Ještě kousililínek bizáru. Prolog Theatrum Kuks mě nabil

Úterý. Zvládnu všechno? Rovnám si ještě drobnosti v pracovně, třídím propisovačky. Píše – nepíše. Fotím je pro sběratele. FB – Obal není odpad. Čeká mě vynosit textil ze dvou skříní v ložnici. Všechno přestěhovat přechodně do mého studia. 

Pohání mě myšlenka – poslední místnost. Pak už jen spíž... 

Jdu sundat obrázky z  předchodby. Zas se vracím do ložnice. Jen mé korálky, náramky, brože… Ješiši - do malých krabic. 

Přemýšlím, co všechno chci odsunout od zdi. Skoro všechno. Vystěhovávám malou skříňku. Z nočního stolku knihy. Vrším šaty, kabáty, bundy, halenky ve své pracovně.

Volá kamarádka. Od Brutalu jsme se neviděly. Líčím, jak jsme schvácená. Jak Petroušek uklouzl ze žebříčku. Jak se potloukl.

- Já jsem se taky potloukla. Šos ze šatů se mi zamotal do kolečka u židle. Spadla jsem na stůl. Rozsekla si ret.

- Ješiši! A jeho bratr spadl se střechy. Zlomil si kyčli.

- A můj Jirka spadl se schodů.

- To je lidí, co se potloukli.

- No, a to zatmění, tam byl i úplněk. Já to nevěděla. Mně bylo tak zle.

- A já v tomhle energetickém kotli stěhovala, myla po malování.

- To tě obdivuju.

- No, ale už jsem fakt unavená. Moc. Ráno se léčím frekvenčně. Světlem. Zaplať bůh mám Herbalife. Mazání…

- Seš opravdu nezmar!

Bavíme se o oslavě narozenin. Mých sedmdesátin, jejích padesátin. Plánujeme.

Obědvám doma. Venku zima jak v psinci. Předevčírem vedro. Toto není klimatická krize. Toto je umělá tvorba.

Jdu znovu stěhovat. Celá má pracovna pod hromadami hadrů.

Vyřazuji. Zítra se zamyslím. Víc na charitu. Ireno, víc!

Petroušek je tu. Diví se. Chválí. Pomáhá mi s pár krabicemi. Sbírám se do Kuksu. Dnes Prolog Theatrum Kuks. Den nula. Zítra začíná festival.

- Jeď se bavit! A užij si to! Zasloužíš si to!

Jedu. Dnes na sedmnáctou vernisáž v Rentzově muzeu:

vernisáž

Výstava knih – objektů a imaginárních reliéfních textů Aleny Laufrové se symbolicky vztahuje k ediční činnosti hraběte Františka Antonína Šporka, který byl vězněn za vydávání "kacířských" spisů. Autorku dlouhodobě zajímá vztah moci a literatury, násilné projevy jako cenzura, zákaz šíření i faktická likvidace knižních svazků. Alena Laufrová pracuje téměř výhradně s recyklovaným materiálem. V rámci vernisáže proběhne hudební vystoupení, v němž účinkují: Luboš Malina, Radek Hlávka a Svatka Štěpánková.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-18-po-praci-zabava-vernisaz-divadlo

Ptám se příjemné paní, jestli jde taky na vernisáž. Dáváme se do hovoru. Posílá mě okolo muzea zezadu.

- Vy taky jdete?

Z její odpovědi je mi jasno – prý taky. To je autorka. Určitě to bude autorka. A byla.

Ředitelka festivalu Kateřina Bohadlová nabízí vínko; bohužel, dnes jsem autem. Její otec – zakladatel festivalu prof. Bohadlo - uvádí výstavu. Programový ředitel Petr Hašek. Potkali jsme se na vánočním koncertě v pevnosti. Náchodský rodák. Ostatně všichni z Geisslerů. Fotím se s paní Kateřinou a Petrem Haškem.

(Geisslers Hofcomoedianten)

Hudební doprovod – nádhera. Ješiši – lidi z Druhé trávy. Neznám je. Neposlouchám Roberta Křesťana. Nedá mi to. Jdu se zeptat, proč vrátili Xaverovi, který je celý život miluje, tři tisíce na nahrávku nového alba.

- My nechceme mít Xaverovo jméno na obalu.

- On vám poslal na donio. Miluje vás. Netahejte politiku do hudby. Nelíbí se mi to. Překrásně hrajete.

- A viděla jste, jak on zesměšňuje lidi?

- A víte, že jsem byla vychovávána protikomunisticky a teď jeden sedí na Hradě?

- To je skvělý prezident.

