Kde je Micka?

29.10.2020

To je den. Jmenují nového ministra zdravotnictví. Zas se rozdvojuje společnost. Jedni přívrženci. Milý, hodný, od dětí. To, že má své škraloupky, odmítají. Druzí mají kritický pohled. Výměna figruky. Další vykřikují, že chtějí plukovníka. - Nebojte, plukovník bude stále řídit. Jen už nebude na očích. Po nocích bude dál sjednávat své nezákonné černoty v nóbl restauracích. Kapitula propíchnuta, chodí do jiné... Plebs zůstane nesvobodně doma. Nestačil socialistický experiment - jak dlouho vydržíme v ohradě bez možnosti svobodně cestovat. Ještě nás vodili třicet let. Posledních osm to je cval. To je útok na psychiku. Nácvik na NWO. Zaprodaná vláda - ať je tam Petr nebo Pavel - jde na ruku světovládným lóžím. Vše v rozvratu. Poslední bomby na školství, zdravotnictví. Soudy už jedou nově dávno. Nezvítězí spravedlnost. Nikdy. U válu jsou největší bezcharakterové. Světem protřelí šíbři. Zloději. Rozkradači. Za odměnu dostanou trafiku. Nemají kompetence k řízení? O to líp! Aspoň dřív potopí další loď. Bezcharakterní esa. Vím, změní se to. Ale momentálně nějak cítím dotyk temna. Ještě že lidé neupadají na mysli. Dělají legraci na FB. Tiskovka s novým lumenem. Ohlasy odpůrců nového úředníka i psů obranářů, hájících novou šlechtu v rychlých vozech. Novému košťátku podkuřují. Mají to zbytečné. Důležité, jak mu budou tahat za provázky radiči, tedy radilové. Ne, to není ono. Ovladači. Ještě lepší je vodiči. Komenty lítají rychle pod očima. Někde jen povzdechnu bože, bože. Jindy mě potěší ostrovtipné výstřely:

Bharadvája Das

- Ještě dva ministři zdravotnictví a budou vánoce.

Je to takový fofr, že lidé asi nestíhají u psaní zapojovat své znalosti pravopisu. Už je mi fuk, že neovládají svou rodnou řeč, její pravidla; jo, do řádu, tam se zapojuje hodně lidí. Ale do toho nového. Vadí mi anglikanismy: Mějte krásný den! Ty vorle, za tohle bych dávala facky, jak ten jak letěl okolo vlaku - nemá roušku, facka, nemá roušku, plesk, taky nemá roušku. Rouška! Rouška! Buch, buch, buch...Češi pouze přejí! Krásný den! Verbum mít tam nemá co dělat. Za války germanismy - konec konců dnes se říká zkrácený týden taky německy. Vadí mi. Dřív mi vadily rusismy. Stojanka. Regulovščik. Dnes mě vytáčejí anglikanismy. Ještě jednou! Špatně: Mějte krásný den! Správně: Krásný den!

Není nad moudra. Paradoxně mě hodně rozesmála rada:

Honza Šíř

- Ale teď trochu vážně myslím si že až se celá covid situace přežene chtělo by to restartovat ekonomiku do bodu kde byla před krizi

Chechtám se! Jo, bezva. Přihlaste se za nového ministra hospodářství. Takové experty tam budou potřebovat do party. Havlíček si aspoň dáchne, když mu ulehčíte. Ale on nebude chtít pustit... Co tam máš dal!

Člověku se těžce dýchá. Takový chaos. Lidi jsou zmateni. Zmatek bere energii. Člověk neví, co se smí, nesmí. Co na něj chystají. Kam se hrabe krize z roku 2008! Obama vyhrožoval přepsáním jazyků a kontinentů. Odvárek. Dnes jsme v rukou korporací. Biologická válka v plném proudu. Používání cizích slov vládami EU. Národní jazyk se zatlapává. Kurzarbeit. Lockdown. Hovoří na nás cizí haťmatilkou. Záměr - od nepaměti: Ať nerozumí! Lékaři psali latinsky. Kněží hovořili latinsky. Jednotný manuál pro vlády světa využíván všemi do jedné. Zaprodaly své národy. NWO se ohlašuje. Československo jako vždy v první linii.

