K Eri a zase domů :-)

Ráno. - Večer. Frrr, proletěli jsme dnešním dnem jak raketa.

Vzbudil mě budík. Na desátou k Eri. Musím tam bezpodmínečně v půl jedenácté být. Nemám nic na práci. Jen pomalovat se. Okýnko až přijedu. Kočky nejsou. Mourek už mě slyší rachat v domě. Otevírám mu francouzské okno. Věrný, milý, vděčný. Dnes rozverný. Hrál si s červenou myškou tak, až na sebe převrátil koš. Není to bázlivec. Vůbec se nevylekal. Ještě Zrzečku nakrmit. Ta půjde ven. Má ráda sedět na křesílku na terase a pozorovat cvrkot. Mainská mývalí. Prý mají rády chlad, vodu. Teda - mainská mývalí vypadá úplně jinak. Má vyrůst do obřích rozměrů. To ten náš skrček, který se v růstu zastavil v době, kdy nosil koťata, vůbec nepřipomíná. Teda- jen vzdáleně. Ale velmi vzdáleně. Charakteristika její povahy ale odpovídá přesně.

Povaha

Mainské mývalí kočky jsou velmi přátelská a společenská zvířata. Vyžadují hodně pozornosti. Jsou velmi "upovídané". Slabě trylkují nebo mňoukají celý den. Jsou přátelské k ostatním zvířatům i dětem. Mainské mývalí kočky lze chovat jako čistě domácí kočky, proto se velmi dobře hodí pro zaměstnané lidi.

Komunikuje, pořád vykřikuje. Odmlouvá mi. Dokáže si vynutit to, co chce ona. A vždycky má poslední slovo!

Půl desáté ráno; brouzdám domem ještě v županu. Mám čas. Jdu si poslechnout něco na ntb. Mám spousty času. Ještě si chci vystřihnout něco z videa. Mám mraky času. Nebo ne? Ne. Nemám. Ireno, hoď sebou! Ještě si přendávám své drahé darované ortovložky z pantoflí do nových bot. Mám je už asi tři týdny. Pořád nevím, jestli si je nechat, nenechat, nechat. Švícko naše mi je maličko roztáhl. Tak nechat. Dnes se opovažuji v nich vylézt ven. Netlačily. Huráá. Odnaučuji se chodit bosa. Prý smím jen v trávě. Tak ráda odhodím pantofle... Jenže v nich mám ty drahé zázraky, aby klenba nebolela. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-16_U_milovane_kadernice/

Jedu lážu plážo. Eri ví. Cesta volná. Poslouchám kaleidoskop informací do sluchátek. Vůbec neposlouchám zprávy. Jak je v autě náhodou uslyším, brr. Oklepu se a přepínám na poslech hudby. Eri už čeká v zástěře na zápraží. Krotí pejskáčky. Chtěla jsem napsat pejsáčky. Ale pejskáček taky krásné zvukomalebné slovo. Mladá skáče jako štěně. Okřikuje i ukázněnou starou. Holky psí milé. Quinci - to je ta starší, nerada se fotí. Ono se to ani nemá. Nemáme se fotit ani my. Otiskujeme příliš svého do světa. No jo, ono se toho nemá... Dnes jen stříhání. Miluji jezdit sem. Předešlá kadeřnice byla taky bezva. Skvělá!! Šikovná. Ale chlastala. Jednou mi řekla, jestli bych se nevyfénovala. Nůžkami ne a ne se trefit. Odkráčela. Slyšela jsem zvuk kovovového závitu láhve. Už to nešlo. Měla jsem ji moc ráda. Křehká žena. Hezká. Milá. Ale ten chlast... Už kolik? Patnáct let? Plus mínus jezdím sem. Jsem moc a moc a velmi a hodně spokojená. Eri je nesmírně pečlivá. Milá. Empatická. Umí pozorovat. Při melírech (to se nesmí, barva tráví tělo), tak při melírech bere ty samé pramínky. Ani o vlásek vedle. Umí divy. 

- Eri, přivezla jsem ti na ochutnávku mošt.

Ochutnává. Chválí. Hotovo. Loučím se. Příště už termín vánoční. Rok se překulil. Po kolikáté už očekávám, že se lidé osvobodí? A stále nic. Ještě jich hodně chrápe. Nahlas. Jak náš Mour. Stavuji se u nás na kukandu v zahradnictví. Poledne.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-16_Hraju_si/

Volá Petroušek.

- Kde se nacházíš?

- Peťuš, hraju si. Jsem v autě. A fotím se. Takové roztomilé hlouposti. Stojím před zahradnictvím.

