Každý den seznámím s blechami někoho nového

Ráno. Chci dospat, než se vrhnu do víru. Tiché:

- Mňa!

Micka drzá. Dotkla se mé vystrčené nohy. Nevěděla jak by mě vzbudila.

- Micko, seš drzá!
- Jo, ale já chci ven! Tak mě pusť!

Tak ji pouštím. A spím dál. Včerejší školení pro klienty mi jasně dalo jedno: Mých šest hodin spánku je málo.

Volá zákaznice. Lezu do dne. Hezky se spalo v čistém. Dnes bude očistná krasojízda pokračovat. Nevím, kam dřív skočit. Tak nejprve v deset skáču ke skypu. Maminka. Těžko hovoří. Pomalu tvoří věty. Všem šmejdům, kteří škodí lidem, nic zlého nepřeju. Jen mučení, které provádí ve svých zařízeních, aby zažili jejich blízcí. Snad se ničím neproviňuji proti vesmírným zákonům. Každému, co jeho jest. Na každého dojde. Však už se jim čas krátí. Ať si ještě užijí tu svou (NE)moc.

- Mami, ukážu ti fotečky před devíti lety chceš?

Sdílím obrazovku.

- Schválně, jestli poznáš, kdo tam je.

- Jé, to je babička.

- Mami, to je v únoru 2011. A tady, kdo to je?

- To nevím.

- To je Iva a tady jsi ty.

- No jo, Iva mně je podobná.

- A tady, kdo to je?

- To nevím.

- Mami, tohle seš ty a tohle jsem já.

- Aha, ano.

- A mami, a kdo je tady?

- Nevím.

- Podívej se blíž. Vidíš? Tady je Iva a tady jsi ty.

- A jsem si podobná. :-) :-) 

Holzman - je si podobnej. 

- A mami, tady je to u Ivy. Poznáváš to?

- Ne, u Ivy jsem byla jednou.

- Ne, u Ivy jsi bydlela střídavě u nás a u ní. Vidíš, jak jsi byla hezoučká? A jsi dodnes hezká. Moje maminka. Chceš se podívat, jak jsem u tebe ryla?

Ukazuji mamce záhonky připravené na příští rok.

- Tos udělala dobře...

Ukazuji, jak jsem posbírala padák. Dala pod víčka.

- Tak seš šikovná holka.

Ukazuji fotky z návštěv u maminky.

- Poznáváš Lindu? Jezdí za tebou.

- Tak to je hodná.

- A vidíš tvou ruku, jak drží maliny?

- Zrovna jsem to chtěla říct: Moje stará ruka drží maliny. 

- Vidíš, takhle tě Linda vezla po kytičkách... A pak jsme jely do Krkonoš. Mami, vidíš? Jak se jmenuje nejvyšší hora Sněžky.

- Sněžka.

- Jé, jí jsem trdlo. Nejvyšší hora Krkonoš?

- Je Sněžka.

Ukazuji Pec, ošklivé dřevěné hotely...

- Mami, včera jsme u tebe přivrtávali toaletku.

Mamka pozorně poslouchá. Líčím, jak Petroušek technicky všechno rozměřil, ale nepočítal s bočním vypínačem. Maminka se směje. Chápe, jak mě nechtěl mít k ruce. A já mu tak chtěla pomáhat. :-) 

Ani slůvkem se nezmiňuji o blešinci. To bych ji zranila.

- Mami, a za týden ve středu dostane domeček nová okna.

- Jé, to bude!

- Mami, my to uklidíme. Neboj. Linda mi přijede pomoci.

- To budete hodné.

Jdu do zahrady. Kalužinky na stole - krásná dekorace. Jdu si je vyfotit.

- Mami, za týden se spolu už zase setkáme. Mami, ode dneška holandská vláda zakázala roušky jako zdraví škodlivé. A tady v tom vašem našem bordelu vám vytírali nosy, personál musí vypadat jak bubáci. - Mamko, potřebovala bych, aby den měl padesát hodin. Přivezu ti ovoce, dobrotky. Mami, budeš chtít odpoledne štrdůl?

- Budu.

- Mami, řekni mi něco o tatínkovi, co ještě neznám...

Půl hodinka utekla jak voda. Koordinační nabízí výjimečně sobotní skyp. Paní vedoucí přijde. Potěšena. Radostná. Loučím se. Jdu namíchat tvaroh s borůvkami. Do druhé skleničky borůvky s medem. Ukrojit kousek štrůdle. Do krabičky meruňky, rynglata... Rychle žehlit včerejší pračky... Čas letí. Málem jsem propásla čas. Uáá. Rychle do auta. Mamince dovezu dobrotky.

Závory. Pojedu oklikou. Půl druhé přesně. Předávám paní koordinační proviant. Stavuji se v Kauflandu. Telefon. Podlahář.

- Irenko, bylo by možné zajet změřit to linoleum?

- Lubošku, dáš mi čtvrt hodinky? Ale bacha, nahoru s tebou nepůjdu. Jsou tam blechy.

Jedu domů s nákupem. Klíče. Do domečku. Lubošek už čeká. Ukazuji mu přes okno kuchyň. Odemykám. Statečný. Netuší. Lubošek vybíhá nahoru do ložnice. Vstupuji odvážně do chodby. Ječím. Nalétávají mi na nohy hejna blech. Biolituji. Vybíhám ven. Odpadají. Pár jich házím do vody. Pečlivě se prohlížím. Lubošek vychází z domu. Nabízím jed.

- Ne, to je dobré. Na mě nejdou. A jak to že na tebe jdou?

- Jsem bílý taxík. Chodím sem jen s holýma nohama, abych měla jistotu.