Nacistický vojenský plán Anakonda; rozehrání konfliktů na Kavkaze: Arménie, Azerbájdžán, Náhorní Karabach. Střílejí zajatce. Vyvražďování. Legitimně! Vlasy vstávají hrůzou. Ohrožení Ruska z Jihu - Gruzii přijmou do NATO? Světe!! Vzpamatuj se! Tedy - lidi! Proberte se!

Skyp s maminkou. Jaké to dnes bude? Nemám očekávání. A to je dobře. Dnes je den bez umrtvení. Reaguje. Logicky. Připomínám mamince založení státu. Stát přestal existovat. Je v totálním rozpadu. Lidi jsou nuceni - cvičně a nezákonně - na otroctví. Zákaz zpěvu. Zákaz pohybu. Práce na doma. Do továrny ano. Učí lidi nedotýkat se. neobjímat se. Zakázali školy. A najdou se vrtáci, kteří cvičení na nástup NWO tleskají. Nadávají těm, kteří byli v zahraničí. Na a co? Tak byli. Tleskají zpřísňování omezování lidské svobody. Wuhan sehrál roli. Všichni zdrávi. NIkomu nedochází, jkaé vlny na nás posílají. Krimigranty, Grétu... O těch ticho. Teď - téma dne! Kovid. Mrtví, Nemocní. Grafy...

- Mami, hledala jsem v programu. Žádný dokument (i lživý) o vzniku státu, nic nového. Náš stát letos přestal po stu letech existovat. Versailleská smlouva rozdělila zóny vlivu. Teď? Vzduchoprázdno. Žádné vyznamenání na Hradě... Víš, co mě moc rozesmálo? Povídání Jana Wericha...

Vyprávím. Hurónsky se směje. Vzpomínáme na Vladimíra Škutinu. Tak už jsem tady s tím vápnem, pane Werichu. Prezidentův vězeň na Hradě plném bláznů. V roce 1990 jsem nadšeně holky vedla na výstavu Kde domov můj. U Hybernů vystupoval pan Škutiny...

Vyptávám se na kafíčko. Jaké maminka pila. Mluvíme o cikorce, meltě, caro, ince.

- Mami, když jsem jela do Polska, chtělas koupit Inku. Párkrát jsem ti ji koupila na tržišti v Kudowě. Ale počkej, já tu mám takovou starou pixlu. Nelíbí se mi. Ale držím ji. Je od tebe.

- To je po mojí mamince.

Možná i ta cikorka nebo melta v ní je sto let stará. A stále voňavá. Bez chemie.

Končíme. Nemám chuť pracovat. Neplním si své úkoly. Jdu umýt ubrus na zahradu. Skládám ho na další rok. Jaké bude jaro? Doufám, že mě nedonutí silou k čipování. Šmejdi.

Zasedám na křesílko; ntb na klín. Hledám sedačky. Najednou se mi zdá, že jsou všechny na jedno brdo. Vyskládané pytle s pískem - sklopené nebo postavené. Původně jsme takovou vybrali... Probírám se mraky stejných. Neoriginálních. Už už jsme jednu vybrali. Skladem. Zmáčkněte jedničku, dvojku, trojku. Neberou. pokládám. U většiny lhůta dodání deset až dvanáct týdnů.

- Volám, ohledně jedné krásky. Velké květy. Chci i relaxační křeslo. Zítra si zavoláme.

Čaruji. Jak přežít dobu, než vyrobí sedačku mých snů. Kombinuji. Vymýšlím. Koupit přechodně levnou? To jsem nemusela prodávat naši starou. Za odvoz? Ne. Jak to vymyslet?