Jízda z kopce nabírá na obrátkách. Mamko, bez Tebe. Vzpomínám...
Podvečer. Vlastně od čtyř - ono už bude sedm! OK. Nějak se zas zrychlil čas. Loni se mi dvakrát ztratila hodina. Hodně lidí psalo, že to zažilo. Přijímám, protože vím, že se věci dějí. A teď obzvlášť.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-01-09_Nedele
Vánoce skončily. Mizí výzdoba. Neděle bez stromečku. Letos byl pohádkový. Rozložitý. Krásný.
Neděle - mohu si spát, do kolika
chci. Už nemusím za maminkou. Lezu. Nikde nikdo. Volám:
- Lindi! Lindi!
Jsem tu sama. V klidu přepočítávám
kočky. Pražská Kitty zalezlá u mě v pracovně. Nesu jí šáchor. Krásně ho se
Zrzkou oholily. Jemňoučká dobrůtka pro čistá střívka. Zvonek. Linda. Byla se
proběhnout někde v obchodě. Po Pze štráduje klidně deset patnáct kiláků. Naše
město přeběhne svým sedmimílovými kroky raz dva tři.
A Péťa je tu. Koupil ještě dva šáchory. To si
čičiny dají. Mourka nechává klidným. Ten se na Štědrý večer sjel šantou. Ta naše
kočky tolik nerozbláznila. Zato šáchor - okusují obě. Černá i rezka.
Snídám v jedenáct. Nabízím svačinku
Petrouškovi. Přinesl půl mraženého kapra. Bude po mlynářsku. To jsme doma nikdy
nepřipravovali. Dnes jsem si vzpomínala na mamku. Zajímavé. Čas od času utřu slzu. Mami, neboj, jdu, jak jsi řekla.
Stále cítím její hebkou ručenku v poslední den tady. V kómatu pochrupovala. Měla jsem si ji natočit. Spala. Nechala si měkoučkou teplou ruku mačkat, hladit. Tak to v životě nebylo. Chodila sem, kde máme dům, na zahradu pracovat. Plela, ryla, hrabala, kopala, řezala bez rukavic. Zahradu udržovala, jak nejlépe uměla. A držela ji ve vlastnictví. Ať už jí ji chtěli vyvlastnit nebo přišel jeden doktor:
- Paní Konečná! Zaplatím v hotovosti. Bral jsem odměny. Třicet tisíc. Na ruku!
- Mami, tak to prodej.
Ó, jak bláhově jsem se chtěla zbavovat pokladu. Vždycky měla upracované ruce. Když jsem jí je držela, cítila jsem, že kancelářská síla nemá mozol od pera, ale ruce zhrublé od těžké práce. Nechci se zas vracet k tomu, že jsem sem nechodila, nechala ji tady dřít. Jen na vyzvání jsem se milostivě přikodrcala s kočárkem. Tak jsme spolu třeba vyvrátily jeden strom, který měla už předpřipravený. Větve ořezané, okolo stromu vykopaná jáma. Jen jsme ho kejklovaly jako zub. Kolik věcí bych udělala jinak? Víc času mamce. Už to nevrátím. Ale deset let její bezmoci bylo krásných, pečujících, intenzivních!
Koukám na vzpomínky do FB. Dnes před dvěma lety jsem od čtyř do pěti v hluché době přestávky pečovatelek aktivizovala lidi v jídelně. Mnohdy jsem přijela dřív. Vyjely jsme do třetího patra, pozorovaly krajinu mamčina dětství. Dívaly jsme se na hájovnu, kde bydlela její kamarádka Mařka Kuřetová s bratrem Františkem. Nepletu se? Na kopci habřinská škola. V době vegetačního klidu jsme viděly štít mlýna Skořípka. Poslouchala jsem, vyptávala se, luštily jsme, zpívaly, vzpomínaly. Když jedu na kole k dálnici, jedu podél cesty, která překryla dnes už neexistující alej s Božími muky; tudy mamka chodívala s babičkou z Neznášova do Jaroměře.
