Jestlipak bych přežila?

Ráno. Na desátou měl přijet pán. Nový. Koukám. Auto před domem zastavilo. Volám.

- Už jste tady?

- Já to ruším.

- Prosím?

- Ruším to!

Věřili byste, že i takoví chodí po zemi? On blokuje někomu termín. Hovado. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-10-dopoledne

OK. Měla bych jít doplet jahody. Tak ještě vypíšu zázrak pampelišku. Mám jí plný dřez. A bahna v něm. Až večer jsem s mytím a čištěním spokojená.

Na co je dobrá obyčejná pampeliška. Dnes jsem si ráno mixla dvě celé rostliny od kořene po květ do koktejlu. Tak na co:

Žlučník

Chronický zánět jater

Diabetes cukrovka

Únava

Svědění kůže

Atopický edém

Akné

Lišej

Vyrážky

Čistí žaludek

Léčí nechutenství

Zlepšuje trávení

Na zácpu

Žlučníkové kameny

Dna

Reumatismus

Metabolismus

Slezinu

Čistí krev

Detoxikuje

Pocení

Podpora močení

Píchání v boku

Protirakovinové látky

Pro muže – tvorba spermatu

Pro ženy – premenstruační syndrom

Správná střevní mikroflora

Edem mozku

Hnisavé záněty v krku

Angína

Lymfatické otoky a další další…

Včera volala kamarádka. Její dcera, ta skvělá dušička, jak ji poslala do p., je u tatínka. Ale mamince ten pitomec dosud nezavolal, aby ji uklidnil. No, řešíme… Klidním. Vlastně o nic nejde, že jo? Žije se dál. Je třeba to mít na mysli. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-10-v-kvetince

Jedu nahoru do pevnosti. Do obchodu vchází malá paní o berlích.

- Jste to vy, paní L.?

Prohlíží si mě. Připomínám se. 

- Pracovala jste s mojí maminkou…

- Jé, vy jste učila Romana. 

Vzpomněla si. Její životní příběh by se měl zfilmovat. Je to už víc jak třicet let. Hovořím o jejím synovi, něžném blonďáčkovi. Nebyl to Pavlík, jak na něj vzpomínám někdy u závor. Roman. Mám někde jedinou fotku s ním na sáňkách v Dolíku s mými dětmi. Bylo mu sedmnáct. Ráno ve tmě mezi závorami se běžel cestou do školy vyčůrat. Už jel vlak. Neslyšel ho? Vykročil. Přišel o život. Dnes nám paní vypráví klidně a bez slz, jak to bylo dál.

- Vy jste pak adoptovali holčičku.

- Ano. Pavlínku. Jezdili jsme za ní celý říjen. Domů jsme vždycky brečeli. Jednou jsem tam přijela, a takový malý polocikánek mi povídal:

- Ty jsi Pavlínčina maminka?

- Ne, nejsem.

- A budeš, vidˇ?

- Ne, budu teta.

- Neber si ji. Ona je zlá.

Děti umějí načítat. Pavlínce bylo sedm, hošíčkovi čtyři.

- Pochovej mě.

- Tak jsem ho pochovala. V ruce měl umolousaný papír. Tady mi psala maminka.

Srdce se svírá.

- Tak jsme si ji pak konečně přivezli.

- A kde je?

- Museli jsme ji vrátit. Ona na ulici strkala vojákům hlavu do rozkroku.

Valím oči.

- Volala jsem do DD. Prý ji máme okamžitě přivézt.

- Ani na Vánoce tu nemůže být?

- Ne. Zpátky. Soudně jsme zas museli zrušit adopci. Dovezli jsme ji tam. Ptala jsem se, jestli chce za dětmi. Jo, proč bych nechtěla. Vezli jsme plné auto dárků. Měla jen uzounké místečko v autě k sezení. V DD nám říkali, co s tím budou dělat. Rozdejte to ostatním dětem.

Na to zemřel její manžel Ruda. To byla další rána. Pamatuji si. Znala jsem ho.

- Jednou zazvonili rodiče a Pavlínka. Slyšela jsem křik, jak na ni řvali, že si nepamatuje, kde bydlela.

- Paní, Pavlínka nám říkala, že jste ji zavírali do sklepa, nedávali jí najíst a jak tatínkovi sundávala kalhoty a…

Nahoře z okna koukala sousedka Zuzana.

- Zuzano, pojď jim to říct.

Do toho přišel Zuzanin manžel Franta.

- Tak chcete na policii nebo na nádraží?

- Tak radši na nádraží.

- Franta mě vzal k náčelníkovi kriminální policie Rouskovi. Všechno jsem mu to řekla. Navíc, že Ruda umřel. Tři čtvrti roku se nic nedělo. Najednou dopis, že mám jít svědčit k soudu do Českých Budějovic.

- Ježiš, tak daleko? Kolik už bylo Pavlínce?

- Deset. No, oni je zadrželi v Pze na Hlavním nádraží. V kufru měli malého hošíčka, ohnuté a srostlé ruce. Vydával jen zvuky, když kufr otevřeli.

