Kdysi Den ČSLA. Dnes?Adorace bezejmenné nicky

Deset večer. Hotovo. Vlastně ještě napsat kondolenci. A pak hotovo. Dvanáct hodin na nohou. Služba vlasti.

Zaspala jsem. Budí mě tiché vybírání popela. Lezu po deváté hodině. Rychle, rychle! Žádná meditace, usebrání se. Rovnýma nohama do dne. Mísa s jablky potřebuje zpracovat. Jablečný koláč. Poslouchám Miloše Skalku. Vybírá z Gottových pořadů Zpátky si dám... Ráda jsem je poslouchala. Vařila jsem u nich. Inteligentní. S hlavou i patou.

Jedeme s Lindou za maminkou. Ani neberu nic houbového, stejně přijedeme s křížkem po funuse. Ještě se stavíme u klientky s jídlem. Bydlí kousek od DD.

Oběd v plném proudu. Krmí, co má ruce. I zdravotní sestřička je přičaplá na chodbě u lehátka. Maminka nedojedla polévku. Paní Jana ji vybízí, aby snědla alespoň houby.

- Jaké houby? Vždyť tam žádné nejsou!

- Mami, to je luxus, uvařili houbovou polévku. Tak to jsem ráda. Snad není ze žampionů. :-)

Máme štěstí. Ve slunečné jídelničce u stolu sedí paní K. vedle maminky. Jedna paní na lehátku; další paní v široké sesli. Její dcera jezdí z Náchoda. V létě na kole.

- V pátek jsem potkala vaši dceru. Byla tu. Víte to?

- Nevím.

- Potkaly jsme se v Jaři u Lidlu. Nepoznala jsem ji. Prý jede od vás. Zrovna jste obědvala.

Paní zpráva potěšila. Hezky se usmála. Paní K. vyjedla aspoň maličko nudlové polévky. Vybírám jí mrkev a hrášek. Maminka žárlí. Chce péči jen pro sebe. Obcházím stůl a vybírám něco, co si myslím, že je houba. Mají novou podzimní výzdobu. Vkusnou. Na stolech. Na chodbě. Na nástěnce.

- Vidíte, máte tu krásné nové aranže.

Paní K. se rozplývá. Maminka to utne:

- Já to vidím každý den!

Druhé jídlo. Vepřové, mrkev, brambor. Paní Jana nechává lžíce. Prosím o příbor pro maminku. Nese i pro paní K. Nevím, jak zvládnou jej ruce udržet příbor. Obcházím stůl. Beru ze židle horký talíř s namletým masem, mrkví a bramborami. Krmím paní na lehátku. Vcelku nám do jde. Jídlo je ještě teplé. Paní reaguje na otázky, jestli už smím, jestli je to dobré, jestli má prázdnou pusu... Chci pomoci. Nalévám čaj mamince. U krmení maminku pobízím, aby snědla mrkev.

- Mrkvička je zdravá!

Paní K. si nabírá hromádku mrkve, souhlasně kýve. Maminka to glosuje:

- To říkaj vlkoj, kdy jde na kůzlátka, aby dobře viděl.

Přichází paní Jana. Vytřeští oči, když vidí skoro snědený talíř.

- Paní jsem nakrmila.

- To jste nemusela!

- Nemusela, ale chtěla jsem, aby jedla jídlo TEPLÉ!

Mají toho hodně, ale toto se mě dotklo. Celý den tu větu slyším v uších.

- Lindo, vidělas to?

- Viděla a nechápu. Místo aby byla ráda... 

Maminka se těší na mňamku. Docela dobře jedla. Sahá po modračkách.  :-) Běžím pro nožík. Loupu hrušku. Paní K. špatně vidí, někdy špatně slyší. Slupku z hrušky jím.

- Jaká je ta slupka?

- Hruškovitá. Tvrdá.

V duchu se směju, že paní K. vidí. Nalévám oběma kafíčko. Holky si myslí, že si zunknou. Varuji důrazně, že je to horké. Kdybych je neupozornila, napily by se. Spálily.

- Chcete hrušku?

- Radši jo.

Větu chápu, jako souhlas. Prve jsem jí oloupala asi dvě tři švestky. Krásně je snědla. Dávám jí do ruky kousek hrušky. Mamince na talířek k jablečnému koláči. Mamka je dobrý strávník. Snědla buchtu, vypila kávičku, hrušku, švestky. Luštíme.

