Každý svého štěstí strůjcem.:-) Bručounům to jejich. Už se světem jen směju - s radostí, láskou, naivitou, nadšením

Ireno, už s tím spaním něco udělej. Zaplouvej dřív. Startuj dřív. Jednoduchá rovnice. 

Dnes večer to zkusím.

Na skypu čtu reakci na včerejší povídání od Lindy: Ano a tento vzor jsi předala i svým dcerám.

Neurážím se. Řehtám se nahlas na celou postel její zkušenosti se mnou:

- My jsme doma nikdy nevařily, my jsme mohly jen škrábat brambory a cibuli a ušlehat vejce.

Zajímavé. Nikdy mě to nenapadlo. Má pravdu! Jak jednoduché jsem to mohla mít. Na, tady máš suroviny. Uvař to a to. Ne, já se brodila mamčinou šablonou... A to ještě že jsem před deseti lety opustila: Kdo dojídá, toho na vojně nezabijou. - Nezabijou. Naopak. Člověk přežije.

Vylézám. Dobře jsem učinila. Práce jak když hrom bije. Telefony, prezentace, noví... V 9. 10 první řešení výzvy. Povedlo se. 

Přichází SMS od sv. Salvátora. Dovolují mi pravidelně výjimku. Dobrý den, paní Hrobská, posílám č. ú, částka... S dcerou se domluvím, na předání objednávky. Přeji pěkný den Svoboda prodejnausalvatora. Maluji se novou řasenkou. Ta se povedla. Normálně maluje řasy! Ale jak krásně! Volám k Salvátorovi. Děkuji. Přejeme si. Pán si mě pamatuje...  

Je čas na chvíli zajet potěšit maminku. Mrtvá doba. Přestávka. Nikdy nevím, jestli maminku odvézt, věnovat se přímo jí. Druhá varianta - věnovat se jí i ostatním u stolu. Ráda bych odjela, vyprávěla s ní, luštila. Ale nedá mi to. Raduji se, že nemluvní lidé zachumlaní do sebe zdvihnou hlavu, oči, začnou zpívat, mluvit.

Vyprávím o stsl. babičce Jagušce. 

V autě jsem poslouchala další část pořadu s PhDr. Vítovou; obyčejně obratně komentuje politickou realitu. V slunovratné době se zahloubala do pohádek, mýtů, zvyků z pradávných dob. Pohádka o perníkové chaloupce. Informace už jsem slyšela u pí Heleny Heclové. Vychází z encyklopedie Zdeňka Patricka a Zdeňka Šmitmajera Den mluvících kamenů. (Hned mě napadlo Dýmající zrcadlo. Chodila jsem tam nasávat články o Slovanech. Už dlouho jsem tu nebyla.)

https://smit.wz.cz/zrcadlo/view.php?cisloclanku=2017080002

Jejich kniha - souhrn legend, eposů, pověstí, pohádek s množstvím slovanských vzpomínek. S nimi korespondují i indiánské vzpomínky. Slovanské pohádky vycházejí z véd. Véda je věda. Starý svět si skrze pohádky osvojovaly děti. Autoři vycházeli z ruských zkazek (zkazka je vzkaz, také byliny), B. N. - České národní pohádky, Slovenské rozprávky, Karadžičovy (ten politik!) Srbské národní pohádky, Bulharské národní pohádky a pověsti, Velesova kniha, Mezopotámské eposy, knihy Stinglovy atd... Analýza mýtů, bájí, pohádek - vyprávějí se z neznámé doby:

Buď:

- Doba po pádu kosmického objektu na Jukatánský poloostrov

Nebo:

- Po pádu kosmického objektu do Čech - vznikly zde vltavíny... Gareta, Gor rajeta = Šumava

Nebo:

- Po pádu do Arizony

Nebo:

Po sestřelení měsíce Fata - udělala neplechu na Zemi; odsud slovo fatální. Původní tři měsíce Země - Luna, Lejla, Fata.

Nebo:

O dobu s velkou potopou světa a velkou válkou - v indickém eposu Mahabarátha.

Báje a pověsti se rozdělily od několika skupin.

