Jsem myslela, že ještěři byli vykázáni z naší sluneční soustavy. Jednoho tu zapomněli. 

Probuzení do zeleně. Nádherná zelená! Krásný zvuk kapek. Šumí. Šustí. Jdu se projít na vršky kopřiv. Jé, teď by se to plelo. Vynáším na déšť sazenice rajčat. Chryzantémky a květináček s muškátkem na zasazení. Zahrada pije. Plnými doušky. Prý prší od dvou v noci. Co jsem si šla lehnout. Spokojenost. Dívám se na vzpomínky na FB. Totožný den. Loni přišel 29. dubna po mnoha týdnech sucha taky takhle krásný osvěžující zahradní déšť.

Dopo pracuji na dálku. Je to žůžo. Miluji svou práci. Poledne. Myslím na maminku. Copak mi zas bude tvrdit, že měli k obědu! Vždycky řekne brambory. Přitom je krmí pořád knedlíky, knedlíky, knedlíky;  odporně bílá, lepkavá kola, těstoviny, brambory, knedlíky, knedlíky...  A rama! Rama, rama, rama - zaklínadlo rama! Umělá hmota. Rakovinotvorný jed! Květulka dává pozor. Mamince dává máslo. Má hlavu na krku. A dobrou paměť. Ví i bez sešitu, co si rodina přeje a nepřeje. 

Dřív si mohli vybrat na týden jídelníček. Libuška - aktivizační - obešla klienty, naplánovala. Dnes už to asi nefunguje. Kdykoli jsem u maminky, knedle.

Už zvoní. Kde si to vezmu? U ruky mám telefon. Ale utíkám k ntb.

- My Vás slyšíme, ale nevidíme.

Odlepit kamerku.

Netuším, jaké martýrium s unaveným otráveným starým člověkem mě čeká. Takhle letargickou, protivnou bez zájmu jsem snad ještě nezažila.

- Mamčo, co jste měli k obědu?

- Brambory.

- Mami, určitě?

- Jo, já mám ráda brambory, tak brambory.

Zvláštní odpověď.

- Maminko, co jsi dělala?

- Byla jsem doma.

- A víš že prší? Deštíček zalévá zahradu. Mamko, ta pije!

- Nevím, že prší.

- Mami, promačkáme si kloubečky a budeme si říkat, který prst je na řadě. Začneme malíčkem. A hezky ho na závěr vytáhni, uvolni. Který prst je teď?

Dlouho přemýšlí.

- Mami, nosíme na něm prsteny.

- Prsteníček.

Pomačkáváme kloubky, vytahujeme. Další...

- Prostředníček.

- Odflinkne ho. Ukazováček, palec.

- Už ne!

- A já jo. Když mám jednu ruku promačkanou, neexistuje, aby druhá nedostala tutéž péči!

Je jí to jedno. Už ji nezaktivizuji. Vidím, že je hezky zabalená v přehozu.

- Mamko, ty máš na sobě deku, viď?

- Ne, to je takový přehoz.

- Jj, to je z postele. Tak jsi hezky v teploučku. A máš tam čajík?

- Mám.

- Ukazuje hrneček.

- Ale je ledový.

Mamko, představ si, že ta tvá písnička když jsem šel z hub je součástí písně, kterou zpívá František Kreuzmann. Já ti ji pustím, chceš?

- Nechci. Chci slyšet tebe.

- Mamko, tak víš co, jdu ke klavíru, něco s zazpíváme.

- Nechci zpívat.

Mamka nechce?!! Mamka, která tak ráda zpívala. Hrávávala jsem na klavír, zpívaly jsme spolu. Ona vždy chytla druhý hlas. Naučila jsem se to po ní. Dnes ráda v autě k písničkám vyřvávám druhý hlas. Maminčina škola.

- Mami, Spadla mi šablička z vraného koníčka.

Zpívám, předříkávám slova.

- Neznám. Bolí mě noha.

- Je změna počasí. Tak se ti asi ozývá zlomenina.

Myslím na to, jak suverénní pán tvorstva neupozornil na nebezpečí narkózy... Zatím beztrestně. V srpnu bude promlčeno. Ještě je čas...

- No jo, to mě neuspokojí.

Divná odpověď. Co jí má uspokojit? Změna počasí, bolí noha. Tečka. 

- Mamko, řekni mi něco hezkého o taťkovi.

