Každý plave podle svého

To bylo dnes krásné. Od začátku prosince jsem vynechala Aquacentrum. Ráno vstávám velice brzy. Na devátou klientka.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-27-ranko-ranicko

Mám všechno hotovo, připraveno, uklizeno, sbaleno. Uvařený thermojetics, umixovanou sportovní výživu s sebou. Svačinkovou proteinovou tyčinku v batůžku...  Zvonek. Je tu. Po třiceti letech u jednoho zaměstnavatele skončila. Ukazuje mi fotky. Hlavní ředitel i ten menší a kolegové v poslední den jí přišli poděkovat. Koš, velká kytice, wellness pobyt. Dojemné. Už se to dnes nevidí. Lidi jsou materiál. Už není osobní oddělení. Už jsou jen lidské zdroje. Hned po ránu hezké zprávy. A milé. To ještě netuším, jaké zprávy se dočtu na naší prezidentem rozbouřené scéně.

Teď jsem četla drb. Jedna paní psala, ale samozřejmě tomu nevěřím. To určitě není pravda. Když máme tak hezkého prezidenta:

- První ženu PePa mlátil a zavíral ji do sklepa, byla samý modrák. Bydlela s ní v baráku má švagrová a švagr byl jeho šéfem.

Vyjely mi oči z důlků. Takový krásný prezident! A jiná paní si přisadila:

- Prý ji topil ve vaně.

To je určitě lidový humor. Toho by tento elegán nebyl schopen. Dodržuje ústavu.

Zapojil se i pán:

- Říkali jí prý pomněnka, jak byla modrá.

Věřili byste tomu? Já teda ne. Ale lidi vědí f jako fšecko.

Je fakt, že paní politručka je tichá, nemluvná. Někdo tu píše:

- I ta paní politručka vypadá taková smutná, povadlá a to ještě není tak stará. ...že, by PePa???

V klidu parkuji u nádraží. Čekalo tam na mě jediné místečko. Dnes jdu poprvé novou nádražní halou po otevření zrekonstruovaného nádraží. Na stropě skleněný světlík. Říká se tomu tak. Moc se mi to líbí. A uprostřed haly kruhová lavice. Na takové jsme sedávali v čekárně u zubaře, když jsem byla malá. A nahoře měli plechovou nádobu, v ní seděly květináče s asparágusem a zelencem.

Konečně mohu jít rovnou k pokladně do haly; na peron a k nástupištím. Není třeba obíhat nádražní budovu kolem dokola. To byly dva perné roky. Ach. Mám v kapse připravenou dvacetikorunu. Jo takhle! Dvacet tři. Podražili. Hm.

Chvíli čekám na nástupišti.

Linda se mi směje, že za třináct minut jsem v HK. Ale ano. Jsem. A miluji jízdu vlakem. S čistou hlavou. To bych autem za tak krátký čas nedala.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-27-ve-vlaku

Procházím vagony. Hledám místo po směru jízdy.

- Prosím, mohu si k vám sednout?

Maminka krmí holčičku vedle sebe. Přitaká.

- Jé, ale vy jste si asi chtěla dát batůžek sem.

Paní je milá. Prý bude v batůžku malá hrabošit.

Hezky jí říká:

- Tam se nedostaneš, tam má maminka věci.

Pozoruji, jak hezky a přirozeně s dítětem hovoří. Blíží se Hradec.

- Přijíždíme do stanice Hradec Králové. Vystupte.

Paní strojí sebe. Nakrmenou holčičku. Na záda si dává báglík, do rukou bere obrovskou tašku.

- A jak to zvládnete?

Usmívá se. Dítě bere do náručí. Tak tohle umí žena matka. Česká nebo slovenská.

- Smím si vás natočit a vyfotit?

Přitaká.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-27-jedu-plavat

Běžím Hradcem. Čtu si zprávy od Lucky. Míjím Aldis z druhé strany. Sem často a ráda jezdím na koncerty. Naposledy dvakrát v prosinci.

