Jupííí! Juchůůů! Sluneční lázně na sněhu!

Dnešní den výborně využitý.  Dopoledne ralax, odpoledne shon, práce, maminka...

Vzbudila jsem se chvíli před budíkem. Obloha zasíťovaná. Protahuji se, protahuji... Vylez! Dnes jedeš na hory. Sama. Lyže máš v autě. Máš dost času. Ostatně - jako vždycky. No, právě.

Naložit přilbu, pás na záda, vycpat kapsy a zapamatovat si, do které co strkám. Kuklu. Rukavice. Pro jistotu čepici. Stejně ji nikdy nevyužiju. Do báglíku namixovat sportovní výživu, vodu s aloe. Do kapsičky hydratační nápoj. Tyčinku. Krabičku s bylinným koncentrátem... Snad mám vše. Peníze. Doklady...

Cvičit, kamna, šejknout snídani.

Poleno ještě hoří. Postavit ho. Přestane během dne hořet.

Mám vyjet v osm. Ve čtvrt na devět. V půl deváté. To jsem já. Vyjíždím po půl deváté. Od devíti už manšestr nestihnu. Cílem měly být Jánky. Duncan. Když jedeš pozdě po trase plné radarových pastí, stačí první areál.

Parkoviště se plní. Ledovaté. Na WC všechny kabinky obsazené. To se mi ještě nestalo... Jarní prázdniny. Nikdo mi lyže nevyndal, nepřipravil. Musím sama. Chjo, jak je mám vydolovat. Boty. Táhni to oko k holeni! Jo, jsem tam. Druhá. Jsem šikovná. Pás. Naondit šálu. Bunda. Uf. Těžká. Mohu. Klíčky - kam? Do které? Všechny obsazené. I ta pod kolenem.

Místo v devět jsem dorazila asi patnáct minut po deváté. Než jsem se zamaskovala... Firn. Ale hezký firn. Snažím se ještě pár jízd rejdit po manšestru.

Černá hora na dosah... Sjezdovka s korálky lyžařů... U lyžařské školičky se narodila skupina vodních děl. Okotila se. Jsou jich tam mraky. 

Letošní elévové se už prohánějí po velké sjezdovce. Zachycuji čtyřletou; dovoluji si mamince. Nejsem pedofil. Směje se. Hobluji kopec, fotím, sleduji starou dámu - tajemnou spící Sněžku. Je to pyramida? Provrtaná zevnitř... Válí se v bílém oparu. Nad hlavou se chemtrailsové koktejly už rozsypaly do bílých mraků. Ráno jsem poslouchala, co v nich vše sypou na naše hlavy. Švýcarská laboratoř zjistila mimo těžkých kovů - antimonu, bária, kadmia, zirkonia... taky spory plísní, černý kašel, dva typy žloutenek, samé dobroty... Dýchat musím.

Přejíždím na vedlejší stráň. Krása. Slunce. Stará dáma odhrnula bílý závoj. Sněžkoóó! Ty krasavice! Vyfotím se s tebou. A ještě jednou. A znovu. Oslňující sluníčko. Dnes konečně využívám UV hledí. Nádhera. Měla bych jet na čaj. Půl dvanácté. O hodinu déle než s Petrouškem. Číšník se ptá, jestli dnes budu zas chtít studenou a horkou...

- Jeden ovocný a malou sklenici studené. Dnes mám hydrate. (Minule CR7drive- Cristiano Ronaldo sedmička na triku síla.)

- Kolik paní bude platit? (Mladá. Nová.)

- Dvacet, normálně :-)

Dávám fotky na FB. A šup šup ven. Zas na sedačkovou. Tak se mi nechce domů! Na půl druhou klientka. Ještě bych stihla jednu jízdu, ale pro jistotu k pokladně. Fronta na odpolední. Podávám kartu pánovi prvnímu v řadě. Vrací mi stovku. Přeju hezké lyžování.

