Jimi už neuslyší a nezažije brutální útok
Tak je to tady. Už to vaří! Dnes oficiálně, včera zahřívací koncert. Vstávám okolo své deváté. Ticho v městě. Sanitky začnou až po obědě. Petroušek je tu. Bude přepojovat zahradní vodu. Čeká na LP. Přijel s malým zpožděním. Odvezl Lindu na injekci se zády. Holka si myslí, že všechno strhne. Nestrhne. Žena je žena a se sekačkou v kopci nemá co rejdit. Do Phy dnes nepojede. Aspoň se vyspí. Nabere sílu. Záda povolí.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-07-na-snidani
Kterou příchuť dnes k snídani? Mixuji si řepu. Tak dám jahodovou.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-07-klube-se
LP - Lindin Petr obkládá za kamny v zahradní chatičce černým kamenem. Petroušek šuchtí s trubkami, spojkami, hadicemi… Jeho slůvko sernato, zní to tak italsky, se tu dnes zas neslo zahradou. Petr nám vyvede z rozvodu u chatičky zásuvku k bazénovému čerpadlu. Petroušek - prý ne. Sernato. Prý to stačí kabelem. Ne. Nestačí. Jsem jak ostříž. Jemu se líbí ve středověku. Já jsem jinde. Vpředu. Konečně se nebudu bát zatáhnout vpředu za hadici, abych ji neurvala ze zdi. Žádné italské slůvko sernato se tu nebude vyslovovat.
Linda poslala cuketovou buchtu. Vařím jim kafe. Do karafy vodu s lesní směsí, citronem.
https://rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-07-chlebicek
Zadělávám na klasický chleba. Neexperimentuji s moukami, žitným kváskem. Jedu přesně podle návodu. Chlebíček vyšel jedna báseň. Vzhledově i chuťově.
Poledne. Už zas to houká. První středa v měsíci. A co jako? Kam mám jít? Nemám kryt. Nemám masku. Co znamená zkouška sirén? To je v rámci strašení? Nechápu, proč zkoušejí sirény. Kam se půjdu schovat? Prý si mám vzít prostěradlo a jít na hřbitov. Ano. Asi tak.
Nesu do zahrady občerstvo. Radíme se nad rozvodem vody, kolik vývodů na hadice a kam. Kde mýtko.
Petroušek se vzdaluje na oběd. Koupit materiál. Linda posílá e-recept.
- Jsem ztratil čtyřicet minut v lékárnách. Fronty. Neměli dvě balení. Šel jsem k MAXovi.
V duchu si říkám – MAX ne. Lékárna na poliklinice – tu mám ráda. Jen tak v duchu mi jdou myšlenky.
- Přišel tam doktor. Já ho znám. Povídám mu:
- Vy určitě máte kartičkku dr. MAX. A měl. Hned jsem dvacet korun ušetřil. :-)
Šikovný Petroušek. Nesu na stůl těstoviny z tvrdé semolínové mouky. Z rakouských dnů v Lidlu. Pytlík nese název špecle. Slyším v tom nějaké moravské slovo se špekem. Ve vorwerku jsem k nim připravila houbovou omáču s parmazánem. Vynikající. Všichni jsme se sešli okolo stolu. Povídáme si ve třech.
- Jo, víš kdo včera umřel?
Dopředu se bojím jména. Okolo mě závratnou rychlostí mizí lidé. Nechci. Denně lítají sanitky.
- Jimi Hadži.
Tak to jsem nechtěla slyšet. To byl hodný člověk. Znali jsme se od mládí. Vzpomínám, jak to tam bylo. Jeho maminka byla sestrou maminky mého spolužáka z gymplu Honzy Láška. Ten je dnes vysokým církevním hodnostářem. Na bramborových brigádách jsme s holkami sbíraly do kbelíků. Vždycky jsme jely obě třídy. Má humanitní, vedlejší přírodovědná. Honza z přírodovědné dnes klepe bradou u církve. Lítal po poli v zelené kamizolce s koženou brašničkou. Zapisoval čárky. Ten nikdy nevzal kýbl do ruky. Natož aby sebral bramboru. A jeho bratranec byl Zbyněk H. Jimi Hadži. Vůbec nevím, jestli v téhle pohádce mám zafantazírovat a vymyslet si jméno… Třeba, třebááá, jak bych ho nazvala? Tak třeba Hadinec. A už je tu Jimi Hadži. Odjakživa byl obézní. Veselý. Vtipný. Radostný. nezáludný. Celý život vždycky volal:
- Irííí! Jedeme na Queen!!
