K doktorovi s Kugou, na černý bez s kolem, bouře s Žofkou
Ráno. Krásný den.
Kočičky jsou legrační. Čekají v láskyplném objetí na snídani.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-04-pred-a-po-kocici-snidani
Po snídani začíná to pravé kočkování s Žofčiným kvičením. Pošťuchuje Mourka. Jenom jeden může být králem. A to je pro dnešek Mourek. On si nedovolí skočit do jejího koše, na její židličku. Má své křesílko u Petrouška. Respektuje její místo. Ale ne zemi jí předvede kravatu, jen aby věděla.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-04-pro-smrkove-vyhonky-s-kocicim-doprovodem
Jdu si do zahrady najít poslední zbytky smrkových výhonků. Většina už jich vyrostla ve větvičky. Trhám třešně. Už jsou krásné. Tenhle strom za týden bude ověšen černými sladkými plody. Ten vedle teprve nyní červená. Kočky mě provázejí. Radost trávit čas léta s nimi v zeleni. Nic nemuset. Sněží bílé vatičky semínek osiky. Celá zahrada pod bílým chmýřím. Zalétá i do domu. Mixuji si snídani s mladým jehličím.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-04-zajela-jsem-s-kugou-k-doktorovi
Jedu si něco zařídit. Slyším ťukání v motoru. Teda v kufru. Už asi třetí den. Nečekám na poledne. Volám Péťovi.
- Zajeď do servisu. Mrknou na to.
Tak jedu. Jedeme se projet. Ano. Slyší to. Nechce mě strašit. Až se podívá. Hned jde Kuga na řadu. Zdvihají ji nahoru. Brr. Pod zdvihák bych si nevlezla ani za nic. Automechanici – hodní hoši – se uculují. Kdyby praskla hadice, zdvihák má ještě mechanické jištění. Ozývají se rány. Vždycky po asi deseti dvaceti centimetrech se ozve zaklesnutí.
Točím. Fotím. Kuga jde dolů. Sedá si do ní hoch. Jedou oba nahoru. Kola se točí. Brzdí. Aha. Něco v nějakém ložisku nebo převodovce. Buď repas. To ne. nebo nová součástka. A hlavně sehnat někoho, kdo umí Forda vyléčit. Ach jo. To bude tak na měsíc. Doufám, že všechno poshánějí.ještě doporučují vyměnit něco vedle preventivně. Souhlasím. Prý zavolají Petrouškovi. OK. Mohu jezdit po městě. Ale co nejméně. Což mi nevadí. Ráda chodím pěšky; jezdím na kole. Na pojížďky si raději půjčím Petrouškova Šemíka. Kugu nechám v klidu.
Telefon. Prý kriminální policie. Jestli jsem to já. Ironizuji. Je to podvodník.
- A kohopak jsme kde zabila?
- A jste paní Irena Hrobská? Jde o trestnou činnost. Figuruje v ní jméno Jaroslav Novák. Reiffeisen bank v Berouně.
- Neznám.
- Vy neznáte Jaroslava Nováka?
Křičím:
- Neznám. A tuto banku nemám.
Měla jsem. Ale to mu neříkám. Ječím, že je podvodník a že volám policii. A už jsem sama. Pověsil. Hledám číslo 904343223. Slovenská volačka. Nabízí finanční služby. Aha. Bylo to průhledné. Volám k nám na policii. Nemám reagovat. Oni by volali skrytým číslem. Dobře, že jsem mu nic víc nesdělila. Volám do Berouna na Reiffeisen. Slečna z jejich pražské centrály děkuje za číslo. Předá na jejich bezpečnostní odd. Prý jsem dobře reagovala. Nic nesdělovat. Mám zavolat do svých finančních ústavů. Volám. Děkují.
Banky posílají dopisy s varováním. Zrovna včera jsem jeden četla. To jen pro ostatní – nesdělovat. Protože by vám vzápětí volala "vaše banka", že máte účet v ohrožení.
Dusno. Mourek se vyvaluje v trávě.
- Mourku, za chvíli sem přijede sekačka. Tak se neboj.
A prý se nebál. Petroušek posekal. Čekal déšť.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-05-na-cerny-bez
Jedu na černý bez. Ještě svítí slunce. Cestu po cyklostezce si užívám. Vzpomínám, jak jsem tudy asi osm let jezdívala za maminkou do DD. Labíčko kopíruje cestu. Je odsud vidět na jednu stranu nahoru na prachárny. Dnes v dezolátním stavu na spadnutí. Za R-U jen jedna ze tří naplněná prachem. Odsud se vozil střelný prach do asi pěti malých prachárniček v pevnosti. Jednu máme za zahradou. Skladují tam sudy s pivem.
Jsem ráda, že mám perspektivu i zadní stěnu, o níž se mohu opřít. O co jde? Myslitel a vzdělaný člověk Max Kašparů má moc hezké přirovnání: Max Kašparů a výklad jeho života podle stěn. Jsme v místnosti o šesti stěnách. Nikdo tam není. Vneseme do ní svíci. Plamínek bude hořet v klidu. Nebude plápolat. Jestliže jednu stěnu zbourám, plamínek je ohrožen. Jestliže zbourám dvě stěny, plamínek zhasne. Je to jako v životě. Musíme mít šest zabezpečených stěn v životě.
