Každá buňka v těle mém naplněná je světlem

Dnes mám – divte se, zase pátek. Už podruhé. A fakt stále hovořím – tak zítra, zítra po obědě nebo zítra na oběd. A pořád na mě hledí divně. Já ještě mám dopoledne práci… Jj, však až odpo… V zelenině se ptám, jestli budou mít zítra – po mém v sobotu – borůvky. Ano, pojede pro zboží. Aha. A do kolika máte otevřeno – do večera. Až teď mi dochází, že v pátek mají do večera. Dnes je pro všechny lidi čtvrtek. Kotrmelec je jen v mé hlavě. Na chvilku si uvědomím čtvtek a zas jedu pátek. Tenhle týden byl hezky krátký. Třikrát páteček.

https://www.youtube.com/watch?v=qhQPmlRaZHA&t=1498s

Bude půlnoc. Dodívala jsem se na Davida Drobíka. Povedla se mu skvělá reportáž z amerického venkova. Mám obraz Ameriky jako zdrogované lidi, pedofily, zloděje… A ejhle! David nás zavedl do nádherné rodiny s třinácti dětmi. Bydlí v nádherném domě na jezeře. Skvělá komunita. Všichni znají všechny sousedy jménem. Valím oči. Palec nahoru.

Ráno. Dnes přijede Lucka s Dominičkem. Míša má na dnešek i na zítřek nahromaděnou práci. Přijedou všichni čtyři až koncem léta. Čtyři? Ano. Dnes přijede Lucinka s Dominičkem – všichni tři.

Jedu nakupovat. Stavuji se v mé oblíbené elektře.

- Zlatíčko, jak se máte?

- Já zlatíčko? Jsem čert. Mám ve vlasech zafénované růžky.

- Ne, ne. Tuhle u mě byl dělat váš manžel. Uvařila jsem mu kafe. On o vás tak krásně hovořil. On vás tak miluje.

Vhrkly mi slzy do očí. Překvapená.

- Víte, že já ho miluji stále intenzivně? Jsme spolu už třicátý sedmý rok!

Paní mi opakuje, jak láskyplně o mně Petroušek mluvil. Pro mě dojemné. Hledám Petru.

- Péťo, tak jsem tu s tou mp4. Divejte, tady mi asi vypadl podlouhlý čudlík. Vypadá to jak na kartu.

- No, tam se dává karta. Vy to nečtete. Tady je to napsané.

- Jako chcete říct, že jsem to hledala v posteli, na koberci, v autě po čtyřech zbytečně? Jo, tak dnes jsem za vola, že?

Směje se upřímně.

- Ne, vůbec ne.

- No tak já vám děkuji za rozhovor.

Lidi, já jsem kůň. Vůbec nevím, co mě to napadlo. Vždycky před spaním si naprogramuji poslech na osm deset minut. Jsem totiž hned v limbu. A myslela jsem si, že k tomu používám levý čůdl. Ne. Používám pravý. Je na zapínaní a na další fce.

Letím radostně do Kauflandu. Mám mp4 v pořádku.

- Kugo, jedeme!

- Luci, kde jste?

- Vyzvednu Dominička a vyrážíme.

- Tak to mám dost času.

Představuji si hodinu od nich do Brna, pak přes dvě hodinky k nám.

- Luci, jedete tedy ve třech, ano?

- Mělo to být překvapení. Ty taky všechno víš.

- No já si to totiž myslím už asi dva měsíce.

- No, tam to začalo.

Radost.

V obchodě se zastavuji s milým prodavačem. Dozvukujeme si, jak nejhorší vopruz byl roušky. Ten chaos dnes je snesitelný. Falšování testů, roušky, špejle - fuj! Prý lidi psali na prodavače udání, že nosil roušku pod nosem. Je kuřák. Potřeboval vzduch.

- Ale víte, jakou ta hnusná doba měla výhodu? Naprosto prázdnou Phu. Karlův most prázdný.

- Jako v šedesátých letech. Tam taky nikdo nechodil.

Skvělý rozhovor.

U pokladního pásu přede mnou sympatická paní.

- To máte nákup pro celý tábor?

Hned naskočila na mou konverzaci.

- No, každý čtvrtek! A to naložíte, vyložíte, pak z toho ještě musíte vařit.

Řehotám se mám namarkovanou láhev sektu. Paní si sbírá poslední zboží svého nákupu.

- Tak já si tady beru tu láhev.