Nebo:
- Sejdeme se na Rolling Stones!!
A zdvihal radostně ruku nad hlavu.
V poslední době jsme se potkávali po městě. Seskočil z kola. Hlásil se. asi tak před kolika – dvaceti nebo méně? lety - rapidně zhubnul.
- Peťuš, on dělal v sýrárně?
- A když ji zavřeli, tak na plastech. A říkal mi, že tam měl infarkt. Dostal celkovou invalidku. A hodně zhubnul.
- Máš pravdu. Váhu si držel. Vypadal dobře.
- A já ho denně potkával, každé ráno. Sbíral odpadky. Bral to až pod pevnost…
Popisuje mi jeho trasu. To vůbec nevím, že byl Jimi takový dobroděj. On nám čistil město. Když jsem jezdívala od mamky na kole, potkávala jsem ho ve společnosti Pepíčka. Mého spolusedícího v první a ve druhé třídě. Ještě bych našla v krabicích s pokojíčky, kuchyňkami zeleně červenou kostkovanou vatou vycpanou prošívanou dečku. Měli jsme si přinést kolikrát nůžky, jehlu, vatičku, látku… Pepíčkova babička všechno vnoučkovi nabalila a já se s ním přiživila. Ta dečka je šitá z jeho materiálu.
- On už s Pepou moc nechodil. Fakt denně pravidelně sbíral to, co lidi odhodili. Chodil čistě oblečen.
- Chodil. Vtipný! S ním byla radost se zastavit. Když umřela paní Petrová, mamčina sousedka, měla pohřeb čtrnáct dnů po mamce, tak jsem zrovna Jimiho potkala u kostela. Už nevím o čem, ale udělali jsme spolu rozhovor na FB. Chlámali jsme se. Tvářili jsme se vážně. Byli jsme vtipní. :-)
Povídáme si o Jimim. Příhody. Tak smutně mi je. Už chápu mamčino rázné máchnutí rukou:
- Všechno je pryč.
Nic jsem s Jimim neprožila. Dětství – nevzpomínám. Nikdy žádné mejdany. Nic. Jen letmé potkávání. Rozhovory. Smích. Jeho zdvižená paže s výkřikem – na kterou světovou skupinu jede do Phy. Ach! Odkud ho znám? Ze školy ne. Ale prý byl tak starý jako já. Divné. Už se ho nemohu zeptat. Chodil tady v pevnosti? Určitě ne. Jeho maminka vařila někde ve školní jídelně. A její sestra byla zdravotní sestrou. Obě mohutné korpulentní ženy. A asi obě hodné. Zbyněk a Honza - bratranci.
- On bydlel na sídlišti s maminkou. Pak mu umřela. Já mu tam kolikrát něco v bytě dělal. Měl tam čisto. Uklizeno.
LP už odjel za Lindičkou. Ta dnes asi celý den odpočívala se zády. Zrušila cestu do Phy… Okolo plotu chodí Brutálisti. Z pevnosti slyším hudbu. A stále myslím na Jimiho.
Dnes oficiální zahájení Brutal Assaultu:
Brutal Assault vznikl původně jako malá akce na Moravě a často měnil místo svého konání. Přelom přinesl rok 2006, kdy díky atraktivnímu programu do Svojšic u Přelouče dorazilo 7000 lidí. Po přesunu do Josefova návštěvnost ještě vzrostla. V posledním předpandemickém roce 2019 dorazilo na festival 22 až 23 tisíc návštěvníků včetně umělců a servisu přehlídky. V letech 2020 a 2021 se kvůli pandemii koronaviru konala přehlídka v omezeném rozsahu pod jinými názvy. V plné síle se vrátila až před dvěma lety.