- Prosím? Co to je zabizár, když se sejde v Trutnově s disidentem Stárkem? Vždyť on stál proti nim v ozbrojených složkách! Nerozumíme si. Prosím, politiku do hudby NE!! Děkuji.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-18-pub-kviz

Z vernisáže se spouštím k Prďolovi. Divadlo Tisícihran připravilo opět krásné setkání Kukských. Jak se hrálo v Kuksu… Nahrávky pamětníků o životě v jejich dětství. O fotbale, poutích, ochotnících, fotbale…

Můj loňský nově objevený přítel z mládí mě upozornil, že tu bude hospodský kvíz. A že budu soutěžit.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-18-loni-na-vinici/1721945181

Z programu. Ješiši, tady je má fotka z loňska. Ze soboty. I letos bude toto setkání pokračovat v sobotu.

premiéra, prezentace rezidence

Spolupráce festivalu s TisíciHRAnem a místními obyvateli navazuje na loňskou úspěšnou rezidenci na téma Paměti místa. Letos se bude věnovat společenskému životu v Kuksu a hrám všeho druhu od divadle přes fotbal nebo karty až po karneval. Divadelní tradici Kuksu připomeneme prostřednictvím vzpomínek několika generací místních, zejména bývalých členů dětského souboru Bimbi di Terme (2004–2008), který vznikl v návaznosti na letní rezidence Geisslers Hofcomoedianten. Divadlo bylo součástí života Kuksu od dob Františka Antonína Šporka přes normalizaci skrze amatérský divadelní soubor až po dnešní festivaly THEATRUM KUKS a Malou loutkovou inventuru. Součástí večera bude také Pub KUKS kvíz zaměřený na historii i současnost Kuksu.
TisíciHRAn se věnuje dokumentárnímu a autorskému divadlu inspirovanému skutečnými osudy a pamětí 20. století, rezidenci vedou Tereza a Zdeněk Durdilovi.

Věkové doporučení: 10+

Více na: www.tisicihran.cz

Ukládám fotky na FB. Čekám na začátek.

- A kapitánem druhého družstva bude paní v růžovém.

- To jako já?

OK. Rozhlížím se po svém družstvu. Půl sálu. Ptám se, kdo je domorodec. Nacházím dva chlápky. Až později se dozvídám, že jsou dobrovolní hasiči. Chodili tu do školy. První druhá třída jezdila autobusem do Choustníkova Hradiště. Teprve v dalších ročnících chodili tady v Kuksu. Tihle chlapíčci mi napovídali v otázkách typu – kdy propršel Silvestr – 2006, 2017, 2024. Jaké povolání měl principál ochotníků – pošťák, holič, předseda. Čeho předseda? Z poroty mohli napovídat. A mohli blafovat. Pouštějí filmek o pouti v Kuksu. A dvě holčičky na kolách. Dvojčata. Jéj, to je maminka a teta jednoho z hasičů. Ten film je jeho dědy. - Jakou nejoriginálnější masku měl pan ten a ten – kaktus, noc, běžec… Na krátkém filmku je fotka běžce. Ne. Byla to maska noci. Boduji svou intuicí u otázky – co bylo největší zábavou v padesátých letech u kluků. Za a) fotbal, za b) honěním se v korunách stromů, c) kradením okurek a úrody po vesnici.

Mám tu ještě jednu starousedlici. Neví. Moji hoši – prý to jsme ještě nebyli na světě. Vzadu jsou moc mladí.

- Kluci, to bude honička v korunách stromů!

A byla.

Pouštějí nahrávku místního kluka z dávných dob; stromy prý byly na husto. Takže se začalo – máš babu – a skákali z koruny do koruny.

Záludná byla otázka ohledně ohňostrojů. Kde se vyráběl: a) na MNV, b) v bambulárně – výroba vánočních ozdob, tam jsem ráda jezdívala s dětmi před Vánoci na exkurzi, c) jsem zapomněla, někde ve sklepě? Už nevím. Odhadla jsem na místním národním výboru. A) bylo správně. Intuice mě nezklamala.  Na plevely používali travex. Do něj namočili noviny, nechali uschnout. Předseda MNV Faltys vozil z chemičky ze Dvora chemikálie. Nahoře na MNV v patře přidali hypermangan – ten podporoval hoření, suřík – ten prý zabarvoval oheň do červena. Připojili špejli, přelepili. Vyletělo to do vzduchu a červeně svítilo. V okolí bylo hodně textilek. Do cívky se nalil travex a hypermangan. Omotalo se to provázkem. Vznikl tlak, zapálilo se to a hořelo… Nebo se použila 25 l konev na mléko. Zezadu se vyvrtala dírka. Tam se dal karbid, přicvaklo se víčko s gumovým lemem. U dírky zapálili plyn, dlaní ho plácli dovnitř. Někdo si prý musel sednout na tu baňku, aby neuletěla. Tak to se tu děly věci! Dnes? Nemožné! Jednou prý vnikl požár. Ale uhasili si to dobrovolní hasiči. :-)

Nakonec jsme o jednu čárku ve dvanácti odpovědích prohráli. Vítězná půlka sálu dostala láhev vína. A druhá půlka sálu, ta moje, taky! Prý ji můžeme rozdělat o přestávce při čekání na divadlo Dno. O přestávce jsem zpovídala mé dva hlavní nápovědníky. Bezva chlapi. Starosta byl taky dobrovolný hasič. Jenže letos provozuje obecní hospodu. No jo, to jsem četla na záchodě. Čůráš, čůráš a před očima máš reklamu, co si můžeš dát, kolik míst mají k dispozici… Aha!

