Kachnu nemůžeš poslat do orlí školy

Šipka z postele. Slunce na obloze. Nekonečná energie. Vybíhám do něj juknout. Jen kratičce. Skvrna, která se mi ukazuje za zavřenýma očima se mění z modré na rozříznutý polodrahokam. Vevnitř jako v packém achátu je vidět krajina s modrou oblohou a pod ní lesem. Zdvihám ruce, a to několikrát za den, natahuji sílu v podobě světelné energie. Slunce dělá divy.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-13-co-by-za-to-daly-deti-v-africe

Žofie přiběhla na snídani. Opovrhuje hovězím? Tak někdy jindy. Na zdar!

Mám pod pergolou k úklidu, třídění poslední dvě bedny ze školy. Do chatičky, do popelnice? A krabice s časopisem 100+1. Kdysi ho odebírali rodiče mého prvního muže Ivky. Dnes jsem se v nich maličko pohrabala. Ale až v zimě budu zkoumat, co se psalo od roku 1974. Seznámili jsme se v tom roce. Ale do kontaktu přišli až v roce dalším.

Probírala jsem testy z češtiny. Referáty studentů. Jeden, který dnes pracuje někde v Arábii na velvyslanectví, studoval tehdy nejen povinné jazyky, ale nabral i arabštinu a ještě nějaké další. Měl vysoké IQ a dyslexii. Psal si do počítače. Byl vtipný. Sečtělý. Občas mi lezl na nervy svými dotazy, kterými nádherně úmyslně zdržoval hodinu. Našla jsem  jeho referát o starých lidech. Ještě jsem ho nezahodila. Tehdy jsem tohohle chytrolína načapala, že podváděl. Internet byl v začátcích. Stáhnul si práci nějakého studenta. A všude opravil Karlín za Hradec. Jenže nebyl dost pozorný. Někde mu Karlín zůstal. Chtěla jsem mu dát kázeňský trest. Jenže jeho bohatý táta ve škole něco velkého zaplatil. Narazila jsem. To se mi stalo pak ještě dvakrát. Jednou u člověka, jehož jméno se mi v minulém týdnu mihlo internetem. To byl taky inteligentní hoch, ale bohatý. U bezcharakterního velká vada. A pak jeden z vedlejší třídy. Vtěrka. Pochlebovač. Nikdy nepřišel na test v hodinu, kdy se psal. Zjistil si správné otázky a já ho doběhla. Vytvořila jsem na příště vedle varianty A, B speciálně pro něj variantu C. Pohořel. Tihle tři zazobanci měli cestičku metenou svými bohatými rodiči. A to bylo před víc jak dvaceti lety. Jak je to dnes, nevím. To ještě nejela devátá vlna. Pročítala jsem si referáty o EU, o Platonovi, o T. G. M. Skoro všechno jsem povytahovala z průhledných desek a naskládala na vyhazov. Okopírováno z netu. Studenti nečetlli. Vyžadovala jsem jejich názor. Něco jejich. Nic. Kopie. 

Přišlo na vyhazování nepotřebností. Měla jsem nádherně vypracované literární testy. Bodovací tabulky. Tolik papíru. Tolik práce. Jo, taky jsem našla své klasifikační archy. V nich nebyla jedna nebo dvě tři známky. U mě student, učeň, žák měl za pololetí známek habaděj. Mohl klidně v řadě jedniček schytat i nějakou pětku. To bylo třeba v den, kdy mu odešel dědeček nebo milovaný papoušek nebo věrný pes. Nebo neměl čas se naučit, přijela babička z Číny, nebylo mu dobře… Taky jsem našla malou soukromou nástěnku. Tu jsem s sebou tahala celá léta. Taky desky s nápisem – JARO, VELIKONOCE, ZIMA… To se mi nechtělo zahodit. Natřídila jsem. Vylezla si na půdu pro pěknou velkou krabici. Naskládala do ní…

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-13-to-je-nas-mourek

Kočky se vyvalovaly na sluníčku. Žofka si nalezla do pytlů na bio odpad. Mourek se přesouval se sluníčkem vždycky tam, kdy svítilo nejvíc.

Rozkošná práce. Miluji prohrabovat se starými dokumenty, fotkami, referáty, časopisy, slohovými pracemi… Snažila jsem se vybavovat podoby u jmen. Nebo jsem si přečetla příjmení, přiřadila jsem jméno Bára. Ano, byla to Barborka… 

- Tak máš vyměněnou žárovku. Můžeš večer jet.

