Jízda v mraze na kole - zvládnuto s optimismem. Bez ztráty nosu a prstů na rukou :-) 

Dnes budu ležet. Budu se prokousávat Ivaškovou knihou Energeticko-informační bezpečnost slovanského světa.

Střídavě spím, čtu, spím, čtu. Četba těžká. Odlehčuji mrknutím do FB. Zas louskám Ivaška. Jsem si myslela, jak jsme zběhlá. Nejsem. Jde mi to pomalu. Musím se pekelně soustředit. Linda hlásí z Rakouska - dole mlha, na kopci slunce. Jsem ráda, že si to užívá. Pojedu s ní na jaře. Snad nás  nelízne lavina. Včera vjela kousek na sjezdovku a vzala s sebou asi šest lyžařů. Jen tak zlehýnka. Po volném sněhu mi lyžování nehrozí ani v Krkonoších. Jsem sroula. To tak, abych urvala lavinu, když mám nové přezkáče a přilbu. Musím si je užít.

Petroušek! Neomylný budík na stolování.

- Budeme obědvat?

Moc se mi nechce. Vzbudil mě.

- Peťuš, víš co? Dej ohřát polévku. Mně připrav tu malou růžovou misku. A do kameninové mísy dej ohřát...

Tak. Zaúkolován. Než se to zrealizuje v kuchyni, mám na chvíli klid.  

Hotovo. Musím vylézt. Po obědě budu pokračovat ve studiu. FB je zloděj času. Horší než svého času vykoukávání do TV. Na FB čtu poznámku pana Trebora; chystá se na procházku. Hm, měla bych být vzorem pro klienty. "Měla bych" - kondicionál. To nás učí u fy - nechytit nemoc abych, kdybych. Ireno, bacha na abych, kdybych. Hýbej se!

- Peťuš, mohli bychom jet na kola.

- Hm.

- Peťuš, jakou bys navrhnul trasu?

Vidím nezájem.

- Peťuš, myslíš jet kolem zahradnictví na stezku a jet kousek na Kuks? Nebo se vydáme do Smržova?

Musím kout železo, dokud je překvapen. Jak si to rozmyslí, žádné kování už mi nepomůže.

- Nebo pojedeme někam na Hradec?

- Třeba. 

Dává mi podmínku: IHNED.

Ty vorle. To si ani řemínek u přilby neprodloužím na čepici. Budu jak sněhulák. Na mé kouli čepice, na ní přilba, na ní kapuce. 

Koukám oknem do zahrady. Petroušek mi iniciativně nese zamčené kolo ke brance. Maluji se. To on nepochopí. Fofry. Natahuji na silonky letní kalhoty pod kolena. Na silonky! Ireno, ty jsi kůň. Ochladilo se. Aspoň že teplou bundu mám. Pod rukavice jsem si nevzala teplé rukavice. Hned jak vyjíždíme, cítím zimu na nohy a ruce. Poslouchám krásný pořad studia Tapin. Vítek a Johanka připravili poslech koled. Výklad nic hlubokého, ale hrají všechny ty, které miluji. Které si pouštím. Které si zpívám. Chorea Bohemica - tu zbožňuji. Mám ráda ty militantní - jak potlučou hrnce, mísy. Nebo Šel jsem na koladu po ránu z domu - kuchařka spadla do hnoje a lidé z toho blili. No, podkrkonošská! Poetická! :-) Ze života. :-) 

ŠEL JSEM NA KOLEDU PO RÁNU Z DOMU,
DĚVEČKA MĚ HNALA VIDLEMA Z DOMU.
PŘED DŮM AŽ BĚŽELA, NA HUBU UPADLA,
BYL JSEM RÁD TOMU.POD DOMEM HÁZELA ZA MNOU KAMENÍM,
PŘIŠEL TAM ŇÁKÝ PES, KTERÝ BYL, NEVÍM.
POPAD JI ZA SUKNI, TO BYL TANEC SMUTNÝ,
AŽ VÁM TO POVÍM. POPAD JI ZA SUKNI, ZMÁCHAL JÍ VŠECKU,
DĚVEČKA VOLALA ZAS NA KUCHAŘKU.
KUCHAŘKA PŘIBĚHLA, PŘES KÁMEN UPADLA
ZAS NA DĚVEČKU. A TAK SE V TÉ STROUZE OBĚ ZMÁCHALY,
PO CELÉ ČTYRY DNI SVÉ SUKNĚ PRALY.
KUDY JSOU CHODILY, TADY JSOU SMRDĚLY,
AŽ LIDÉ PLILI. (Já to znám s BLILI.)

