Jsem si sama sobě šéfem. Výhoda i nevýhoda :-)

Podnikatel to má dobré. Je sám sobě šéfem. Podnikatel to má těžké. Je sám sobě šéfem. Dnes můj šéf - JÁ - nedonutil svého podřízeného - MĚ - k podnikání. Důchodce si zastávkoval.

Vybíhám do zahrady. Mám ráda bosou nohou nabírat rosu. Někoho jsem přišlápla. Pěkně mě bodnul. Chladím se v rose. Na chodidle není nic vidět. Zato pálení intenzivní. Pozoruji místa po včerejším kosení a sekání. Musím uznat, že Petroušek sekačku pěkně předělal. Zvětšil kolečka. Zdvihl ji na osm cm. Po sekání zůstává nově měkký pažit. Kosa byla asi opravdu dobře naklepaná. Místa po kosení hrozí vysycháním. Pro jistotu pokosená místa prolévám vodou. Trhám lístečky různých druhů mát.

K snídani máta, lesní ovoce, lístky máty, květ černého bezu, zázvor. Thermojetics.

Kvásek vykynul, jak nejlépe uměl. Než si pohraju s těstem, je poledne.

Zpracovat rebarboru. Nalouskat ořechy. Namlet. Rozválet těsto na závin. Vysypat ořechy. Poklást rebarborou. Štěstí, že mám levandulový cukr hotový. Čas příšerně letí. Poslouchám pořad o letcích do budoucnosti. 1979 první let do roku 2050. Využívám horkou troubu po chlebu.

Venku vedro. Máme dům konzervu. Umí držet teplo i zimu. Momentálně ať drží příjemný chlad. Třešně červenají. Začíná čas nakládání, zavařování, mletí ovoce, vaření marmelád, džemů, ochutnávání...

Prohnal se tu Petroušek. Zpocený.

- Peťuš, proč si nevezmeš lehké triko, kraťasy?

- To bych tě chtěl vidět v kraťasech ve sklepě!

- Aha, tak se pař.

Má rýmu. Chrchle.

- Peťuš, že ty máš otevřené okýnko v autě?

- Ty to máš zjišťovat? .-) :-) :-)

- Dokud se budeš ofukovat, budeš chrchlat. To víš, už nejsi mladík.

Pusinku. Otatínkovat. Odchází.

Umýt jahody, namačkat. Smetanu. Připravit porci mamince. Zabalit kousek štrůdle s sebou. Natrhat pár třešní. Umíchat tvaroh. Šnytlík kvete. Petroušek nemá rád tvaroh s cibulí a šnytlíkem. Tak to vyzkoušíme. Mažu čerstvý chléb lehce máslem, navrch chutný vláčný jemný tvaroh. Beru čtyři kousky chleba s tvarohem s sebou do krabičky; kdyby maminka chtěla k večeři... Chystám svačinu Petrouškovi.

Ty vorle, mám jet do banky. Půl čtvrté. Na obloze černý mrak. Kašlu na banku. Skáču na kolo. Jedu. Jestli zmoknu, nejsem z cukru. Užiju si déšť. 

Nezmokla. Ani náhodou. Před odjezdem jsem si všimla, že čápům v Bohuslavicích na komíně dnes pršelo. U nás deště stahuje Rozkoš.

Za celý den jsem si nesedla, nezhoupla se na houpačce. Pár telefonů. Dnes jsem toho moc nepodělala :-) Jsou výživnější dny :-)

Příroda bují. Prospěly jí nečekané deště. Maminka mě hezky vítá. Jedeme na terasu. Nabízím štrůdl. Utíkám spařit černý bez. Vracím se pro lžičku.

- Ty mě obracíš byt? Vždyť už jsi ho obrátila tolikrát.

- Mami, važ slova! Nebo se naštvu! Umíš hezky zranit. Co si myslíš? Přivezla jsem ti jahody, hrušku, štrůdl, vozím ti kytky, maliny a ty mě takhle podezíráš? Ivu jsi urazila před týdnem. Využila toho, aby sem nemusela jezdit. Tak kontroluj, co říkáš!

