Každý den něco pro vlast
Tak se nám zase přiblížily Vánoce. Už jsou nadosah. Prosím? Dnes končí pátý měsíc. Za půl roku je tu zas advent. Jestli ho teda povolí, že jo?
Slunečno. Celé dopoledne pracuji. A ještě dávám kynout bagety. Uprostřed zjišťuji, že s tímhle receptem nemám zkušenost. Pořád – nechej 20 minut vykynout. A zas opatrně vymačkej vzduch z těsta. A zas 40 minut kynout. A roztlačit těsto do obdélníčku. A přeložit. A srolovat. Odbíhám k jiné práci. Místo celých kvasnic jsem dala jen půlku. Druhá zmizela ve mně. Dolila jsem kváskem. To už je vyšší dívčí. Musíš podle konzistence odhadnout, jestli přidat mouku nebo vodu. Povedlo se mi. Psali tam polohrubou, namlela jsem si svou z pšenice špalda.
https://irenkah.rajce.idnes.cz/2023-05-31jTravou/
Je třeba žít. Užívat každý den. A dělat něco pro záchranu vlasti.
Sbírám podpisy na Deklaraci lidu Československa. Jedu mezi lidi. Bohužel mezi cizí. No nic. Beru jednu bagetu s sebou. Před nedávnem se mi roztrhly korálky v jedné provozovně. Paní při úklidu našla pár zakutálených. Poslala mi je asi za dva dny. Horkou bagetu ukládám do velké krabice. Paní je překvapená. Raduje se. Prý mají v lednici máslo i sůl. Příjemné vidět radost z dárku.
Jedu dál. Parkuji. Támhle jde nějaký chlápek. Že bych mu vrazila Deklaraci?
- Prosím, dejte mi podpis pod Deklaraci…
- Dejte to sem. Podepíšu!
- Vy víte, o co jde?
- Vím.
- Sledoval jste včera soud…
- Sledoval.
Představuji se. Vyndává navštívenku. I já hrábnu po své. Pán chodil na základku s jedním z Petrouškových synů.
- Jé, tak už jsme v našem městě tři! Víme o sobě. Dva klučíci - 48 a 40. A já.
Jedu dál. Získávám další podpisy. Dva od dvou dívek, které se na mě zubí na chodbičce záchodků Kauflandu. Nemohu si je nikam zařadit. Zdraví mě s nádhernými širokými úsměvy. Odpovídám na pozdrav a kladu otázku:
- Odkud se známe?
- Z vlaku. Asi před čtrnácti dny.
- Vzpomínám si.
- Mohu vás poprosit o jméno, já jsem váš pozdrav vyřizovala paní učitelce, jenže jsem si nevzpomněla.
Milé setkání.
Napadlo mě, že těmhle sotva osmnáctiletým rozjíveným holkám bych klidně mohla říct, že jejich sbor zpívá pořád anglické písničky. Ale žádnou českou. Tyhle by se neurazily. A kdybych jim lála, že nic nevydrží, když na týden nejdou do školy po výkonu z pěší túry, že že že. Ty ještě vyklouzly z novodobých sněhových vloček. Tyhle psychiatra nepotřebují. Komunikativní.
Tahle děvčata nebyla sněhová vločka. Přímá, rozevlátá… Taková odolná ze starých dob.
Večer. Přichází kamarádka. Sedáme v zahradě ke stolu. Krájím veku. Obkládám ji sýrem, šunkou. Zdobím rajčátkem. Chlebíčky do ní padají. Mám radost. Chutná jí. Chvilku přisedá Petroušek. Odjíždí do kravína pro mléko.
- Víš, že už nikoho nemám? Jen holky a Petra?
- Já to mám stejné. Co odešla mamka, už mám jen Leničku a bráchu.
Vedeme řeč. To je třeba - sociální kontakt. Hlavně si okolo sebe tvořím síť jiných nových lidí. S touhle se znám asi deset let. Foukáme si na bolístky. Ona je mladší. V kovidu se odloučila od manžela. Zblbnul. Nechal si dát tři dávky. Odešla. Taky zpřetrhala staré vztahy.