Teď brněnské divadlo Dno. Hošíčci padesátiletí a kousek:

- Tu láhev si doma užijte.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-08-18-divadlo-dno

divadlo

Milí diváci, před rokem jsme otevřeli kroniky Kuksu a rádi je na vás nechali promluvit.

A protože událostí a slov je mnoho, ale dech je omezený a ne vždy se ho dostává, nestihli jsme říct, co ještě se na Kuksu a okolí odehrálo. A je mnoho veselého i jímavého, co by si ještě zasloužilo zaznít. A proto "PŘISTUPTE BLÍŽE A ZAPOSLOUCHEJTE SE DO UDÁLOSTI MINULÝCH", které vám nyní v tomto roce budeme zde předvádět, hrát, zpívat, tančit.

Inscenaci připravil se svým týmem Divadla DNO Jiří Jelínek, dlouholetý host a také rezident festivalu THEATRUM KUKS, který již několik let vymýšlí pro návštěvníky festivalu všelijaké divadelní kusy a kousky. Čerpá v nich zejména z genia loci a historie Kuksu, minulý rok historicky poprvé zpracoval vybrané příběhy z nově přeložené kukské kroniky a letos se můžeme těšit na další část.

autor : historie a Divadlo DNO
režie: Jiří Jelínek
dramaturgie: Sára Matušová
hudba: Tomáš Alferi
scénografie: Prokop Jelínek

Brněnské divalo Dno. Vtipní, originální. Pročítali kroniku Kuksu. Loni začínali založením zdejšího okrašlovacího spolku. Zazpívali písničku z loňského představení. Letos začali opravdu vtipně Šporkovým narozením. První slova, která říkal? 

- Nemám rád jezuity. 

Řehotáme se. Mají hezoučké kulisky. Hudební doprovod nemá chybu. Špork šel na procházku. Kam? Zazněla melodie – Půjdem spolu do Betléma. Jo takhle. Do lesa. Tam je vytesán ve skále Braunův Betlém.

Braunův Betlém u Kuksu je oficiálně chráněnou národní kulturní památkou. Jde o unikátní soubor barokních soch a reliéfů v přírodě, který v Novém lese vytesal sochař Matyáš Bernard Braun v letech 1726–1729 na objednávku hraběte Šporka.

Můžeš si říci číslo domu, hned se dozvíš, kdo v něm bydlel, co se v něm odehrálo. Profesor Bohadlo si dává – ano, Rentzovo muzeum. A tam – jak už z loňska víme – byla jatka. Ve sklepení. Prasata tam sjížděla po skluzavce. Zpíváme chytlavou písničku chceš-li prase...  Bože, tady jsem se nabila. Spadla ze mě stěhovací únava. Jsem nesmírně šťastná.

Ať žije Theatrum Kuks 2026! Bez politiky. Nechci se rozkmotřit. Nechci politiku.

Jo, ještě poznámečka – co jsem se dočetla ze čtvrtečního výletu o původu jména Kohoutov. To byly ty sobotní trhy minulýá týden. Mnohaletá tradice. Jedním svěřením agentuře ji letos zničili. Za rok tam nejedu. Tavení skla v Jedlové dostane zelenou.

Kohoutov (dříve doložený také jako Kokotov či Kohautow) získal své jméno pravděpodobně jako majetkový název odvozený od osobního jména ve významu "Kohoutův". První písemná zmínka o obci pochází z roku 1415. V historických souvislostech se připomíná účast místních sedláků v bitvě na Bílé hoře, stejně jako rozvoj košíkářství od konce 19. století. Významnou pamětihodností je kostel Nanebevzetí Panny Marie, na jehož fasádě jsou dochovány sluneční hodiny s německým nápisem: "Es ist später, als Du denkst. Benutze jeden Augenblick, verlorene Zeit kehrt nie zurück." - "Je později, než si myslíš. Využij každý okamžik, ztracený čas se nikdy nevrátí."

Doma ochutnávám víno ze zdejší vinice? Píšou z Kačiny. I tam mají Rudolfští sklepy. Víno bublinkaté, vynikající.

Už jen dvě slova:

Dobrou noc!