Každý den jiné divení

Ráno. Vedle v novostavbě vrtají, vrtají, vrtají, až se mi klepe postel. Co tam mohou převrtávat? Jdu si udělat koktejl.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-12_Snidane/

Telefon. Na display SKLENÍK. Bodrý hlas připomíná zítřejší instalaci. Ještě nebyl čas  spočinout okem v diáři na zítřejším dni. Ale kývu jak houpací kůň. Zítra se zdvihne na červnovém Petrouškově a Honzíkově díle skleník. Divím, divím, že mají sklo.

Volám pana fotovoltaického Rybku. Vyzvídám, jak s bateriemi. Už tři týdny měla elektrárna běžet. Po jejich poradě má pro mě bezva info. Prý se proclívají v Amsterodamu. Aha, ale včera povídal, že mají na skladě. Přitaká. Jasně, mají.

- Vzpomínáte, jak mi váš pan vedoucí po poradě asi před třemi týdny povídal, že jedete přísně podle harmonogramu? Jedete jen tak, co vám dovolí materiál. Chaoticky. Jste rádi, když někde něco seženete. Pan vedoucí netušil, že jste k nám přijeli o tři týdny dřív, že už  je půl díla hotovo; ale teď už máte tři týdny zpoždění. Tedy žádný harmonogram. To je jen takový maskovací manévr. A to je porušení smlouvy. Tak nevím, jestli mám dát reklamaci. Nemám, že ne? To by se protahovalo a měli byste navíc papírování. Zbytečné. Můžete mi zaručit, že náhradní baterie jsou kvalitní jako ty ze smlouvy?

- Když nám přestali dodávat ty původní, vedení oslovilo tuhle firmu. Její baterie jsou srovnatelné jako ty, které jste měli na domě mít podle smlouvy.

- OK. Takže zítra, domluveni.

- Jo, zítra v devět

To jsem ani nečekala. Takovou operativnost. Obzvlášť, když jedou podle přísného harmonogramu. Vůbec jim nezávidím. Vůbec. Jak mají jet podle harmonogramu?

- A pošlete zas ta svá šikovná děťátka?

- Hvězdná semínka.

Smějeme se. Jj, pochválila jsem je. Rybička si ze mě dělá legraci. Mohu si vybrat, kterou partu chci. Šikovní byli i starší i ta dětská parta.

- Fotovoltaické panely nejsou nabité?

- Ne, je třeba baterie.

- Super. Zítra dostaneme aplikaci. Už se těším. Ještě takový dotázek, a ten budu chtít písemně. V době svátků na mě útočili, že prošel nějaký kód. Taková tři písmenka.

- AIS.

- To je ono. Zas mě - po kolikáté už - otravovali s nějakým kódem. Na to slovo chytám jak ohnivý mužíček. Vygeneroval to nějaký pan inženýr.

- Jo, tady píšou, že zákazníka několikrát oslovili.

- Otravovali. Zas poslali nějaký návod. Na to nemám nervy. Nakonec napsali, že žádost úspěšně podána. A ve smlouvě je, že pokud nebude dotace schválena, platíte ji vy.

- Ano. My zítra začneme co nejrychleji řešit kolaudaci, ozvou se vám na výměnu hodin, a pak dodáme papíry na dotaci.

Hovoříme možná hodinu. Pan Ploutvička je trpělivý, milý, ví, že nesplnili, snaží se. A já se nesnažím zlobit. Ta, jak vykřikuje veřejně Sláma na kravíně!, řekla, že otázka nestojí jestli black out bude, ale KDY bude.

Telefon.

- Mami, ta lampa na mouchy  z Kauflandu se stahuje. Je prý nebezpečná. Mohlo by dojít k úrazu.

Jdu hledat účtenku. Nevím, jestli jsem ji nekoupila v Lidlu. Á, na krabičce je K. Vrátím ji. Vůbec to mouchy nepřitahuje. Kdyby to způsobilo úraz aspoň jim.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-12_Svacina,_obed/

Namáčím hrstečku ječmene, hrstku sóji, hrstku čočky, a maličko čočky červené. Experiment vyšel. Na pánvičku placičku oštiepku, jedno buličí oko. Zrní kořením. To jsem si pošmákla!  

Po obědě se jdu mrknout na stav své troubové objednávky. Objednávka přijata. Ikonka ručička nahoru. Připravujeme k expedici - ikonka náklaďáčku. Zboží je na cestě za zákazníkem - ikonka rudlu - nic.  Stále chystají k expedici? To snad ne. Holka, nemělas´ myslet. Volám na jejich linku. Hlásí se Oukej a Jena Nábytek. Hm, asi před dvaceti lety jsem jedné své známé pomohla sesmolit dlouhou reklamaci na Jenu. Hned mi zadní světýlko vyhazuje - bacha, Jena. Zmáčkni, jedničku, dvojku... Ne, já mačkám pětku - chci hovořit s člověkem. Z hlasu cítím nespokojenost, ta paní není ochotná. Biorobt. Ano, ne.

- Prosím vás, jak dlouho trvá doručení trouby?

- U elektra zhruba týden.

- A mohla byste se podívat...

Slyším ledový příkaz otázkou: 

- Řekněte mi číslo objednávky.

Čučím do obrázku kde jsou první dva kroky - objednávka a příprava k expedici. (Nezavěšujte, jste v pořadí - takhle vás uklidňovali kdysi, kdy jste při meziměstských hovorech museli být přepojování ručně, mechanicky.)

