Jsou tu dušičková světýlka

Nový den. Dušičkový. Začínám před půl jedenáctou. Zajímavé. Budím se na devátou jako před změnou času. Že by se tělo tak rychle přeorientovalo?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-02-zofie

Do té doby zvládám obstarat sebe, kočky, vymést popel, vyčistit okénko u kamen, zadělat na bagetky. Mezitím přijel Petr II.

- Opozdil jsem se. Čekal jsem na balíček. Hele!

Přivezl zásuvky, vypínač.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-02-housky

Rychle běžím do domu. Housky kynou. Do trouby. Už zvoní klientka. Zvadlá, uondaná. Třikrát bodnutá. Proč? Profesí přechodná pěstounka. Druhá dávka s ní zamávala. Přesto šla na třetí… Poslouchám. Malé děti v pěstounské péči prý rozkvetou. Velké třeba dva měsíce nesouzní. Taky odebrali malého tříměsíčního. Maminka alkoholička. Té ho nechce vrátit. Jenže maminka se moc snažila. Přestala pít. Našla si přítele. Hošíčka vrátili na devíti měsících. Už čtyřikrát s ní pěstounka hovořila. Je pro ně babičkou. Maminka se stále snaží. Nepije. Hošíčkovi jsou už dva roky. Někdy to prý končí i dobře. Ano, někteří pěstouni jsou hnusní. Jen peníze, peníze. Nevychovávají, na děti ječí… Dobrý systém! To mohou děti zůstat ve své původní nevyhovující rodině, kde jim maminka jednou za týden řekne, jak je miluje.

Vodila jsem děti k soudu. Vždycky nám vybrali případ třeba krádež králíka nebo soud o odebrání cikánka z nevyhovující rodiny. Nakonec ho nechali doma. Ptala jsem se proč! V DD bude mít postel, teplo, kapesník, svačinu… Soudkyně mi odpověděla:

- Víte, máma mu nevaří, nestará se. Ale jednou za týden ho k sobě přivine a zašeptá, že ho má ráda. To v DD mu nikdo neřekne.

To byly ještě doby před dvaceti třiceti lety. 

Vypli proud. Už vím, kdo vyhodil pojistky. :-) 

- Je čas se rozloučit.

Paní se směje. Ano, je čas. Běžím do zahrady. Volám Petrouškovi, jak a čím se otevírá kaplička s rozvodem. Nahazujeme.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-02-na-strese-v-zahrade

Přijíždí pán na stříšku. Chvilku jednáme na střeše. :-) Aha. To bude velká jarní akce. Tak oni nás v tom našem hradebním příkopě tak obklopili hlínou, že jsme zavezeni jak zapadlí vlastenci. Zarostlí džunglí. Nechala jsem ji asi před třemi týdny vysekat. Šílenost. Na díru okolo naší zahrady si pamatuji. Už ne hlubokou osm devět metrů. To si pamatuje Iva. Přesto si pamatuji sklon od plotu dolů a náklaďáky plné končících patentních lahví. Vozily právě tady na tu stráňku. Ta tu nebyla. Terén se svažoval od nás. Tehdy začínaly tzv. eurolahve. Slyším dodnes v uších řinkot skla. Pak zavést hlínou. Iva i mamka vyprávěly, jak okolo našeho plotu vedla uzoučká cestička z Jaře nahoru do pevnosti. Náš pozemek byl zatížen věcným břemenem. V případě války by tudy jezdilo vojsko. Ty vorle! Dnes tu stojí dům. Hlavně – věcné břemeno bylo zrušeno. Uf! Ještěže mám šikovného Petrouška. Byli jsme v příkopě na navážce, dnes je navážka do kopce okolo nás. Hlína škodí naší stavbě. Vyřešíme. Zlaté české ruce. Proti korporaci nemáš vzniku. Je jedno, jestli je to stát, město, jsi červ. Vše si zařídíš, posháníš, opravíš, zacvakáš. Cože? Ale ano, je to tak.

Štěstí, že ještě žijí šikovní, staří, původní řemeslníci. Někteří mladí ještě taky provozují řemeslo, ale k tomu si myslí, že si lidi tisknou ve sklepě peníze. Vezmou si klidně za šest hodin práce šest a půl tisíce. Hm. Dobré, ne? My staří jim ty ceny kazíme. Jsme zajištěni. Už nic nepotřebujeme. je to jak u mladých zubařů. Rtg za dva miliony a chtějí ho mít zaplacený pokud možno včera. 

