Jiskřivá zima, jiskřivé vztahy

Ráno. Nemám budík. Budím se sama. Půl deváté. Mohla bych být v devět - kdybych chtěla - na kopci. Jenže to bych sebou musela mrsknout. Točím video do Herbalife skupiny - včera jsem dala cvičební výzvu. Dnes točím cviky z jiného úhlu. :-) Hotovo. má cvičební výzva je těžká. Docela hodně. Přesto se kolegové snaží cviky předvést. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-02-10_Zrzecka/

Zkouším volat VZP. Marně. Zkouším volat poštu. Marně. Ireno, klid! Středa a nikde se nedovoláš. Úřední den! To býval! Zkouším volat... NE. MARNĚ! Filtruji hovory v telefonu. Jen příchozí. Hledám číslo, které mi volalo v pondělí. Byl to krátký rozhovor.

- Dobrý den, tady pošta. Máme pro vás balík, ale nedoručíme ho. Je sněhová kalamita. Bude vám to vadit?

Bez vzrušení:

- NE!

I když jo!

- Mám vám balík nechat v Josefově na poště?
- Ne. Doručit!!!

Česká pošta si zvykla, že si zaplatíte porto. Ale na poštu si pro zásilku musíte dojet. Docela vychytralé. Docela určitě hodně drzé!!! Jenže české ovce ani nezabečí.

- Já ho dám na zítřejší opakované doručení.

Zlatý voči! K balíku se do konce týdne nedostanu. ČESKÁ POŠTA - ČESKÝ ŠLENDRIÁN.

Poledne. Jedu. Mrzne. Fučí. Nikde nikdo. Naskakuji u branky. Připadám si jak ještěr - cvak, cvak. Ruce a nohy se synchronně  střídají. Hůlka se mi zapíchla blízko plotu v odmeteném chodníku mezi dlaždice.  Vrátila mě zpátky v běhu. Ireno, nespěchej. Vytahuji ji. Kopec sjíždím na dvě šněrování.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-02-10_V_lukach/

V lukách oáza. Pohoda. Mír. Klid. Svoboda. Let. Stromy. Občas nad krajinou prodrkotá lokálka; někdy prosviští rychlík. Nikdy nákladní vlak. Řeka. Kachny. Moc jich tady v té části není. Přibývají až od Černožic ke Smiřicím. Popoletují nad hladinou. Zas zataženo. Jen si představuji Sněžku v místech, kde roste na obzoru. Plán: Oběhnout tři velké louky. Klušu v tempu. Zdržuje mě jen smrkání. Čím větší zima, tím víc smrkám. Dnes rekord. Dva balíčky kapesníků. A dodělaný ten z minula.

Pět kilometrů. Tak ještě čtvrtou. Jsem tu sama. Na protějším břehu louky se vyloupla postava. Letím. Ať mě nedožene! Chjo, moje soutěživost!  Čtvrtá louka. Pan vodoměrka - celý život tu odečítal vodovodní měřidla, odhrnuje sníh. Vím, na co se zeptá:

- Jede to dobře?

Přitakám a už jsme u březového lesíka. Do prčic z dvanácti tisíc obyvatel tu lítám já a jeden. Takové sněhové podmínky! Ač nesvítí sluníčko, relativně krásné počasí. Mráz okolo -7°C, lehce fičí vítr. Poslouchám do sluchátek rozhovor s poslancem Volným. Nechali je vyvést, ač se dohodli, že nosit roušky nebudou. Nosí jen kvůli kamerám. Po chodbách, v kancelářích - všude chodí bez. Mají poslaneckou imunitu. Přesto dva odbojníci vyvedeni!! Vrchol neústavnosti. Předsedající Vondráček bezcharakterní zlatokop. Je to on? Před dvěma lety se opili a znesvětili Sněmovnu hrou na kytaru na lavicích kolegů... Nosí roušku jen pro kamery. Když dva dělají totéž, není to totéž. Stádo volených zástupců na vyváděné bučí. Ano - STÁDO TUPĚ BUČÍ! Úroveň! Večer má poslanec kratičké živé vysílání. Sněmovna je šikanuje. V den "flákance" poslanci hlučeli, když hovořil Bojko.  Předsedající nezvládl řízení. Neutišil sál. Zmohl se tak akorát na vypnutí mikrofonu. Nezmohl se na vystřídání, když to sám nezvládl.

V hlavě mi jde odvážné - ještě jednu louku. Zastavuji se u železničního mostu. Ještě mám možnost odbočit domů. Točím krátké video. Nesu si v hlavě koment, že indi vindi sport je povolen. Ty vorle, podpora státního teroru. Ráno jsem si preventivně vzala homeopatika na dráhu jater. Z celého souměstí tu lítáme dva. Rychle odsud na pátý okruh. Jsem dobrá. Kloužu ve stopě. Na koncích louky na záhybech plynule překládám. Asociuje mi to hory, sjezdovky.

Vláda vymýšlí, co na lidi, když jim neprojde roční nouzové divadlo. Zákaz vstupu do našeho kraje? To nemyslí vážně! Lidi, lidi! Hlavně, že máte na talíři!

Svištím domů. Malá louka nekonečná. Ireno, deset kilometrů na starou dámu stačilo. Na kopci tři adolescenti. Moc nesáňkují, postávají, povídají. Vybíhám kopec jak křepelka. Jedu haldou sněhu na straně cesty u plotu.  