Dr. Michael Yeadon: Žádná pandemie tu nebyla & chtějí naprostou kontrolu
28 května, 2023
Ve zkratce...
Dr. Michael Yeadon, bývalý šéf výzkumného oddělení ve Pfizeru, nedávno promluvil na demonstraci v Londýně. Skvěle shrnuje vše, čím jsme si prošli ohledně covidu, jaké lži se nám říkali, a kam to vše podle něj směřuje.
Byl lžikovid užitečný? Jsem ráda, že mám tuhle ženu.
Má celoživotní kamarádka Soňa mi umřela, už je to víc jak deset let. Od gymplu. Skládaly
jsme spolu slib učitelů. Druhá největší životní kamarádka a učitelka Zlatka mě
opustila 9.3.2018. Vzpomínám na ně. Mám je zapsané v mysli i srdci. Na obě
vzpomínám s láskou. Smutkem. Měla jsem je, holčičky, mamku. Vlastně i Ivu a její rodinu,
než se mi uzavřela. Vlastně i jí se to rozsypalo... Má poslední kamarádka z gymplu - málo se vídáme. Máme se. Víme. Pomáháme si. Ale už se navštěvujeme minimálně. Ještě podniká. - Co odešla maminka, jsem uvnitř sama. To nikdo nepochopí. Řeknou
– máš Péťu. No, můj poklad. Moje velká životní láska. Největší chlap mýho
života. Neumím vysvětlit vnitřní samotu. Nemyslet na to. Nepřemýšlet o tom. Žít. Radovat se z kopretin.
Nedbat hlouposti světa. Neomalenosti. Blbosti. Nejhorší - prezident se chlubí sto sedmičkou. To mívali učňové. Dnes bych dala ruku do ohně za to, že jejich IQ takhle nízké není. Zelená guma v čele přemalovaná na Havla. Stačí davu podstrčit ho s koloběžkou. No nic. IQ jim nezměním.
Stmívá se. Jdu ji vyprovodit. Mávám. Po chodníku mě míjí slečna sousedka. Jde ze zmrzlinové brigády. Někdy večer slyším, jak hraje na klavír. Její nádherné melodie se linou do večerní zahrady. Moc krásně hraje. Touží po práci učitelky v mateřské škole. Měla jsem taky takové přání, jen učit větší děti. Souvisí to s tím, co se dítěti stalo v prenatálu nebo v dětství. Učitel mateřské školy, učitel základní školy, učitel střední školy. Skupina zedník, architekt, stavitel - společný zážitek. Budovatelé. Nebo policista, záchranář, hasič. I tihle tři měli stejný podnět ke své profesi.
Na FB jsem si včera prohlédla fotku. Dvě rozesmáté krásné dámy ze zašlých dob. U fotky text:
- Dvě trdla Já tam vypadám jako mrzáček s vykloubenou rukou.
A ještě jedna fotka. Dítě na pavlači. Připsala:
- Já u babičky na pavlači. Jaro 1943.
Napadlo mě, co tu malou lezoucí bytost čeká v životě. Narodila se do války, netušila, co prožije. Očekávala se krásná budoucnost v míru. Čeho se to to dítě na stará kolena dočkalo! Zas válka? Dva obrázky cizí paní. Dojaly mě. Píšu pod dvě slečny:
- Znovu se dívám, jak krásné, bezstarostné… To byla doba svobody, bezstarostnosti, lásky, přátelství, normálnosti, řádu, kvalitní výuky a výchovy, rodiny, respektu...
Paní reagovala:
- Ano, byla krásná doba, ale my jsme si to neuvědomovali, bylo to pro nás samozřejmé.