- Označení bydliště?

- Sídlo.

- Ne. Na obálce?

- Paní K. se zapojuje:

- Adresa.

- Výborně! Rušit švy?

Paní K.

- Párat.

- Babi, nenechej se zahanbit!

- Já jí dávám přednost.

Vtipná! :-)

Snědeno, vypito. Jedeme do pokoje. Vysazuji mamku. Linda otevírá větrací okénko.

- Mami, druhé nejde otevřít. A dveře na terasu jsou zamčené.

Běží pro někoho. Kamilka otevírá. Linda pouští sluníčko a vzduch do pokoje.

- Už je tu teplo.

Mohly jsme být na terase. Dobíjet se.

- Tak to necháme otevřené?

- Ne, jen vyvětráme.

- Jo, ten močový odér.

Maminka opět perlí:

- No, nebo chcanky.

- Mamko, takhle se nemluví. Pomáhám mamince do postele. Budeš spát?

- Ne, nespala bych v noci. Jen si tak odpočinu.

Rovnám ji na postel. Na nohou ponožky mladšího bráchy. Natahuji jí téměř odjetou ponožku. Rovnám polštářek.

- Mami, takhle je to lepší?

- Ale lepší! Furt stejný. Jsem tu zavřená jako kocour.

- Tak, jedem.

- To se vám to jede. A já tady v tom bordelu musím být.

Pusinku! Co se týče hodnocení - ano, okno nejde otevírat. Dveře nejdou otevírat. Prahy brání vozíčkářům v dva roky rekonstruované budově. Svým způsobem mikro prostor DD obráží makroprostor ČR. Jak nahoře, tak dole - hermetické pravidlo. Jeden velký chaos. Jako lékaři nejde o zdraví pacienta, tak řediteli nejde o klienty. Nejde přejíždět prahy! Nevadí.

Petroušek už čeká. Rychle něco sníst. Balím dárky snašce. Měla narozeniny. Jedeme gratulovat. Máme od ní dvě vnoučátka. K světu; šikovná, nadaná pohybově, motoricky. Malému jsou dva a kousek. Milý, divoký, orientuje se. O všechno si řekne. Holička mi ukazuje svůj nový pokojíček. Princeznovský. Růžový. Snacha mi ukázala strašilku. Tfuj. Šereda. Jak to říkala? Když jsou jen holčičky, samy se oplodní a porodí jen holčičky. Když jsou dva, porodí... Zapomněla jsem. Malá D. mi předvádí vše, co umí, ví, má. V notesu se to hemží jedničkami a razítky pochval. Je od jara zcela vyměněná. Přátelská, miloučká, komunikativní. Křehounká naše školačka. 

Hovoříme, do toho malý M. volá:

- Dědo, pojď!

Dědeček jde na obhlídku jeho pokojíčku. Trávíme příjemné chvíle. Blíží se hodina odjezdu pro mléko. Jedeme luxusním Lindiným autem. Ukazuje úplně všechno. Umí snad i číst myšlenky. :-)

Krávy, kravěny hnědé, černé. Nádherné hlavy. Je mi jich trošku líto. Jejich naducané čumáky. Ale!!!  Co se nese kravínem za melodii? K dojení jim zpívá Karel Gott. Nápoj lásky číslo sedm. 

Povídáme si s farmářem. Líčí zážitky ze čtrnáctidenního pobytu v Americe.

- A kolik tu máte koček? Viděla jsem aspoň deset.

- Napočítal jsem jich dvacet šest. Syn mi říkal, ať jim už nenalévám. Stahují se sem z celé vesnice. Pak chrápou a myši kolem nich tancují.

Domů. Čeká mě práce. Volám nové zájemkyni o hubnutí. Mám zpracované analýzy pro ni a pro její dceru. Dvě hodiny vysvětluji.

- Bude Modrava!

Dohodnuto. Vybrané stravovací plány. Objasněné a odeslány analýzy... Odeslána výzva k platbě.  Rovnám do tašek. Linda zítra odveze do Phy.

Ještě vyčistit okénko u kamen - nestihla jsem za celý den. Ještě svačinu a čaj Petrouškovi na zítra. Ještě, ještě, ještě... Ještě že mi Linda ráno vyžehlila sušák prádla.