Možná šlo o pád možná umělého objektu do tropických Čech. Dcera českého dobře informovaného krále Karla IV. - česká princezna; stala se anglickou královnou. Vyprávěla v Anglii staré legendy o Českém království ležícím u moře v pradávných dobách. Jj, to jsem učila. Jenže!! Shakespeare nebyl hloupý. Chytil se Annina vyprávění... Vítězná Gor rajeta asa alba- Šumava. Ve starých bájích se vypráví, že nad Gor rajetou (Šumavou) došlo k nějakému konfliktu. Nad Gor rajetou létaly červené a žluté paprsky... Tavily skály... = Popis technologií. Hovoří o tom i Mahabarátha. Současní vědci dokazují, že to není legenda. Na Šumavě se nenašla naleziště iridia. Tak to bývá po pádu asteroidu. Naopak bohatá naleziště zlata, stříbra, uranu, cínu, lithia; a v úzkém pásu Písek České Budějovice bohatá naleziště vltavínů; vitrifikované pozůstatky tavení za vysokých teplot a vysokých povrchových tlaků.

Neslyšela jsem toto:

Mír na celé Zeměkouli nejen podle českých legend bude, až proběhne poslední bitva Ultava - místo Assa albha... Příchodem vítěze při setkání tzv. vědoucích na staroslavném Vyšehradě. (Vltava..., Vyšehrad...) Skvělá zpráva. Doporučuji POSLECHNOUT SI. Znovu si pouštím báji Samo Chalupky -  báseň z r. 1864 Mor ho! Pohádky na západ od našich hranic představují zlo. Čert český, čert západní. Pohádka o perníkové chaloupce... Krásný rozbor slov, zvyků, rituálů. Každý ať si poslechne.

Vyprávím staříčkům o zvyku dopékání slabých dětí v těstě... Poslouchají. Pohádku znají. Abych je nenudila, říkáme říkadla. Bába leze do bezu, Náš táta šel na houby, Karel, do pekla zajel... Chytají se.

Učím je říkat: reskum kandr. 

Doplňuji cinka břinka. 

Celé: Reskum kandr cinka břinka.

Opakují. 

A teď celou: 

Skákala bába reskum kandr cinka břinka přes rybník.

Skákal za ní reskum kandr cinka břinka kominík. 

Bába se ho reskum kandr cinka břinka ulekla.

A skočila reskum kandr cinka břinka do pekla. 

Někteří se snaží opakovat, jiní se usmívají. 

Opakujeme znovu. Jde jim to. 

Vytleskáváme rytmus. to už je těžší. 

- A jak je ta o Vitouškovi? Na Bílé hoře náš Vitoušek oře. A dál?

Zpíváme jednou, podruhé, potřetí... Tak moc se mi jejich zpěv líbí. Asi i oni jsou nadšení. Paní Ko. s chodítkem přichází. Zdravotní sestřička. Vytahuje z chodítka polomáčené sušenky. Šourá se okolo stolu. Každý dostává jednu. Dojemné. Víc než dojemné. Usměvavá tvář - daruje každému kartičku polomáčené - z naší čs. receptury nezbylo nic. I tak jdou sušenky na odbyt. Maminka má štrůdl.

- Mami, ty nechceš.

Podávám paní Aničce přes stůl.

Už jsme recitovali, zpívali, vzpažovali. Co ještě? Ptám se na roční období. Prý je tak leden únor.

- . Včera byly Hromnice. Kolikátého to bylo?

Maminka suverénně:

- To bylo 2.2. Do Hromnic stával stromeček. Pak se sundal.

- A víte, jaké zvláštní datum včera bylo? 02.02.2020. 33. den v roce, do konce rok 333 dnů.

- Kdo to spočítal?

To mě nenapadlo. Už to jen přijímám. (Psali to na FB - to není seriozní zdroj. :-) )Oni jsou předchozí generace. S logikou. Hledáním přesných pramenů.

Ptám se na datum narození.

- A jak se jmenoval váš tatínek?

Skoro každý si vzpomene na jeho jméno.

- Mami, tvůj vlastní?

- Josef.

- Můj taky Pepik.

- A nevlastní?

- Jaroslav.

Paní Ko. Hlásí jméno Felix. Hezké. Šťastný.

- Na jméno maminky si vzpomenete?

Kristýna, Helena...

