek jde na trénink. Vytírám. Teprve čistím okýnko u kamen. Chystám kočkám masovou směs. Petrouškovi do krabičky na zítra… Večer. Zatápím. FB už mě zas trestá. Vidím jen svou hlavičku, ale ne příspěvky. Na ty se mohu podívat z druhého profilu. Už ať ta hanebná cenzura táhne s celou Metou. Včera jsem sdílela o podbělu. Je ze zákona asi rok zakázán:

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-03-10-podbel/1705579663

Stará Šumava a kousek Českého lesa je ve městě Kašperské Hory, Plzeňský kraj.

O PODBĚLU LÉKAŘSKÉM, O POSLU JARA...

Sluníčko nám pěkně hřeje, sníh již pomalu opouští i horské stráně a okolo cest se začínají objevovat veselá zářivě žlutá sluníčka. Podběl lékařský – Tussilago farfara. Latinský název Tussilago pochází z tussis (kašel) a agere (zahánět), tedy doslova "zahánějící kašel".

Když se na pomezí zimy a jara pár dnů oteplí, začnou se objevovat první hlavičky žlutých květů – to rozkvétá podběl lékařský dříve nazývaný koňské kopyto. Nejspíše proto, že jeho listy mají tvar podkovy. Jeho žlutavé kvítky se objevují ještě v době, kdy okolní tráva, keře a stromy nejeví žádné známky nového života. Faktem také je, že je to jedna z prvních bylin osídlující poškozenou písčitou půdu – ve středověku obvykle rozrytou kopyty koní a koly povozů. Tyto květy lákají mnoho sběračů léčivých rostlin, protože podběl je stále hojně využívanou léčivkou, a to i přesto, že jeho užívání je spojeno s určitými riziky a omyly.

Podběl lékařský se k léčení užívá už po tisíce let. Ve středověku sloužila tato léčivá bylina jako prostředek, který pomáhal hojit odřeniny, popáleniny či otoky způsobené bodnutím hmyzu. Používala se i při respiračních problémech, jako jsou kašel, astma a bronchitida. Když se podběl dostal do Ameriky, stalo se zvykem namočit přikrývku do výluhu podbělu a omotat ji kolem pacientů trpících černým kašlem. V minulosti se dokonce používal jako náhrada tabáku. V minulosti se sušené listy užívaly i k přípravě tzv. podbělového tabáku, který se šňupal nebo kouřil při potížích s dýcháním.

Středověké lidové léčitelství využívalo podběl také při léčbě tuberkulózy či chrapotu. Rostlina byla pro své typické žluté květy, které se objevují brzy zjara ještě před listy, spojována s řadou lidových názvů, jako například "oko Kristovo" či "líčko Panny Marie". Podběl jako léčebný prostředek doporučovala i slavná bylinkářka svatá Hildegarda z Bingenu. Ve Francii byl kdysi symbolem apatykářů, takže byl vyobrazen na dveřích každé lékárny. V dávných dobách byl podběl využíván také k tajemným magickým rituálům. Jeden z nich měl například přivést zpět milence, který sešel z cesty, jiný, který se praktikoval v Anglii, používal listy podbělu k věštění budoucnosti. Na Britských ostrovech se listy podbělu dříve používaly pro nahlédnutí do budoucnosti. Jejich zapálení pak sloužilo pro vyvolání milovaného člověka. Listy se také kouřily, věřilo se, že se tak dá předejít rakovině plic. Jak jistě uznáte, ne všechny tradované schopnosti podbělu se zakládají na pravdě. V historii se o mně psalo nejen jako o léčivé bylině, ale také užitkové. Pan Mathioli - autor známého Herbáře napsal: "Roste při kořenu obecného koňského kopyta jakási bavlnka bílá, kterouž odejma od něho a vyčiště, jestliže ji do šátku zavážeš a v louhu, v němž by málo sanýtru rozpustil, posvaříš a zas na slunci vysušíš, budeš mít troud výborný, nebo nejmenší jiskřička hned pojednou, jakž nejméně na železo udeříš, jme se a zapálí."

V lékárně samostatný podběl už není v prodeji, z důvodu nařízení EU. Obsahuje alkaloidy, které mohou poškodit játra, ale to by člověk musel denně vypít asi 200 litrů nálevu, což je nemožné. Koneckonců farmaceutické léky poškozují organismus kolikrát více a nikdo je nezakáže……

Zdroj Atlas léčivých rostlin, Doc. RNDr. Václav Jirásek, CSc., RNDr. PhMr. František Starý, CSc. Vydalo Státní pedagogické nakladatelství n.p. v Praze roku 1989 jako svou publikaci č. 6-82-33/2 SLAVÍK, Bohumil (editor). Květena České republiky 7. Praha: Academia, 2004.

Dobrou noc!