Ještě jednou
Klimbla jsem. Probralo mě Žofinčino bubnování na okno.
Ireno, jak to dnes bylo?
V osm jsem vstala. V devět vyběhnu do polí na poslední sníh.
Telefon. Linda.
- Mami, jak je to u vás?
Včera si svezla z jejich krpálu auto, kdyby se dnes projevila obleva.
- Já jsem jela, náhodou jsem to zvládla.
To myslí tu divočinu.
- A pak, kde začínají odhrnovat, jsem si myslela, že je tam čistý asfalt. Mamko, chytla jsem hodiny. Několikrát jsem se otočila. Ještěže nic nejelo.
- Jéšiš madla.
- Tak jsem vyjela na státní. Petr mi volal. Jako by věděl. Hlásila jsem, že jsem to neobjela, ale když mamka to loni projela, tak i já.
Jenže mamka loni netušila, to už je předloni, že pojedu takovou kotlinou.
- Už jedeš?
- Už jedu na Phu.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-07-dnes-v-mlze-pohadkove
Chtěla jsem na devátou vyběhnout. Abych se vrátila do jedenácti. Jenže text v počteníčku potřeboval přečíst. Nad ránem mě zase zradil internet. Ireno, zvykej si… Třeba internet vypadne zcela. Vložila jsem počteníčko. To Ti zabere, ani nevíš jak a kolik.
Koukám, ptáci mají vyzobáno. Rychle naplnit krmítka. Volám klientovi, že dnes nejsem k mání. Měníme termín. Vyjíždím v deset.
Jak to bude vypadat v lukách? Nasazuj běžky, dnes už ne po chodníku. Ujíždím po protějším břehu ulice. Tam to jde hezky. Sestup do luk – ne, ne, ne. Nebudu riskovat. Ještě nikdy jsem si běžky neodepla. Jak by řekla Linda:
- Mami, všechno je jednou poprvé.
Běžím, běžím, jde to krásně. Sněhu sice hodně ubylo, ale stále jsou stopy sjízdné. Mlha. Pohádkové šero. Nejsem znepokojena. První velký okruh mi trvá hodinu. Kochám se krásou krajiny. Vypadá jak vodní. Taková šedá. Neobydlená. Nikde ani ptáček nezazpívá. V druhé hodině sebou mrskám. Oběhnu louku dvakrát. Tak. Třikrát to stačilo. Na půl druhou kosmetika. Jinak bych tam běhala doteď. Okouzlena pohybem. Chce to jen zdvihnout zadek. Kolo. Běžky. Chůze. Nic to nechce, jen hrát lehce… To byl slogan na golf. Pohyb tělu sluší. Obzvlášť aktivita v přírodě. Mám ráda tohle místo v zimě. Běžíš pod lipami podél řeky. Na konci doběhneš ke Karsitu. Zahneš a běžíš podél čtvrti z první republiky. Tam nahoře hledí do luk má oblíbená kráska s modrými obroučkami od brýlí. Už se blížíš k železničnímu náspu. Rozděluje naše souměstí. Jak je pevný! Jak to mohli naši předci vysypat do takové výšky! Zpevnit. Několikrát mi vlak dnes udělal společnost. Jinak nikde nikdo. A běžíš znovu. A ještě jednou.
A propos. Karsit… Dnes mělo být hlavní líčení… Později. Nemám z toho radost.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-07-potkala-jsem-artura
Podbíhám železniční most, na malé louce po obvodu jen jeden kilometr, běží nádherný překrásný dalmatin.
Hoch – jeho pán – mě zdraví. Dáváme se do řeči. Fotí mě.
- A kdo vy jste?
- Já mám pekárnu tam u Mači.
- Znám jen jednu, na soutoku Labe a Metuje u cyklostezky.
- No, a to mi patří.
Fakt? Zrovna tuhle jsem tam mezi Vánocemi jela na kole. Obdivovala jsem, jak to tam máte hezky přikryto a zajištěno proti zlodějům.
Hoch se usmívá. Milý. Velmi milý.
- A vevnitř je pekárna, tam celé léto peču. Třeba čtrnáct hodin.
- A vyděláte si na zimu. Jako třeba vlekaři, ti si vydělají za zimu na vleku na léto.
Pokyvuje.
- Já se u vás nezastavuji. Je mi to blbé. Jezdím většinou sama.
- Jé, víte, kolik lidí tam jezdí samo? V létě se na vás těším.
To je šikovný hoch! Ještě když odchází k řece se svým Arturem, volám:
- Arture, Arture!
Pejsek v běhu otočí hlavu. Jako že mě slyší.
Jedu po obvodu malé loučky. Míjím ovečky. Vybíhám s běžkami na nohou prudký kopec. Je to zápřah. Jsem ráda, posiluji břišní svaly. Musíš pevně držet nohy. Už jsem na cestě. Přetlapávám holý asfalt na trávu okolo zahrad. Doma.
Sprcha. Ale než jdeš do sprchy, než jdeš do sprchy – jak říká dr. Alvarez, lékař španělského olympijského týmu, sportovní výživu do svalů. Vymínil si, že olympioniky bude vidět celé čtyři roky, ne jen čas před olympiádou. Sportuje s nimi. Pádluje nebo vesluje, to si pletu, jezdí na kole, vzpírá. Byla jsem na jeho přednášce asi třikrát. Vždy originální. Vždy poučný. A vždy vtipný. Zaujme.
Pět minut zpoždění. Telefon. Tamara. Volá přes telegram. Obouvám si boty a hulákám do telefonu.
- Už jedu, už jedu!!!
