Ještě ji mám

Já nevím, nějak mi ten čas utíká rychleji a rychleji. Stále ho mám dost, najednou je poledne a pak jedeme z kopečka.

Opakuji mantru - jsem šťastná, jsem šťastná, jsem šťastnááá! Cítím se šťastná.  Chci nacvičit, abych neprožívala hlouposti světa. Jsem zeď, po které stečou nehezkosti. Moje uši slyší jen to krásné. Luisa Hayová v knize miluj svůj život má překrásnou mantru: Vesmírná inteligence, jsem otevřená a ochotná přijmout veškerou hojnost a dary vesmíru. A právě teď je přijímám. - Pokud ráno nezapomenu, většinou si představuji veškeré dary a hojnost a vždycky na mě padne těžký měkký kožený kabát. Nevím, co to znamená, ale pokaždé kabát spadne. Mám jistotu, že je vše v pořádku. Mezi dary počítám lásku, setkání, zdraví, přátelství...

Do oběda volno. Omyl! Zvoní paní klientka. Zastihla mě s turbanem na hlavě. Oběd. Trošku amarantu, trošku krup, trošku rýže, trošku hub... Koření. Sýr. Brusceta. Odpoledne letí jak zběsilé. V mezičase kontroluji žitný kvásek. Nádherně narostl. Zadělat na chleba. Co nejvíc žita, žita, trochu špaldové mouky. Dnes žádné experimenty s pohankou, hrubou špaldou, ovsem... Jen žito a špalda. Utopila jsem mlynáře... Mouku. Jo, trefila jsem. Těsto je vláčné, něžňounké. Minule jsem zkusila vedle bochníku i cihličku do formy. Dnes taky. 

Maminka už večeří. Kamilka o ni pečuje. Jedeme na terasu. Maminka je v dece. Má krátké kalhoty.

- Mami, koupila jsem ti rozinky v hořké čokoládě. Tady máš jahody se šlehačkou.

Pozoruji maminku. Pochutnává si. Kdykoli jsme jako holky lelkovaly, hned se ozvalo:

- Jez nad talířem!

- Mami, dej si skleničku pod pusu!

Ani jsem nedořekla, velká jahoda se rozčvančla na pás poutající ji k vozíku.

- Mami, to jsem věděla.

Mamka se dívá, jestli jsem přísná. Usměju. Uvolní se a začne se taky smát. Utíkám pro ubrousek.

- Mamko, dej si to pod pusu.

- Ale to na to neuvidím. No, teď to mám pod pusou, ale nevidím na to.

Má pravdu, předsedo!

- Dám si tuhle meruňku. Ta vypadá krásně.

- Dáš si nektrinku, když ti ji nakrájím?

Souhlasí. Běžím pro kudličku.

- Mami, vyprávěj mi, jak ses vdávala.

- To už nevím.

- Mamko, bylo to v listopadu čtyřicet čtyři.

- To jo.

- Kde jste měli hostinu?

- To nevím. O tu mi nešlo.

- Ale šlo. Bylas mladá, krásná. A taťku jsi milovala. Kde jste bydleli?

- Já v Neznášově, oni bydleli v Josefově.

Upřesňuji anonymní ONI.

- Mami, taťkova rodina bydlela v Okružní v Josefově. Tys ho milovala.

- Ale on brzy umřel.

Vyčítavý tón. Dopočítávám roky. Narodil se 1914. Ženil se s tou pravou až v listopadu 1944. Mamka až v lednu 1945 slavila plnoletost. Ale neodvedli ji do Reichu na otročinu. Sestra se narodila 1947. Já 1956. Zemřel 1959. 

Mamko, byl s tebou patnáct let. Dal nám sílu do života. Víš jak těžko se mu odcházelo od krásné mladé ženy a dvou malých holčiček? Tu starší miloval víc. Ta malá tu byla kratičko. Mám několik vzpomínek na něj. Tatínek. Vlastně jsem ho neměla.

Kamilka uvařila do konvice horký čaj. Děkuji. Mladá. Vžívá se do myslí druhých. Říká se tomu empatie. 

- Maminka nemá med.

- Jo, vezmu si sklenici.

- Hodila jsem ji do koše.

- To neva, vyndám ji.

Kamilka mi přináší sklenici. Mladá. :-)  Beru ji domů. Sklenice po medu vypláchnu čajem. :-) Všechno se naučí.