https://l.facebook.com/l.php?u=https%3A%2F%2Fwww.svobodny-vysilac.cz%2F2019-12-23-1-2-vanoce-s-johankou-co-vsechno-nevime-o-vanocnich-koledach%2F%3Ffbclid%3DIwAR0H25bwHRo-dUcx_Aj2EL26dPR4NDx5X309BaS7tgI91J6431hLJXJEMBA&h=AT1FYEdb0vd7fJW7-2Pcx7Op4g9Sk6ORKisSjRwk39Nzzq9TeHYb6jzK5SjvCDYDy6AVk-an46WckksHtTYX-P3P2nr4OYcGr2dbaPTh5anMJGiMTXpjG2stfph0q4CsJC4ExFbVk2-I4ypXhttps://l.facebook.com/l.php?u=https%3A%2F%2Fwww.svobodny-vysilac.cz%2F2019-12-23-1-2-vanoce-s-johankou-co-vsechno-nevime-o-vanocnich-koledach%2F%3Ffbclid%3DIwAR0H25bwHRo-dUcx_Aj2EL26dPR4NDx5X309BaS7tgI91J6431hLJXJEMBA&h=AT1FYEdb0vd7fJW7-2Pcx7Op4g9Sk6ORKisSjRwk39Nzzq9TeHYb6jzK5SjvCDYDy6AVk-an46WckksHtTYX-P3P2nr4OYcGr2dbaPTh5anMJGiMTXpjG2stfph0q4CsJC4ExFbVk2-I4ypX

Fotím. Smrkám. Péťa mě vždy dojede, předjede. Pak za ním frčím. Předjedu. Seskočím. Fotím kačeny. Kačer honí po hladině kačku. Odráží se o vodu, jak když se v létě hodí placáček a ten hodněkrát poskočí. Jenže než se vzpamatuji, už je zas klid. Nebo těsně nad hladinou letí dvě kačeny. Fotím. Jenže se pomalu smráká - slunovrat, neslunovrat - takže ty dva na fotce vidím jen já. Protože o nich vím. :-) Kde mám Péťu? Pomyslím si, že táhnu kundalini sílu. Ta mě vždycky posílí a zahřeje. I dnes. Buď jsem dobře táhla nebo rychle šlapala. Zahřála jsme se. Dojíždím Petrouška ve Smiřicích u jezu. Stojí, studuje řez jezem na ceduli. Dává asi signál, jakože dál už nejedeme. Jela bych. Ale jsem ráda, že otočka. Začínají do tváře sekat neviditelné ledové krystalky.

- Hele, ty furt seskakuješ, jedu napřed.

- Peťuš, dám ti Lift off. A napij se čaje.

Pokus o zdržení. Nevyšel. Lift off si dal do pusy, napil se. A je fuč. Ve stmívající se krajině prohlížím místa, kde si v létě sedám. Kde fotím. Kde trhám chmel. Stavidlo. To je asi ještě z doby stavby pevnosti. K zaplavení luk. K vojenským účelům, taky aby dobře rostla tráva. Taky zachycuji bloky, na kterých při tréningu děti nechávají své boty. Někdy si tam smočím nohy.

Pro Brutalisty v šeru fotím městskou bránu s nápisem "Pevnost Josefov" a pevnostním kostelem se střechou ve tvaru rakousko-uherské přílby.

Péťa stojí v brance. Významně si legračně ťuká na hodinky jako Hujer.

- Tak kde séééš? Máš zpoždění.

Je hodný počkal, aby mi uklidil kolo.

- Peťuš, já jsem nasbírala soušky.

- Ty máš nové kolo, nový košík a narvalas ho mokrými klacky?

- Ne, jsou mokré, ale proschlé. Počkej, jak budou hořet!

A taky hořely. Ač mokré, vydávaly žár. Matně se mi vybavuje z fyziky něco o vodním plynu zvyšujícím teplo... Nebo ne?

Zas čučím do FB. To je mor. Děsně mě zdržuje. Na všechno reaguji. Snažím se odpovídat. Je tu jeden Tomáš Kotyza. Ten by se uživil jako provokatér na západě. Babičku bych mu mohla, klučinovi čipernému, sehrát. A nedá pokoj a nedá. Vždy, když si narazím do rámečku něco duchovního, hodí mi tam vidle. Trkvoň. Ale milý trkvoň. Dnes se ptal pod včerejším počteníčkem s fotkou mě a maminky, jestli je tam. Ve spěchu jsem si přečetla:

- Irenko, jste tady?

Napsala jsem vtipně k té fotce:

- Ano, jsem ta vpravo.

Včera jsem se naštvala pod vlivem negativních zpráv. Do rámečku jsem vsadila výzvu:

Lidi, mohli byste sem 1x denně dát hezkou zprávu? Třeba: Viděl jsem srnku. Povedl se mi oběd. Miluji svou rodinu! Děkuji srdečně.

Radovala jsem se z ohlasů. Srdíček, ručiček nahoru, vtipných pozitivních komentů. Lidé mi dělali radost vtipnými hezkými větičkami. Dnes jsem pod svou výzvu před jízdou dala kratičké inspirační video, aby se lidé hýbali; a jak duch zvítězil nad hmotou, protože jsme přes třeskutou zimu vyjeli na stezku. Tomáš od Rychnova nad Kněžnou mi to skácel:

Tomáš Kotyza Krouzi kolem Hradce a nestavi se...Pisu si to do sveho denicku k vasemu jmenu Irenko...jinak jsem si myslel ,ze si pred jizdou date panaka...

