Jsem označkovaná
Už zas bude půlnoc. Jak čas letí! Rychleji, rychleji, už chci vidět posun. Jupiter se vzdaluje od Saturna. Vesmír nese změnu. V tom Alhamajdově presu je to těžší a náročnější. I ten, kdo by se musel podřídit v pracovním poměru testování, může vykličkovat. Poslouchala jsem na konci jednoho pořadu dopis ze Slovenska. Vykličkovat před Matovičem - to dá fušku. Ale povede se.
https://www.youtube.com/watch?v=wuAe5j6FUuE&t=240s
Je fajn, že si pracovní dobu řídím přes telefony, ale naživo bylo naživo. Musela jsem chodit dřív spát. Ráno v devět na pigétku. Takhle si dělám, co chci. Ačkoli nemít řád má taky něco do sebe. Měla-li bych si vybrat, jak u toho lva, co má vše zajištěno a u toho přírodního, který si vše musí obstarat, tak toho svobodného.
Dnes tu někdo u Hely Heclové psal, že nenavštěvuje ty obchody, odkud byl vykázán. Mám to taky tak. Nenesu jim své peníze. Svou energii. Ten chcap u pokladny v Lidlu, který mi 13.11.20 řekl, abych šla pryč, ten to má u mě jak v trezoru. Škoda jen, že žiju se stádem oveček. Bečí; plní; poslouchají; nasazují zdraví škodlivé filtry na kávu; nechají si všechno líbit. Všechno. Nevnímají, jak nás ženou do úzkého. Rozvolní, utáhnou. Rozvolní, omluví se, poprosí, abychom to jedny Velikonoce 20 přece vydrželi, utáhnou. Lidi jim na to skáčou. Ať mi nikdo neříká, že čtyřicet tisíc policistů a pár psychopatů ve vládě a pár zaprodaných šmejdů v PS a Senátu by nebylo k přeprání. Existuje tu nezákonnost. Lehké jak facka. Precedens na Vaňkové kopci. Nezákonnost vlády, policejní zvůle hraje národu do ruky. Mohou jen použít zákon 240/2000 SB., par. 31, odst. 4. Hotovo. A otevřít hospody, masérny, knihovny, kina, divadla, obchůdky, kadeřníky... Hlavně školy.
Lidi se podvolí testům, na očkování čekají jak na spásu. Malér. Dnes jsem náhodně otevřela článek z loňského jara. O nakažených tyčinkách. Nevěřila jsem. Africký prezident se postavil proti testování. Otestoval i pozitivní mandarinku. Doplatil na to. Náhle skonal.
To je ono. To testování = šíření. Do testování nic. Najednou ric! Pozitivní narůstají jak houby po deštěi.
Letos ubližování lidem povýšilo. Před týdnem nebo dvěma mi vypadly oči. Poprvé jsem viděla hýbající se morgellony v rouškách a deklech na nos.
Jak se čaruje s testy v ČR?
https://stavbeznouze.cz/blog/jak-se-caruje-s-pcr-testy-v-cr/
Druhý den mám výsadu. Svobodnou vůli. Neposlouchám žádné zprávy. Nevyhledávám. Dere se to ke mně i přes můj filtr. Kdo je ve výhodě? Pracující zavalený směnami? Nebo důchodce s volným časem mezi podnikáním? Co je lepší? Být informován nebo nevidět, neslyšet. Jen jít. Radovat se z rašícího jara...
Stop. Ráno. Mžiknu do koupelny. Ne. Nehřeje se. Je venku. Jdu si mixnout snídani. Miluji ovocné chuti. Mám ráda novou příchuť café latte. Jak nemusím mátu, miluji i mátu s čokoládou. Co si dnes dám? Petroušek den co den pije ráno mléčnou s křupinami. Mixuje v šejkru. Tuhle sušenkovou si nedávám, protože by nutribullet křupinky rozbil. Dnes jednu jahodu a jednu lesní směs. Možná by byla skvělá kombinace kořeněné jablíčko s jedno z těch dvou. Vzpírám na balonu. Deset kliků s nohama ve vzduchu, zataženým zadkem, zpevněným tělem. Dokážu to ještě? Cvičení už rok flinkám. Hotovo. A deset kliků na míči pod břichem.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-03-23_S_maminkou/
Na jedenáctou skyp s maminkou. Dnes mám obzvláštní radost. Totiž sdílím obrazovky. Ukazuji mamince fotečky ze stránky DD. Oblažující. Ovlažující. Vidím tvoření lidí. Aha, tady minulý pátek pekli bramboráky. Doma jsme říkali kramfleky. A další vaření. Tvoří koláčky. Vidím fotečku maminčiných rukou. (Napadá mě, že v poslední době lidé neumějí použít přivlastňovací adjektivum jinak, než jako atribut neshodný. Fotečka rukou maminky. Analogicky jako zahrada domu.) Paradox. Neprozradí mi, jak se má Anička, maminka Jéni, tedy Jéňova maminka. Ale na net bez svolení vystaví klienty. Tím vůbec nenabádám k podpisovému šílenství. Jen ať vystavují činnost. Pro radost. Škoda jen, že nevidím maminku.