Je krásný den. Všude listí. Nevím kam skočit. Ráda bych hrabala. Tak ráda. Miluji  šustění a vůni listí; práci s Péťou i sama. Hledat v listí oříšky. Házet je do koše. Sušit je ve vzdušné bedně. Bože, podziííím! Překrása. Včera mi ředitelka TSM na mou pochvalu chlapů, kteří sbírají bioodpad z tašek TSM dala dobrou zprávu. Nebudou jezdit ještě čtrnáct dnů. Ne, ne. Jsou operativní. Ano, listí z ořechů se teprve pouští větví. Budou bioodpad vyvážet až do konce měsíce. Máme to v tom našem městě skvělé. Spokojenost. Děkuji. 

Chvilku si povídáme s Petrem II a panem klempířem. Pán je třicet let rozveden a žije se svou ženou. Nemá ji rád. Ona jeho. Pána to tu nebaví. Bože, ne! Čím bych ho potěšila? :-) 

- Víte co? Počkejte chvíli. Dejte mi deset minut.

Běžím svařit konev vody. Spařit smrkové výhonky, šlupky z jablek, přisýpám kvůli barvě sypaný indiánské léto. Rozkrajuji na plátky housky. Pokládám anglickou slaninou, sýrem, paprikou… Nesu na obrovském servírovacím prkénku do zahrady. A to přišlo vhod. Děkuji. I oni děkují. Zas běžím do domu. Mé hodiny – tedy ty v mé moci, jdou stále po staru. Na ty Petroušek nesahá. Poctivě vždycky všechny přešteluje v noci změny. V autě a na troubě mám starý čas. A na náramkových... Trošku mě děsí, že je o hodinu víc. Cvičím si mozek. Přehazování hodin v hlavě. Ale! Vesmír povídal – neblbni. My ti vypneme proud, budeš muset nahodit znovu jazyk, hodinu, den měsíc, rok, tvrdost vody… A stalo se. Otrokyně dnes přeondila hodiny na troubě na ten správný všeobecný. Já ani nevím, jestli původní nebo letní nebo zimní nebo podzimní nebo korporátní nebo otrocký nebo xy nevím jaký.

Na druhou klient. Vždycky si moc hezky pohovoříme. Jezdí pravidelně. Minule byl šestka kondice – štíhlý svalnatý. Dnes klesl na trojku, mohutný…

- Přestal jsi pracovat na dříví, na zahradě?

- Ne, pořád pracuju, ale přestal jsem mít hlad.

- Ne. Doplňuj svačinky. Jen malé. Já celý den zobu. Tu si vylousknu oříšek. Tu si ukrojím plátek housky. Tam si vezmu jablíčko nebo dvě tři kuličky hroznového vína.

Pán má rekreační nemovitost. Na hodinách natočeno minimum. Dvě faktury za 208 korun. Za distribuci 4000 korun. Sranda, co? Takhle si tu žijeme.

Venku nádherný podzimní den. Slunce. Já ho dnes velmi málo využila. Měla bych pracovat ve skládku. A na anglické verzi SA. Security Agreement. Podnikat. Ty vorle! A dnes vzpomínáme našich předků.

- Prosím tě, věneček máš přede dveřmi. Jedu na zápas.

Mixuji mu nápoj, výživu.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-11-02-dusicky

Balím koš svíček, beru kvalitní zapalovač. Jedu. Smráká se. Někdo tu byl. Hoří tu lampa. Asi už od dopoledne. Ještě chvíli bude svítit. K hrobu se blíží mladá paní s holčičkou. Jdou na vedlejší hrob. Pozdravily.

- Já tady na váš a vedlejší hrob v létě liju na kytky. Pan Diviš už umřel, a paní Divišová ještě žije?

- Ne. Umřela už.

- Na očkování?

- To ještě nebylo. Na jaře roku dvacet chytla kovid. V nemocnici… Ještě se neočkovalo.

Je mi to jasné.

- Tak to už mě nikdy nenamasíruje. A co její rehabilitační středisko? Měla tam tolik strojů…

Prý to prodala a její syn tam nějak hospodaří s novým kupcem.