Než se zas odmaskuji, vyfotím se sportovní výživou... Boty. Zvládnu je na ledě sundat? Lyže se mi scvakly brzdičkami. Ježíši - zdržení...

Celou cestu domů odpočítávám minuty... Loudaly předjíždím. V naší ulici stojí krásné bílé auto. Stahuji okénko.

- Dobrý den! Vy jdete ke mně? :-)

- Ano, ano.

- A dáte mi deset minut?

Elegantní paní. Má s sebou dva vnuky. Hoši dělají džudo. Šesťák má bystré oči. Poslouchá. Bude kuchařem. Mladší se nudí.

Paní potřebuje odpálit vysoké vnitřní tuky. Ještě dát ji na infolinku. Poslední rady. Odjíždějí.

Rychle se balím. Ještě Petrouškovi výživu na zápas. Za mamkou. V půl páté dvě paní.

- To tam ani nejezdi. Máš na to ani ne hodinu.

- Nestarej se, zařídím si to.

Volám, zda se mohou o půl hodiny opozdit. Mohou.

Vezu jí balík s dárky od města. Stavuji se na poště pro zásilku. Mám kartu České pošty. Myslíte, že mi zavolali? Ne. Musím na poštu! Šmejdi.

Maminka. - Jé, pracují ručně. Mamka ne. Fotím mandalky.

- Mami, kde máš svou mandalu?

- Odstrkují mě.

- Mami, vyber si, co se ti hodí. To ti koupilo město.

Mamince se líbí všechno. I kafe, které (si myslím) nepije. Relax, Tyčinky. Nějaké divné dia sušenky - nepotřebuje. Zelený čaj.

Kamilka nese termosku horkého čaje. Hurááá. Mamka má ledové ruce. Dávám jí je na hrneček. Má svetr. Ale pro sedící je zima... Prý došel ovocný čaj. Hned podávám z dárkového koše zelený citronový.

- Brambůrky, tyčinky - to tu, mami, nabídni.

Kamilka bleskurychle rozevře vějíř tyčinek do sklenice.

- Kdepak je Jaruška?

Není tu. Jenže Kamilka je liška šikovná. Jarušku poslala. Ó, jak jí tyčinky přišly vhod. A znovu. A ještě...

Pozoruji, jak paní Lída dává motat Jarušce přízi. Odflákla to. Jaruška. Líná. Možná jen nemotorná. Mamka prý bude pracovat zítra. Stříhat, motat, vybarvovat... Kamilka přinesla popsaný Relax. Vysvětluje, že ho děvčata v lednici najdou. Nadepsala: Ředit půl na půl. Šikovná. Děkuji.

- Jsem spokojená. Pusinky. Jedu.

U domu už ty dvě mladé. Obě v šestadvaceti mají nadváhu. Jedna větší. Dávají mi doporučení pro známého...

- Tohle jméno znám. Ten se u mě hlásil o práci. Počkejte, najdu ho. Jo, v roce 2013!

- Jak si ho můžete pamatovat?

- Pamatuji si, že jsem v tom roce šla na fakultu a dala tam do vitríny svou reklamu...

-  Tehdy byl v prváku. Už je inženýr. Tak to já s ním přijedu!

- Tak jo. Jen mu řekněte, že mu budu volat.

Holčiny odjíždějí. Jsem tu sama.

Zatápím.

Vrací se Petroušek. Zápas vyhrál.

- Tys ulomila spojler vpředu. Ta paní mi to odpoledne ukazovala. 

- Fakt, jo?

- Někde jsi jezdila bahnem.

- Asi na parkovišti v Bukách.

- Přidrátoval jsem ti to.

Mám zlatého šikulíka. Ukazuji mu mraky fotek. Vidíš? Tady Sněžka vstala. Odhrnula závoj.

Děsně ho to zajímá. Hraje zájem. To poznám. Směju se.

- Dobrou noc! Ráno zas jedeš? Tak jdi taky spát.

- Tak jdu.

Hezký obyčejný den. Jdu si ho projít v myšlenkách znovu.

Dobrou noc! :-)