Jdu se mrknout po Zrzce. Krčí se na parapetu. Hypnotizuje ji bílo-rezatý.
- Mami, vidíš kočku?
- Nevidím.
Bodejť by viděla, když nekouká na display. To vidím až teď, když se na maminku dívám. Beru Zrzajdu. Kontroluji packy. Chodí jak hliněný panák. Líbí se jí hlína u stromů. Tenhle rok mráz rozstřílel velké kusy z rýče. Rozbil i keramickou sovu, velký levandulový květináč. Popraskal, co se dalo. Zrzka má packy vcelku čisté. Nabízím ji kočičí bonbony. Ukazuji ji mamince. Sedám v kuchyni na dlažbu. Sdílím fotečky pro mamku.
- Jé, mami, měli jste tam pejsana. To asi přivedla paní Liduška. To je nádhera! Hlavně vidím paní Drahušku - notně ztloustlou, vidím Jarušku - stále stejně obézní. Ó, paní Kuncová. Pořád shání své dva syny. Vládíka a Milana. Vždy dodávala, že jsou dobře vychovaní. Už rok jsem ji neslyšela. Zapomněla jsem, jak se jmenuje sestřička z fakultky? Přemisťuje se s chodítkem. Rozkošná tvář. Nádherně se umí smát. Připomíná mi vzdáleně babičku; mamčinu maminku. Vidím mnoho nových tváří. Snad nahradily ty očkované. Dnes na TV Šalingrad - prý záchranář hovořil o 130 mrtvých. A furt se de. Astrazeneca, Pfiser, Moderna - vše v rukou jednoho majitele. Jen zašifrovaná jména se speciálními významy. Moderna - RNA. To vpředu jsem zapomněla. Astra má smrtelný název. Vývojář Pfiseru - u fy šestnáct let - se ztratil. Loutka chtěla mluvit. Byl zásadně proti novým píchancům. Nejsou to vakcíny!!! Ale tvrdí se to lidem. Nejsou ani schválené.
Fotky mi vlily radost do duše. Škoda, Aničku, Jéňovu maminku, jsem neviděla. Že by se nechala očkovat? Brr. Genocida. Kolik lidí pomřelo!! Vidím hodně nových tváří! Nějaká paní drží v ruce lupu. Na stolečku leží otevřené křížovky.
(Včera jsem na stránkách SÚKLu četla o velkém počtu vedlejších účinků. Vyplnila jsem formulář za jednoho blízkého a jednoho zdejšího obvodního lékaře. Dnes mi ze SÚKLu mailem poděkovala nějaká doktorka.)
Vracím se k pejsíkovi. Někdo ho pusinkuje. Někdo ho láskyplně hladí. Oživující (chce se mi napsat oživný) závan pro ležící. I ti se radují! Pes - zdroj energie.
- Mami, podívej! Tohle byl poslední den loni, jak jsem byla u tebe na pokoji. Vidíš? Tady držím kolíček a ty ho potíráš lepidlem. Vidíš?
Najela jsem na fotky z lyžování v minulém roce.
- Mami, co tady vidíš za horu? Nejvyšší hora Čech?
- Krkonoše.
- A nejvyšší hora?
- Sněžka.
Už je tu paní Hudáková.
Taky jsem mamce ukazovala obrázek, jak jsem byla u maminky naposledy. Krásné fotky z tvoření. Ale nenašla jsem ani jednu mamčinu fotečku.