V levé slečně vidím sebe. Takhle jsem vypadala. Takhle jsem se smávávala. Na celé kolo. Radostná naivní důvěřivá holka. Co jsem čekala já? Zas se dívám na dvě slečny. Možná na čajích? Paní je válečné dítě. Já až poválečné. Je blíž k naší Ivě. Ta je ročník 1947. Pozoruji účesy. Nosily se natupírované boudy. Drdoly. To už se mě netýkalo. Mají elegantní halenky. Nosily se nadýchané sukně. Mamka koupila síťovinu. Z ní ušila jako sukni. Výztuha. Na ni se navlékla textilní sukně. Nějaká krásně barevná. Děvčata na fotce jsou moc hezky načesaná i oblečená. Ta fotka mě baví. Vrátila jsem se k ní ještě teď v noci. Úplně jiná generace. Žádné netýkavky. Silní lidé. Mohli jsme si říci všechno. Nikdo se neurážel. A neexistovala debilní věta: Necítí se u vás dobře. Cítili jsme se všude dobře. Normálka. Chce se mi zas bezstarostně říci takovým novodobým sněhovým vločkám, aby si vystřelily voko, třeba se pak budou cítit lépe.
Máme my staří nárok na ohleduplnost? Tak ne. Vnímá někdo naši duši? Jasně že ne. My nesmíme fňukat. My jsme přece ta silná generace. Slovo byla smlouva. Podání ruky stačilo. Čest měla význam. Podlost jsme neznali. Zákeřnost taky ne. Snad faleš, ta existuje asi ve všech časech.
Jé, je tu nový výhled na červen od Roberta Policara:
Do 5.6. čas smrti. Odpočívat. Během dne se zaměřit na své budoucí já. Co chci žít tady a teď. Nic neodkládat. Co bych chtěla dělat za rok, za deset – ne. Hned teď. Čas blíženců – s nimi chodí hodně pochybností. Je to nadané, talentované znamení, rozmanitost a komunikace jsou dvě slova, která toto znamení vystihují na úkor jejich pochybností. Někdy mají výzvu u činnosti dlouhodobě vytrvat.
(Můj Ivulka byl blíženec. Kolik manželství začal. A nedokončil. Šel dál.)
Nepochybovat o sobě, nehřešit slovem – slovo vnitřní i vnější má obrovskou sílu. Hlídat myšlenky, aby nám nezpochybnily naše aktivity a náš záměr. Neztrácet elán, odvahu, naději, že všechno dobře skončí. Naučit se důvěřovat a nepochybovat. Platí to pro znamení blíženců, které vládne dvěma třetinám června. Spojeno s myslí, vnitřním dialogem. Pracovat s myslí, mantrami, vnitřní myslí, afirmacemi. Slovo jako nástroj. Ne jako parazitující. Aby slovo bylo dobrým spojencem pro nás v dobách největšího pochybování.
6.-18.6. začíná krásné ladné období deště. Dějí se zázraky. V kombinaci s archetypem blíženců může docházet k synchronicitám, náhodným setkáním s lidmi. Možno potkávat lidi, kteří nám mohou vnést do života inspiraci. Je tu možnost silného propojení s duchem, vyšší inspirací, s životem samotným. Může se dít spousta zázraků. Vládne síla pozornosti. Déšť – někdy bouře – znamení, které nás učí o fungování naší pozornosti, jak funguje naše mysl. V tomto čase to, čemu mysl dáváme, to exponencionálně roste. Pokud si budu říkat, že jsem ve společnosti lidí, kteří si mě neváží, berou mi vážnosti, budou to neuctiví jedinci, kteří neumějí rozvíjet hezké vztahy do hloubky, kradou důstojnost, pak si uvědomit, čemu dávám svou cennou pozornost. Reklamy, naši nejbližší, lidi z pracoviště, klienti – všichni chtějí naši pozornost. Kvalita naší pozornosti je to, co můžeme dát sobě i jiným. Pokud budeme v dobrých sociálních vazbách, obklopeni hezkými lidmi, dodá nám to hodně pozitivní energie.
Blíženci jsou vzdušné znamení – to je o sociálním prostoru, sociálních vazbách. O tom, s kým komunikujeme, s kým jsme nejčastěji. Vědecké výzkumy – nejdéle žijící lidé nebyli bohatí, ale byli obklopeni lidmi, kteří je měli rádi. Postarat se o co nejzdravější sociální síť okolo nás.