- Peťuš, já ti jsem tak vděčná. Vůbec, ale vůbec bych netušila, že mi u SPZ něco nesvítí. Ba, že tam jsou dvě žárovičky. A že mi nesvítí reflektor! Je vidět, že už jsem dlouho neparkovala u Lidlu před výlohou. To bych ti nahlásila.

Pozorujeme hýbající se tašku na bioodpad. To se Žofka uráčila otočit v klubíčku. A už zas bys nepoznal, že se někdo ve vaku na trávu skrývá.

- Tady něco máš. To bylo ve schránce.

Už vím. Jdu si přečíst dopis zraněného mláděte s pozitivním vstřícným závěrem. Děkuji.

Ohřívám brambory, zeleninu, vlašské oříšky… Salát z posledních svých okurek, rajčat. Jdu se vyhřívat na sluníčko.

- Peťuš, mám hotovo. Vytříděno, vyházeno, uklizeno, zařazeno… Jen jedna krabice se mi nechce vyhodit. Šablony velikonočních kuřat, slepic, výkresy… Tematické desky. Dnes děti matlají barvy. Dřív se malovala otevřená skříňka s lahvičkami, školní aktovka, lyžaři – proporce rukou, trupu, hlavy, rudbekie, pampeliška, ruka, tvář spolužáka… Přála bych si, kdybych to někomu mohla darovat.

- To už nikdo nechce.

- Já vím, takhle už se nepracuje. Nezdobí se nástěnky. Ale zkusím to.

- Oni si to na oko vezmou a pak to za tebe hodí do popelnice.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-13-plati-stale

Čtvrtku s Werichovým textem nechávám na malé nástěnečce:

Pro život platí:

Netrčet, jít pořád dál odvážně a směle přes příkopy volů a příčné stružky hňupů a blbounů. A nenechat si otravovat dech, kazit radosti ze života. Nedat si ukrást jediný den, měsíc anebo léta.                                                           Jan Werich

- Petroušku, ztratil se mi můj dětský obýváček. Někdo mi ho ukradl. Všechno jsem přebrala. Víš, že jsem ho hledala od jara. 

- Kdo myslíš?

- Ukradl mi ho společně s krabičkou se závažíčky nějaký hajzlík, co tu pomáhal LP s rekonstrukcí chaloupky.

- No, všechno jsi prošla. To jo. To je možné.

- A dokonce bych i tipla kdo. Ožíral mi tu rajčata, trhal bez dovolení úrodu… Když LP odjel pro materiál, byl tu sám… Hračku ze 60. let dobře zpeněžíš.

Na sedmnáctou jedu na slovíčko se starostou. Dozvím se tam mnoho věcí. Dnes mě bude zajímat odpověď na otázku, kdo vlastně řídí ŠK na Karlově. Má to být vedoucí provozu. Ale je tam nějaký krizový manažer. A ten vozí maso z Makra klidně vzadu v kufru… Jakýpak copak, když se někdo nakazí, tak se to na něco svede.

- Peťuš, udělám svačinku a pojedu.

Dnes mám deset minut do začátku. Hm. Doporučuji místním, aby se přišli podívat, co všechno leží na bedrech starosty. A jak to chodí při různých povoleních, jak se taky někdy stane podraz… Co se chystá. Co jde a nejde na světlo. U nového obchvatu na Náchod nepřebíhali lidé nebo děti, ale tentokrát jelen. ŘSDS není štonc tam natáhnout deset metrů plotu.

- Prosím vás a kudy má ten jelen přeběhnout.

- Musí jít kousek dál. Má tam podchod.

Zajímá mě všechno. Dnes má Anička sekretářka áčko. Nemoc. Zapisuji poznámky pro starostu já, aby měl  víc času na víc dotazů. Jedna paní navrhla, aby se v aleji, pod níž vede nově cyklostezka, zrušil čas omezení pro nás auta. To schvaluji.

Kozy na šancích sice působí jako sekačky, ale vytlapaly na konci šancí cestičku. Žlábek. Jenže šance mají mít povrch s trávou jako střechu. Aby voda mohla odtékat. Kozy sice pomohly, ale taky uškodily. :-)

Domů. Ke svému Petrouškovi. Svačinku hotovou. Ještě naplnit termosku. A ještě něco:

Doplnění k včerejšku.