U pokladny už ne devadesát. Stovka. Takhle nenápadně se to děje. Vlak tam a zpět o šest korun. Nic to není. Jen šest korun. Bazén o deset. To je hubička. Ale za měsíc to dělá čtyřikrát šestnáct.

Skříňku mám dnes hódně daleko. Zrovna se tu strojí samí chlapi. Nemám to ráda. Ale zas je tu odkládací lavice.

- Ahoj, Ireno!

Spolužák ze základní školy. Před dvěma lety jsme se setkali u podzemních chodeb. Myslím, že žil v Austrálii? Jezdil okolo nás tehdy jeho krásný vnouček na kole. Nebo dva?

- Ahoj, Jirko!

Jako bychom se viděli celá léta každý den. Přitom od patnácti jsme se neviděli. Milé.

- My jezdíme v pěti, víš? Stavíme se na oběd.

- Já jedu autem na nádraží a vlakem sem. Cestu od nádraží pěšky beru jako kondiční běh.

Přicházím do bazénu. Za pět minut vlnobití. Jsem tak nadšená, až mi vlna skočila nosem do krku. Fujtajbl. Jdu se napít.

U okrajů bazénu se masírují lidé spodními tryskami. Plavu, slyším, jak paní vypráví o doktorovi, o nemoci. Pryč. Jdu do vířivky. Za chvíli se vracím. Jdu se taky zmasírovat. Vedle mě si povídají, jak paní přebíhala přes cestu mimo přechod a autobus ji sroloval pod sebe. Museli přijet hasiči. Ptám se.

- A přežila to?

- Ne.

- Ješiši.

- No ale že má tam u Centrálu přechod. A ona běžela kousek vedle. Chudák řidič!

Jiná paní připlouvá. Zdraví mě. Známe se.

- Ne, fotky byly na přechodu. To řidič nedával pozor. 

Poslouchám, jak šla z hranolkárny. Chtěla stihnout autobus. Deprimující.

- Tak počkejte, za chvíli plavu domů. Naladíme jiné téma. Jsme tu. Plaveme. Všichni hákují.

- A mají na nás zlost, že my už nemusíme.

- My už máme odpracováno.

- Já těm mladým nezávidím. Mají to těžké.

- V čem to mají těžké? Vždyť my jsme máchaly plíny, vyvářely, žehlily… Vždyť ti mladí by to už nedokázali! My jsme to měli těžké.

Řehotáme se. Plavu se osprchovat. Převléct. Nemám ráda nahaté zadky u skříněk. Hnusí se mi to. Chodím do kabinky. Nejlepší je, když se hezky vysvobodíš z plavek, utřeš se ručníkem. Hledáš kalhotky. Ano. Veškeré oblečení máš. Jen kalhotky sis strčila do batůžku. Natahuji na košilku tričko. Budu já si natahovat kalhoty? Když tu každý vystrkuje zadek? Běžím daleko dlouhou chodbou do skříňky. Určitě mi taky koukají půlky. Štěstí, že jsem si nechala odemčenou skříňku. Totiž přilož čip, prst, odemkni. Jdeš mrknout, jestli ti svítí zelené světýlko. Nesvítí. Znovu. Přilož čip, prst… Sahám do otevřených dvířek do batůžku. Běžím zpět do kabinky. Vyždímat plavky. Sbalit bundu, tašku s botami, batůžek…

Stihla jsem vyměřený čas.

- Máte to v pořádku.

https://www.rajce.idnes.cz/irenkah/album/2026-01-27-do-hk-a-domu

Vypít sportovní výživu. Vyfénovat vlasy. Napít se čaje na cestu. Nikde se dnes nestavím. Přibíhám na nádraží. Vlak už stojí u nástupiště. Jede až do Broumova. Tam končí svět. Lišky tam dávají dobou noc. Krásný kraj.

Dnes už nepracuji. Volám technikovi na fotovoltaiku. Děkuji.

- Já jsem myslel, že něco potřebujete.

- Ne, jen velmi srdečně poděkovat za mě i za Petrouška.

Objednávám se do června na masáže.