A to mu nestačilo. Dodělal to:

Tomáš Kotyza Videl jsem srnku...byl z ni dobry obed...Rodina uz taky miluje srnku...

Dost bylo pozitivního. Řehtám se nahlas.

Linduška už zajela do garáže. Mohu jít spát. Končím. Ještě půl okem na FB. Koukám, kdo mě sdílel. Blanka. A co sdílela? Jo, to se objevilo synchronně jak na zavolanou ke včerejší Ježíškově nabídce Pravidel českého pravopisu pod stromeček pro neznalce. Hlavně ten z Francie byl jedlý. Jazyk upadá. Morálka upadá. Myšlení upadá. Národ, národní cítění, mzdy - všechno upadá. Tak to zas trošku pozdvihneme, ne?

 Začítám se do svého dva roky starého  textu: 28. 12. 2017:

Pročítám své příspěvky, komentáře, glosy, pochvaly a palce nahoru, plačící, chechtající se, divící a mračící se smajlíky jen za minulý rok - vzalo mi to hodně času. FB jsem si nechtěla zřizovat. Jednoho žrouta času, TV, jsem zlikvidovala a novému jsem podlehla. Pamatuji se, jak jsem se učila, kdo mě kde uvidí a neuvidí, co kam napsat, jak si udělat reklamu, jak založit skupinu, jak stránku... Pane Bože, mám to zapotřebí? Jo, mám. Původně mi FB sloužil jen pro zadávání reklam. Stojí to hodně peněz, ale taky to peníze přináší. Cítila jsem se tu první rok jak nahá. Hlídala jsem si soukromí... Nedávala fotky... Jen reklama. Jakmile se na nuda pláži pohybujete s přehledem a beze studu, zdomácníte, ztrácíte ostych a taky ostražitost. A najednou píšu o svém soukromí, dávám sem fotky a chovám se lehkovážně.
Na druhou stranu se sem těším, mám tu svá jména, své přátele, sem tam někoho sejmu, někdo sejme mě, je to jak na kolbišti života. Ze skupin jsem vyskákala (jsem si myslela, že ze všech, není tomu tak - zjišťuji průběžně); tam se lidé napadají, hádají, kdyby mohli, poperou se o svůj názor. Mimo skupiny je to lepší, nebojím se napsat opačný názor, než všichni komentátoři. Asi před týdnem mi jeden opozičník napsal: Kravko. Čestná výjimka. Ještě že mám brýle, jinak by mi oči vypadly z důlků :-) Do očí by si nedovolil mi to říci. A pokud ano, možná, že by mě poznal blíže..
Z velkého procenta se snažím být pozitivní, aby lidé neklesali na mysli, aby nelámali nad naší situací hůl, aby měli naději, aby nezapomínali na lásku, rodinu, výchovu v ní, aby neprznili mateřštinu.
Určitě nepoužívám vulgarismy; toto také hlídám hlavně v příspěvcích žen. Chceme, aby se k nám muži chovali jako k ženám, chovejme se jako bohyně, jako éterické bytosti, křehounké a těm do pusy sprostoty nepatří. Muž pak jihne a chová se jinak, než by mu dovolovalo hrubé vyjadřování ženy.
A co muži? Mohou mluvit sprostě? Mohou, ale ať tak nepíšou. Víte proč si to myslím? Slovo je vibrace. Energie. Vznáší se ve vzduchu. Dřív se vulgarismy také používaly, ale mnoho lidí psát neumělo. Znečištění se dělo jen ústními promluvami. Dnes tu buší do počítače miliony... :-)
Ve středověké literatuře se vyskytuje vulgarismů habaděj. Tuhle jsem poslouchala Mastičkáře. Miluji tu hru. Znovu jsem si připomínala stč. slůvka. Očekávala jsem vulgaritky... Ano, dočkala jsem se. Zrovna tak v koledách, hlavně v našich, východočeských - se semtam v mluvě ujede - hubu si roztloukla... Českou řeč jsme vždy ubránili. (Opomíjím důležité vítězství křesťanů nad Osmany na konci 16. století u Le Panta, v literatuře jsem vždy zmínila perličku - ztrátu ruky M. Cervantese v této bitvě. Víc jak sto let na to boje o Vídeň. Bylo namále!) Josef Dobrovský celý život mluvil a psal německy; nevěřil, že se ČJ vzchopí a vrátí do praxe. Deutsch-böhmisches Wörterbuch (Slovník německo-český), Geschichte der bömischen Sprache und Literatur, (Dějiny české řeči a literatury). Kolikrát česká řeč stála nad propastí - už jen v mluvené podobě... Nechce se tomu věřit :-)
Snažme se: Když ne zušlechťovat, alespoň udržovat naši krásnou, těžkou, zvučnou, mateřskou řeč v čisté podobě, neprošpikované anglikanismy a amerikanismy.
Dobrou noc!

Tak DOBROU NOC!!!