Okaa Okaho

Na základě dotazů k Deváté vlně znovu opakuju, že je to období, něco jako roční doba nebo počasí, kdy Kosmický strom, i když neustále vytváří frekvence nerovnováhy, na které jsou ještě někteří lidé naladěni a nemohou postoupit, to jsou politici a teroristi a vyznavači dualistických náboženství, generuje i frekvenci, která odkrývá filtry vnímání, které na nás nižší vlny uvalily, umožňuje usnadnění duchovní cesty, jednotu mysli, duše a ducha, pochopení slov Krista, vymanění se ze struktur, být ve vlastním středu, urychlit naši duchovní cestu. Sama o sobě není duchovní cestou, ne, vytváří jen podmínky a odstraňuje omezující rámce. Je toho mnoho, co tato vlna umožňuje. Mnozí z nás, kteří jsme pracovali, jsme zažili skutečně velká překvapení. Pan Calleman někde píše, v knize Devět vln Stvoření, že je otevřená možnost úplné jednoty s Božstvím. Což zahrnuje i možnost spolupracovat s Bohem na tvoření Nové země. To, že jsou jedinci, jimž tento stav způsobuje bolest a utrpení, a parazitovi bolest, hlad a strach, vidíme na vlastní oči, a máme i schopnost to i pochopit, a můžeme očekávat jejich tvrdé, tu směšné, tu stupidní reakce, aby udrželi staré pořádky. Mnozí lidé ale zažili spojení s božskou inteligencí tím způsobem, že začali přirozeně komunikovat s rostlinami, stromy, zvířaty, a vědí, co mají dělat, co si stromy a příroda přejí, někdy dostanou vynadáno, ale vždycky je to dobromyslné vypeskování lidí jako nevědomých bytostí, které na sebe nějak zapomněly. Kdo toto zažil, už není stejný, jako byl dřív. Na druhou stranu pak příroda dle vašeho srdce vám pomáhá, jak může. Protože vy prostřednictvím rostlin komunikujete vlastně s Duchy rostlin a zvířat, a tedy s Božstvím. Je to nyní docela masivní jev, a to, že o tom nevíme, znamená jen to, že se lidi bojí o tom mluvit, natož veřejně, protože by je mohl stihnout posměch. Blázni jako já nemají co ztratit, tak si to klidně lajznu . Devátá vlna dává možnost oslabit a kultivovat falešné ego, což potřebujete, abyste mohli komunikovat s inteligencí kosmu, a tvořit spolu s ním, a ne z ega. Navíc pozemská chytrost je bláznovstvím pro Boha... Ti, kterým se to stalo, vědí moc dobře, co příroda, potažmo Bůh chce, a co mají dělat, a pokud jen trochu mohou, tvoří v souladu s Bohem Novou zemi. Už se to děje. Ti, kdo tvoří, to ví, ti, kdo se smějí, nechť si to ještě užijí, ale časem je to taky přejde. Mně se před pár dny, kdy byly ty velké krize, úplněk, schumannovka, plazma ze slunce, objevilo, že by mi v mém stavu pomohla tinktura nebo olej z bílých růží. Že si jej mám pořídit. No, bohužel nemám bílé růže, mně vlastně pomohlo jen to, že se to stalo, vyhledala jsem účinky na AI a na internetu, a všechno sedělo. Kdysi mi jeden archanděl poradil, že mám jíst hodně slunečnicových semínek. Už s předstihem něco vědělo, co se mi stane, a už předběžně mi dalo rady, co mám dělat. Vůbec není planá myšlenka, že Bůh pomůže skrze Ducha (svatého) těm, kdo ho milují, projít apokalypsou...

Takže jen opakuju: Devátá vlna není duchovní cesta, jak ji chápeme, ale je to počasí, období, možnost umožnit a urychlit právě tu vaši duchovní cestu, kterou jdete. Protože koneckonců všichni dojdeme na to stejné místo...a všechny duchovní cesty jsou z Jednoty a do Jednoty se vrátí. Devátá vlna jen umožnila zrušení duality, a upřednostňuje ty duchovní cesty, které jsou neduální, sluneční, ty které objevují a pěstují střed v nás, takže z principu nemůžeme vyznávat božstva dualistická, jako je Alláh nebo Jehova, božstva, které chtějí krvavé oběti a umožňují vyloučení a zabíjení nevěřících nebo nevyvolených. Tato náboženství jsou odsouzena k zániku, ale právě proto je systém a parazit používá jako protitah a zdržovací protiakci... Proto jsou útoky těchto náboženství tak brutální... vysvětlení je jednoduché. Jsou dualistická a nechtějí přijít o moc a vyvolenost. Když se podíváte na to, co přesně říká Kristus... zjistíte, že on mluví o Jednotě a Středu. Proto taky systém spustil velké tažení proti Kristu samotnému... protože je pro něj smrtelně nebezpečný...