- Nevím.

- Mami, včera jsem si vypisovala okamžiky, které mi utkvěly v malé dětské hlavě s tatínkem. Vzpomněla jsem si, jak mě taťka vyhazoval, sedl si na tu malou židličku, až sedátko prasklo.

- On tě měl hodně rád. No jo, vyhazoval tě.

Snažím se hovořit; napojuji rozhovor, ale nemá zájem. Skoro dva měsíce bez kontaktu a nevím jak dlouho izolace; hovor půl hodinky denně - kolik je to minut v týdnu!!! Kolik zvládnou holčenky z přímé péče? Normálně mají práci, natož teď při dodržování zbytečných opatření. Naprosto zbytečných. Všichni už vědí, že krákorán virus je lež jako věž. Všude se rozvolňuje, ale my našim blízkým balíčky nesmíme... Jeden pan ředitel si takhle vyskakoval, už si nevyskakuje. Na Trutnovsku? Možná budou dva. Nejhorší pád bývá prý z výšky.

Už je tu paní koordianční. Dnes jsem ráda. Vysvobodila mě. Mamka za krátkou dobu sešla. Je to naprosto jiná bytost. A není to propadem nemoci. Ucpaný systém.

- Pané Hrobská, zítra mě zastoupí kolegyně...

- A o víkendu?

- Se neskypuje. Pátek je svátek, sobota, neděle...

- Na shledanou!

Ještěre odporný slizký, bulím. Taky si tě osud najde. 

Volám s úřady. Dostávám rady. Kancelář hejtmana - zrovinka předali můj dopis. Kjava johatá, já ho psala před týdnem!

- Ale my tu máme důležitější věci!

Ječím.

- Jak důležitější věci? To jako myslíte ten prolhaný korona? Co to tady hrajete na lidi? Vždyť už i Prymula přiznal, že mají nějaké jiné statistiky. Co je důležitějšího než lidský život? Kdyby šlo o Vaší mámu, to byste jezdila, co? Jak to, že jste dopis předala až dnes?

- My jsme probírali korespondenci.

Ty vorle, vy jste si týden neprohlédli poštu? Ono nestačí, že jsem podala trestní oznámení na ředitele? 

- Vám je úplně jedno, jak se zachází s dary z krajských - tedy státních peněz??? Vy nemusíte dbát na lidi! Uvědomujete si, že vy jste naši zastupitelé a jste tu pro nás, nikoli my pro vás?!!!

Ječím. Viktorka byla komorní zpěvačka oproti mně.

- Nu, pogodi, zajac!

Nerada žaluji.

Pracuji. Mám novou klientku. Zas z jižních, vlastně jihozápadních Čech. Nová paní ze včera poslala peníze. Vypravuji ze skladu balík. Volám, aby zítra očekávala zásilku. Jedu pro míši. Mají markantní slevu. Kupuji čtyři krabičky; čtvery maliny. Maliny se nemají kupovat; není jejich sezona. Zvoním mladým. Snacha posílá Honzíka, ne syna, manželova syna. :-)  Druhá mi nebere telefon. Chceš nechceš, musím tam zaběhnout. Zvoním na zvonek. Slyším nahoře pejsisko.

- Vy nemáte telefon?

- Já mám vypnuté zvonění ještě z práce. Jé, děkujeme.

Mise splněna. Ještě Penny. Domů. Chvilku pracuji na dálku. Peču chleba. Nestíhám. Tolik práce uniká, už nezavolám... Zapomenu. Sekretářka by se hodila.

Ve dvacet školení. Ještě utíkám naset na místa poškození trávní semeno. Honem nabírám kolečko kompostu. Zasypávám. Udupávám. Hlína se mi lepí na boty. Do prčic. Zítra budu mít práci. Uklidit přepravku se satbou. Rychle umýt. Stihla jsem tak tak...

Jsem svobodná. Snažím se být čestná; mluvit pravdu. Žít v pravdě. Všichni vědí, na čem u mě jsou. Bytostně nemám ráda nespravedlnost. Lež. Podlost. Zneužívání moci. Od takových lidí se držím dál. Nechci s nimi nic mít. Produkují zápornou energii. Země - náš hotel - potřebuje jen tu nejčistší. Ještěři a slimáci jdou ze scény. Hurááá! Bezmoc ze mě spadla. Děj se vůle Vesmírné inteligence.

Dobrou noc!