Nesměje se mi.

- Tak si hrej. Sladkej život důchodkyně. 

Miluji ho. Je ke mně nepředstavitelně hodný. No jo. Světlo mého žití! Tak jsem ho nechtěla. Jenže Vesmír - ten ví. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-08-05_Jak_to_bylo_pri_nasem_seznameni/

Nechápu, jak někdo může hledat a střídat, nenalézat, rozcházet se, měnit. Děkuji Vesmíru za naši oboustrannou trpělivost jeden s druhým. Ohleduplnost. Láskyplnost. Jediná chyba - neumí se hádat. Nebo nechce. - To byl pokus o vtip. Možná, kdybychom neměli oba nedobrou zkušenost, že by nám to tak dlouho nedrželo pohromadě. Jsme prorostlí jako větve jednoho stromu. Teď po kurzu infovidění ještě víc, ještě dokonaleji souzníme. Divím se. Ve stejnou chvilku nás napadají stejné myšlenky. Byli jsme sehraní i dřív, ale takhle synchronní! To je teď. Jako by nám někdo vkládal stejný program ve stejnou chvilku do myslí. Žijeme si. Užíváme. Vím, že by za mě dýchal. Je to s ním stále bezva. Mám na něj spolehnutí. Nikdy v životě mě nepodrazil. Co řekne, to platí. Mám ráda naše rozhovory. Při komunikaci nahodí absurdní fór, ještě ho vystavím kousek do výšky s pocitem, že výš už to nejde; ale on s lehkostí doplní ještě nejvtipnější věžičku. Třešnička na dortu. S ním stále natřásám bránici. Někdy pronese jen suchou větu. Mohu se potrhat smíchy. Zjistila jsem, jakou má paměť. Netušila jsem, jak to v ní má všechno poskládáno, urovnáno. Po tolika dekádách pro mě něco nového. Totiž filmy může vidět stále dokola. Stejně neví, jak to skončí. Z toho jsem odvodila, že si prdlajs pamatuje. Ale životní naše osudy, příběhy, svět před naším seznámením, během soužití - to tam teda má. Jdou mi oči vedle hlavy. Je dobré něco si připomenout, co už jsem dávno vypustila z hlavy. Je to důležité, když si člověk pamatuje...

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022.11.16_V_zahradnictvi/

Vystupuji z auta. Přecházím nebezpečnou ulici ke květince. Tolik tretek, věciček, kytek, blbovinek. Letí peří. Křídla. V Kuksu vykrajována křídla. To se mi vůbec nelíbí. Co to jako symbolizuje? Křídla. Kolečko je sluníčko, svět. Pička je klín ženy... Nebeská tělesa - vykrajovátka půlměsíc... Ale křídla? Jsou nesmysl. Jablíčko, hruška, houba - přírodniny, to beru. Co se s peříčkovými křídly dělá? Věší se na zeď? Nebo je to pomůcka pro šikovné ruce? Kam se křídla aranžují? Kupuji zásobu kónických svíček. Vždycky stály tak sedm osm korun. Zdobené víc. Dnes dvaadvacet. Tečka. Na to, že jsem nic nechtěla, platím asi čtyři sta padesát. Udělala jsem si radost! To se má! Peníze jsou energie. Točíme, točíme. Někdo miliardy, někdo jen miliony, někdo stovky. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-16_Kvasek_se_mi_hodil

Do maratonu štíhlosti fotíme snídaně, dopolední svačinu, oběd, svačinu odpoledne. V pondělí mi volal můj sponzor.

- Irenko, prosím tě, mohla bys aspoň první dva dny tam dávat jídla včas?

- Romi, pokusím se.

Když volá v půl jedenácté, když snídáš, nemůžeš tam vložit snídani ráno v osm. To nedáš. Svačíš v poledne. Obědváš ve dvě. To zkrátka neurychlíš. :-)  Když já dávám svačinu, lidi už obědvají. Procházím jídla, hodnocení. Roman fotka kysela.

- Pošli expres porci pro mě.

Přiletěl mi recept.

Házím do chytrého hrnce maličko sádýlka. Restuji zeleninu. Přihazuji brambory. Voda. Houby. Cibule. Česnek. Moje zeleninová pasta s krůtími prsy. Zavařuji kváskem, vajíčka. Nalévám. Fotím. Jím, skvělé. Olizuji se až za ušima. Všechno od oka. Dnes se mi to krásně povedlo. Jak od mistra kuchaře. Ani ne husté, ale ani ne řídké. Tak akorát. Chuť taky. Ještě zadělávám dalším kváskem na chlebíček. Joj, krásně vykynul. Nádherný bochníček.