Probírám se netem.

Leo Švančara

2 hod

Odposlechnuto před chvílí ve vlaku:

"Já, vole, studuju žurnalistiku. Ta mi hrozně sedí - nic tam neděláme, bavíme se o ekologii a tak. A je to paráda. Kámoška - blázen - studuje medicinu a když jsem viděla její rozvrh, tak bych se picla. Těch hodin a tý praxe, vole. A já nerozumím, když jsem viděla ty její papíry, jakou pakárnu je tam ti volové učí, ani slovo...
...jo ty už vystupuješ? A co u vás na fildě, taky takový super leháro jak u nás? Jo taky? Tak čau..."

Spadl mi kámen ze srdce. Moravec a další geniální čeští novináři budou přece jen nahraditelní.

Nevěřím vlastním očím.

Včera jsem na FB sdílela text Lenky Procházkové. Poznamenala jsem k ní narychlo svou poznámku:

Velmi slušná paní. Mohla zneužít situace, jako ji využili ostatní chartisté. Její táta nebyl oblíben režimem. Jeho Kočár do Vídně jsem našla kdysi dávno dávno pod stromečkem. Tenoučká knížečka. Film podle ní s Ivou Janžurovou - trezorový...

Lenka Procházková vystupuje kriticky proti režimu. Za vystoupení ze zločinecké organizace NATO... Nezneužila jména svého otce ani své.

Herečce, konfidentce STB (prý chtěla dělat kariéru, taky omluva. Nebo výmluva?)  budou vystrojovat pohřeb se státními poctami? Pokus o restituce nevyšel. Ponížit Gotta! Vydělal republice obrovské valuty. Nikdy si nezadal. Finančně podporoval šmejdy z Charty, k nimž jsem s úctou a obdivem vzhlížela... Za co státní pocty!? Kolik státu přinesla? Kdo ji zná? Kolika lidem svou žlučí pokazila den? A naopak, kolik lidí mladých starých si ji pamatuje? Kolik mladých i starých si zlepšuje náladu zpíváním s Karlem Gottem. I krávy v chlévě si dnes pobukovaly Nápoj lásky číslo deset! :-)

Prostitutka, komunistka, privilegovaná disidentka placená ze Západu, vědomá spolupracovnice STB. A té se bude vzdávat hold. Tak to už fakt světu nerozumím.

https://www.respekt.cz/tydenik/2018/28/zivot-je-neprekonatelny-dramatik?fbclid=IwAR0sNuRrNqY-HDYCdkR9DoyawVy6sBDZspdqsK8ILE4TTssrqSet5eiXlA0

Vystrkovala prsa v 73 letech!

https://www.super.cz/182062-vlasta-chramostova-je-nejstarsi-svlecenou-hereckou-v-dejinach-ceskeho-filmu-podivejte-se-jak-v-73-letech-odhalila-sve-nadro.html?fbclid=IwAR2l-Lxj17ox_hxGH5kGLowMxwZyl0qg-m0QNzjWn6i4DwYreM5FBv9fM9M

Kdo že navrhl? Rychetský!??

Rychetský? "Pochází z kované komunistické rodiny. Jeho otec Josef Rychetský hájil v roce 1956 komunistického soudce Karla Vaše, strůjce řady justičních vražd. Jeho matka JUDr. Eva Rychetská, narozená 18. 9. 1912, evidovaná jako agentka pro boj s vnitřním nepřítelem, číslo agenturního svazku 24239, pracovala v právním odboru Kanceláře prvního komunistického prezidenta Klementa Gottwalda. (Její podpisy najdeme pod zamítnutými žádostmi lidí, žádajících o milost před popravou). Skončila zde až v roce 1969,"

Dnešní den vzpomínáme... Čtu u pana Pavla Opla:

6.10.1944, po zhruba 2 měsících urputných bojů a velkých ztrátách na životě, vstoupil vítězně 1. československý armádní sbor, po boku Rudé armády, na území osvobozovaného Československa. Učili jsme se, že šlo o Karpatsko - Dukelskou operaci, která byla začátkem osvobození Československa od hitlerovského Německa a jeho nohsledů. Doufám, že se to naše děti budou učit i nadále.

Taky doufám.

Světe, netoč mi hlavou! Zastav se!

Jedna ráno. Tak jdu na tu kondolenci. 

Dobrou noc!