(Proto v minulých dvou letech umřelo mimochodem tolik staříků. Na smutek.)
Něco jiného je chtít, něco jiného žít. Pokud něco chceš, dělej to ihned. Pěstuj své koníčky, pečuj o to, co máš rád. O přátele, rodinu, projekty… Pečuj o to, co chceš, aby to víc rostlo. Bude to plodný déšť. Období deště je vhodné i pro inovace. Přijdou zázraky - buď otevřený inspiraci. Nenechej se vtáhnout do karmy strašidelných zpráv, jak nás odpoutat od pozornosti našeho srdce. Žijeme v polaritě – s plodným deštěm jde ruku v ruce bouře. Pokud nakrmím temného vlka, bude růst. Život se bude zdát jako jedna velká katastrofa, jedna bouře, všechno se rozkládá. Znamení blíženců má občas blízko k tendenci k maniodepresivitě. Jednou na Olympu, jednou v podsvětí. Lidé v blížencích se zdají jako Jekyll a Hyde. Znamení blíženců ve vyšší formě je to božská komunikace s vyšším já, s anděly, s duchem, s nitrem… Rozvíjet meditaci naslouchání, meditaci kdo jsem, kdo opravdu jsem. Nořit se do ticha. Odhalovat kým jsme. Aspoň dvacet minut věnovat meditaci na kontaktování s vyšším principem. Věnovat se novým lidem do života. Inovacím.
19.6.-1.7. čas byliny. Přeje kontaktu s přírodou. Podporuje expanzi ducha, schopnost léčení, to má každý člověk. Mohou se probouzet ve velké míře dovednosti lidí. Pokud chceš probudit tvůrčího ducha, léčit skrze umění, skrze hlubší uvědomění opravdové krásy – nyní je skvělý čas prostřednictvím toho, co je opravdová krása, probuzením léčivých sil, klidně přes sny – dotkneme se něčeho, co ani nevíme, že to máme.
Pokud nedáš sílu strachu, pokud budeš kontrolovat mysl, prožiješ krásné období byliny.
21.6. velmi silný léčivý čas. Den jaguára. Může se v ten den hodně spravit, vyléčit – pokud budeš mít silný záměr. Naladění. Budeš žít krásněji. Byliny je naladění ducha. I jak léčit tělo, jak jíst… Můžeme zpívat písně, malovat obrazy, mít hezké vztahy na pracovišti, hledat v lidech, co přetrvává… Společnost nám předkládá jednu krásu, vzory, nedosažitelné modely, toto může vyvolávat pocit méněcennosti. Jenže pravá krása má vzestupnou tendenci; postřehnutelná v očích, úsměvu, povaze člověka. Neskákat na lep lidem, kteří dobře vypadají. Zaměřit se na své vnitřní léčivé síly. Rozvíjet je v seminářích, kurzech…
21.6. letní slunovrat asi kolem 5. odpoledne jít do přírody, zapálit si oheň, pomodlit se za sebe i své blízké; vyslovit přání, mít dobré záměry. Síla záměru bude veliká.
18.6. novoluní v blíženích; poslední den období deště. Silný duchovní den - možný kontakt s vnitřním učitelem. Nebo k nám může přijít učitel, průvodce, moudrý člověk, znalý – zvenčí. Pomůže nám posunout se na cestě dopředu. Nebo to může být bytost ve snu. Nebo náš vnitřní vůdce. Naše srdce. Zapsat si sny!! Mohou být poučné. Je to na den opice. 13. den, poslední den období deště. Nezapomeň se naladit na svého vnitřního učitele.
4.6. v čase smrti – úplněk ve střelci. Je to na den pohybu. Je to den velkých změn, vztahů, zaměstnání, okolností. Úplněk ve střelci může pohnout vztahy s několikaletou krizí. Rozchod. Nebo nové nastavení podmínek ve vztahu.
Dobrou noc!