Všimla jsem si, že jak je člověk v těle, vše se daří. Nepřipálí ani plech cukroví. Jo, dnes už chytré trouby hlídají za vás. Ano. Ale při klidné mysli jako kdyby vaše energie vstoupila do pokrmu.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-11-16_Siesta_Zrzky_s_panickem_-/

- Pocééém.

Běžím do pracovny. Ano. Vím. Zrzečka si vyskočí páníčkovi na klínek. Mají siestičku. Připojuji se. Zajímavé, že tu rezatou příšeru celý den opečovávám, krmím, hladím, ale na klín si mne nikdy nevyskočí. Maximálně vedle mě na gauč. Ale na klín - to mají s páníčkem rituál. Mourek přiběhl. Lehl na koberec. Zrzka po něm šlehla očima. Seskočila. Mouras jí stačil packami obejmout.

- Vidělas´? On jí dal kravatu.

Jdu za nimi do kuchyně. Mourek má dnes hravou. Honí Zrzku. Ta utíká do tmy. Vracím se do své pracovny.

- Peťůůůš? Zatopím.

- To brzo.

- Jak brzo? Vždyť je tu teplo.

- Jo, 18°C.

Vymýšlí si. Zavírám počítač v pracovně. Devět hodin.

- Peťuš, okamžitě k tobě letí teplo.

Zatápím. Mám připraveno na podpal. Větvičky. Šišky. Kamna vturánu žáří.

- Peťuš??

- No!

- Už je ti teplo?

Řehtá se on i já.

- Kolik tam máš stupňů?

- No, o jeden víc.

Jdu se k němu podívat. Dělal si ze mě legraci. Měl tam jednadvacet, během chvilenky dvaadvacet. To by nás měl někdo udat. Teplota stoupá. :-) :-) Topíme nad rámec.

Byl to zas krásný bezstarostný den. Hezká setkání. Milé rozhovory. Vypadá to, jako by svět šel ve starých kolejích. Ale ne. Něco se děje. Poslouchala jsem na Zprávách z galaxie, jak je alternativa rozhádaná. On nám hoří dům, ale oni se rozsypali na jednotlivé molekuly. Lidi mají na sobě nabalené programy. Neudržují své tělo v balancu. Svět, který chceme tvořit, je třeba nejprve užívat vevnitř. Máme tak především fungovat my. Přemýšlet tak a teprve pak to přenášet dál. Uvědomovat si, co je a co není důležité Nevměšovat se, neubližovat, žít podle srdce, vesmírných zákonů. Stačí pravda a láska. Stačí srdce - to je základ. Vlastenecké komunity, esoterici, UFO komunity, new age komunity, kroužky lidí, které spolu koordinovaly, vlastenci po celé Evropě - vše rozhádané, nejednotné. Vše se rozpadlo. Je nutno, abychom se stabilizovali, abychom našli sami sebe, abychom zjistili, co je a co není podstatné. Oni se neumějí ani sjednotit na kandidátovi, který není ze stejné stáje různobarevných koní, jenže s jedním - stejným - majitelem. Na kandidátovi z úplně jiného chovu, který vyšel z nás; je vzdělaný, burcuje lidi, aby se probrali ze lží, hypnotických nesmyslů, které do nás sypou dlouhou dobu. Trumpovy projevy v ČT byly překroucené, vyzobané, vytržené z kontextu... My jsme odevzdali hlas školeným politikům, ale přehlédli jsme situaci, že oni válčí s námi. Oni tu nejsou pro nás. Jsou na celém světě proti nám. Globální válka vedená proti celému lidstvu. Pokud si to LIDÉ neuvědomí, je s námi konec. Ano, transhumanoidi jsou už ztracení, ale my lidé, božské bytosti se srdcem na správném místě máme být jednotni. Kandidát z lidu je naší myšlenkou, je statečný, odvážný, schopný, dokáže dobře mluvit, je vzdělaný, ale hlavně NEBOJÍ SE. A přesto vlastenci kritizují. Vraník, grošák, bělouš - to je stáj těch, kteří jdou proti lidem. Ale tenhle - ten umí zapalovat. Vezměme si to z paty do té koule, kterou někteří nosí na hlavě bez toho, aniž by věděli, že ji tam mají. Abych neškodila - tak ji nosí jako ucpávku krku, aby jim neteklo za deště do trupu. 

Dobrou noc!