Zrzka čeká.

-- Dopoledne na poště neúřadovali. Kam jsme se to propadli? Zkouším znovu řidiče. Už to bere.

- To jsem nebyl já. My si ten telefon střídáme.

BORDEL!!

- Ano. V pondělí jste mi řekli, že mi včera doručíte balík, ale je patrné, že ho nemám dnes a asi ho už nikdy neuvidím, co?

Balík nedohledáš. Moula neví.

- Zavolejte si na poštu.

- O to jsem se snažila.

- Mají tam od třinácti.

Ty vorle! To je živůtek! Středa. Od třinácti!

Volám na poštu.

- Teď odskáčete něco, za co nemůžete. Už mě ten váš chaos štve. Měsíčně mi nedoručíte minimálně jeden dopis, balíček. Někdy o něm vůbec nevím! Nedáváte avizo! To je taková cedulka do schránky, víte? A zásilky vracíte. V pondělí mi volal řidič, že mi včera opakovaným doručením dodáte balíček. To si ale dělal legraci. Mám pocit, že svůj balík už nikdy neuvidím. Nechci s vámi nic mít. Jste nespolehlivá banda!

Na druhém konci prý vědí o nedoručeném balíku, ale nevědí, kde je.

Ireno - dýchej. Tvá játra jsou tvůj kamarád. Zaslouží si ohleduplné zacházení.

Mně se chce strašně, ale moc něco sprostého zařvat.

- Můžete mi dát číslo balíku?

- A můžete se podívat na jméno? Já nejsem číslo! Jmenuji se Irena Hrobská!
- ale já potřebuji znát číslo!

Mamííí! Kam nás to zatáhla zadělaná EU! Jsme na západě!? Tedy v té nejtemnější díře! Všechno nám tu fungovalo... 

Listuji v telefonu. Z SMS čtu rychle kód a číslo.

- Já bych si to zapsala, kdybyste to diktovala pomaleji.

Brr!! Vrrr!      

- Balíček vám dám zítra na opakované doručení. 

Budeme se zítra těšit - má Péťa napsáno na jednom šuplíku ve svém studiu.

Vytáčím VZP.

- Prosím vás, jsem negativně naladěná, chce se mi někoho poslat až tam. Chci vědět, kolik mám u vás přeplatek...

Milý vstřícný hlas mi vysvětluje co a jak.

- Víte, že jste nesmírně milá? Nádherně jste mě uklidnila.

- A víte, že jste mě taky mile překvapila?

Čekám čím. Byla jsem určitě protivná.

- Vy jste mě dopředu varovala, abych si dala pozor. Proto jsme se domluvily.

Přejeme si. Holčina, možná spíš paní mi podala informaci, mohu kdykoli zavolat... Poradí mi.

No, kdykoli ne, ale když se trefím...

- Mějte se hezky. Jedu do Kauflandu. Jsem bezroušková. Jdu do boje.

Venku je ještě větší zima, než v poledne. Nasoleno. Nepříjemno na chůzi. Jsem zmatená. Vypadá to jak tající sníh, ačkoli teploměr leze k osmičce mínus.

Nákup zvládnut. Šla jsme si zabojovat k pultu. Klid. Pohoda, žádná provokace. Ochota.

Stojím s košíkem ve frontě. Poslouchám dr. Vítovou a dr. Haise z Aliance národních sil. Čumím do prázdna. Lelkuji. To se nevyplácí. Mezi šelmami - furt ve střehu!

- Dovolíte?

Z boku mě objíždí pán a dere se dopředu. Nevšimla jsem si v zamyšlení. Rozsvítila se vedlejší pokladna. Přede mnou paní s vrchovatým pásem zboží. Pomyslela jsem si, že je to opravdivý džentlmen. Takhle to bylo před čtyřiceti lety. Čekala jsem na košíček. Nějaký pán - šup, vzal mi ho pod rukou. Skotáci. Džentlmeni v tomhle bezstátí, bezvládí, vakuu, v tomhle divnosvětě bez kultury umřeli s ní. Kupodivu se nevztekám. V klidu si vyndávám zboží. Vlez mi na záda. No tak tu budu o pět minut dýl, no. Pomohl sis? Jo, ty nevíš, co je slušné chování. Odpouštím ti, matláku vychytralý!

- Vesmírná inteligence DĚKUJI!!!

Ještě Petrouškovi svačinku do krabičky. Nakrájel si chlebíček od včera. Ó, jak je dobrý! Povedl se. 

Ve dvacet školení. Na konci usínám. Hned po něm porada Word teamů. Za deset let jsem ji poprvé propásla. Jsem zvědavá, kdo mi zítra vyčiní.

Zrzka se vrátila z mrazu. Voní vzduchem. Uvelebila se na relaxačním polštářku. Už se ho nebojí. Vylezla si na jeho vrchol. Lebedí si. Vykoupala se. Uložila. Napucané bříško. Má se! 

Den určený k cvičení trpělivosti. Holka, máš se toho ještě hodně co učit.

Máte to zvládnuto? Nebo si někdy zarajtujete, když je příležitost. Dnes bych zašlapala celou českou poštu do země. Kam se poděla její akurátnost, přesnost, čest pro doručování! Do nějakého velkého poštovního pevného pytle na ceniny. Zaplombováno. Volám s dramatikem z města nad Avonou: Vymknuta z kloubů doba šílí!!

Lidi, vzpamatujte se!

Dobrou noc!