Naskakuji do svého červeného Šemíčka. Dnes si vyzkouším, jak mu to jde do pevnostního kopce s dlažbou. S bývalým Šemíkem jsem musela dávat pozor. I dolů. Tahle čtyřkolka udělá jako kobylka hop, hop. Už parkuji. Tak jestlipak se včlením tady mezi ta auta. Včlením. Bezva. Jsem šikovná. Haló! JSEM ŠIKOVNÁ!
Tamara se ptá, jestli se v lukách nebojím.
- Nebojím. Čeho? Lidi jsou asi u doktora. Čekají na prášky.
Masáž. Kosmetika. Jemné doteky na víčka. Mačkání bodů. Usínám. Správný relax. Ztuhlá ramena krásně prohmatává.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-07-prapodivna-kombinace
Sice jsem odmaskovaná, ale stavím se v Penny. Ješiši! Co to tu mají za kombinaci? Koblihy položené v krabici na polici mezi pemprskami a pracími prášky. Chce se mi napsat – jako v Rusku. Ne. Včera jsem koukala na Jakuba Zibu. Studuje v Rusku. Zavedl nás do města na polárním kruhu.
Znovu odkaz pro vysměvače. Kam my se hrabeme! https://www.youtube.com/watch?v=D3bsgReuJr4
- Najez se. A až se najíš, přečti si na Seznamu Kauza Řípová.
Srdce se mi sevřelo. Taková bezva ženská. Kdysi jsme byly blízké. Poukázala mi sponzorský dar na školu. Čtu, jaké továrny Řípa vlastnil, vystavěl obrovský K Triumf… Obora, mufloni nebo daňci. Je toho moc… Tady je Řípovo, kam se podíváš. Dočítám se, že zfalšovala jeho závěť. Tu pravou našli u ní doma. Píšou, že existují tři. Dvě pravé. A ta falešná. Majetek sto padesát milionů. V první rozdělil majetek spravedlivě. V druhé, o té nevěděla, rozdělil vše mezi čtyři děti. Pamatuji asi před třemi lety, po manželově smrti, bez skrupulí vyhodila jeho syna. Musel odevzdat klíčky od auta, počítač, domů jel taxíkem. A druhý něco podobného. Vyprávěla mi to klientka. Divné. Jsem z toho vedle. Jak tak bezvadná hodná žena může selhat. Proč? I kdyby dostala jen její dcera, byla by s její částí zajištěna i s ní. Ach, jak jí je! Určitě by to chtěla vrátit zpátky. Dočítám se, jak se předseda senátu rozzlobil, že se dnes omluvila kvůli rýmě a nočnímu pocení. Lékař jí dává několik hodin vycházek denně… Doufám, že na to zítra už zapomenu. To není moje energie.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-01-07-kuchteni
Co bych si dala? Zapomněla jsem, že mám hotovou polévku. Umíchám si pohankovou kaši. Navrch med, máslo, maliny. Pochutnáníčko.
Maličkaté eso párečky s 95% masa. Chtěla jsem je dát do párku v rohlíku. Zapékám je přímo do těsta.
- Peťuš, pojď se podívat.
- Něco tu voní.
- Ochutnej!
- Je to horké. Ale vynikající!
Linda volá. Jede z Phy domů.
- A kde už seš?
- 86. km
- Tak to jsem moc ráda, že vím, kde jsi! A mohla bys mi sdělit, kde seš přesně?
- Někde před Hradcem.
- To je lepší. Tady čtu titulek:
Poslední hřebíček do rakve českého školství. Nebude se známkovat.
- Tak to je výborné! Srovnáme méně chytré s chytrými a ještě chytřejšími. Skvělé! Nakonec nám budou vládnout ještě větší pitomci.
Poslouchám TV Šalingrad.
A ještě Pavla Zítka. Je asi měsíc dědečkem. Říká, že maminky mohou u miminek požádat o odklad očkování. Do té doby se k moci dostane antivaxer Kenedy.
Pavel je nazývá pachateli vakcinačního holokaustu – tak to prý řekl u soudu. Má pusu pěkně prořízlou. Prý začne foukat svěží vítr… Dozvídám se, že Meta končí s ověřováním faktů a ruší omezení svobody projevu, aby obnovila svobodu projevu. :-) Je to součást Listiny základních práv a svobod. Jenže nikdo na to nedbá. Na platformách Facebook, Instagram, Meta přitom připouští, že současné postupy moderování obsahu zašly příliš daleko. Vrátíme se ke svým kořenům –zaměříme se na snížení chyb, zjednodušení našich zásad, obnovení svobody projevu na našich platformách– to prý uvedl Curkblik v úterý ráno. Jé, to bylo dnes. Tak to se budeme těšit. Kolikrát mi napsali, že příspěvek porušuje zásady komunity. Všichni říkáme komunisty… Kolikrát jsem ani netušila, co mi sebrali. Oni ti to blokli, ale ty jsi netušil, o co jsi přišel. Zrovna včera jsem zjistila, že mi smázli recept na čokoládové koule. Prý jsem to sdílela s příliš málo lidmi; i když tam máš maximum lajků a lidí. Konkrétně prý odstraníme ověřovače faktů a nahradíme je komunitními poznámkami podobnými síti X. Koupil Musk. Začne to v USA. Doufám, že se to sem do roka dostane. :-) Cukrblik obvinil politiky, že stále více spoléhají na cenzuru. Ach – to je pokrytectví. Nanosekundu po Trumpově nástupu do Bílého domu budou tyto neodvolatelné mandáty Bidenovy vlády (Šebrle o něm na Primě řekl, že je to dementní stařec – tříminutové video) - budou zrušeny.
Tak jo. Jdu spát!
Dobrou noc!