- SKU to není, že?

- Ne. Není. Začíná to devítkou.

Povzdechuji a opakuji - aha, devítkou. Zírám, nevidím. Nesmím zdržovat, další otrava čeká za mnou už na lince. Roboticky:

- Ano, devítkou!

Ježiš, to bylo jako prásknutí bičem. Okamžitě se vracím co nejrychleji do mailu. Hledám - vím. Bylo tam potvrzení vaší objednávky. Jé, už vidím devítku. Diktuji číslo. Nervózně opakuje tentokrát zas ona po mně.

- Ano, je zboží vám dojde začátkem příštího týdne.

Neopovažuji se ceknout. Kde jsou ty doby, kdy jste ráno objednali a pomalu večer byla zakázka u vás. No, druhý den, dobrá. Ale týden má náklaďák na cestu? Vždyť tu nejsou takové výmoly. 

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-12_Se_Zrzeckou_v_zahrade_-/

Rajčata chtějí pít. Vyvazuji je. Češu okurky. Zrzečka okolo mě. Sedám na třiatřicetiletý dárek od Ježíška. Starou lavičku, kterou mi vyrobil Petroušek k prvním našim Vánocům. Zrzka vyskakuje na klín. Raduje se, že má paničku venku. Hraje si se stéblem trávy, až usne. 

Péťa je tu.  Pípla SMS. Zboží je vyexpedováno, zákazníku! Jdu se podívat na ikonku - jo, už je to v náklaďáčku.

- Vidíš, tak to zítra dovezou. Proč by to vozili pět dnů po republice?

- Z plezíru. Mám vyjednáno se sousedkou, že mi ještě upeče chlebíček. 

Hlásím:

- Jedu na borůvky.

- Jeď.

- A stavím se obhlídnout kamna pro nájemníka.

Jak řekla, tak udělala.

https://irenkah.rajce.idnes.cz/2022-07-12_Na_boruvky/

Stoupám kopci výš a výš. Ve videu si poslechněte o setkání dvou dětí s mimozemšťany. Hned tady u toho domu na křižovatce  u branky... Támhle nad sebučským kopcem blikala jejich vesmírná loď. Na zem se spustily tři postavy trychtýřem světla po neviditelném sloupu. Je to hned to první video - mám na něm ještě květované šaty. Pak už jsem se převlékla do jiných.

Zdravím pole s obilím. Po něm jsem v zimě rajtovala na běžkách. Posílám pozdrav i srnčí rodince. Půl páté. Les temný. Jsem tu sama. První hrneček - jde mi to jak psovi pastva. Druhý - narazila jsem na hroznové bobule. Splněno. Ale dám si ještě třetí. Spokojenost. Pod ofinkou cítím brouka. Klíště! Přitom jsem udělala smlouvu s klíští královnou. Jen se ušklíbla. Prý zkouška pozornosti. Sedám si v kopci na cestičku a trhám vsedě. Natahuji se vlevo a vpravo. Jen ve mně křupe. Nádherné cvičení s modrou pusou i rukama. Třetí hrneček mám lusknutím prstu. Natáčím zvuk zvonících borůvek při hromadném seskoku z hrnečku do nitra bandasky po mamince. Sestupuji k autu. Dívám se do sluníčka. Přijelo auto asi s třemi chlápky, pejskem. Sundávají kola se střechy. Kdyby takhle zaparkovala žena, to by bylo keců. Objíždím jejich pixlu. Spouštím se dolů. Cestou sem jelo hodně aut za čárou. Náklaďák v zatáčce mě donutil schoulit se k příkopu. Divné. Copak všichni fetují? Jedu dolů, zas se cpou na mou půlku. Co to je? Jedu bez plynu jen se zařazenou rychlostí. Užívám si rozhled do kraje. Pozoruji všechna pole, kde jsem běžkovala. Zastavuji na vyhlídce na dávnou zemskou stezku. Jak stará je? Od kdy po ní putovaly karavany se surovinami, potravinami, kořením, solí, kožešinami a dalšími komoditami od Baltu? Tyhle komunikace lemují pozůstatky oppid, hradů a hrádků, strážních tvrzí, hradišť střežících průsmyky v horách, mosty, brody, rondely. 

Tady nahoře bydlí asi v třech pěti staveních lidé, které znám. Ti se mají. Sice u cesty, ale s neobyčejným výhledem dolů do kraje. Tam to sviští po strništi. 

Kočky mě vítají. Přijela jsem právě včas na poradu. Péťa je tu z ping pongu. Rychle osprchovat.

- Peťuš, prohlédni mě. Nemám někde klíště? Jedno mi lezlo pod ofinou. Vůbec nevím, jak se tam dostalo. 

- Děkuji, klíští královno!

Mám štěstí. Už kolik - dva tři roky jsem se osvobodila od zpráv. Včera večer slyším z pracovny:

- Je tohle normální? No kdyby to dali odpoledne.

Čekala jsem, o co se jedná.

- Půl desáté večer a oni dávají Vinnetoua.

Přišlo mi to jako dobrý fór. My dnes prezidentské školení. Od dvaceti do dvaadvaceti. :-) Každý, co jeho jest.

Nabitý den. Končí. Tak zítra vstávám v šest!

¨Dobrou noc!