- To se dělo už před třiceti lety? Dnes teprve tahle zvěrstva lezou na povrch. Podzemní chovny dětí, mučení, zneužívání, výroba adrenochromu…

Ženy pokyvují hlavami. Je jim to známo. Paní L. vypráví dál.

- Otec Pavlínky u soudu vykřikoval: Jak to, že furt mluví o mamince z Jaře a mý starý maminko nikdy neřekla?

- Otočila jsem se k němu:  Asi proto, že jsme ji zavírali do sklepa, nedávali jí najíst a zneužívali ji.

- Soudce povídal, ať se na něj neotáčím.

- On mluvil proti sobě. Vždyť on si odpověděl.

Otevírají se dveře do prodejny. Nakukuje hezký pán. Bílé vlasy, bílé krátce střižené vousy.  Elegán. Je mu osmdesát. To bych mu nehádala.

- To je váš pán?

- No, třicet let spolu jsme.

Paní vypráví velice hezky o jeho vnucích. Ten sedmnáctiletý jí volal na MDŽ, jestli je doma. Přivezl jí třináct růží. Prý mu povídala – to už se nedrží. Ne, ne, opravujeme ji – drží, už se to zas drží. Prý koupil čtyři takhle velké kytice!

- Když jsem byla po mrtvici, chtěl u mě být vnouček. Ale nebudeš lítat sem a tam. Povídal:

- Babičko, bolí tě hlavička?

- Bolí, bolí.

- Tak tady se napij. Přestane tě.

Říkala mu, aby zalezl do pelíška.

- Pojď, budeme soutěžit, kdo rychleji usne. Otočil se, vturánu spal.

Vypráví příběhy, jak se k vnukům chovala. Když jeden z nich nechtěl jít, tak prý – já jdu na zahradu. Jdu se podívat na myší domečky. Jak tam myšky bydlí. – On hned, že jde s ní. Ukazovala mu díry. Vyprávěla, že to jsou jejich paneláky, tam oni žijí…

Jsem okouzlena setkáním s ní. Ovlažila mě. Čím? Potkaly ji v krátkém sledu za sebou kruté životní rány. Smrt jediného hodného syna. Adopce nevyšla. Smrt manžela. Dohry adopce… Je klidná, milá, vyrovnaná. O ranách vypráví bez slz. Žije klidný hezký život milována svou rodinou. Ráda jsem se s ní setkala a převyprávěla kousky jejího vyprávění, co jsem si pamatovala. Navíc to je člověk, který pracoval s mou maminkou u stejného vojenského útvaru. Výzbrojní sklad - krátce hadráři. Je to takové to - kdo podá ruku americkému prezidentovi. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-10-najdi-rozdil

Jedu na nákup. Valím oči. Hledám země původu u zeleniny a ovoce. Hroznové víno – Jihoafrická republika, Indie - nové lokality. Chce se mi věřit, že není tak ojedované, jako to z Itálie nebo Španělska. Očima jedu dál po rajčatech. Od své úrody jsem je nekupovala. Ale to je teda do očí bijící. Česká rajčata 250 gramů za 85,- Kč. Ta samá odrůda 250 gramů za třicet tři. Dovezená ze Španělska a skoro třikrát levnější? Cherry česká 300 g za 85,- Kč a španělská 250 g za 30,- Kč. Kde se stala chyba? Už vím, potřebují odrovnat české zemědělství. Ach!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-10-priprava-na-vecer

Jedu si udělat oběd. Venku lehce napršelo. Jdu do jahod. Už mi zbývá jen malý kousek. O to pomaleji mi to jde.

- Peťuš, vezmeš mě na pátou do knihovny?

V půl páté si na chvilenku boucnu.

- Jedem! Zase přijdeš pozdě.

U knihovny vystupuji. Ředitelka volá na Péťu:

- Dneska jsi to vzal do svých rukou?

Utíkám do velkých dveří stánku vědění.

- Nespěchejte!

- Jdu pozdě. Už pípali.

- No jo, ale přednáška je až od půl šesté.

Koulím očima. Aha. Pletu si to se čtvrtečními posezeními s paní Konvalinkovou.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-10-hrady-a-zamky-severovychodnich-cech

Zírám, co tu už je lidí! Povídají si. No, aspoň vidím, jak to tady vypadá, když já teprve zamykám dveře od domu. 

Hrady a zámky severovýchodních Čech. Vykládá kastelán z ratibořického zámku. Hrad Lemberk, etymologie jména, dějiny, majitelé, Zdislava z Lemberka, interiéry, filmování na hradě. Grabštejn, Frýdlant, Sychrov… V příštích přednáškách jedeme dál. Zaujala mě podoba Anežky České sestavené z jejích kosterních pozůstatků. Vidím v ní mužské rysy. 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-10-prohlizim-krasne-opravene-domy

Domů. Vzduch voní jarem. Okukuji domy. Jak krásně si je lidi opravili. Doufám, že nevyjde Schwabův plán... 

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-04-10-doma

Vítá mě Žofie. Slečna kočka už je v pořádku. Je venku, přitom ještě není tma. Ona chodí jen na noc. 

Už jsem ji zavolala. Mourek si ještě hlídá zahradu. Ale už jdu spát. 

Dobrou noc!