Skvělá. Konverzace pokračuje.

- Přeju hezký víkend!

Ani mě nenapadlo, že řekla – každý čtvrtek. Když mám pátek, přeju víkend. :-)

U pokladny se loučím s milou pokladní. Jedu ke své milované Kuze. Kugina čeká. Hrabe kopýtky.

- Už vás mám!

Jé, paní naložila už svůj nákup do auta. Směju se.

- Vy chcete to víno?

- Si ho vezmu sama.

Mluvíme, žvandáme, souzníme, řehotáme se… Možná půl hodinky jsme proklábosily. Paní peče linecké. To ji živí.

- A neučila vás Soňa Kohoutová? Moje kamarádka.

- Ta co umřela? Jsem ji moc nemusela. Zlobila jsem. Jednou mě chytila za ucho a natrhla mi ho.

- Sonička? Snad ne. Kdyby tady byla, určitě by řekla – nezlob se.

- A já bych jí řekla:

- Já jsem zlobila, vím to. Říkala jste, že berete mléko od krav. A kam jezdíte pro mléko?

- Do Dolan. A často si vozíme od horské krávy. Ale to je mléko samý tuk. Ze dvou litrů mám balíček másla.

Vysvětluji kudy do kravína. Ne, ne. Do JZD ne. A jezdí se buď večer po nadojení nebo ráno, než odjede cisterna. Paní děkuje za typ. Má to při cestě.

Božínku, na závěr se objímáme.

- Jé, vy umíte pevně obejmout.

I ona uměla pevně obejmout. To já ráda. To bylo nabíjedlo. Mám kontakt. Třeba mi někdy něco upeče.

A teď objet celé město lukami do polského krámku s ovocem a zeleninou. Uau! A nepozdravím!

Pánbu si ze mě dělá legraci. Ta erstüberhaupt hydra tam není. Zdravím hezky nahlas. Zdá se, že je tu jiná paní. Stařičká. Linky. Upravené vlasy. Aha, babička majitele. A to já jí hned vyžaluji své příkoří. Paní chápe, rozumí česky, obchodnice.

- Víte, a já pojedu do Polska. Tam jsou na mě hodní.

- Tam nejezdějte, letos tam jsou na Čechy kur..

Ó, mezinárodní nadávka! Ačkoli – jedna ze zatáček na F1 v Monze se jmenuje Curva Parabolica. Slavná pravotočivá zatáčka z poloviny padesátých let. Před nedávnem ji přejmenovali na Curva Alboreto po Michelu Alboretovi.

Babička říká, jak dcera nebo kdo má v lázních Dušniky kavárnu. Nejsou lidi. No jasně! I u nás nejsou lidi! Nikdo nechce pracovat. Proto na mě ta čarodějnice může spouštět hrůzu a zkoušet si syčení a impertinence. Dnes se mi velice příjemně nakupovalo. Moc.

Když si tak shrnu dopoledne, oblažilo mě tolik lidí! Prodavačka Péťa, prodavač v obchodě, zákaznice u pásu, babička majitele krámku, Petroušek. Joj, tolik slunce! Přitom celý den pod stříbrnou nepřirozenou dekou. Průběžně přeháňky, sprchy, lijáky, ceďáky.

Doma chystám rybí pomazánku. V receptu nemají vajíčko. Krájím dvě. To má Lucka ráda. Zvonek. Klientka. Rychle přeměřuji. Vysvětluji, doplňuji, radím. Jedou autem do Řecka. Těším se na její výsledky od moře. To bude fajn!

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2025-07-17-prijeli

Zvonek. Jsou tu.

- Irenko, já jsem se na tebe tak těšil!

- I já na tebe!

Objímám Lucku.

Jdeme mezi dešti pod slunečník, který momentálně slouží jak deštník. Petroušek Lucinku zabavuje. Zatím krájím chleby a obkládám pomazánkou, okurkou, paprikou, rajčaty, cibulkou. Vyrábím smetanový pribináček. Obojí mělo úspěch.

Osm. Tak rychle to uteklo. Linduška už jede z Phy. Objednávám mléko u Milky.

- Luci, tady je sklenice. Zítra se tam prosím tě stav a přivezte mi ho. 

Lucinka souhlasně kýve.

- Tak zítra! Přijedete s Lindou?

- Ona ještě bude pracovat.

- Počkej, zítra není sobota. Jo, já mám ten pátek.

Dobrou noc!