- Ježíš, já je mám na kalhotách. Dej sem ten sprej.

Na dálku. Nechci, aby na mě znovu nalétly.

- Lubošku, kalhoty si nechej před domem. A nohy si omyj hadicí. Ne abys to někde říkal!

Přiznávám mu, že to vědí moji čtenáři. Čili celý můj svět. Hanba, ne moje!! Jdeme k jeho autu. Vybíráme odstín a vzor lina. Beru střední třídu. Aby lino odolalo pejsčím packám. Vracím se ke svému autu okolo motýlího keře. To je krása. Motýlci nasávají z drobných květových trubiček.

O ulici výš zastavuji. Kontroluji boty. Vše OK. Prohlížím je ze všech stran. Důkladně. Jedu. Dopoledne mě naháněl ředitel banky. Prý jsem změnila OP.

- Jsem tu. Dobrý den!

Raduje se.

- Jak víte, že mám nový OP?

- To je propojené.

- Jo? A když něco potřebuji na úřadech, honí mě od čerta k ďáblu. Nezdá se, že by něco bylo propojeno. Jen nosatí nás mají v merku.

- Teď si OP ještě oskenuji.

Trošku ho pozlobím. Servila servilního. Naše fa taky potřebuje OP. Jen ověří a zlikviduje. Budeme tomu věřit.

Tak začínáme:

- Tady se nic mého skenovat nebude.

- Ale to by vám vypověděli účet.

- Nevypověděli. Jste rádi, že máte moje peníze. Jen si zkoušíte sílu. Klidně si všechno opište, ale OP se nesmí skenovat. To je protiprávní. Nemáte tam ani přelepové okýnko.

Očividně netuší, o čem hovořím. 

- Ale já to tam musím vložit.

- Nemusíte. Vy nevíte, že už se napojuje nový systém Gesara, Nesara?

- Já nevím,co to je.

- Je to váš obor. Peněz je na světě habaděj. Tak to nastudujte. Máte hlavu zanešenou svými úkoly, povinnostmi, nesmysly; je třeba nakouknout taky do alternativy. Dnes se včerejší konspirace zítra stává učivem v učebnici. Podívejte se, jak se smáli kvantové fyzice. Najednou se o ní učí.

Pana ředitel mě poslouchá. Netuším, jestli ví, o čem hovořím.

- Vy máte pro mě nové informace.

- Jj, nosatí to mají odjakživa zařízeno. Nejprve zesměšnit, dehonestovat, v padesátých letech zřídili v Americe úřad pro zesměšnění těch, kteří nahlásili kontakty s UFO. Druhá fáze - tvrdě zakročit. Upálit čarodějnice - nebezpečné vědmy. Nemyslím teď Bobliga z Edelstadtu. Ten šel po majetku. To se děje i dnes. Jak dnes odstraní nepohodlné? Zavřou je do blázince. Poslední fáze - konspirace se dostane do učebnic. Dáte mi samolepku? Přelepím si, co nepotřebujete.

Zírá.

- Máte tu krásné propisky.

- Vezměte si.

- Pilotky!? Tak já si vezmu. Dvě, jo?

To mám za tu cestu. :-) Mažu domů.

- Tys mi u mě hezky uklidila.

- No, dopoledne. Peťuš, od rána žehlení, další pračky povlečení. V pracovně u tebe mám hotovo. Ještě vyluxujeme zbytek domu.

Jdu podnikat. Na sluníčko. Na zahradu. Jak sluníčko zapadne, zima. Obíhám kbelíky s rajčátky. Za mou péči se mi nabízejí. Pěkná úrodička. Zalévám. Sbírám prádlo.

- Peťuš, já jsem přervala šňůru!

- Prodlužku?

- Ne, jen na prádlo. 

Nejsem Eliška Pomořanská. Takovou sílu nemám. Přervat prodlužku. 

Vracím se pro ntb. Sklízím stůl.

- Peťuš, já jsem táhla ze zahrady prodlužku a něco jsem shodila ze dveří, neumím to nasadit.

- Ukaž? Už tě zas poznávám. Už to seš zase ty. Tak co jsi kde rozbila dál? Cos kde ulomila?

- Ještě u podlahy na liště růžek kdybys srovnal.

Péťa je spokojen, napravuje mnou vyčarované škody. :-) Pro mě nic těžkého. Rozbíjím dle programu, který do mě vložili:

- Studuj, studuj, hlavně na nic nesahej. 

- Je toto možné?

- Co se stalo?

- Pět minut jsem tam byl, pět komárů mě pokousalo. I do huby.

- Peťuš, já jsem zalévala. Vím, o čem hovoříš.

Opravoval šňůru. Smějeme se. Víme čemu. On by trávník hobloval. Dočetl se ve Zpravodaji, že má být vyšší, nesterilní. Aby držel rosu. A taky se v něm líbí komárům. Minulý týden mi Zpravodaj podstrčil:

- To si přečti. Abys věděla.

Druhý den jsem se řehotala. Psali tam vše, co vyžaduji. Snad už budu mít od neustálých třenic, zda sekat nebo ne, pokoj. Když to teda psali v tom Zpravodaji, že jo?

- Tak jdeme rychle vyluxovat, ať stihneš školení.

Jdeme na to. Centrální vysavač s dlouhatánskou hadicí je nebezpečný. Luxuji i kouty. Hledám pavouky. Petroušek mě hlídá, abych něco neshodila. Hotovo. Jdu se školit. Zítra je taky den.

- Cizí blechy jak ti daly impuls, viď?

Aspoň umyju okna. Vyplením pavouky. Převlečeno máme... Je tu čisto. 

- A nechci slyšet... Víš co?! To o bordelu.

Dobrou noc!