Mamka prý (pravděpodobně vzdorovitě) řekla, že ona má svého pejska.
- Mami, vždyť nikdy jsme pejska neměli.
- Ale jo, měli.
- Ale když jsi byla malá.
- Mrzí mě, že tam není vidět mamka.
- Ale byla na všech akcích. Oni se asi všechny fotky nedávají, ale maminka byla při všech aktivitách.
To je hezké. Ale já bych si stáhla nějakou jinou fotku než skypovou. Probraly jsme krásné naše obrázky z terasy, na sluníčku... Od prosince nemám živou fotku. To jí nemohli vysvětlit, aby si pejsánka pohladila?!! Dovést k pohlazení pejska je tak těžké??? Jo, aha, klient má svou vůli. No jo, my nesmíme manipulovat. Jen někdy! Njn. Nic.
Ukazuji paní Hudákové obrázky z barevného tvoření. Naposledy. Ještě tam měla zajíčkový hrneček. Zrovna se tam v ten poslední normální den vnutila na praxi nějaká šikovná mladá paní. Říkala, že se vnutila. Vybrala si studium sociálního oboru. Staříčky skvěl aktivizovala. Unikátně. Byla jsem nadšená. S jakou vervou se pustila do aktivizace. A pak - konec.
Co mě okouzlilo, byla paní na lehátku. Vybarvovala vodovkami šablony květů bez podpěry ruky a bez přetažení. Jistota tahu. Zázračné. Pečovatelka jí držela čtvrtku pod rukou. To bych neuměla. Netrefím se ani s pevnou rukou na stole, natož ve vzduchu.
Odreagovávám se mezi prací kočkami. Mourák je nezdolný.
- Jdeme navézt dřevo?
Vycházím do zahrady. Zrzka za mnou. Tančí před kocourkem.
- Pojď ke mně!
- To ne, to on se bojí.
Přichází. Drbu ho za ušima. Ani nevím jak, mám na kalhotách mokrý flek. Tfujtajxl, označkoval si mě.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2021-03-23_Kocky/<br>
Krásný den. Když to vezmu kolem a kolem, jak nám chtějí zakázat grilování, pomlázky... Plní se to do posledního puntíku plánované zkázy.
Dobrou noc!
P. S. Pro ty, kteří mají ruce natažené, ramena odrhnutá. S dychtivostí čekají na ten bodanec - a je fuk, od které fy. Je to stále stejný švindl. Včera jsem poslouchala, co mld. dolarů všechny biofarmy platí na pokutách. To je do nebe volající. Není to vakcína!!! NENÍ!!!
Dnes čtu, jak se vysoce postavený vědec u Pfiseru v polovině února ztratil. Jeho dětství zahaleno jako dětství Obamy a jeho Michala, Merkelové a dalších.
Když bývalý viceprezident Pfizeru varuje před mRNA vakcínami, jednomu by mělo zatrnout
Až do dubna 2020 totiž Michael Yeadon, který židovský minorativ "Ben" v civilu nepoužíval, jak sám uvedl na Twitteru, byl zastáncem očkování v obecné rovině a nic nenasvědčovalo tomu, že by se něco mělo stát. Jenže stalo se. Vědec a výzkumník totiž od dubna loňského roku obrátil kormidlo o 180 stupňů a začal varovat před genově modifikačními vakcínami mRNA, které vyvíjí jeho bývalý zaměstnavatel Pfizer, protože tyto vakcíny podle něho přepisují lidskou DNA a není prý pravda, že interakce probíhá jen matričně.
To znamená, že vakcína vnáší do lidských buněk stavební plán RNA viru s pozměněnou strukturou tak, aby došlo k tvorbě antigenů charakteristických pro koronavirus a imunitní systém se tak naučil se skutečným virem bojovat. Minulý rok v dubnu se totiž něco stalo a Michael Yeadon uveřejnil varování, že tyto Messenger RNA (mRNA) vakcíny způsobují neplodnost na genetické bázi, protože mRNA vakcíny vstupují do ženské dělohy a do vajíček, kde způsobují non-reagenci biologického cyklu uvolňování vajíček z vaječníků a žena se tím pádem stává neplodnou. Podle Yeadona je to tím, že vakcíny přeprogramovávají vybrané úseky DNA, a to skrze vzkazy (messages) umístěné ve vakcínách mRNA.