Co ještě? Zatápím. Zapojuji se na zapper. Elektrické frekvence fungují. Je to zázrak. Cítím to. Roztroušená skleroza, křeče, SARS, polypy, detoxikace po otravě, krevní oběh, krevní tlak, ledivny, legionela, TBC, nespavost, neplodnost, třes rukou, spalničky… 

Večer. Klid. Kočky po večeři.

- Přidělal jsem nosič na auto. Po tmě. Jak č.

- Sluší ti to, jak jsi ostříhaný. To ti určitě šlo líp, viď?

Směju se. Miluji ho. Jdeme snést lyže, boty, přílby, zádový chránič.

- Máme všechno?

- Máme.

- Ne, nemám v přilbě kuklu. A rukavice!

Žofka reviduje, jestli máme vše připraveno na zítřejší lyžovačku. Péťa vyzvídá, kam pojedeme. Vždycky jsme jeli rovnou na Zahrádky nebo na Černou horu. Prý se rozlyžujeme. OK. Na Duncan.

https://www.youtube.com/watch?v=QtNanziDlUc

Poslouchám na XTV Filipa Turka. Jak nejsem volič, soucítím s ním. Vystudoval diplomacii a zahraniční vztahy. Jeho sen žije Petr Macinka. Vysvětluje zahradní chatku na zahradě a jak vznikla moštárna. Udělali si z novináře legraci podle Pravidel moštárny – že je to moštárna. Chjo. Mají to v politické špíně těžké. Nechtěla bych se tam smočit. Turek poměrově prý udělal nevětší počet hlasů… V EP přišel prý tak o dvacet milionů. Jenže mu Klaus řekl, že bez něj hrozí nebezpečí, že tu bude premiérem Hřib, Rakušan, Kupka. Na Hradě není korektní politika. Vždycky jsem učila, že základní zákon je Ústava a LZPS. Někdo jménem zákona nemusí dodržovat ani základní zákon. Co? A je to v souladu se zákonem.

Filip hezky mluví. Hezky vysvětluje. Zdá se mi posmutnělý. Necítím už jeho suverenitu. Najednou z něj cítím nějakou pokoru, logicky vysvětluje, jak si dělal legraci z Rakušana, který šifrovaný telefon půjčoval dětem… Filip parafrázoval, že nechal kolovat telefon po hospodě. Logické. Ano, jak ho prezident stále zmiňuje, že adoruje nacismus. Jj, pravda, pravda. Ano, lidi čtou mediální masáž. Nálepkují ho. Nejsem jeho voličem. Ale nemám ráda nespravedlnost, nálepkování, očerňování. Chápu Filipa Turka – nemají ho rádi, protože mu to vytvořili novináři. Deník N - každý den několik článků proti Turkovi. Přebírá to TV. Miliony lidí to čtou. Zmiňuje, kolik politiků neuneslo tlak. Umřelo. Pravda. Ano, a brífink prezidenta byl bez otázek. Zatímco Macinka měl otázky a odpovědi pro novináře. Chce se mi napsat novinářskou chásku, chátru! Jen Zdíšu z Deníku N na tiskovou konferenci Macinky nevpustili. Usmívám se. Ano, uvádějí interní komunikace, které může znát jen rozvědka, šíří dezinformace a přitom studentům lejou do hlavy, že si mají ověřovat informace – paradox.

Dnes na TV Šalingrad psala Marta:

- Nechtějí vyvolat předčasné prezidentské volby – Turek bude adept?

Jsem ráda, že se mohu hýbat, běhat, plavat, cvičit. Že už nikam nemusím. Že mohu vzpomínat na maminku, vybavovat si útržky vzpomínek na tatínka. Že žiju v našem domě, v naší zahradě, že mohu krmit ptáky, tvořit si z papíru, malovat si, nakupovat, zdravě jíst, jezdit do bazénu, číst si. Rozhodovat o denním rozvrhu a že mi do toho nikdo nezasahuje. Jen občas černé boty na louce. Plavat v bazénu je lepší než plavat v politice.

Vše.

Dobrou noc!