Někdy jsme spolu sjely dolů do zimní zahrady. Jindy jsem využívala mrtvé hodiny mezi čtvrtou a pátou večerní. Chvíle ticha. Pečovatelky na svačině. Lidi poklimbávali v jídelně. Průchozí chodba, kudy dul ledový vzduch od vchodu. Mamka se mě někdy ptala, co děláme na nádraží. Jo, vypadalo to jak nádražní hala. Nad hlavou jim vyřvávala Nova. Někdy jiná stanice. Sedla jsem si s mamkou k nim ke stolu. Vypla TV. Nesměla jsem do skleněné kukaně. Ale kde koho sehnat!? Popadla jsem ovladač. Cvak. Vrátit. Zpívali jsme. Ptala jsem se na jména jejich zvířat, která museli opustit při odchodu z domova. Probírali jsme roční období, jejich charakteristiku. Na šňůře na zdi visely obrázky ptáků. Poznávali jsme je. Vydupávali jsme bolest, smutek, strach. Paní Kuncová vždycky vyhlížela své dva syny. Několikrát za mou návštěvu vstala ze židle a nahlížela do chodby. Očekávala Vládíka a Milana. Znala jsem jejich příběhy. Všechny okolo stolu. Paní Aničku - vyprávěla mi, jak to bylo tehdy v květnu čtyřicet pět, když ten Němec zastřelil ze Čtvercáků - na takovou dálku - na rohu Valušku Dvořákovou. Přímá dětstká účastnice děsivé scény z konce války. Taky u stolu sedávala droboučká paní ředitelka z MŠ. Mluvila velmi tichoučkým hlasem. Vždy usměvavá sestřička - myslím z fakultky. Krásné oči měla. Své chodítko vedle sebe. Elektrikář z ERAMu. Rád mlsal. Neměl nikdy dost. Irenka mu dávala, co nevrátili dolů do kuchyně. Perníky. Taky něco z vánočního daru Ježíškových vnoučat. Ó, krásný pilot tu býval. Chátral na paměti, zraku, sluchu. Inteligentní. Asi sedm let učil letce - kde? V Libanonu? A Jaruška. Myslím Blančina spolužačka. Pomalá. Hodná. Maminku hladila po vlasech. Mě když pohladila, vždycky mi tekly slzy. Totiž - stala jsem se malou Reničkou. Hladila mě po vlasech ruka dospěláka. Mnoho indiánů zavrtaných do sebe zdvihlo hlavu. Potichu prozradili své jméno. Pro mě energeticky náročné. Ale krásné. Před sedmnáctou zarachotil vozík s léky. A bylo po aktivizaci. Většinou jsem odjížděla. Pečovatelky se vracely z přestávky. Rozebíraly si klienty postupně na večerní hygienu. Neměly lehkou práci. Pro mě znepokojující bylo, pokud maminka měla čekat poslední. Vždycky jsem s ní zůstala, aby tam na chodbě netrčela sama. Byla by zmatená, vyděšená, smutná. Ti lidé mi chybí. Říkala jsem si, že za nimi budu dál jezdit. Ani náhodou! Nějak mě to chtění přešlo. Proč asi!
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-01-09_Nedele/
Obědváme. Venku sněží. Krásná zimní idyla. TV
Raptor a další alternativy přenášejí demonstraci z Václavského náměstí. Proč
mě znepokojuje, že je to pod taktovkou Chcípl pes. Vystupují policisté. Snad nejsou
nastrčení. Svět chce být klamán. Uvidíme, povídal slepý - maminčina průpovídka.
Zšeřelo se. Linda balí Kitty. Jedou na Phu. Za
chvíli jsou doma.
- Peťuš, já jsem tak ráda, že můžu být sama
sebou. Nemusím natahovat masku. Chovat se, jak to žádá společnost, kolegové v práci...
Jsem za sebe.
Jak těžké to mají lidé, kteří si nedovolí být
sami sebou před nejbližšími. Před sousedy. Před... Doplň si sám. Vnímám okolo
sebe plno kočko, ale necítím agresi. Jo, od jednoho... Bůhví, co do něj armáda
napíchala. Je mi fuk, jestli mě někdo nepřijme s mým já.
Kuchař Oliver vyhrál soud s McDonald. Trump v roce
2019 jmenoval okresního soudce, ten právě vyhrál nad Pfiserem. Skvělé! Proti
jezdcům apokalypsy vyjíždějí bílí rytíři.
https://cz24.news/soudce-jmenovany-trumpem-dava-uradu-fda-8-mesicu-nikoli-75-let-na-predlozeni-udaju-o-bezpecnosti-vakcin-spolecnosti-pfizer/
Vadí mi asi trochu, že mnoho lidí přijalo společenskou lež. Neprozradí, že jsou čistí, že neučinili smlouvu o svou duši s temnotou. Ale! Masky padají. Už loni padaly. Letos bude totální demaskování. Psychické i skutečné - moc se těším, až pokladní a prodavači shodí své kryty dýchacích cest. Stejně je nosí pod nosem. Ať už vidím jejich obličeje!
Lidi netuší, že poslední dva roky bylo absolvování testu IQ lidstva. Někdo nepochopil, musel umřít. Vzpomínám na první, kterou jsem viděla zkolabovat v přímém přenosu. Sestřička Tifany. Vrchní sestra z malé americké nemocnice. Na tiskovce hrdě hlásala, že na jejím oddělení budou všichni kočko. Najednou se chytla za hlavu. - Promiňte. Je mi...