Včera jsem sdílela text o mizejícím hmyzu. Došlo mi, proč se nám z třešní ztratily včely. Nesvědčí jim naše fotovoltaika.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-10-13-uz-vim-proc-se-nam-ztratily-vcely

Yenkee Rec

Proč mizí hmyz a ptactvo – zrcadlo lidstva

Na první pohled to vypadá jako ekologický problém, ale když se podíváme hlouběji, zjistíme, že úbytek hmyzu a ptactva je zrcadlem vnitřního stavu člověka i celé civilizace. Příroda nám odráží, jak se chováme – a v posledních desetiletích ukazuje, že rovnováha se narušila.

---

1. Chemie a ztráta přirozeného prostředí

Moderní zemědělství zaplavilo krajinu pesticidy a herbicidy, které narušují nervové soustavy hmyzu a ničí jejich potravu. Louky a meze se mění v obrovské lány bez života, kde se už nemá co skrýt, hnízdit ani kvést. Když mizí hmyz, mizí i ptáci, kteří se jím živí. Je to jednoduchý, ale krutý řetězec.

---

2. Elektrosmog a 5G

Technologie samy o sobě nejsou zlem, ale naše neschopnost s nimi zacházet s mírou vytváří přetlak umělých frekvencí. Elektromagnetické záření může narušovat orientaci včel a motýlů, které se ladí na magnetické pole Země. Nejde o přímé ničení, spíš o jemné rozlaďování přírodních polí – jako kdyby příroda ztrácela signál.

---

3. Solární panely a umělá krajina

Solární energie je čistá, ale když se panely staví na bývalých loukách a polích, mizí z nich život. Mnohé plochy se mění v horké odlesky bez květin, hmyzu a zpěvu ptáků. Solární parky tak symbolicky představují náš paradox – snažíme se zachránit planetu, ale přitom ztrácíme dotek se samotnou Zemí.

---

4. Hlubší příčina – energetická nerovnováha člověka

Když se člověk odpojil od přírody, začal ji vnímat jako zdroj, ne jako živého partnera. Vnitřní chaos, stres a ztráta úcty se promítají i do světa kolem nás. Hmyz a ptactvo nejsou jen druhy – jsou indikátory vibrací planety. A ty se mění podle toho, jak vibruje kolektivní vědomí lidstva.

---

5. Co s tím můžeme dělat

Začít znovu cítit. Ne skrze data a grafy, ale skrze srdce. Každá zahrada, každý květ, každé rozhodnutí, které přináší rovnováhu, léčí i celek. Pokud se člověk zharmonizuje, zharmonizuje se i příroda. Protože ve skutečnosti – my a příroda jsme jedno.

---

> "Když umlkne zpěv ptáků a zmizí bzukot včel, není to konec světa. Je to volání, abychom se znovu probudili."

Yenkee Rec

Jé, ve čtvrtek mi přišla ve 22:33 – krásný zarovnaný čas s příznakem transformace – nádherná zprávička. Děkovná. Jé!!! Až teprve dnes. Ireno, jsi ťululum.

Jo, a poslední poznámka. Na FB si pěstuji své společenství. Kdykoli přijímám žádost o přátelství, vždycky se zeptám o koho jde, kým je, co ho zajímá, projdu si profil… Nepřijímám jen tak každého. Mám tu asi čtyři stovky žádostí. Někteří už umřeli. zastávám zásadu, že kdykoli mi tu začne někdo trolit, tak jede. Vyzvu ho, aby si sbalil košťátko, nastartoval ho a vyfičel. A tak to budu dělat vždycky. Totiž včely neztrácejí čas, aby vysvětlovaly mouchám, že květy jsou lepší než hovno. Kapišto? Nemohu s někým písmeně diskutovat. Opravdu, na to nemám čas. Mám tolik aktivit, povinností, zálib a zájmů, že mi na dlouhé polemiky a diskuse nestačí čas. A nelze husy posílat do orlí školy, to jistě chápe každý.

Dnes jsem měla v jeden čas v rozmezí od osmi do desíti poslouchat školení, čučet na TV Šalingrad, poslechnout si ve stejné době Karol Stonjekovou na XTV, a poslechnout si Ismaela Pereze o Tři i Atlasu. - 

viz https://www.youtube.com/watch?v=QvHfIWYh1TU

A ještě se s někým handrkovat? Předkládat mu argumenty? Ne. Pracuji na sobě. Usilovně. Hodně věcí se mi podařilo změnit. Nejtěžší je práce na sobě. K tomu je potřeba moc času, energie, meditací, studií. Prostě nechci umřít blbá. 

Dobrou noc!