Musíme mít jednu stěnu. A to je to, co je před námi; všichni se musíme na něco těšit. To, co je před námi, na to se těšíme. Musíme mít nějakou perspektivu. Lidé v DD mají deprimující perspektivu. Kremaci. Hřbitov. Máme se těšit z dárku, kam pojedeme na dovolenou, z manžela.
Zadní stěna charakterizuje v našem životě lidi, o které se můžeme v životě opřít. Někdo musí být za námi, o koho se můžeme opřít. Žena musí mít jistotu, že muž je její opora. Děti musí mít jistotu, že rodiče jsou jejich opora. Jestliže nemáme v životě nikoho, o koho se můžeme opřít, naopak, bojíme se pohledět do zadu, kdo tam je, ó, hrůzo, abych od něj nedostal kudlu do zad!, to už chybějí dvě stěny! To už je po plamenu. Tedy: Pěstujme si tu přední a tu zadní.
Co je po levici – to je blíže k našemu srdci. Protože člověk má srdce na pravém místě, když ho má vlevo. Máme srdce vlevo, to je stěna, která je charakterizovaná našimi přáteli. Ať jsme vdaní, ženatí, je třeba mít přátele. Nežít jako v ponorce. Mít někoho, za kým mohu přijít a říci mu, jak mě něco štve. Vylít si srdce. Mít zpovědníka, dobrého přítele, který si to nechá pro sebe. Mohu se u něj vypovídat. Nemáte-li, budujte to.
Pravá stěna jsou ti v našem životě, s nimiž spolupracujeme. Musíme s nimi spolupracovat. Aby na pracovišti byly dobré vztahy. Jsme třeba ve škole, musíme si dávat pozor na kolegu, pak je ve sborovně dusno.
Podlaha. Svícen se musí postavit do jednoho místa. Nemohu s ním běhat, to by mi plamínek zhasnul. Mnoho lidí pobíhá, támhle mi bude dobře. Ne! Je nutno stát na jednom místě. Pevně. Nekoukat, že támhle by to bylo lepší.
Šestá stěna je vrchní. Krásně svítí. To je světlo našeho života. Věci, které nás přesahují. Duchovní hodnoty. Kultura, umění, dobro, krása, pravda, víra, naděje, láska. To jsou hodnoty, které prší z nebe. Proto se symbolizují na strop. Jakmile jste bez víry, bez lásky, bez naděje, bez krásy, bez kultury, bez umění chybí nám vršek. Prší na nás. Padají kroupy. Svíce zhasne.
Ano, dlouho jsem měla v zádech falešné lidi. Ty blízké!!! Vodili si mě jak na gumičce. Už ne. Nejsem opička na gumě. Střih. Papapá.
https://www.youtube.com/watch?v=ikhYF66YhtY&t=433s
Přivezla jsem si koš květů budoucích bezinek. Procházím si recepty u bosorky zo stareho mlyna. Zítra budu pokračovat.
https://www.youtube.com/watch?v=VsELMLxNGmw
A vyrobím si krém z meduňky. A na to se těším.
Jdu vymáchat pračku prádla. Petrouška jsem asi před měsícem poprosila o utažení šňůr na půdě. Ty vorle! On všechny sundal. Jednu spojku zlikvidoval a druhá dráha dvojitá. Tak ne! Nejde věšet na dvojitou šňůru!
- Peťuš! Neuděláme ty šňůry?
Na půdě se nedá dýchat. Motáme. Vymýšlíme, jak to bylo. Ne. To nedáš. Měla jsem to tak hezky natažené, kudy jsem potřebovala. Jdu dolů ještě pro jeden hák. Ne. Úplně blbě. Chjo. Ještě někdy to chci předělat. Jak to bylo. Jenže jak to bylo? Pusť kunu do kurníku.
Dnes a zítra jsou požehnané dny. Planety nám přejí. Procházím FB. Čtu staré články v Lidových novinách.
Hospodářské noviny mají v titulku, že ODS v brněnské stoce kupčili…
Jediné řešení je změna tváře: https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-04-ma-napad
Večer. TV Šalingrad. Rozhovor s Patrikem Tušlem. V médiích z něj udělali příšeru. Renata pouští jeho záslužné kousky v době kovidu. Upozorňoval na "nebezpečný odpad" – odhozené roušky. Jj. To se nelíbilo. A taky na lidi bez profesionálního vzdělání jen s potravinářským průkazem někde na louce ve stanu u očkování a odběrů… Ješiš. A lidi tam šli.
https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-06-04-pulnocni-boure
Noc. Půlnoc. Hromy, blesky, liják. Slyším, jak Petroušek vábí Mourka domů. Ne. Prý zůstane na stráži na terase. Žofka je tu. Mourka jdu volat do sibérie. Ne. Není.
Tak ráno!
Dobrou noc!