Upadla. Asi patnáct minut běžely kamery na prázdno. Anafylaktický šok. Šla jsem se mrknout na její FB. V přátelích měla sestru. Okoukla jsem ty lidi. Tifany profil smazali. Ale u sestry smuteční oznámení... Pak ukázali její kolektiv s podobnou brunetkou. Mysleli, že s plachtou přes obličej lidi nepoznají jiné oči...
Mnoho lidí už zdvihá hlas. Dovoluje si přepych - stát za svým názorem. Veřejně. Padají masky! Konečně ukazují druhým, kdo jsou. Ti s dvěma tečkami veřejně promluví o svých zánětech, o tom, že už to nejsou oni. Jako ten pán z ostrahy. Po dvou tečkách. Ztratil zájem o ryby. Je unavený. Ospalý. Odpojená duše. Ctím si, že se svěřil. Možná ucítil klid, mír... Necítil zlost, pocit vlastního ublížení. Jen mi to obyčejně vyjevil.
Soustředím se na sebe a své blízké. Rozhodla jsem se před dvěma lety. Neustoupím. Pro mě má smysl zdraví. A to, co vyzařuji ze srdce. Přichází doba, kdy už nebude možné nosit masky. Test IQ směřuje ke konci. Tak pro co se rozhodneš?
No, a spadla klec. Žádné 55 let zveřejňovat, Pfiser to musí vyvalit do konce léta!! Aby lidé viděli, co jim udělali! A Vy, kteří ještě bezstarostně vykřikujete - mně je dobře, mně nic není, tak si to laskavě přečtěte. Jen hlupák jde na třetí dávku!! Zrovna zítra to bude týden, co jsem potkala pána, jak klusal šťastně z fakultky se třetí dávkou! Stálo vám to za to? Etikety čtete a do těla si necháte vstříknout osvětimský jed.
USA: Federální soudce jmenovaný bývalým prezidentem Donaldem Trumpem právě zničil lhůtu oznámenou FDA, že zveřejnění všech dokumentů týkajících se covid vakcín bude trvat až do roku 2097.
Ve čtvrtek americký okresní soudce Mark Pittman, který byl Trumpem jmenován v roce 2019, požadoval, aby FDA výrazně zvýšil rychlost zveřejnění dokumentů, konkrétně uvedl, že to musí udělat do konce roku, informoval The Blaze.
"Soudní dvůr dospěl k závěru, že tato žádost FOIA (zákon o svobodném přístupu k informacím) má mimořádný veřejný význam," uvedl soudce.
Citoval také zesnulého prezidenta Johna F. Kennedyho, který řekl: "Národ, který se bojí nechat své lidi, aby soudili pravdu a lež otevřeně, je národ která se bojí svých lidí."
Úřad FDA uvedl, že do konce ledna by mohl vydat 12 000 dokumentů a poté 500 stran měsíčně, což znamená, že by trvalo přibližně 75 let, než by se všechny informace o vakcínách dostaly k lidem.
"Je důležité, aby FDA provedla pečlivou kontrolu všech odpovídajících záznamů řádek po řádku, slovo po slovu, než je předloží v reakci na žádost FOIA," uvedla vedoucí oddělení FDA pro správu zveřejňování a dohled Suzann Burk.
Soudce Pittman však nařídil, že musí produkovat 55 000 stran měsíčně, "přičemž první produkce má být dokončena nejpozději 1. března 2022, a to až do úplného dokončení produkce". To by znamenalo, že FDA by musel zveřejnit všechny údaje o vakcínách společnosti Pfizer do konce letošního léta, a nikoli do roku 2097.
"Žádný člověk by neměl být nucen podstoupit nechtěný lékařský zákrok," řekl. "A i když je dost špatné, že vláda porušila toto základní právo na svobodu tím, že nařídila covid-19 vakcínu, vláda také chtěla skrýt údaje tím, že čekala na úplnou dokumentaci toho, o co se opírala při udělování licence na tento přípravek, dokud téměř každý dnes žijící Američan nezemře. Taková forma vládnutí je destruktivní pro svobodu a odporuje otevřenosti, která je v demokratické společnosti vyžadována."
Dne 3. ledna vydal soud předběžné opatření, kterým zakázal Ministerstvu obrany USA (DOD) postihovat příslušníky vojenské služby, kteří mají námitky proti očkování covid vakcínou z náboženských důvodů.
Stejný soud nedávno rozhodl také proti zavedení povinnosti používat roušky a podávat vakcíny pro účastníky federálních programů Head Start.
Co chtít víc?! Vím co. Víc takových vítězství. Otevřenou mysl. Myslím, věřím, jsem o tom přesvědčena, že některé loutky už nejsou mezi živými. GITMO jede na plno. Prý by lidi šíleli, kdyby věděli, že jejich idoly nahradili gumáci. Jen nevím, co se stane, až se i gumáci odmaskují. :-)
Dobrou noc!
Mrkněte na zemské póly - Lemurie, Telurie, Hyperborea, paralelní světy, podzemní německé základny... FTV Prima 2020