Zdroj: https://www.idnes.cz/kultura/hudba/brutal-assault-2024.A240806_110143_hudba_ts
Za plotem nám vyrostly stany. To já ráda. Lidi se chystají na koncert. Vyptávám se, odkud jsou.
Samí chlapi. Z Blanska. Dva z Letohradu. To je tady kousek od nás. Zrovna
před týdnem jsem v Babiččině oudolí četla na plakátu: Navštivte Muzeum
řemesel v Letohradu. Vyjmenovávají mi své profese.
Nemám ráda kecy o satanistech. Tohle jsou normální lidi, kteří sem jedou za svým stylem hudby. Na zdar!
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2024-08-07-relax
Kotel v pevnosti na chvíli utichl. Ležím na lehátku. Jen co se obrátí vítr. Žofie leží u kmínku blůmy. Mourek v trávě opodál. Všichni klimbáme. Siréna. Není to sanita. Slyším asi požárníky. Co se mohlo teď večer stát?
Půl jedné v noci. Slyším i přes okno tóny kapely. Neruší. Vůbec.
Mají dvě hlavní podia. Shindy - jeden z organizátorů festivalu, má na starosti kapely, mě asi před
pěti lety oslovil z FB. Asi procházel mé příspěvky. Posílám jim tam staré
obrázky pevnosti. Nebo jim vyfotím kostel. A vím, že se tam objeví větička.
- Aha, to je ten kostel s největšími vraty na světě.
A pod mým příspěvkem z celého světa naskáčou obrázky našeho pevnostního kostela tak, jak si ho návštěvníci vyfotili.
Shindy, alias Martin Brzobohatý, mně nabídl vstupenku s nabídkou, že mě provede celým areálem, i za stage – tedy česky za pódium. Pak přišel zlovid. Myslela jsem si, že na mě zapomněl. Nezapomněl. A dokonce jsem dostala pásek na ruku i pro Lindu. Provedl nás všude po celém prostoru Brutal Assault. I tam, kam nikdo nesmí. Velice převelice přísné kontroly. Parfém mi prošel jen proto, že jsem byla hostem Shindyho. Jinak – vyhodit. Neproneseš nic. Za pódiem jsem mohla oči nechat na rybníku pleskajících lidských rukou dole pod pódiem. Nebylo nic slyšet. Jen ty ruce se kejklovaly. Reproduktory hrály do lidí. Na vedlejší scéně se chystala další kapela. Druhý den jsem poprosila ještě jednou o ten zážitek. Kapela, která se chystala, popíjela na zdraví jednoho svého člena. Byli sdílní. Fotili jsme se. Odcházeli jsme nějakým prostorem, vůbec jsem nepostřehla, že jsme prošli Okružní.
- Kde to jsme?
- Ve Čtvercových kasárnách.
Nikdy jsme nepostřehla, že se do nich dá vstoupit nejen od kostela hlavní branou, ale i z druhé strany. Ta je vždycky zamčená. Tedy neviditelná pro mě. Sem do Čtvercáků přijíždějí kapely. Odsud proběhnou na pódium.
Odpoledne jsem si pročítala letošní novinky. Brutalisti každý rok jezdí v únoru čistit nálety. Rozšiřovat prostor Brutalu. Dnes už se dostaneš od hlavní brány tady od nás z naší strany na druhý konec města. Tam je jedno z dalších pódií. Nemusíš poslouchat hard core. Loni jsem si našla podium právě až na konci města na úrovni bývalé novoměstské brány. V životě jsem sem neměla jako civilní člověk přístup. Tady měla armáda autoparky. Obrovské nekonečné prostory. Letos kapely budou vplouvat na pódium tunelem 2,3 metru. Uau. Nic tam není slyšet. Najednou vpadnou k lidem.