Škoda. Pracovala tam sestřička. Moje mladší spolužačka. Počítala bych, že si to pronajme. Zas jedna legenda, vlastenka odešla; její manžel skvělý muzikant. Hodní milí lidé. Když jsem byla úplně malá, Iva mě k ní vodila do Jaře do ÚNZu na nápravný tělocvik. Celá nadšená s malým uřvancem přes celé město, počkat, až odcvičím, pak zas mě táhnout domů. Zlobila mě. Jednou jsem se asi po Ivě oplázla. Nepamatuji. Paní Divišová, ještě mladá:

- Buď hodná na sestřičku. Vždyť se o tebe stará. 

Jo. Iva mě trápila. Usmívám se. To jsou vzpomínky ve mně. Mladá paní, dcera syna paní Divišové, se se mnou hezky loučí. Něco milého mi říká na rozloučenou. Chvilku sedím u hrobu. Počítám, před kolika lety tu se mnou byla maminka naposledy. To už jsem ji víc tlačila. Už se tak šourala. V roce 2017 v létě si zlomila v DD noženku. Tak v roce 2016 jsme tu spolu stály naposledy?

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2023-maminka-u-nas-od-holice-2016-11-10

Ne, to byli na rok přestěhováni z důvodu rekonstrukce v Babišově hrůze v HK. Ježiš, to byl betonový panelák bez energie. Vše krásné, moderní, zrovna otevřené. Pečovatelky byly jak mrtvé. Ó, žádná energie. Dlouhá chodba, nevětratelná. V tom roce jsem maminku vezla k její kadeřnici k nám do města až desátého. Hledám fotky. Má na sobě fialinkový svetýrek. To byl poslední, který si upletla. Mám ho. Ten modrý – celoživotní s kouzelnými pomněnkovými knoflíčky jí ukradli. No, omylem ho dali lehkovážně jako pozůstalost jiné paní stejného jména. Slizoun v čele slíbil, že mu ho vrátí. Ne, ne. Pozdě. Asi už byl v kontejneru. Nebo jim vůbec nevolal. 

Poslouchám příběh. Američanka se svým mužem přiletěli do Čech v roce 2022. To by nebylo tak nenormální. Paní tu učí. Že by měla rozhled, to tedy ne. Učí se česky. Náš starý školský odsuzovaný systém se jí líbí. Naši lidé se uměli vždycky a všude zapojit se svými všeobecnými znalostmi do hovoru. Paní uznává, že ten americký způsob nás likviduje viz včerejší povzdech národohospodáře Pikory v počteníčku. Totéž v bleděmodrém tvrdí pan Weigl – Klausův kancléř. Škodí nám systém Erasmus – ďáblovo zlaté jablko. Američanka tu byla už v roce 2013. S manželem. Zbláznil se, že chce být pastorem. Udělali mu operaci, aby už nemohl mít děti. Dnes mají své děti 20 a 21 let. V tom roce 2013 – světe div se!!! – si požádali o adopci. Chtěli pomoci bytosti k lepšímu žití. Dostali českého tříměsíčního hošíčka! Vím, jak je těžké dostat dítě do adopce. Američané dostali české dítě!! Jak se jim to povedlo! Těžko říci.  Odletěli do Ameriky. Bydlí v El Pasu v Texasu u mexických hranic. Volili Trumpa. Ano, je divoký, ale pracovitý. Vše splnil. Hlasování na dálku je pro ně fejk. Podvod. Od roku 22 tu tedy žijí a míní tu zůstat na stálo. V Americe není bezpečno. U nás se jim líbí. Hm. O paní vím, že učí sice chemii, ale o chemii toho moc neví. No. OK.

Skvělé, že se na dresy našich sportovců vrací lev a orlice. Další zpráva – Izrael – 31.10. vypršela platnost smlouvy s. r. o. Poslouchala jsem dnes do sluchátek…Teď poslouchám Pavla Zítka. Taky to říká. 1.11. nová situace. Nějaké nové ultimátum – v 15 hodin v pátek 3.11. Co to asi bude? Palestinské území - mapy čínské, izraelské prý mají toto území pokryté Palestinou. Chazaři prý půjdou na Velký Izrael na území Ukrajiny. To prý povídal Zelenina. Nevím tomu hlavu ani patu. Co se to se světem děje? Tak zas zítra, třeba porozumím.

https://www.youtube.com/watch?v=tpglm5Flp1M&t=309s

Jo, a nezapomeňte mrknout, jak jsme byli podvedeni. Vlastizrada je nepromlčitelná!

Dobrou noc!