Vzpomínají s láskou... Blíží se sedmnáctá. Loučím se. Pusu. Sbíhám. Jedu zadem. Na mapách vidím své trasy, časy, kdy jsem se kde zdržela. Kudy jsme šla pěšky, kde jsem jela vlakem, autem... Hm, dnes jsem to vzala z domů kvůli závorám oklikou na vesnice. Zpátky druhou stranou, ne po státní. Minulý týden i dnes mě zdržely závory. Vždycky to mám na minutu. Vlak mě zaskočí. I dnes.

Na sedmnáctou omladina z daleka. Slečna studentka. V prosinci nemocná, v lednu nemocná. Přítel její sestry... Takového jsem tu neměla. Krásný kluk. Samá šlacha, sval. Podvyživený. Nemá skoro žádný tuk. Potřebujeme ho. Většina lidí ho má nadbytek. Paní dopoledne skoro padesát procent! Smrtelné! Tenhle sedm a kousek. To není možné. Už dlouho tu nikdo neměl viscerální tuk na jedničce. Student. Zítra zkoušky na policejní školu. Vlnkování, běh... Studuje IT. Prý nejprve začne na ulici. Tak to prý chodí. To své IT policejní místo si vyčeká. 

Měříme. Hoch se slečnou doprovodem odcházejí. Její sestra čekala na chodbě. Nechtěla přiznat, že od prosince už nemá sedmdesát, ale o šestnáct kg víc.!! Antidepresiva, foukadla, antikoncepce... Inteligentní. Neví, co se sebou.

Já se vlastně celý život trápím...

Obešla mě husí kůže. Rodiče do ní vkládali naděje. Už na střední se sesypala. Po roce na vysoké už nechtěla studovat. To jsme my, staří. Realizujeme si své plány. Měli očekávání. Holčina má nakročeno. Ví, co udělat jako první. Šikulka. Při studiu pracuje v lékárně. Vydává léky.

- Jste krásná, šikovná, inteligentní. Vše zvládáte!

- No, už to, že při studiu pracuji v lékárně. Já to zvládám obojí. 

- Skvělé! A už se nesesýpáte. 

Bere si program. Jdu se přihlásit na konferenci.

Až teď se jdu podívat na její profil. Hezká tvářička. Posílám odkaz na Helenu Heclovou. Třeba se chytne, pochopí dál. Holčina se životem před sebou. Ona to zvládne. Vím!

Ještě poznámka!

Nerada bych, aby můj deník byl brán jako noviny. Jako zdroj drbů z okruhu vlivu. Bulvár. Zatím je veřejný. Chodí sem až sedm set čtenářů. Snažím se psát lážo, plážo, anonymně. Jmenuji jen výjimečně. Snad píšu pohodově. Chci povzbudit osamocené, potěšit svým neumětelstvím šikovnější šťastnější jedince; nalít optimismus, radost; uvědomit si krásu světa přes veškeré skřehotání meinstreamu, strašení, chřestění zbraní. Stejně se odsud živi nedostaneme. Nebudeme proto plakat. Pomáhejme si, nehřešme slovem. Nehledejme senzaci. Nezrazujme sebe ani druhé. Mluvme pravdu. Ctěme ji. Přijímejme život se vším všudy. Patří sem smutek, zklamání, nesplnění očekávání. Nemějme očekávání. Něco se nepovedlo? No a co! Tak se pokusím znovu. A znovu! Mám ve zvyku příště se natáhnout výš! Daří se. Splnila jsem dvě kvalifikace naráz. Netušila jsem, že to na přivýdělek dokážu. Už si jen tak jdu, hraju. Už nic nemusím. Naopak mohu projevovat své názory. Máme jakous takous svobodu slova. Cukřík má v Americe soudy za FB blokace. Porušovat svobodu slova se tam nevyplácí. To prochází jen u nás. A že se to hezky drolí! Na to si každý přijde co nevidět sám - zlobit se nebo přijmout sesypání systému. Lidské bytosti mají držet při sobě. Nepěstujme nenávist, zášť. Přijímejme se takové, jací jsme. Nemusíme se hned vrhat kolem krku. Jen dejme druhým možnost... V míru a s láskou! Dnes tu jsme, zítra se situace mění. Objímejme se. Mějme úctu k stáří. Ke zvířatům. K přírodě. Nemějme nadmuté huby. Mohly by bolestivě splasknout. Usmívejme se!

Dobrou noc!