Na jídlo, pití, zmrzku, absint, na co si vzpomeneš si nabíjíš náramek! Už doma. Nebo v malých bankách v areálu. Můžeš si koupit trička, náramky, přívěsky… Loni jsem tam jedla takovou rolovanou zmrzku. Poprvé jsem to viděla. Dostala jsem ji k ochutnání jen tak. A taky jsem poprvé pila absint. To mi zas nabil do náramku Shindy. Francouzi se diví, že se to u nás smí pít. Jenže ona tam chybí ta složka, která tě pak vede k uříznutí ucha. :-) Uši mám obě. A pití absintu mi moc chutnalo. Na festivalu před mnoha lety zavedli vratné kelímky. Jenže každý si ho odveze do své země. Jsou originální. Loni Shindy testoval takový velký půllitr. Nebo už předloni? Bezvadné je, že od prvopočátku dostaneš za pytel odpadků peníze. Remcalové z města, ať si vystřelí oko! Není tu po nich nikdy binec. Jen pytle naskládané na louce. Jo, na soukromém drahém kempu – ať si to pořadatel uklidí! Chceš rýžovat? Musíš něco obětovat. Poprvé, když se malý festival přistěhoval do pevnosti, byli jsme akorát na Kypru. Měli s sebou vnuka Lukáše. Linda nám hlídala byt. Posílala SMS, že se sem valí černý proud. Město zvyklé na vojsko, na armádu se rychle s lidmi sžilo. Jezdí sem lékaři, právníci, truhláři, jeřábníci, prodavači, obsluha kuka vozu… Za plotem nám parkovali do nenormálních dob mladí sympatičtí Rusové. Inženýrka Lika – Angelika – z Moskvy. Olga. Taky z Krasnodarského kraje – ze Soči kluci.
Lidé nejsou hluční. Za chvíli bude hrát poslední kapela. Hrají do půl druhé. V tichosti se davy rozejdou. Padnou do stanů. Maximálně budou chrápat. Ale to snad nikoho neruší! Budou spát a nabírat sílu na další horký náročný den. Tolik kapel! Tolik zážitků! Taky alkohol k tomu patří. V areálu mají odpočinkové zóny. Mohou se tam prospat. Potkáš tam i divně stylizované postavy. Temnu se vyhýbám. Orientuji se na lidi se stejným smýšlením – víra ve Vesmír, láska, lidská sounáležitost. Tričko s příšerami si nikdy nekoupím.
https://www.idnes.cz/kultura/hudba/brutal-assault-2024.A240806_110143_hudba_ts
Kolikrát slyším něžnou hudbu, která střídá takové ty hrdelní hnusy. Letos zde v pátek zazní i vzpomínka na Bedřicha Smetanu. To je bomba. Naše město celý rok žije výročím B. Smetany.
Bude Smetana, výstavy o monstrech i tichu
I Brutal Assault boří a překračuje metalové hranice. To, co přichystal na pátek 9. srpna od 20:55, je opravdu extra. Na jednom ze dvou hlavních pódií dojde na symfonicko-blackmetalovou poklonu Bedřichu Smetanovi. Speciální set na oslavu 200. výročí narození světového skladatele připravila kapela Cult of Fire, která se spojila se členy Bohemian Symphony Orchestry Prague pod vedením Martina Šandy.
"To bude jeden z největších vrcholů letošního ročníku. Moc se na to těším," neskrývá Tomáš Fiala, šéf josefovského festivalu.
https://brutalassault.cz/cs/o-brutalu
Protože 25 000 lidí za 5 dní už vygeneruje odpadu,
řekli jsme plastům STOP už před 12 lety! Pro odbourání (i jednorázového)
plastového odpadu, který na půdě festivalu už téměř nenaleznete, jsme:
- v r. 2011 jako 1. festival v ČR zavedli vratné designové kelímky
- v r. 2012 jako 1. festival v ČR zavedli servírování na talíře z arekových listů (druh palmy)
- používáme dřevěné příbory, z papíru máme brčka i malé nádoby na nápoje
- třídíme odpad, máme vlastní třídičku odpadu
- sázíme Brutal Forest, abychom snížili ekologickou stopu festivalu
- využíváme potraviny z lokálních zdrojů
- podporujeme fair trade produkty
Brutal je zelený festival. Vysázeli les. Podílí se na opravě pevnosti. Dokonce jsem se dočetla, že z nich profiloval jeden odborník na historii pevností:
Festival s typickou černou barvou zároveň pečuje o svou zelenou eko-barvu. V roce 2012 přišel jako první v Česku se systémem vratných kelímků, následovaly biologicky rozložitelné nádobí, třídicí linka na odpad a další vymoženosti.