Osmnáct. Měla bych vypadnout. Kamilka nespěchá, ale vím, že v devatenáct chce taky domů. Veze maminku do koupelny.

- Kam jedeme?

 - Kam myslíte?

- Aha, sem.

Loučím se s Boženkou:

- Boženko, dobrou noc!

- A mně jsi nedala pusinku.

- Maminko, tobě jich dám plno. Zasloužíš si. :-)

Nandavám pusinek na krk, šíji... Mám maminku. Ještě ji mám.

Parkuji. V sousedově zahradě se pracuje. Není mi to po libosti. Zahradu pronajímali našim sousedům. Byl tam ráj. Vysázel stromy, zurčela mu tam voda... Vystavěl tam altánek... Nedívám se tam. Jdu sebrat prádlo. Mám sluchátka v uších, nemám brýle. V poslední době chodím stále bez brýlí. Na blízko vidím. Do auta je vždy sháním. Tak to nebylo vždy. Když jsem se vdala, nešťastně, nechtěla jsem vidět svět. Koukali jsme s nebožtíkem Ivkou z okna. Měli jsme jen malou Denisku. Byl čas koukat z okna. Dnes jsou holky z domu a čas není. Předháněli jsme se, kdo přečte SPZ aut vjíždících do ulice. Ivka byl rychlejší.

- Ivulko, ty vidíš blbě.

Neviděl, já jsem měla čtvrt dioptrie. Místo abych cvičila, oči jsem si kazila brýlemi.  o mnoha letech jsme jely s maminkou vlakem do Moskvy. V Olomouci přistoupili absolventi z vojenské lékařské školy. Ten jeden mi pak poslal obálku na cvičení očí. Ještě jsem ji nevyhodila. Určitě bych ji našla. První kontakt s očními cviky. Teď se s nimi protrhl pytel. Dotáhla jsem to asi na tři dioptrie.

Večer. Zima. Sedím na houpajdě. Micka si vyskočila ke mně. Petroušek přichází.

- To byl nad ránem bzukot! Tam se nedalo spát. V pět jsem šel k sobě do nory. 

- Proč jsi mi neřekl?

- Ty ses otočila a vturánu jsi ležela zpátky na zádech. Tak to teda ne. Šel jsem k sobě. Vlezl jsem si pohotovostně preventivně do montérek a ještě usnul. Ta kočičí gangsterka mě sekla do nosu. Vidíš? A už jsem jí jen viděl utíkající ocas. Mám na nose čárku od jejího drápu .

Obcházíme zahradu. Ukazuji, co je potřeba ořezat, proklestit... Mladičký soused zdraví. Přichází k plotu. Omlouvá se, že kamarád na traktůrku dělá hluk.

- Jen to vysekej, ať tu nejsou komáři!

- Poslouchejte, dnes jsem slyšela, že tu chcete postavit vysoký neprostupný plot, aby bylo soukromí. Tak tak to nebude. My tu plot máme. A žádnou ohradu tady stavět nebudete. Už vůbec ne místo našeho plotu. Stojí tu přes sedmdesát let, natáhli jsme ho nově před pár lety. Stálo to peníze. Izolovaní jsme tújemi. Ještě tu nestavíte!

On počítal, že zboří náš plot.

- Upozorňoval jsem ho, že tyhle sloupky jsou poasfaltované a že je vyráběl tvůj táta před sedmdesáti lety.

Hlavně my tu máme túje. Tady pěstujeme šeřík. Náš plot se bořit nebude. Druzí sousedi nás poslechli, vysázeli túje, nerušíme se. Máme soukromí. Maximálně slyšíme cinkání příborů na zahradě. Celý náš pozemek je obehnán naším plotem. A ten tu zůstane. 

Hoch se hezky usmál. Je vcelku sympatický. Hlásí se. Zdraví. Jeho squav toto neumí. Úsměv se zdá být  upřímný. Loučím se. Opakuji se zdviženým:

- Ještě tu nestavíte!

Loučíme se. Pokračujeme v obhlídce zahrady.  Brr, je zima. Jdeme to tepla.

Jsem šťastná, jsem šťastná, jsem šťastnááá! Nevadí mi, že dnes FB kradl příspěvky. Nevadí mi, že nám někdo chtěl sáhnout na majetek. Je to jenom energie. Nevadí mi, že...

Dobrou noc!