- Já jsem jahody neměla.

- A tohle je co?

Dýchám zhluboka. Jen se nerozbrečet.

Štrůdl je kyselý. Chleba má kůrku. Jahody neměla. Třešně nejdou kousat.

Ty vorle, dnes nemám náladu na zpěv, na luštění. Tupě civím na vlaštovky. Hnuly se stavbou. Během týdne vystavěli hnízda. V každém rohu... Zaplať bůh za ně.

Simonka přichází:

- Nad čímpak, holky, dumáte?

- Jak maminka umí hezky zranit.

- Copak jsem ti udělala?

- Podezřívalas mě, že ti obracím byt.

- Vždyť já jsem tě támhle viděla, jak lezeš po čtyřech a slídíš.

Kudla fix. Změna léků. Dostala nějaké nejlevnější ksindly. Dýchej, dýchej, dýchej, Ireno, zhluboka!

Simonka jí obdivuje třešňové náušnice. Objímá ji. Loučím se. Vysvobozena.

- Holky, ještě pusinku?

- No, jestli ještě támhle ti dají...

Dávám. Objímám. Přeju dobrou noc! Hlavou mi jde, že jsem mohla doma pracovat. Ne se tu rozdávat a nechat si nandávat  a nadávat :-( 

 Jedu. Vnímám za loděnicí keř černého bezu. Na slunci. Nádherná kytice. Překrásně naaranžovaná u cyklostezky. Řeka pod bílým nánosem vatiček stromů. Fotím kmeny vzrostlých velikánů. Kvůli 5G se stromy ničí. Tajné plány mocných s blbými plebsem. Dnes jsem slyšela o směrnici OSN - nutno snižovat IQ. Kam až? IQ snad už víc snížit nejde?! (Hlavou mi běží komenty u hnízda čápů. Kecy v kleci. Tam je IQ opravdu tykve. U některých.) Ve stínu mají bezy teprve poupátka. Chladný večer.

- Peťuš, jsem tu! Teď mi volali z Kauflandu. Prý jejich oddělení nevím čeho vyhodnotilo, že zařadí nemletý mák mezi zboží. Ptala jsem se, jestli se zapojí do akce bio výrobků... Hned věděli, o čem mluvím. prý bio maliny, bio řepa. Dnes jsem totiž poslouchala na SV bio Marii. Říkala, jak Poláci rychle reagují. My převedeme dva deset ha sadů na bio, Poláci sto ha. Trvá tři roky, než se sady stanou bio... 

- V. mi volala:

Dědo, postavíme bazén. My jsme dnes byli se školkou.

- V., dnes ne. Zítra. - Seš zítra doma?

- Jsem a těším se. 

Začnou chodit mladí. Obcházím zahradu. Zalévám z prvního sudu u branky. Ó, teplá. Tak moje velikonoční snažení došlo k plodům. Petroušek si vzal za své ochranu trávy - pochopil. Nadělal mi zásoby vody.

- Zítra dooseču...

- Ne, Peťuš. Koukej jaká krásně vykvetlá tráva je u cyklostezky. A má se sekat před deštěm.

- Než jsi jela, spadlo dvacet kapek.

- Na čápy pršelo. Jela jsem do bouřky, ale ani kapka.

- Jak chceš poznat, že je před deštěm.

- Já ti řeknu, Peťuš.

- Zítra na to jdu.

- Ne, ještě ji chvíli necháme... Seká se dvakrát za rok!!

Telefon. Půl deváté. Medař :-)

- Jj, volala jsem. Chtěla bych přijít s vnuky. Kdy budete odvíčkovávat? Ať si ochutnají medový vosk.

Domlouváme víkend. Točí teď každý den on nebo jeho žena.

- Představ si, v Kroměříži jezdili hromadnou dopravou zadarmo. EU jim to zakázala. 

Zločinecká organizace. Vystoupit!

Ve dvacet konzultace.

Nějak mi to zas proteklo mezi prsty.

Taky vám to tak letí?

Dobrou noc!