Letos bude pokračovat boj proti plastům, ale i cigaretovým špačkům. Kuřáci si mohou nově koupit stylový uzavíratelný popelník, aby popelem nepřikrmovali ovce, které se běžně uvnitř pasou. Ze stejného důvodu má na festivalu utrum známá firma vyrábějící bylinný likér. Loni jej nalévala do plastových zkumavek, což se neslučuje s filosofií Brutalu a přidělává práci uklízecím četám. K zálohovaným kelímkům na pivo letos přibudou i vratné šálky na kávu.
Nejlepší lidi, tvrdí provozovatelka baru
Když mívala stánek na prašné cestě, po níž chodí návštěvníci ke vstupu do festivalového parku, kolikrát zažila dramatické chvíle. "Pamatuju si, jak jednou brutalisti drželi stany, aby nám je vichřice neodnesla. Kelímky létaly všude okolo, nohy jsme měli po kolena ve vodě," vzpomíná.
V úterý se před barem objevily lavice se stoly a zastavovali se první hosté. Bar bude otevřen nonstop 24 hodin. Šéfce podniku pomůže rodina a známí. Přestože pro ni následující dny znamenají hlavně spoustu práce, je ráda, že Brutal Assault přináší do ospalého Josefova život:
"Je to obrovský stres, ale těšíme se. Během festivalu tady je víc lidí, než v Jaroměři a Josefově žije obyvatel. Jsem ráda, že to tady vždycky ožije, protože jinak je Josefov, kromě letních prázdnin, mrtvý."
Pro štamgasty z metalové komunity má jen slova chvály: "Jsou to nejlepší lidi, inteligentní, slušní, pomůžou, když je potřeba, nenechávají za sebou nepořádek. Za celou dobu jsem nezažila žádné problémy."
Na závěr – naprosto nesouhlasím se starostou. A řekla jsem mu to v rozhovoru přímo do očí. Je to omezování. Do rána řev nebyl. Nikdy. Na pět dnů si každý může naprogramovat dovolenou, chalupu, výlet mimo město:
V posledních letech z Josefa zmizely pouliční bary. Podle místních útlum začal s covidovou pandemií a se změnou ve vedení radnice. "Byl tady jeden stánek vedle druhého, jelo to nonstop a město bylo plné. Když se teď chce člověk někde najíst mimo festivalový areál, nemá skoro kde," poznamenává Martin Zvolánek.
Chtěli jsme vnést klid, říká starosta
Starosta Jaroměře Jan Borůvka (ANO) přísnější metr při posuzování žádostí o zábor veřejného prostranství vysvětluje snahou vnést do Josefova klid:
"Když skončí festivalová produkce, dění se přesouvalo do centra Josefova a u stánků byl hluk až do rána. Dali jsme na názor místních, chtěli jsme intravilán zklidnit, což se podařilo. V loňském roce to bylo jasně vidět. Kdo chce, domluví se s Brutal Assault Agency a pronajímá si prostory mimo zastavěné části obce."
Ty vorle, tak to bych chtěla vidět, kdo by si postavil stánek mimo zastavěnou část. A vy chcete kandidovat na senátora? Aha. To bude útlum! Zákaz, příkaz, výkaz, výkal.
Slyším bicí. Jsem tam. V myšlenkách. Jimi tohle už neuslyší. Milovník hudby. Prý když sbíral odpadky, tančil si u toho. Ach, Jimi, budiž ti země lehká a na cestu ať Ti světlo svítí. Ráda jsem tě potkávala a potkala v životě. Tak ahoj!
Půl druhé. TICHO! NAPROSTÉ TICHO. KLID!
Dobrou noc!